Psychosociální krizová pomoc a spolupráce je mezioborová disciplína, která se zaměřuje na spolupráci s komunitami zasaženými neštěstími.
Student se prostřednictvím výkladu, plněných úkolů a diskusí s hosty učí
* poznávat hodnoty oboru;
* uplatňovat zásady kom. přístupu (subsidiarita, partnerství a participace);
* reflektovat kýžené ctnosti;
* osvojovat poznatkovou základnu oboru spolu s dovedností kritické reflexe.
Předmět Psychosociální krizová pomoc a spolupráce spoluutváří výsledek oboru Diakonika, to znamená, že usiluje o to, aby formoval čestného a důvěryhodného člověka
s vnímavostí pro to, co je svaté,
s nadhledem nad podporou a vedením (křesťanských) společenství zvláště v situaci krize,
a s dovedností řídit sebe sama.
Poslední úprava: Ulrichová Monika, Mgr., Ph.D. (15.09.2022)
Cíl předmětu
HLAVNÍM CÍLEM - VÝSLEDKEM PŘEDMĚTU je student, budoucí komunitní pracovník se zaměřením na oblast krize a pastorace, který •rozumí hodnotám a souvislostem komunitní psychosociální krizové spolupráce a je schopen v jejich rámci kritické reflexe poznatků a postojové sebereflexe; •rozumí krizi v mezioborových, mezilidských a osobních souvislostech a je schopen poznatky a zážitky osobně i vědecky reflektovat při rozpoznávání pozice odolnosti a zranitelnosti; •rozumí bio-psychosociálně-spirituálním souřadnicím potřeb, hodnot, zdrojů, sil a strategií z vládání ohrožující zátěže ve vztahu k sobě, druhým lidem a světu a je schopen sebe (a svůj protějšek - rodinu, organizaci, obec) v těchto souřadnicích nahlížet zvláště v situacích ohrožení; •umí poznatky, dovednosti a postoje prakticky a výzkumně uplatňovat; •umí poznatky vztahovat z pozice teologicko-pastorační k tématům společenství (komunity), krize (neštěstí) a sebe/řízení.
DÍLČÍ CÍLE
•rozpoznávat náboženské a spirituální, společensko-kulturní, antropologické, filozofické, teologické, sociologické, psychologické, politické a resortní souvislosti, v nichž se odehrávají různé typy pomoci a spolupráce, tzn. reakce jedinců a společenství na neštěstí •porozumět domněnkám odolnosti (včetně odolných komunit a států) a všeobecné – sdílené - zasaženosti (včetně znalosti „zranitelných“ skupin obyvatelstva) •pochopit společenskou podstatu neštěstí (vzájemná pomoc, politizace, sdělovací prostředky) •osvojit si znalosti standardů psychosociální krizové pomoci a spolupráce a dalších témat předmětu (viz Tematické okruhy předmětu) •vést rozhovor s člověkem, který se setkal s neštěstím, včetně vstupu (informovaný souhlas) a výstupu (zpracování) a včetně vlastní stabilizace •na základě hodnot a zásad psychosociální krizové pomoci a spolupráce vytvářet kulturně odpovídající návrhy krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé pomoci spolu s návrhy posilujícími připravenost obyvatel a obcí na mimořádné události a krizové situace •vyhodnocovat návrhy pomoci prostřednictvím „šifrovací mřížky“ Standardů PsKSp •promýšlet (případně aplikovat) hodnoty a zásady psychosociální krizové pomoci a spolupráce včetně jejích standardů při síťování (networking) zdrojů, při vedení a koordinování lidí •promýšlet a uvědomovat si sebe (včetně vlastních postojů a hodnot) jako nositele a nástroje psychosociální krizové pomoci a spolupráce, která se vymezuje výše uvedenými hodnotami, zásadami a ctnostmi
TEMATICKÉ OKRUHY PŘEDMĚTU
•hodnotový (etický / legislativní / výchovný) rámec: evropské hodnoty, hodnoty oboru, chráněné hodnoty v relevantních zákonech, osobní hodnoty •náboženský/duchovní/teologický/filozofický rámec: neštěstí a utrpení; pomoc / služba / spolupráce; církve, společenství, obec a neštěstí •antropologický/sociologický/psychologický/manažerský rámec: pojímání člověka a neštěstí z různých pohledů (Standardy PsK spolupráce) a aplikace těchto pohledů a teorií (Kdo je člověk? Co znamená teorie malých skupin a hromadného chování pro kontext neštěstí? Jak souvisí teorie psychiky s neštěstími? Co to znamená krizově řídit anebo zvládat rizika? •politický (kulturně-historický) rámec včetně mediálního: poválečná situace a mezinárodní dohody v oblasti humanitární; současná situace a mezinárodní dohody v oblasti humanitární; důraz na komunitu; populistická prohlášení; změna nazírání •resortní rámec: pojmosloví; krizové řízení •mezilidský a komunitní rámec: rozhovor, smlouva, informovaný souhlas a jeho omezení při působení v komunitě; charakteristické adaptace osob, organizací a komunit •metodologický rámec: vědecké důkazy, kritická reflexe, diskuse •osobní rámec: sebereflexe •změna, hrozba, riziko, krize, trauma; odolnost, zranitelnost, připravenost •pomoc, spolupráce a jejich účelnost a účinnost; šifrovací mřížka standardů
Poslední úprava: Ulrichová Monika, Mgr., Ph.D. (15.09.2022)
Literatura
Základní literatura BAŠTECKÁ, B. a kol. (2013). Psychosociální krizová spolupráce. Praha: Grada. BAŠTECKÁ, B. a kol. (2005). Terénní krizová práce. Praha: Grada. Standardy psychosociální krizové pomoci a spolupráce zaměřené na průběh a výsledek. (2010), Baštecká, B. a kol. Praha: GŘ HZS. Koncepce ochrany obyvatelstva do roku 2006 s výhledem do roku 2015 a o Koncepci ochrany obyvatelstva do roku 2013 s výhledem do roku 2020. Ženevské úmluvy o ochraně obětí ozbrojených konfliktů ze dne 12. srpna 1949 Dodatkové protokoly k Ženevským úmluvám (z 12. srpna 1949) z 8. června 1977, z 8. prosince 2005 (o dalším rozpoznávacím znaku) Projekt Sphere. (2003). Humanitární charta a Minimální standardy pro humanitární pomoc. Praha: Portál pro Sdružení Česká katolická charita.
Ulrichová, M. Hledání smyslu ve smrti a umírání. Moravapress: Ostrava 2014.
Další literatura podle zvoleného zaměření studenta.
Poslední úprava: Ulrichová Monika, Mgr., Ph.D. (15.09.2022)
