|
|
|
||
|
Last update: Mgr. Tatiana Chavalková Badurová (30.09.2018)
|
|
||
|
Last update: prof. Dr. phil. Pavel Himl (29.10.2014)
V kurzu budou přednáškovou formou představeny klíčové koncepty a texty jednotlivých specializací studijního oboru Obecná antropologie (sociokulturní, filozofické a historické antropologie a etologie člověka). Studující se s jednotlivými texty seznámí předem formou samostudia a vypracují a prostřednictvím Moodlu odevzdají anotaci daného textu. Anotace četby (ARGUMENT, OTÁZKA, KONTEXTUALIZACE, ZKUŠENOST, IMPLIKACE) 1. Základní argument: shrňte argumentační linii textu. Uveďte citaci (větu nebo spojené úryvky vět), o které se domníváte, že nejlépe vystihuje základní argument. Ujistěte se, že Vaše shrnutí obsahuje jak autorova/autorčina tvrzení, tak i tvrzení, proti kterým se vymezuje. 2. Otázka: zamyslete se nad tím, co podle Vás autor/ka v textu vůbec neosvětluje nebo osvětluje pouze nedostatečně. Otázka se musí primárně týkat autorovy/autorčiny úvahy nebo jeho/jejího způsobu tázání, nikoli faktů. 3. Spojitost s jinými texty: pokuste se vyzdvihnout souvislost některých úvah ve vybraném textu s jinými texty, které jste četl/a v průběhu studia na FHS nebo jindy. Zdůrazněte rozpory, soulad nebo doplnění, které přináší ve srovnání s referovaným textem. 4. Propojení se zkušeností: pokuste se v několika větách zamyslet nad autorovými/autorčinými názory v souvislosti s Vašimi osobními zkušenostmi a nad tím, zda je jeho/její názory potvrzují nebo vyvracejí. 5. Implikace: Zamyslete se v několika větách nad tím, jak by mohly být myšlenky referovaného texty využity v praktickém životě, např. pro pochopení a řešení konkrétních problémů.
Celkový rozsah: 1800 znaků
|
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Last update: Mgr. Tatiana Chavalková Badurová (02.11.2018)
Historická antropologie: Ginzburg, C., Clues: Roots of an Evidential Paradigm. In: Clues, myths, and the historical method. Ginzburg, C. Johns Hopkins paperback ed. Baltimore, Md.: Johns Hopkins University Press, 1992, 1989. s. 96-125. ISBN 0-8018-4388-X. [V TOMTO SEMESTRU SE NEČTE] Ginzburg, C.Latitude, Slaves and the Bible: An Experiment in Microhistory. Critical Inquiry, 31/3, Spring 2005, s. 665-683. ISSN1542-7587. Ginzburgovy studie se zabývají mj. tím, jak je možné určitým badatelským postupem (kontextualizací) ustavit širší relevanci mikrohistorických "případů". Historii všeobecně řadí autor mezi disciplíny, které na příčiny jevů usuzují pouze nepřímo, na základě stop, resp. detailů, vytržených z kontingentního celku, na který přitom odkazují rysy a souvislosti, obsažené právě a pouze v těchto detailech. Takový přístup označuje Ginzburg jako konjekturální paradigma, resp. paradigma indicií. Kromě demonstrace tohoto přístupu např. na případu švýcarského kalvinistického kolonisty z přelomu 17. a 18. století nebo inkvizičního výslechu čarodějnice se autor zabývá rovněž důkazem/evidencí v historii nebo tím, co v době po lingvistickém obratu, problematizujícím vztah (pramenných) textů a sociální reality, odlišuje historii (pravdu) od fikce. Foucault, M. Dohlížet a trestat. kapitola I "Mučení" (s. 30-114)
Sociokulturní antropologie: Bourdieu, P. Distinction: a social critique of the judgement of taste. Cambridge: Harvard University Press, 1984. 613 s. ISBN 0-674-21277-0. Ač Pierre Bourdieu nikdy neusiloval o to být autorem obecné teorie, představuje toto dílo jednu z nejobsáhlejších demonstrací několika jeho klíčových analytických postupů. Jednak je to jeho agonistický přístup k sociální realitě. Bourdieuho antropologie se nesoustředí na zájmy (interest), spíše staví na pojmu uznání a jeho dvojčete zneuznání. , kde hlad po uznání je příčinou lidského jednání, který může zahnat jen společnost. Dále je to metodologický polyteismus jako nástroj překonávání paradigmatických protikladů subjektivní-objektivní, struktura-jednání apod. A konečně v tomto díle nacházíme propracovanou souhru bourdieuvských konceptů sociálního pole, kulturního kapitálu a habitu. Jako antropology nás také zajímá, že hlavním tématem knihy je pojetí kultury, i když v nových souvislostech, zejména pak jako zásadní ideologický nástroj legitimizace sociálních rozdílů ve Francii 60. - 70. let, což autor demonstruje na neobvykle rozsáhlém a na svou dobu heterogenním empirickém materiálu. Hlavní teze výzkumu pak zasáhla ty, jež knihu četli nejpravděpodobněji - intelektuály a další strážce vkusu - na velmi citlivém místě: kantovské "Krásné je to, co se líbí všeobecně, bez pojmu", které je kritériem nejvyššího vkusu, odpovídá jejich materiálně odproštěnému postoji ke světu, který svůj odpor k vulgarizaci vyjadřuje preferencí vytříbenosti, abstrakce, formalismu, art-pour-art apod. Vkus, preference životního stylu je podle autora vždy vyjádřením o vkusu jiných. Tato "hra kultury" je nekonečná a není z ní úniku, protože má tendenci aplikovat kritéria vkusu na stále více sociálních praktik. Strážci vkusu v ní ovšem hrají nepohodlnou roli těch, kteří se cítí politicky na straně lidového vkusu a kulturně na straně legitimního vkusu. Mustr vkusů tak podle autora plní důležitou funkci maskování toho, o co vlastně ve "hře kultury" jde - o to se odlišit (distinction) tak, aby odlišnosti vypadaly nepřekonatelně a stabilně (např. jako vrozené dispozice), i když jsou obsahově arbitrární.
[V TOMTO SEMESTRU SE NEČTE] Latour, B. Nikdy sme neboli moderní: esej o symetrickej antropológii. 1. vyd. Bratislava: Kalligram, 2003. 197 s. ISBN 80-7149-595-6. Latourova studie představuje klíčové myšlenky a přístupy "symetrické antropologie", která usiluje o to, aby byla při sociálněděním zkoumání věnována stejná analytická pozornost jak sociálním, tak technologickým, materiálním a přírodním skutečnostem, lidským i ne-lidským aktérům, hodnotám, politice i vědeckým faktům. Existující asymetrie mezi různými skutečnostmi mají být předmětem antropologického studia, nikoli jeho východiskem. Moderní společnosti analyzuje Latour jako souhru praktik čištění (purifikace) a mísení (hybridizace) a jejich intenzifikaci, přičemž čištění (faktů a hodnot, vědy a politiky, přírody a společnosti) představuje oficiální doktrínu modernity, zatímco mísení se děje spíše skrytě - ale o to účinněji a nekontrolovatelněji. "Nikdy jsme nebyli moderní", protože čistění, které mělo být podle sebeporozumění modernity jejím definujícím rysem, nikdy nebylo jediným způsobem organizace moderních společností a mísení v nich hraje stejně klíčovou roli.
[V TOMTO SEMESTRU SE NEČTE] BARTH, F. Ethnic groups and boundaries: the social organization of culture difference. Long Grove: Waveland Press, 1998. 153 s. ISBN 0-88133-979-2. Esej Fredrika Bartha, uvozující sborník etnografických studií Ethnic Groups and Boundaries: the social organization of culture difference (1969), je považován za revoluční text, ve své době zásadně rekonceptualizující kategorii etnicity. Barthův konstruktivistický (instrumentalistický) výklad etnických identit odmítl primordialistická pojetí etnických skupin jako izolovaných, kulturně disparátních jednotek, jež můžeme definovat výčtem jejich charakteristik, a zaměřil se na (do té doby analyticky opomíjené) hranice mezi skupinami a na to, jak jsou tyto v diachronní i synchronní perspektivě vyjednávány. Diskontinuitu etnických skupin interpretuje nikoli jako kulturní, ale jako sociální - etnicita je tedy pro Bartha formou sociální organizace a kategorizace. Vedle důrazu na procesuální, relační a situační aspekt etnicity je Barthův text důležitý rovněž analytickým obratem od zkoumání celých skupin a jejich interakcí k jednotlivým aktérům, kteří mají prostřednictvím kategorizace a sebe-identifikace klíčovou roli při vytváření a udržování skupinových hranic. Barthova teoretická stať je následována sedmi případovými studiemi, jež aplikují Barthova teoretická východiska na konkrétní etnografický materiál.
[V TOMTO SEMESTRU SE NEČTE] Scheper-Hughes, N. Death without weeping: the violence of everyday life in Brazil. Berkeley: Univ. of California Pr., 1992. 614 s. ISBN 0-520-07537-4. Kniha je založena na dlouhodobém etnografickém výzkumu (25 let interakce) v komunitě a rodinách novodobých plantážníků Bom Jesus da Mata v severovýchodní Brazílii. Scheper-Hughes ve své knize Death Without Weeping analyzuje mateřské praktiky, pro které používá termín selektivní zanedbávání (selective neglect), jež jsou racionalizovanou a rutinní (ekonomicky a sociálně podmíněnou) selekcí novorozeňat a batolat, které nemají šanci přežít podmínky extrémní chudoby. Dětem, které postrádají vůli (desejo), schopnost (jeito) a chuť (gusto) žít, odpírají matky jídlo a péči ve prospěch silnějších jedinců. Tyto teze popírají tradiční "romantizující" výzkum vztahu matek a novorozeňat a přesvědčení (kterou Scheper-Hughes nazývá moderně buržoazní představou), že mateřská láska je univerzálním fenoménem. Kniha Death Without Weeping je specifická také svým žánrem, který zahrnuje hluboce emoční a osobní narativa, a morálním apelem a politickou angažovaností autorky. Proto byla v době svého publikování považována za kontroverzní (netradiční) etnografii, v současné době je již považována za klasickou etnografickou práci z oblasti medicínské antropologie.
SAID, Edward, Orientalism. London and Henley: Routledge & Kegan Paul, 1978, 368 str. ISBN 0 7100 0040 5. Kniha amerického literárního kritika palestinského původu Edwarda Saida rozvíjí z různých perspektiv koncept orientalismu. Autor rozebírá především britské a francouzské akademické a literární texty a diskurzy, na základě nichž přesvědčivě dokazuje jejich ideologické zakotvení v koloniální zkušenosti. Saidova kniha zároveň ukazuje na ideologický charakter moderní (západní) společenské vědy, která má své kořeny ve středověkých obavách z expanze islámu. Jedním z nejdůležitějších aspektů Saidova výkladu orientalistického konceptu a diskurzu je skutečnost, že se tento kulturně antropologický jev vyrovnání se s druhým za pomoci etnocentrických kritérií stal součástí mocenských operací vědění. Orientalismus se tak podle Saida stal disciplínou, která reprezentuje institucionalizované vědění o Orientu. Takto se do jisté míry stal orientalismus reprezentací definující Orient (Ne-Západ, Východ) jako zaostalý, nemoderní, iracionální, nevědecký, zatímco Západ v protikladu k němu představuje vyspělý, moderní, vědecký a racionální svět. Pojem orientalismus se tak zároveň nechtěně stal ideologickým polem sloužícím k popsání vztahu mezi Západem a druhými (zpravidla mimoevropskými) civilizacemi a kulturami.
Filosofická antropologie: Feuerbach, L. Zásady filosofie budoucnosti, Praha, ČSAV, 1959, s. 89-141. Foucault, Michel - Dějiny sexuality I. Praha: Herrmann & synové, 1999. Povinně s. 157-185 Právo nad smrtí a moc nad životem. Doporučeně ale nepovinně: s. 9-20 My, noví viktoriáni a s. 96-120, kap. Předmět a Metoda z části Dispozitiv sexuality.
[V TOMTO SEMESTRU SE NEČTE] Patočka, Jan - "Války 20. století a 20. století jako válka", in: týž, Kacířské eseje o filosofii dějin (s. 117-131). [V TOMTO SEMESTRU SE NEČTE] Nietzsche, F., Genealogie morálky. Praha: Aurora, 2002. 147 s. ISBN 80-7299-048-9. (Třetí pojednání, str. 77-134) Polemický spis Genealogie morálky slavného německého filosofa patří k jeho pozdním pracím a představuje text klíčový nejen v rámci jeho díla, ale i v moderním filosoficko-antropologickém uvažování o lidskosti člověka, a to už jenom proto, že metoda jeho výkladu by se dala nazvat "evoluční". V tomto spisu výjimečně opustil aforistickou formu a napsal jej během pouhých tří týdnů jako své snad nejucelenější dílo, které je ukázkou toho, jak asi měl vypadat začátek nerealizovaného díla "Vůle k moci". Ve Třetím pojednání se koncentruje na pojem "asketický ideál" a patří k Nietzscheho vůbec nejvrcholnějším výtvorům.
|
|
||
|
Last update: Mgr. Linda Hroníková, Ph.D. (25.09.2015)
Příslušnou anotaci je nutné odevzdat do úterý předcházejícího přednášce daného textu do 20:00 prostřednictvím odevzdávárny v moodle FHS UK. Texty zaslané po tomto termínu nebudou přijaty k hodnocení. Technické upozornění: na základě dosavadních zkušeností bezprostředně před uvedenou hodinou výrazně stoupá aktivita při vkládání anotací a hrozí přetížení systému. Nedoporučujeme tedy odevzdávat práce na poslední chvíli. Maximálně je možné za kurz/anotace získat 40 bodů. Anotace budou hodnoceny podle následující škály: 0 - neodevzdaná anotace Celkové hodnocení kurzu: 40 - 35 bodů - výborně 34 - 25 bodů - velmi dobře 24 - 20 bodů - dobře 19 a méně bodů - neprospěl(a)
Podmínkou absolvování kurzu je rovněž docházka minimálně 80%, povoleny jsou tedy 2 neomluvené absence. V případě nižší účast či celkového hodnocení anotací "neprospěl(a)", bude studujícím umožněno absolvování kurzu na základě napsání dodatečné závěrečné eseje ve zkouškovém období. |