|
|
|
||
|
Jde o povinný studijní předmět, který patří mezi základní teoretické předměty profilujícího základu. Jeho absolvováním student získá znalosti a dovednosti v oblasti patofyziologie, které jsou nezbytným předpokladem pro další úspěšné studium ve vyšších ročnících. V rámci předmětu student například následující znalosti, dovednosti a kompetence:
- je schopen objasnit funkce a regulační mechanismy lidského organizmu, orgánů a jejich částí ve zdraví, se zřetelem k pochopení základů dysfunkcí v nemoci. Seznámení se základními rysy patologických procesů a jejich možný vznik z fyziologického základu.
- popsat struktury lidského těla a především mechanismy, které se podílí na řízení jeho funkcí, od úrovně molekulární až po orgánovou. Uplatnit poznatky základních vědních lékařských oborů ve své klinické rozvaze a v indikaci vhodných zákroků a vyšetření. Poslední úprava: MAXOH6A2 (24.09.2025)
|
|
||
|
Vysvětlení funkce lidského organismu za patologických stavů. Zvládnutí základů klinického myšlení tak, aby byl student připraven osvojit si v klinických předmětech účelné diagnostické i terapeutické postupy Poslední úprava: MAXOH6A2 (24.09.2025)
|
|
||
|
Předmět je zakončen ústní rigorózní zkouškou. Získání zápočtu za zimní i letní semestr je nezbytnou podmínkou pro připuštění ke zkoušce. Bez zapsaných zápočtů v SIS za oba semestry nelze ke zkoušce přistoupit. Je povinností studenta, aby si ohlídal včasné zapsání zápočtů do SIS. Podmínkou pro udělení zápočtu je kontinuální a aktivní práce v průběhu celého semestru a úspěšné splnění čtyř základních studijních povinností: 1. Absence a účast na seminářích 2. Skupinové prezentace 3. Písemné testy 4. Kolokvia
Průběžná kontrola a evidence studijních výsledků: Veškerou evidenci docházky, dosažené body z písemných testů, hodnocení skupinových prezentací pracovních listů i výsledky kolokvií mají studenti možnost průběžně sledovat přímo v prostředí Moodlu.
Vypsání termínů: Kompletní přehled všech zkušebních termínů pro daný akademický rok bude zveřejněn v SIS na začátku letního semestru. Předtermíny: Konají se před začátkem řádného zkouškového období (obvykle od 13. výukového týdne LS) a představují možnost dřívějšího zakončení předmětu pro studenty splňující následující kritéria: • Absence a docházka: Na seminářích předcházejících termínu zkoušky se vyžaduje taková účast, aby celkový součet absencí za celý semestr nepřekročil povolené 2 absence (do limitu se započítávají i semináře zmeškané po vykonání předtermínu). Pokud tedy student skládá předtermín ve 13. týdnu před proběhlým seminářem svého kruhu, přichází o zbývající 2 semináře, a nesmí mít proto v předchozím průběhu semestru žádnou absenci. Skládá-li jej po proběhlém semináři ve 13. týdnu či před seminářem ve 14. týdnu, může mít předchozí absenci nejvýše jednu. Skládá-li jej ve 14. týdnu po proběhlém semináři svého kruhu, může mít v semestru standardně vyčerpány 2 povolené absence. Výuka odpadlá z důvodu státních svátků či rektorského nebo děkanského volna se do absencí nepočítá. • Kolize s výukou: Student si musí sám ohlídat, aby zvolený předtermín nezasahoval do povinné výuky jiných předmětů. Konání zkoušky v předtermínu není důvodem pro omluvu absence ve výuce jiného předmětu. • Skupinové prezentace: Všechny zadané pracovní listy pro daný semestr musí mít student v rámci své skupiny řádně splněné a odprezentované. • Průběžná kontrola znalostí: Student musí mít úspěšně splněná všechna kolokvia a všechny průběžné písemné testy napsané nad stanovený minimální bodový limit. • Termín splnění (deadline): Veškeré podmínky musejí být splněny a zápočet musí být zapsán v SIS nejpozději den před samotným termínem konání zkoušky. Řádné zkouškové období: Červen: vypsána převážná většina zkušebních termínů. Červenec a srpen: vypsáno několik zkušebních termínů. Září: vypsán 1 zkušební termín každý týden až do konce zkouškového období.
3. termíny (druhé opravné pokusy): Zkoušení probíhá před zkušební komisí doplněnou o externího člena (obvykle zástupce z Ústavu fyziologie 2. LF UK).
Struktura a průběh zkoušky: Před začátkem zkoušky si student vylosuje jednu praktickou úlohu a triplet teoretických otázek. Následuje dostatečný čas na samostatnou přípravu (potítko), při níž není dovoleno používat žádné vlastní studijní materiály, pomůcky ani elektronická zařízení. Po přípravě probíhá samotné ústní zkoušení, které se skládá ze dvou navazujících částí: Praktická část: Zkouška začíná samostatným řešením praktické úlohy s důrazem na klinicko-patofyziologickou interpretaci (např. interpretaci EKG křivky, spirometrického záznamu, vyšetření vnitřního prostředí a acidobazické rovnováhy či komplexního laboratorního nálezu). Zásadní neznalosti v této části mohou vést k okamžitému ukončení celé zkoušky s hodnocením neprospěl(a). Teoretická část: Po úspěšném zvládnutí praktické úlohy následuje ústní rozprava nad vylosovaným tripletem teoretických otázek, který rovnoměrně pokrývá obecnou i speciální patologickou fyziologii.
Klasifikace: Celkový výsledek rigorózní zkoušky stanovuje zkoušející na základě komplexního zhodnocení praktické i teoretické části (s přihlédnutím k průběžným výsledkům a práci studenta během akademického roku) podle čtyřstupňové klasifikační stupnice: výborně (1) velmi dobře (2) dobře (3) neprospěl/a (4). V případě hodnocení neprospěl/a opakuje student při opravném termínu vždy celou zkoušku v plném rozsahu, tedy včetně nového losování praktické úlohy i teoretického tripletu (dílčí části zkoušky se nepřenášejí ani neuznávají). Kompletní přehled teoretických zkouškových otázek a okruhů k praktické části platný od akademického roku 2026/2027 je uveden níže.
RIGORÓZNÍ OTÁZKY Z PATOLOGICKÉ FYZIOLOGIE A OKRUHY K PRAKTICKÉ ZKOUŠCE Z PATOLOGICKÉ FYZIOLOGIE upravené, platné od roku 2026/20267 111 otázek = 37 tripletů
OBECNÁ PATOFYZIOLOGIE 1. Zdraví, nemoc, smrt 2. Poruchy regulace tělesné teploty 3. Typy hypoxie, následky 4. Ischémie, ischemicko-reperfúzní poškození 5. Oxidační stres, buněčné trauma 6. Zánět - SIRS, sepse 7. Intoxikace 8. Kritické vývojové periody
PATOFYZIOLOGIE VNITŘNÍHO PROSTŘEDÍ 9. Dehydratace 10. Hyperhydratace 11. Poruchy metabolizmu draslíku a chloridů, vztah k ABR 12. Poruchy metabolizmu vápníku a fosfátů 13. Acidóza 14. Alkalóza 15. Vyšetřování acidobazické rovnováhy
PATOFYZIOLOGIE KRVE 16. Anemický syndrom 17. Anemie ze zvýšených ztrát 18. Anemie ze snížené krvetvorby 19. Hyperviskózní syndrom 20. Krevní srážlivost a její poruchy 21. DIC 22. Hematologická vyšetření
PATOFYZIOLOGIE KARDIOVASKULÁRNÍHO SYSTÉMU 23. Ateroskleróza a další onemocnění tepen 24. Poruchy kapilár, edémy - typy a příčiny 25. Poruchy žil, žilní trombóza 26. Primární hypertenze 27. Sekundární hypertenze 28. Hypovolemické šoky, kompenzační mechanizmy 29. Distribuční šoky 30. Akutní srdeční selhání 31. Chronické srdeční selhání 32. Poruchy krevního zásobení myokardu, klinické formy ICHS 33. Akutní koronární syndrom 34. Hemodynamika vrozených srdečních vad 35. Hemodynamika chlopenních vad 36. Poruchy vodivosti srdeční a arytmie, včetně EKG změn 37. Vyšetření kardiovaskulárního aparátu 38. Popis změn na EKG záznamu při patologických stavech
PATOFYZIOLOGIE LEDVIN A MOČOVÝCH CEST 39. Poruchy perfúze ledvin 40. Poruchy glomerulární filtrace 41. Nefrotický a nefritický syndrom 42. Poruchy činnosti tubulů 43. Akutní selhání ledvin 44. Chronické selhávání ledvin 45. Poruchy vývodných cest močových (urolithiása, obstrukce) 46. Náhrada funkce ledvin (dialýza a transplantace ledvin) 47. Vyšetření ledvinných funkcí
PATOFYZIOLOGIE RESPIRAČNÍHO SYSTÉMU 48. Změny poddajnosti plic a respiračního systému 49. Změny odporu dýchacích cest 50. Pneumotorax 51. Obranné reflexy dýchání 52. Regulace dýchání při poruchách respiračního systému 53. Poruchy alveolární ventilace, respirační insuficience 54. Poruchy poměru ventilace-perfúze 55. Poruchy difúze, edém plic 56. Plicní hypertenze a cor pulmonale 57. Plicní embolie 58. Astma bronchiale 59. CHOPN 60. Restriktivní onemocnění plic 61. Hypobarie, hyperbarie 62. Umělá plicní ventilace, oxygenoterapie 63. Vyšetřování plicních funkcí
PATOFYZIOLOGIE ENDOKRINNÍHO SYSTÉMU 64. Poruchy hormonálních regulací 65. Poruchy hypotalamu a adenohypofýzy 66. Hyperfunkce štítné žlázy 67. Hypofunkce štítné žlázy 68. Cushingův sy 69. Addisonova choroba, poruchy mineralokortikoidů 70. Dřeň nadledvin - úloha ve stresové odpovědi, poruchy funkce 71. Poruchy příštítných tělísek 72. Poruchy pohlavních hormonů v ontogeneze, DSD 73. Vyšetření endokrinních žláz
PATOFYZIOLOGIE VÝŽIVY A METABOLISMU 74. Metabolická a endokrinní odpověď na stres a hladovění 75. Malnutrice – primární a sekundární, příčiny, patogeneze, důsledky 76. Poruchy příjmu potravy 77. Obezita 78. Metabolický syndrom, dna 79. Následky nedostatku vitamínů, hypervitaminózy 80. Diabetes mellitus, klasifikace a akutní komplikace 81. Chronické komplikace diabetu mellitu
PATOFYZIOLOGIE GASTROINTESTINÁLNÍHO TRAKTU 82. Poruchy jícnu a žaludku 83. Zvracení, průjem 84. Maldigesce a malabsorpce 85. Poruchy pasáže (zácpa, ileus) 86. Poruchy pankreatu (akutní a chronická pankreatitida) 87. Poruchy žlučníku a žlučových cest (biliární kolika) 88. Akutní jaterní selhání a jeho komplikace 89. Chronické jaterní selhání a jeho komplikace 90. Ikterus 91. Vyšetření funkce jater a pankreatu
PATOFYZIOLOGIE NERVOVÉ SOUSTAVY 92. Cerebrovaskulární onemocnění 93. Syndrom nitrolební hypertenze a hypotenze 94. Mozkový edém, hematoencefalická bariera a její poruchy 95. Epilepsie a epileptické záchvaty 96. Poruchy spánku a vědomí 97. Neurokognitivní poruchy 98. Schizofrenie a afektivní poruchy 99. Poruchy motoriky (extrapyramidové poruchy, dystonie, tikové poruchy) 100. Centrální obrna 101. Periferní obrna 102. Poruchy nervosvalového přenosu a svalů 103. Míšní šok a míšní syndromy 104. Poruchy somatosenzitivního čití 105. Bolest 106. Poruchy bazálních ganglií 107. Poruchy mozečku 108. Poruchy zraku 109. Poruchy sluchu 110. Poruchy vestibulárního systému, čichu a chuti 111. Vyšetřovací metody v neurologii
OKRUHY K PRAKTICKÉ ZKOUŠCE Z PATOLOGICKÉ FYZIOLOGIE 1. Popis EKG křivky (fyziologická x základní patologické nálezy) 2. Popis změn hemodynamiky (srdeční selhání, chlopenní vady, hypertenze, hypotenze) 3. Interpretace funkčních vyšetření plic (fyziologické x základní patologické nálezy) 4. Fyzikální principy v patofyziologii dýchání (poddajnost, elasticita, statická a dynamická dechová práce, hypobarie, hyperbarie) 5. Principy dialýzy 6. Popis EMG - rychlost vedení, H reflex 7. Popis provedení oGTT (typický průběh x diabetes mellitus, malabsorpce, hypertyreoza) 8. Interpretace laboratorních nálezů - úvaha (referenční hodnoty x hodnoty pacienta) 9. Kazuistiky – interpretace anamnézy, fyzikálního vyšetření a laboratorních hodnot
Poslední úprava: Maxová Hana, doc. MUDr., Ph.D. (21.09.2026)
|
|
||
|
DOPORUČENÁ LITERATURA A SIMULAČNÍ PROGRAMY 1. Základní materiály: Repetitorium patologické fyziologie – existuje jediná oficiální a aktuální verze zpracovaná ústavem, která je studentům plně k dispozici v Moodlu. Elektronické výukové materiály a podklady zveřejněné v Moodlu – prezentace, kazuistiky, zadání pracovních listů a doplňující studijní texty.
2. USMLE materiály First Aid for the USMLE Step 1 (zejména sekce General Principles a Organ Systems). USMLE-Rx – interaktivní testovací a výuková platforma: usmle-rx.com.
3. Učebnice: NEČAS, Emanuel. Obecná patologická fyziologie. Vydání páté, upravené. Praha: Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum, 2021. ISBN 978-80-246-4633-6. NEČAS, Emanuel. Patologická fyziologie orgánových systémů (část 1 a 2). 2. vyd. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. V Praze: Karolinum, 2009. ISBN 978-80-246-1710-7. HAMMER, Gary D. a MCPHEE, Stephen J. (ed.). Pathophysiology of disease: an introduction to clinical medicine. Eighth edition. A Lange medical book. New York: McGraw-Hill Education, [2019]. ISBN 978-1-260-02650-4. SILBERNAGL, Stefan a LANG, Florian. Color atlas of pathophysiology. 3rd edition. Přeložil Geraldine O'SULLIVAN, ilustroval Wolf-Rüdiger GAY, ilustroval Astried ROTHENBURGER. Stuttgart: Thieme, [2016]. ISBN 978-3-13-116553-4. BARRETT, Kim E.; BARMAN, Susan M.; BROOKS, Heddwen L. a YUAN, Jason X.-J. Ganong's review of medical physiology. Twenty-sixth edition. A Lange medical book. New York: McGraw-Hill Education, [2019]. ISBN 978-1-260-56666-6. HALL, John E. Guyton and Hall physiology review. Fourth edition. St. Louis: Elsevier, [2021]. ISBN 978-0-323-63999-6. NORRIS, Tommie L. Porth's pathophysiology: concepts of altered health states. Eleventh edition. International Edition. Philadelphia, PA: Wolters Kluwer, [2025]. ISBN 978-1-975176-84-6. MCCANCE, Kathryn L.; HUETHER, Sue E.; BRASHERS, Valentina L. a ROTE, Neal S. (ed.). Pathophysiology: the biologic basis for disease in adults and children. 7th ed. St. Louis, Mo.: Elsevier, c2014. ISBN 978-0-323-08854-1. COSTANZO, Linda S. Costanzo physiology. Seventh edition. Philadelphia: Elsevier, [2022]. ISBN 978-0-323-79333-9.
4. Elektronické a multimediální zdroje: WikiSkripta / WikiLectures – patofyziologické přehledy (dr. Raška). YouTube kanál Decoiled by Coiled – výuková videa zaměřená na patofyziologické mechanismy a klinické souvislosti (dr. Raška) Výuková videa z lékařské neurobiologie – https://www.youtube.com/playlist?list=PLAXSVuGaw0Kz_FW4VzH9eKJiNE26_J0HV Portál MEFANET LFP UK – multimediální podpora výuky teoretických a klinických oborů: https://mefanet.lfp.cuni.cz/ Deranged Physiology – vysoce ceněný mezinárodní klinicko-patofyziologický portál: https://derangedphysiology.com/
5. Simulační programy
Aplysia CardioVascular Lab
Interaktivní simulační software Aplysia CardioVascular Lab slouží k pokročilému modelování kardiovaskulární hemodynamiky a demonstraci klíčových patofyziologických stavů: Modelované klinické stavy: systémová a plicní hypertenze, akutní i chronické srdeční selhání, chlopenní vady a poruchy srdečního rytmu. Hemodynamické monitorování: sledování a interpretace fyziologických i patologických parametrů v reálném čase (arteriální tlak, centrální žilní tlak, tepová frekvence, srdeční výdej, cévní rezistence). Diagnostické a intervenční procedury: virtuální pravostranná srdeční katetrizace včetně měření tlaku v zaklínění (PCWP), simulace kardiopulmonální resuscitace a dynamické hodnocení odpovědi oběhového systému na podání vybraných farmak. Poslední úprava: Maxová Hana, doc. MUDr., Ph.D. (21.09.2026)
|
|
||
|
Podmínkou pro udělení zápočtu je kontinuální a aktivní práce v průběhu celého semestru a úspěšné splnění čtyř základních studijních povinností:
1.Absence a účast na seminářích: Účast na seminářích je povinná. V souladu s Opatřením děkana č. 4/2022 jsou povoleny 2 absence za semestr. Na základě vzájemné důvěry není nutné důvody těchto absencí písemně dokládat. Při překročení limitu dvou absencí za semestr stanovuje formu náhradní aktivity přednosta ústavu, případně jím pověřená osoba. Seminář je možné v daném výukovém týdnu absolvovat s jiným kruhem. Z kapacitních důvodů je vždy podmínkou předchozí domluva s vyučujícím daného kruhu. Pokud seminář odpadne z důvodu státního svátku či rektorského nebo děkanského volna (tedy nikoli vinou ústavu), může vyučující po vzájemné dohodě se studenty uspořádat náhradní seminář v jiném termínu. Účast na náhradním semináři je nepovinná.
2.Skupinové prezentace (pracovní listy): Každá skupina během zimního semestru odprezentuje celkem 5, v letním 4 zadané pracovní listy. Konkrétní rozpis seminářů a témat pro jednotlivé skupiny je uveden v podrobném rozpisu výuky na příslušný semestr. Hodnocení: Každá prezentace je hodnocena škálou: 0 bodů (nesplněno), 1 bod (splněno), 2 body (excelentní výkon). Pokud student v den prezentace své skupiny chybí, rozhoduje o způsobu hodnocení kruhový vyučující. K získání zápočtu je nutné získat minimálně 5 bodů za semestr. V případě nesplnění tohoto bodového minima určuje formu náhradní aktivity přednosta ústavu, popřípadě jím pověřená osoba.
3.Písemné testy na seminářích – POVINNÉ: Během zimního semestru studenti píší celkem 5 povinných testů. Každý test je hodnocen 0 až 4 body, přičemž bodování probíhá po 0,5 bodu. Hranice pro úspěšné splnění je minimálně 3 body. Na každý test má student celkem 3 pokusy (1 řádný termín a 2 opravné pokusy). Veškeré opravné pokusy se evidují. Termíny opravných pokusů stanovuje kruhový vyučující po dohodě se studenty (většinou před začátkem následujícího semináře, případně v zápočtovém týdnu na konci semestru). Případné výjimky řeší přednosta ústavu, popřípadě jím pověřená osoba.
4.Kolokvia:
Kolokvium představuje průběžné ústní přezkoušení v menší skupině. Jeho smyslem je oboustranná zpětná vazba, ověření studijního pokroku a podpora efektivní přípravy na zkoušku. Cílem není testování encyklopedických detailů, ale ověření schopnosti logicky uvažovat, aplikovat patofyziologické principy v praxi a propojovat získané znalosti. Forma a průběh: Zkoušení probíhá po skupinách před komisí, která je složená z profesora či docenta a kruhového vyučujícího v prostorách ústavu (budova C, 4. patro, Kampus Plzeňská). Náplň zkoušení: Důraz je kladen na rozbor kazuistik a praktické úlohy (např. interpretace krevního obrazu, výpočet anion gap, hodnocení acidobazické rovnováhy a krevních plynů či diagnostické rozvahy ze seminářů). Podmínka účasti: Účast na kolokviu je možná i bez předchozího splnění průběžných písemných testů.
Průběžná kontrola a evidence studijních výsledků: Veškerou evidenci docházky, dosažené body z písemných testů, hodnocení skupinových prezentací pracovních listů i výsledky kolokvií mají studenti možnost průběžně sledovat přímo v prostředí Moodlu.
Poslední úprava: Maxová Hana, doc. MUDr., Ph.D. (21.09.2026)
|
|
||
|
Struktura výuky platná od akademického roku 2026/27
I. Obecná patofyziologie • Zdraví, nemoc, smrt • Termoregulace a její poruchy (horečka, hypertermie, hypotermie) • Hypoxie, ischemie, ischemicko-reperfuzní poškození • Oxidační stres, buněčné trauma • Zánět, SIRS a sepse • Intoxikace • Kritické vývojové periody
II. Patofyziologie vnitřního prostředí • Poruchy vodního a osmotického hospodářství (hyperhydratace, dehydratace) • Poruchy metabolismu iontů (Na⁺, K⁺, Cl⁻, Ca²⁺, fosfáty) • Poruchy acidobazické rovnováhy (acidózy, alkalózy, vyšetření)
III. Patofyziologie krve • Anémie (typy a mechanizmy, anemický syndrom) • Hyperviskózní syndrom • Poruchy koagulace a DIC • Vyšetření krve a hematologická vyšetření
IV. Patofyziologie kardiovaskulárního systému • Ateroskleróza, další onemocnění tepen • Poruchy kapilár (poruchy permeability-edémy) • Poruchy žilního systému (varixy, trombóza) • Hypertenze (primární a sekundární) • Šokové stavy • Srdeční selhání • Ischemická choroba srdeční a akutní koronární syndrom • Chlopenní vady a vrozené srdeční vady • Arytmie • EKG změny • Vyšetření kardiovaskulárního aparátu
V. Patofyziologie ledvin a močových cest • Poruchy perfúze ledvin • Poruchy glomerulární filtrace (nefrotický a nefritický syndrom) • Poruchy tubulární funkce • Akutní selhání ledvin • Chronické selhání ledvin • Poruchy vývodných cest močových (urolitiáza, obstrukce) • Náhrada funkce ledvin (dialýza a transplantace ledvin) • Vyšetřování ledvinných funkcí
VI. Patofyziologie respiračního systému • Změny poddajnosti a odporu v dýchacím systému • Pneumotorax • Poruchy alveolární ventilace, respirační insuficience • Regulace dýchání a obranné reflexy • Poruchy poměru ventilace-perfúze • Poruchy difúze, edém plic • Plicní oběh a jeho poruchy (plicní hypertenze a cor pulmonale, plicní embolie) • Obstrukční plicní onemocnění (Astma bronchiale, CHOPN) • Restriktivní plicní onemocnění • Hypobarie a hyperbarie • Umělá ventilace, oxygenoterapie • Vyšetřování plicních funkcí
VII. Patofyziologie endokrinního systému • Poruchy hormonálních regulací • Poruchy hypotalamu a adenohypofýzy • Poruchy funkce štítné žlázy (hypotyreóza, tyreotoxikóza) • Poruchy kůry nadledvin • Dřeň nadledvin – úloha ve stresové odpovědi, poruchy funkce • Poruchy příštítných tělísek • Poruchy pohlavních hormonů v ontogenezi, DSD • Vyšetřování funkce endokrinních žláz
VIII. Patofyziologie výživy a metabolismu • Metabolická a endokrinní odpověď na stres a hladovění • Poruchy výživy (primární podvýživa, sekundární poruchy) • Poruchy příjmu potravy • Obezita • Metabolický syndrom • Poruchy metabolismu purinů (hyperurikémie, dna) • Následky nedostatku vitaminů • Hypervitaminózy • Diabetes mellitus (typy, akutní a chronické komplikace) • Vyšetřování poruch metabolismu ( glykémie, HbA1c, OGTT, lipidogram, BMI, obvod pasu, nutriční screening)
IX. Patofyziologie gastrointestinálního traktu • Poruchy jícnu a žaludku (např. dysfagie, gastritida, peptický vřed, reflux) • Zvracení, průjem • Maldigesce a malabsorpce • Poruchy pasáže (zácpa, ileus) • Poruchy pankreatu (akutní a chronická pankreatitida) • Poruchy žlučníku a žlučových cest • Poruchy jater (akutní a chronické selhání včetně komplikací) • Ikterus • Vyšetření funkce jater a pankreatu
X. Patofyziologie nervové soustavy • Cerebrovaskulární onemocnění • Syndrom nitrolební hypertenze a hypotenze • Mozkový edém a poruchy hematoencefalické bariéry • Epilepsie a epileptické záchvaty (včetně status epilepticus, vývojových a epileptických encefalopatií) • Poruchy vědomí • Poruchy spánku • Neurokognitivní poruchy (demence, mírné kognitivní poruchy) • Schizofrenie, afektivní poruchy • Poruchy motoriky (extrapyramidové poruchy, Parkinsonova nemoc, Huntingtonova choroba, dystonie, tikové poruchy) • Centrální a periferní obrny • Poruchy svalů (myopatie) • Míšní šok a míšní syndromy • Poruchy somatosenzitivního čití • Bolest (nociceptivní, neuropatická, nociplastická) • Poruchy nervosvalového přenosu (myasthenia gravis, Lambert-Eatonův syndrom, botulismus) • Poruchy bazálních ganglií (hypokinetické a hyperkinetické syndromy) • Poruchy mozečku (ataxie, poruchy rovnováhy, řečové poruchy) • Poruchy smyslového vnímání – zrak, sluch, čich, chuť, vestibulární systém • Vyšetřovací metody v neurologii (neurologické vyšetření, CT/MRI, EEG, EMG, likvor, polysomnografie, evokované potenciály, PET/SPECT, testy neurokognice)
Poslední úprava: Maxová Hana, doc. MUDr., Ph.D. (21.09.2026)
|
|
||
|
Výukové cíle platné od akademického roku 2026/27
I. Obecná patofyziologie – Výukové cíle Student rozumí základním pojmům obecné patofyziologie, zejména rozdílu mezi zdravím a nemocí, základním typům buněčného poškození a obranným reakcím organismu. Dokáže popsat a vysvětlit mechanizmy hypoxie, ischemie, ischemicko-reperfuzního poškození a oxidačního stresu. Ovládá principy zánětu, systémové zánětlivé odpovědi (SIRS) a sepse. Umí popsat důsledky buněčného traumatu a intoxikací. Tyto poznatky dokáže aplikovat při interpretaci jednoduchých klinických situací a rozlišit základní patofyziologické mechanizmy u akutních stavů. Student se orientuje v regulaci tělesné teploty a umí vysvětlit patofyziologii poruch termoregulace (horečka, hypertermie, úpal, maligní hypertermie, hypotermie), včetně rozdílů mezi horečkou a hypertermií, jejich hlavních příčin, mechanizmů a klinických důsledků. Chápe význam kritických vývojových period jako časových oken zvýšené citlivosti organismu a umí vysvětlit, jak časné inzulty (výživa, toxiny, stres, hypoxie) vedou k nevratným změnám fenotypu a dlouhodobým zdravotním následkům (fetální alkoholový syndrom, IUGR, Barkerova hypotéza). Cílem je připravit studenta k rychlé orientaci v obecných poruchách organismu a k integraci získaných znalostí. A. Zapamatování – Co musíte znát nazpaměť (definice, pojmy): • Definice zdraví, nemoci, smrti. • Základní principy rozlišení klinické a biologické smrti a stanovení smrti mozku. • Základní mechanizmy vedoucí k tkáňové hypoxii a jejich vztah k hypoxémii, transportu kyslíku, perfuzi a buněčnému využití kyslíku. • Základní příčiny ischemie. • Definice ischemicko-reperfuzního poškození. • Co jsou volné radikály a oxidační stres. • Typy buněčného traumatu (reverzibilní, ireverzibilní poškození). • Fáze akutního zánětu. • Definice SIRS a sepse. • Základní příklady intoxikací. • Definice horečky, hypertermie a hypotermie. • Základní příklady kritických vývojových period (prenatální, perinatální).
B. Porozumění – Co musíte pochopit a umět vysvětlit: • Rozdíl mezi hypoxií a ischemií a jejich mechanizmy. • Jak vzniká ischemicko-reperfuzní poškození a jak souvisí s oxidačním stresem. • Význam kalciového přetížení, mitochondriální dysfunkce a endogenních protektivních mechanizmů při ischemii a reperfuzi. • Jak reagují buňky na hypoxii a oxidační stres (přizpůsobení, poškození, smrt). • Princip buněčné adaptace na hypoxii a význam hypoxií indukovaných regulačních drah (zejména HIF). • Jak vzniká a probíhá akutní zánět, a kdy přechází do SIRS. • Mechanizmy hojení a přechodu akutního zánětu do chronického zánětu včetně jeho systémových důsledků. • Jaké jsou hlavní patofyziologické kroky rozvoje sepse. • Dynamiku dysregulované imunitní odpovědi u sepse včetně možné následné imunosuprese a katabolismu. • Jak vznikají příznaky intoxikace a proč jsou život ohrožující. • Obecné principy biotransformace xenobiotik, toxického poškození a racionálního použití specifických antidot. • Rozdíl mezi horečkou a hypertermií, princip posunu hypothalamického set-pointu. • Patofyziologii úpalu a maligní hypertermie. • Význam kritických vývojových period pro dlouhodobé zdraví.
C. Aplikace – Co musíte umět použít na příkladech: • Vysvětlit hypoxii a ischemii na příkladu infarktu myokardu. • Popsat ischemicko-reperfuzní poškození po srdeční zástavě. • Vysvětlit význam volných radikálů při reoxygenaci po šoku. • Identifikovat rizikové situace pro vznik SIRS (např. polytrauma, pankreatitida). • Přiřadit klinické příznaky k rozvoji sepse. • Rozpoznat základní projevy intoxikace podle klinických scénářů. • Na příkladu úpalu vysvětlit kolaps termoregulačních mechanizmů. • Na příkladu fetálního alkoholového syndromu vysvětlit důsledky kritických period.
D. Analýza – Co budete analyzovat a rozlišovat: • Příčiny a následky hypoxie u různých klinických stavů (např. anemie vs. infarkt). • Rozdíly mezi lokalizovaným a systémovým zánětem. • Faktory, které rozhodují o přechodu infekce do sepse. • Kritické momenty v léčbě SIRS a sepse (podpora oběhu, oxygenace). • Rozlišení horečky a hypertermie na základě mechanizmu vzniku. • Faktory ovlivňující průběh vývoje v kritických periodách.
E. Syntéza – Co budete umět sestavit a propojit: • Sestavit schéma postupu od hypoxie ke smrti buňky. • Vysvětlit vývoj SIRS z infekčního nebo neinfekčního inzultu. • Navrhnout základní preventivní opatření proti ischemicko-reperfuznímu poškození. • Sestavit schéma regulace tělesné teploty a její poruch. • Propojit prenatální a postnatální faktory s dlouhodobými následky (Barkerova hypotéza).
F. Hodnocení – Co budete umět kriticky zhodnotit: • Vyhodnotit klinickou závažnost hypoxie podle příznaků a laboratorních údajů. • Zhodnotit riziko rozvoje sepse na základě klinického stavu pacienta. • Kriticky posoudit roli oxidačního stresu při poškození tkání a možnosti jeho ovlivnění. • Kriticky odlišit stavy horečky a hypertermie z hlediska terapie. • Zhodnotit rizika dlouhodobých následků poškození během kritických vývojových period.
Obecná patofyziologie – vstupní požadavky Před zahájením studia obecné patofyziologie se očekává, že student ovládá základní znalosti anatomie, biologie, biochemie a fyziologie nutné k pochopení dějů vedoucích k poruše funkce buněk a orgánových systémů. Student by měl rozumět stavbě a funkci buněk, principům transportu látek, energetickému metabolizmu a regulaci vnitřního prostředí. Musí být schopen vysvětlit význam kyslíku pro buňky a organismus, znát základy krevního oběhu, dýchání a imunitní odpovědi. Tyto znalosti jsou nezbytné k pochopení klíčových mechanizmů, jako jsou hypoxie, ischemie, oxidační stres, buněčné poškození, zánět, systémová zánětlivá odpověď (SIRS), sepse, poruchy termoregulace a význam kritických vývojových period. Požadované znalosti: • Stavbu a funkce buněčných organel (buněčná membrána, mitochondrie, endoplazmatické retikulum, jádro, lysozomy). • Principy pasivního a aktivního transportu látek přes buněčnou membránu (včetně významu osmotického a hydrostatického tlaku). • Základy energetického metabolizmu (glykolýza, Krebsův cyklus, oxidativní fosforylace, tvorba ATP). • Úlohu kyslíku v buněčném metabolizmu a principy přenosu kyslíku krví (funkce hemoglobinu, saturace, parciální tlak kyslíku). • Mechanizmy regulace tělesné teploty (termogeneze a ztráty tepla). • Základní principy vrozené a adaptivní imunity, funkci hlavních buněk imunitního systému a základní principy cytokinové signalizace. • Základy oxidačně-redukčních dějů v buněčném metabolismu a funkci mitochondriálního dýchacího řetězce. • Princip homeostázy a základní kompenzační mechanizmy organismu při poruše vnitřního prostředí. • Anatomii a fyziologii krevního oběhu a dýchacího systému. • Základní přehled o prenatálním a postnatálním vývoji člověka a jeho klíčových obdobích (organogeneze, perinatální období, rané dětství). • Znalost faktorů, které mohou ovlivnit vývoj plodu a novorozence (výživa, hypoxie, toxiny, infekce).
II. Patofyziologie vnitřního prostředí – Výukové cíle Student rozumí principům udržování vnitřního prostředí organismu a mechanizmům jeho poruch. Dokáže vysvětlit podstatu a důsledky poruch distribuce vody mezi kompartmenty, poruch metabolizmu iontů (sodíku, draslíku, chloridů, kalcia a fosfátů) a acidobazické rovnováhy. Umí popsat kompenzační mechanizmy při acidózách a alkalózách. Je schopen aplikovat tyto poznatky na hodnocení základních klinických stavů (dehydratace, hyperhydratace, poruchy iontové rovnováhy, poruchy ABR) a interpretovat základní laboratorní nálezy v kontextu poruch vnitřního prostředí. A. Zapamatování – Co musíte znát nazpaměť (definice, pojmy): • Definice osmolality a tonicity. • Typy poruch distribuce tekutin: dehydratace (hypotonická, hypertonická, izotonická), hyperhydratace (hypotonická, hypertonická, izotonická). • Normální hodnoty hlavních iontů v krvi (Na⁺, K⁺, Cl⁻, Ca²⁺, fosfáty). • Definice acidózy a alkalózy. • Rozlišení mezi respirační a metabolickou poruchou ABR. B. Porozumění – Co musíte pochopit a umět vysvětlit: • Mechanizmy přesunů tekutin mezi kompartmenty (intracelulární a extracelulární). • Rozdíl mezi celkovou hydratací organismu, osmolalitou a efektivním cirkulujícím objemem a jejich nezávislými změnami v klinických stavech. • Příčiny a důsledky hypo- a hypernatrémie, hypo- a hyperkalémie, poruch kalcia a fosfátů. • Rozdíl mezi celkovou zásobou iontu v organismu a jeho aktuální plazmatickou koncentrací; vliv přesunů mezi intra- a extracelulárním prostorem na kalémii. • Princip vzniku metabolické a respirační acidózy a alkalózy. • Kompenzační mechanizmy při poruchách ABR (pufrační systémy, respirační a renální kompenzace). C. Aplikace – Co musíte umět použít na příkladech: • Aplikovat znalost iontových poruch na klinické scénáře (např. hypokalemie při zvracení, hyperkalemie při selhání ledvin). • Interpretovat základní výsledky krevních plynů (pH, pCO₂, HCO₃⁻) a určit typ acidobazické poruchy. • Použít anion gap a BE (base excess) při základní diferenciální diagnostice metabolických poruch acidobazické rovnováhy. • Vysvětlit vznik otoků na základě změn hydrostatického a osmotického tlaku. • Použít principy distribuce tekutin k vysvětlení vzniku dehydratace nebo edému. D. Analýza – Co budete analyzovat a rozlišovat: • Rozlišení mezi jednotlivými typy dehydratace a hyperhydratace podle klinického obrazu a laboratorních nálezů. • Analýza kombinovaných poruch ABR (např. současná metabolická acidóza a respirační alkalóza). • Analýza rozdílů mezi hypoosmolární a hyperosmolární dehydratací. E. Syntéza – Co budete umět sestavit a propojit: • Sestavit postup interpretace nálezů krevních plynů a iontogramu. • Syntetizovat vztahy mezi iontovými poruchami, změnami objemu tekutin a acidobazickou rovnováhou. • Navrhnout základní terapeutická opatření při poruchách vnitřního prostředí (např. korekce dehydratace, iontových abnormalit). F. Hodnocení – Co budete umět kriticky zhodnotit: • Zhodnotit závažnost poruch vnitřního prostředí podle klinického a laboratorního obrazu. • Vyhodnotit účinnost kompenzačních mechanizmů při acidobazických poruchách. • Kriticky posoudit riziko komplikací při iontových a objemových poruchách. • Zhodnotit rizika příliš rychlé korekce závažných poruch osmolality a natrémie, zejména neurologických komplikací.
Patofyziologie vnitřního prostředí - vstupní požadavky Před zahájením studia patofyziologie vnitřního prostředí by měl student ovládat základní znalosti o složení a regulaci tělesných tekutin, principech iontové rovnováhy, acidobazické rovnováhy a mechanizmech transportu látek přes membrány. Dále by měl znát základy funkce ledvin v udržování objemu tekutin a acidobazické rovnováhy, a mít přehled o vyšetřovacích metodách vnitřního prostředí (krevní iontogram, krevní plyny). Požadované znalosti: • Stavba a funkce buněčných membrán (principy pasivního a aktivního transportu, osmotický a hydrostatický tlak). • Rozdělení tělesných tekutin (intracelulární a extracelulární prostor). • Normální složení krevní plazmy (hlavní ionty: Na⁺, K⁺, Cl⁻, Ca²⁺, fosfáty). • Základy funkce ledvin: filtrace, reabsorpce, sekrece, koncentrační schopnost. • Principy acidobazické rovnováhy a pufračních systémů (hydrogenuhličitanový, fosfátový, proteiny). • Význam krevních plynů (pH, pCO₂, pO₂, bikarbonát). • Fyziologickou regulaci sodíku a draslíku, včetně role ledvin a hlavních hormonálních regulačních mechanismů. • Základní vztah mezi alveolární ventilací, tvorbou a eliminací CO₂ a acidobazickou rovnováhou.
III. Patofyziologie krve – Výukové cíle Student rozumí základním mechanizmům poruch krevní složky, zejména vzniku anémií, hyperviskózního syndromu a poruch krevní koagulace včetně diseminované intravaskulární koagulace (DIC). Dokáže vysvětlit příčiny, následky a základní projevy těchto stavů. Umí aplikovat tyto znalosti při interpretaci laboratorních výsledků krevních testů (krevní obraz, koagulační testy) a při hodnocení klinických situací spojených s poruchami hemokoagulace nebo anémií. Student zvládá základní orientaci ve vyšetřovacích metodách v hematologii. A. Zapamatování – Co musíte znát nazpaměť (definice, pojmy): • Definice anemického syndromu. • Typy anémií podle příčiny (ztrátové, produkční, hemolytické). • Definice hyperviskózního syndromu. • Základní složky hemostázy (primární a sekundární). • Definice DIC. B. Porozumění – Co musíte pochopit a umět vysvětlit: • Principy vzniku anémií v důsledku krvácení, snížené krvetvorby a zvýšené destrukce erytrocytů. • Mechanizmy poruch erytropoézy při nedostatku železa, vitaminu B12 a folátu a význam hepcidinu v regulaci dostupnosti železa. • Rozdíl mezi intra- a extravaskulární hemolýzou a základní principy vrozených a získaných hemolytických anémií a hemoglobinopatií. • Jak změny viskozity krve ovlivňují oběhové poměry. • Mechanizmus aktivace srážlivé kaskády a její regulace. • Úlohu trombocytů a von Willebrandova faktoru v primární hemostáze a vztah poruch primární a sekundární hemostázy ke klinickému obrazu krvácení. • Jak vzniká DIC a jaké jsou její klinické projevy. C. Aplikace – Co musíte umět použít na příkladech: • Interpretovat základní parametry krevního obrazu při různých typech anémií. • Vysvětlit vznik hyperviskózního syndromu při polycytemii. • Přiřadit klinické projevy k jednotlivým typům koagulačních poruch. • Vysvětlit výsledky základních koagulačních testů (PT, APTT, fibrinogen). • Interpretovat základní laboratorní známky hemolýzy a odlišit poruchu tvorby erytrocytů od jejich zvýšené destrukce. D. Analýza – Co budete analyzovat a rozlišovat: • Rozlišení mezi anémiemi podle laboratorních nálezů (např. MCV, MCHC). • Analýza rozdílů mezi krvácivými a trombofilními stavy. • Analyzovat hlavní mechanizmy trombofilních stavů v kontextu Virchowovy triády a fyziologických antikoagulačních systémů. • Analýza klinických a laboratorních nálezů u DIC. E. Syntéza – Co budete umět sestavit a propojit: • Sestavit schéma klasifikace anémií podle mechanizmu vzniku. • Navrhnout základní diagnostický postup při podezření na DIC. • Syntetizovat poznatky o primární a sekundární hemostáze při řešení krvácivých stavů. F. Hodnocení – Co budete umět kriticky zhodnotit: • Vyhodnotit závažnost anémie na základě klinických příznaků a laboratorních údajů. • Kriticky posoudit riziko trombózy při hyperviskózním syndromu. • Zhodnotit prognózu u pacienta s DIC na základě dynamiky laboratorních markerů.
Patofyziologie krve - vstupní požadavky Před zahájením studia patofyziologie krve by měl student ovládat základní znalosti o stavbě a funkci krve, principech tvorby krevních elementů a mechanizmech hemostázy. Musí rozumět složení krevního obrazu, základním parametrům červených krvinek a plazmatickým faktorům srážení krve. Tyto znalosti jsou nezbytné pro pochopení patofyziologických změn při anémiích, poruchách krevní srážlivosti a hyperviskózním syndromu. Požadované znalosti: • Stavba a funkce červených krvinek, bílých krvinek a krevních destiček. • Základy hemopoezy (vývoj krevních elementů). • Principy krevního obrazu a význam parametrů (MCV, MCH, Hb, Ht). • Složení plazmy a funkce hlavních plazmatických proteinů. • Základní principy hemostázy (primární – destičková fáze, sekundární – koagulační kaskáda). • Funkce základních koagulačních faktorů a význam antikoagulačních systémů. • Fyziologii erytropoézy a její regulaci erytropoetinem. • Základní metabolismus železa a úlohu transferinu, feritinu, vitaminu B12 a folátu v krvetvorbě. • Strukturu a funkci hemoglobinu a základní metabolické vlastnosti erytrocytu.
IV. Patofyziologie kardiovaskulárního systému – Výukové cíle Student rozumí mechanizmům poruch srdeční a cévní funkce, zejména patogenezi hypertenze, aterosklerózy, srdečního selhání, šokových stavů a poruch rytmu. Dokáže vysvětlit příčiny a důsledky poruch průtoku krve, změn krevního tlaku, poruch kapilární permeability a změn hemodynamiky při vrozených a získaných srdečních vadách. Umí aplikovat tyto znalosti při analýze klinických situací a interpretaci základních EKG nálezů. Student je schopen identifikovat hlavní patofyziologické mechanizmy akutních a chronických kardiovaskulárních poruch. A. Zapamatování – Co musíte znát nazpaměť (definice, pojmy): • Definice a dělení hypertenze (primární a sekundární). • Základní pojmy: ateroskleróza, ischemická choroba srdeční (ICHS), srdeční selhání. • Typy šokových stavů (hypovolemický, kardiogenní, distribuční, obstrukční). • Definice edému, trombózy. • Základní druhy arytmií a poruch vedení vzruchu. B. Porozumění – Co musíte pochopit a umět vysvětlit: • Patofyziologii vzniku primární a sekundární hypertenze. • Vznik aterosklerotického plátu a jeho komplikace. • Vztah mezi koronárním průtokem, dodávkou a spotřebou kyslíku myokardem a mechanizmy vzniku ischemie při nepoměru nabídky a potřeby. • Principy vzniku akutního a chronického srdečního selhání. • Patogenezi jednotlivých typů šokových stavů a rozdíly mezi nimi. • Vznik edému na základě změn kapilární permeability a hydrostatického/osmotického tlaku. • Mechanizmy vzniku arytmií a jejich vliv na srdeční výkon. C. Aplikace – Co musíte umět použít na příkladech: • Aplikovat znalosti o patogenezi hypertenze při vysvětlení orgánového poškození (srdce, ledviny, mozek). • Vysvětlit klinický obraz infarktu myokardu na základě znalosti ischemie myokardu. • Propojit mechanizmus koronární ischemie s časovým vývojem funkčních, elektrických a strukturálních změn myokardu a komplikacemi akutního koronárního syndromu. • Interpretovat základní EKG nálezy (ischemie, infarkt, arytmie). • Použít znalosti o šokových stavech při hodnocení hypotenze v klinickém scénáři. • Vysvětlit příčinu vzniku plicního edému u levostranného srdečního selhání. D. Analýza – Co budete analyzovat a rozlišovat: • Rozlišení mezi typy šokových stavů podle klinických příznaků. • Rozlišení hluboké žilní trombózy a tromboflebitidy • Analýza patofyziologických rozdílů mezi systolickým a diastolickým srdečním selháním. • Analýza hemodynamických změn při chlopenních vadách a vrozených srdečních vadách. • Rozlišit důsledky tlakového a objemového přetížení srdce a hemodynamické důsledky levo-pravých a pravo-levých zkratů. E. Syntéza – Co budete umět sestavit a propojit: • Sestavit model progrese aterosklerózy od časných změn po akutní koronární syndrom. • Syntetizovat hemodynamické důsledky různých typů srdečního selhání. • Navrhnout základní postupy akutní péče při jednotlivých typech šoků. F. Hodnocení – Co budete umět kriticky zhodnotit: • Zhodnotit závažnost hypertenze a její orgánové následky. • Vyhodnotit prognózu pacienta s akutním koronárním syndromem na základě EKG a klinických parametrů. • Kriticky posoudit riziko vzniku trombózy u pacienta s aterosklerózou.
Patofyziologie kardiovaskulárního systému - vstupní požadavky Před zahájením studia patofyziologie kardiovaskulárního systému by měl student ovládat základní znalosti anatomie a fyziologie srdce a cév, principy regulace krevního tlaku, srdečního výdeje a cévní rezistence. Musí rozumět mechanizmům vzniku akčního potenciálu v srdci a jeho šíření, znát základní kardiovaskulární reflexy a principy regulace objemu krve. Požadované znalosti: • Anatomie srdce, velkého a malého krevního oběhu. • Základní principy srdečního cyklu a generování srdečního výdeje. • Mechanizmus akčního potenciálu v pracovním myokardu a v převodním systému. • Regulace krevního tlaku (baroreceptorový reflex, RAAS systém). • Faktory ovlivňující srdeční kontraktilitu, preload, afterload. • Principy hemodynamiky (proudění krve, odpor cév, krevní tlak). • Fyziologii koronární cirkulace a základní determinanty nabídky a spotřeby kyslíku myokardem. • Principy mikrocirkulace a výměny tekutin přes kapilární stěnu. • Fyziologickou funkci srdečních chlopní a vztahy mezi tlakem a objemem během srdečního cyklu.
V. Patofyziologie ledvin a močových cest – Výukové cíle Student rozumí základním patofyziologickým mechanizmům poruch ledvin a vývodných močových cest. Dokáže vysvětlit podstatu poruch perfuze ledvin, glomerulárního filtru, tubulární funkce, vzniku akutního a chronického selhání ledvin, nefrotického a nefritického syndromu. Rozumí principům obstrukce močových cest, vzniku urolitiázy a následným důsledkům. Umí aplikovat tyto znalosti při interpretaci klinických stavů a laboratorních nálezů. Student zvládá základní orientaci v indikacích k dialyzační léčbě a transplantačním přístupům. A. Zapamatování – Co musíte znát nazpaměť (definice, pojmy): • Definice akutního a chronického selhání ledvin. • Definice nefrotického a nefritického syndromu. • Dělení příčin akutního selhání ledvin (prerenální, renální, postrenální). • Definice a základní charakteristika urolitiázy. • Základní pojmy dialýza (hemodialýza, peritoneální dialýza). B. Porozumění – Co musíte pochopit a umět vysvětlit: • Mechanizmy vzniku akutního a chronického selhání ledvin. • Mechanizmus maladaptivní hyperfiltrace zbývajících nefronů a její význam pro progresi chronického onemocnění ledvin. • Patofyziologie nefrotického a nefritického syndromu (ztráta bílkovin, hematurie, edémy). • Důsledky poruch glomerulární filtrace a tubulární reabsorpce. • Mechanizmy vzniku glomerulární a tubulární proteinurie a význam poruch selektivity glomerulární filtrační bariéry. • Vznik a následky obstrukce močových cest. • Základní mechanizmy tubulárních poruch zahrnujících poruchy koncentrace moči a renální acidifikace a jejich důsledky pro vnitřní prostředí. • Základní principy dialýzy a indikace k jejímu zahájení. • Systémové důsledky pokročilého chronického onemocnění ledvin a uremického syndromu včetně anémie a poruch minerálového a kostního metabolizmu. C. Aplikace – Co musíte umět použít na příkladech: • Interpretovat laboratorní nálezy při akutním a chronickém selhání ledvin (kreatinin, močovina, ionty). • Použít princip clearance a frakční exkrece při hodnocení glomerulární a tubulární funkce a při diferenciaci vybraných prerenálních a renálních stavů. • Rozpoznat klinické příznaky nefrotického a nefritického syndromu. • Vysvětlit vznik edémů u nefrotického syndromu. • Aplikovat znalosti o obstrukci močových cest při vysvětlení rozvoje hydronefrózy. • Vysvětlit základní mechanizmy poruch plnění a vyprazdňování močového měchýře a důsledky vezikoureterálního refluxu. • Popsat základní postup při indikaci akutní dialýzy. D. Analýza – Co budete analyzovat a rozlišovat: • Rozlišení prerenálního, renálního a postrenálního selhání ledvin na základě klinických a laboratorních údajů. • Analýza rozdílů mezi nefrotickým a nefritickým syndromem. • Analýza následků urolitiázy na funkci ledvin a močových cest. E. Syntéza – Co budete umět sestavit a propojit: • Sestavit logickou posloupnost událostí vedoucích k rozvoji akutního renálního selhání. • Navrhnout schéma vývoje edémů u různých ledvinných poruch. • Syntetizovat vztahy mezi obstrukcí močových cest, změnami tlaku v ledvinách a snížením glomerulární filtrace. F. Hodnocení – Co budete umět kriticky zhodnotit: • Vyhodnotit závažnost poruch ledvinné funkce podle laboratorních a klinických údajů. • Kriticky posoudit riziko progresivní ztráty ledvinné funkce při chronické renální insuficienci. • Zhodnotit indikaci k akutní dialyzační terapii.
Patofyziologie ledvin a močových cest - vstupní požadavky Před zahájením studia patofyziologie ledvin a močových cest by měl student ovládat základní znalosti anatomie a fyziologie ledvin a močových cest, principy glomerulární filtrace, tubulární reabsorpce a sekrece, regulaci objemu a osmolality tělesných tekutin a základní principy acidobazické rovnováhy. Požadované znalosti: • Anatomie ledvin, močových cest a cévního zásobení ledvin. • Principy glomerulární filtrace a tubulární funkce. • Regulace objemu tekutin a iontů (ADH, RAAS, natriuretické peptidy). • Mechanizmy koncentrace moči (protiproudový mechanizmus, působení ADH). • Základní principy acidobazické regulace ledvinami. • Význam kreatininu a močoviny jako markerů ledvinné funkce. • Základní principy renální hemodynamiky, glomerulární filtrační rychlosti (GFR) a clearance. • Fyziologii plnění a vyprazdňování močového měchýře a základní nervovou regulaci mikce.
VI. Patofyziologie respiračního systému – Výukové cíle Student rozumí základním patofyziologickým mechanizmům poruch dýchacího systému. Dokáže vysvětlit podstatu poruch ventilace, perfuze, difúze a poruch regulace dýchání. Rozumí příčinám vzniku obstrukčních a restriktivních plicních onemocnění, plicní embolie, edému plic a pneumotoraxu. Umí aplikovat znalosti při interpretaci klinických stavů spojených s hypoxémií, hyperkapnií a respirační insuficiencí. Student zvládá základy indikace a principů oxygenoterapie a umělé plicní ventilace. A. Zapamatování – Co musíte znát nazpaměť (definice, pojmy): • Definice poruch alveolární ventilace a perfuze. • Definice hypoxémie a hyperkapnie. • Dělení obstrukčních a restriktivních plicních onemocnění. • Základní pojmy: pneumotorax, plicní edém, plicní embolie, plicní hypertenze. • Definice hypobarie a hyperbarie. B. Porozumění – Co musíte pochopit a umět vysvětlit: • Mechanizmy vzniku hypoxie a hyperkapnie. • Jak poruchy ventilace, perfuze a difúze vedou k respirační insuficienci. • Principy patofyziologie astmatu bronchiale a CHOPN. • Mechanizmus vzniku plicního edému a pneumotoraxu. • Vznik plicní embolie a její hemodynamické důsledky. • Principy regulace dýchání a vliv poruch na dechový vzorec. C. Aplikace – Co musíte umět použít na příkladech: • Vysvětlit klinický obraz respirační insuficience na základě změn pO₂ a pCO₂. • Aplikovat znalost mechanizmů hypoxie při hodnocení pacientů s plicní embolií nebo edémem plic. • Vysvětlit změny v dechovém vzorci u pacientů s poškozením centra dýchání. • Rozpoznat rizikové faktory a klinické projevy obstrukčních plicních onemocnění. • Aplikovat principy oxygenoterapie a indikace k umělé ventilaci. D. Analýza – Co budete analyzovat a rozlišovat: • Rozlišení mezi hypoxickou a hyperkapnickou respirační insuficiencí. • Analýza rozdílů mezi obstrukčními a restriktivními poruchami ventilace. • Analýza hemodynamických důsledků plicní embolie. • Rozlišení příčin pneumotoraxu a jejich klinických projevů. E. Syntéza – Co budete umět sestavit a propojit: • Sestavit postup diagnostiky a základního řešení akutní respirační insuficience. • Navrhnout schéma mechanizmů vedoucích od plicní embolie k pravostrannému srdečnímu selhání. • Syntetizovat vztahy mezi ventilací, perfuzí a difúzí v rámci vývoje hypoxémie. F. Hodnocení – Co budete umět kriticky zhodnotit: • Zhodnotit závažnost poruch ventilace a perfuze na základě krevních plynů a klinických příznaků. • Kriticky posoudit indikaci k oxygenoterapii a mechanické ventilaci. • Vyhodnotit rizika spojená s hyperbarickým a hypobarickým prostředím. Patofyziologie respiračního systému - vstupní požadavky Před zahájením studia patofyziologie respiračního systému by měl student ovládat základní znalosti anatomie dýchacích cest a plic, fyziologie ventilace, perfuze a difúze plynů, principy regulace dýchání a význam transportu kyslíku a oxidu uhličitého v krvi. Požadované znalosti: • Anatomie dýchacích cest, alveolárního systému a cévního zásobení plic. • Principy mechaniky dýchání, včetně poddajnosti (compliance) a odporu dýchacích cest. • Význam ventilace/perfuze (V/Q poměr) a jeho regulace. • Principy difúze plynů přes alveolokapilární membránu. • Regulace dýchání (chemoreceptory, respirační centra v prodloužené míše). • Přenos kyslíku a oxidu uhličitého krví (role hemoglobinu, saturace O₂, pCO₂). • Základní spirometrické objemy, kapacity a průtokové parametry a jejich fyziologický význam. • Základní fyziologii plicního oběhu, včetně hypoxické plicní vazokonstrikce.
VII. Patofyziologie endokrinního systému – Výukové cíle Student rozumí základním patofyziologickým mechanismům poruch endokrinní regulace. Dokáže vysvětlit principy hypo- a hyperfunkce jednotlivých endokrinních žláz, včetně hypofýzy, štítné žlázy, nadledvin, příštítných tělísek a pohlavních žláz. Umí popsat hormonální regulační osy a jejich poruchy. Rozumí patofyziologii poruch kalciofosfátového metabolismu, poruchám růstu a vývoje podmíněným hormonální dysregulací a je schopen interpretovat základní hormonální nálezy. Tyto znalosti dokáže aplikovat při hodnocení klinických stavů spojených s poruchami endokrinního systému. A. Zapamatování – Co musíte znát nazpaměť (definice, pojmy): • Definice hyperfunkce a hypofunkce endokrinních žláz. • Definice primární, sekundární a terciární endokrinní poruchy. • Definice Cushingova syndromu a Addisonovy choroby. • Definice hypotyreózy a tyreotoxikózy. • Definice hypokalcémie a hyperkalcémie. • Definice akromegalie, gigantismu a hypopituitarismu. • Základní poruchy pohlavního vývoje. B. Porozumění – Co musíte pochopit a umět vysvětlit • Mechanismy vzniku hypo- a hyperfunkce hypofýzy. • Patofyziologii poruch růstového hormonu. • Mechanismy vzniku hypo- a hyperfunkce štítné žlázy. • Mechanismy vzniku hypo- a hyperfunkce nadledvin. • Patofyziologii poruch příštítných tělísek. • Příčiny a důsledky hypokalcémie a hyperkalcémie. • Mechanismy poruch pohlavních hormonů během vývoje a v dospělosti. • Principy hormonálních regulačních os a zpětnovazebných mechanismů. C. Aplikace – Co musíte umět použít na příkladech • Aplikovat znalosti při vysvětlení klinických příznaků hypotyreózy a tyreotoxikózy. • Interpretovat hormonální nálezy při podezření na hypofyzární nedostatečnost. • Rozpoznat příznaky Cushingova syndromu a Addisonovy choroby. • Vysvětlit vznik tetanie při hypokalcémii. • Vysvětlit vznik osteoporózy při hormonálních poruchách. • Aplikovat znalosti při hodnocení poruch puberty a fertility. D. Analýza – Co budete analyzovat a rozlišovat • Rozlišení mezi primárními, sekundárními a terciárními poruchami endokrinních žláz. • Analýza laboratorních nálezů při diagnostice poruch štítné žlázy. • Analýza laboratorních nálezů při diagnostice poruch nadledvin. • Analýza příčin hypokalcémie a hyperkalcémie. • Rozlišení příčin poruch růstu a sexuálního vývoje. E. Syntéza – Co budete umět sestavit a propojit • Sestavit schéma hypotalamo-hypofyzárních regulačních os. • Propojit hormonální poruchy s klinickými projevy jednotlivých orgánových systémů. • Syntetizovat vztahy mezi poruchami kalciofosfátového metabolismu a kostními změnami. • Navrhnout schéma hormonální regulace růstu a reprodukce. F. Hodnocení – Co budete umět kriticky zhodnotit • Zhodnotit závažnost hormonálních dysregulací na základě klinických a laboratorních nálezů. • Vyhodnotit význam hormonálních změn pro růst, reprodukci a homeostázu organismu. • Kriticky posoudit rizika dlouhodobých komplikací endokrinních onemocnění. • Zhodnotit vliv hormonálních poruch na kvalitu života a prognózu pacienta.
Patofyziologie endokrinního systému – vstupní požadavky Před zahájením studia patofyziologie endokrinního systému by měl student ovládat základní anatomii endokrinních orgánů, principy hormonální regulace a zpětné vazby a fyziologické účinky hlavních hormonů. Měl by rozumět základům syntézy, transportu a buněčného působení hormonů a jejich úloze v regulaci metabolismu, růstu, reprodukce a vnitřního prostředí. Požadované znalosti • Anatomie hypotalamu a hypofýzy. • Anatomie štítné žlázy, příštítných tělísek, nadledvin a pohlavních žláz. • Principy hormonální regulace a zpětné vazby. • Funkce tyreoidálních hormonů, kortizolu, aldosteronu, parathormonu, kalcitoninu, růstového hormonu, prolaktinu, estrogenů a testosteronu. • Regulace kalciofosfátového metabolismu. • Fyziologie růstu, puberty a reprodukce. • Základní principy hormonálních regulačních os (hypotalamus–hypofýza–cílová žláza). • Základní principy syntézy, transportu, receptorového působení a odbourávání peptidových a steroidních hormonů.
VIII. Patofyziologie výživy a metabolizmu – Výukové cíle Student rozumí fyziologickým a patofyziologickým mechanismům regulace energetické bilance, příjmu potravy a metabolismu živin. Chápe metabolickou odpověď organismu na stres a hladovění, dokáže vysvětlit vznik a důsledky podvýživy, obezity, metabolického syndromu a poruch příjmu potravy. Orientuje se v úloze vitaminů v organismu a rozumí důsledkům jejich nedostatku i nadbytku. Ovládá klasifikaci diabetes mellitus, jeho patogenezi, akutní a chronické komplikace. Tyto poznatky dokáže aplikovat při interpretaci klinických situací souvisejících s poruchami výživy a metabolismu a chápe jejich význam pro vznik chronických civilizačních onemocnění. A. Zapamatování – Co musíte znát nazpaměť (definice, pojmy) • Definice stresové odpovědi organismu. • Definice hladovění, malnutrice a kachexie. • Rozdíl mezi marasmem a kwashiorkorem. • Definice obezity a BMI. • Kritéria metabolického syndromu. • Definice hyperurikémie a dny. • Základní typy poruch příjmu potravy. • Hlavní projevy deficitů vitaminů A, D, K, B1, B12, C a kyseliny listové. • Základní projevy hypervitaminóz A a D. • Klasifikace diabetes mellitus (DM1, DM2, gestační diabetes, jiné specifické typy). • Definice diabetické ketoacidózy, hyperosmolárního hyperglykemického stavu a hypoglykémie. • Základní chronické komplikace diabetu (retinopatie, nefropatie, neuropatie, makroangiopatie). B. Porozumění – Co musíte pochopit a umět vysvětlit • Metabolickou odpověď organismu na stres a hladovění. • Mechanismy adaptace na krátkodobé a dlouhodobé hladovění. • Rozdíl mezi primární a sekundární podvýživou. • Patofyziologické mechanismy vzniku obezity. • Vztah mezi obezitou, inzulinovou rezistencí a metabolickým syndromem. • Mechanismus vzniku hyperurikémie a dnavého záchvatu. • Metabolické důsledky mentální anorexie a bulimie. • Význam vitaminů pro normální funkci organismu. • Patogenezi diabetu 1. a 2. typu. • Mechanismy vzniku akutních a chronických komplikací diabetu. C. Aplikace – Co musíte umět použít na příkladech • Vysvětlit metabolické změny při hladovění. • Rozpoznat projevy podvýživy a určit jejich pravděpodobnou příčinu. • Interpretovat souvislost mezi obezitou a rozvojem diabetu 2. typu. • Vysvětlit vznik metabolického syndromu u konkrétního pacienta. • Rozpoznat projevy vitaminových deficitů v klinických scénářích. • Identifikovat příznaky akutních komplikací diabetu. • Vysvětlit vznik diabetické neuropatie, nefropatie nebo retinopatie na klinickém příkladu. • Posoudit rizikové faktory vzniku dny. D. Analýza – Co budete analyzovat a rozlišovat • Rozdíly mezi marasmem, kwashiorkorem a kachexií. • Příčiny primární a sekundární malnutrice. • Faktory vedoucí k rozvoji obezity a metabolického syndromu. • Rozdíly mezi diabetem 1. a 2. typu. • Rozdíly mezi diabetickou ketoacidózou a hyperosmolárním hyperglykemickým stavem. • Mechanismy vzniku mikroangiopatických a makroangiopatických komplikací diabetu. • Rozdíly mezi jednotlivými poruchami příjmu potravy. • Klinické důsledky nedostatku jednotlivých vitaminů. E. Syntéza – Co budete umět sestavit a propojit • Sestavit schéma metabolické odpovědi na stres a hladovění. • Propojit poruchy výživy s jejich orgánovými důsledky. • Syntetizovat vztah mezi obezitou, inzulinovou rezistencí, metabolickým syndromem a diabetem 2. typu. • Sestavit schéma vzniku a rozvoje diabetických komplikací. • Propojit poruchy příjmu potravy s jejich metabolickými a orgánovými následky. • Navrhnout základní preventivní opatření vedoucí ke snížení rizika metabolických onemocnění. F. Hodnocení – Co budete umět kriticky zhodnotit • Zhodnotit závažnost malnutrice podle klinických a laboratorních údajů. • Posoudit riziko rozvoje metabolického syndromu a diabetu. • Vyhodnotit klinický význam obezity a jejích komplikací. • Zhodnotit riziko akutních komplikací diabetu na základě klinického obrazu. • Posoudit význam chronické hyperglykemie pro rozvoj orgánového poškození. • Kriticky zhodnotit význam vitaminových deficitů a jejich dlouhodobých následků. • Posoudit vztah mezi životním stylem a rozvojem metabolických onemocnění.
Patofyziologie výživy a metabolizmu – vstupní požadavky Před zahájením studia této kapitoly se očekává, že student ovládá základy biochemie a fyziologie metabolismu sacharidů, lipidů a bílkovin. Rozumí principům energetické bilance, hormonální regulace metabolismu a fyziologii trávení a vstřebávání živin. Má základní znalosti o úloze vitaminů a stopových prvků v organismu a orientuje se ve fyziologii endokrinního systému, zejména v regulaci glukózové homeostázy. Požadované znalosti: • Trávení a vstřebávání sacharidů, lipidů a bílkovin. • Základy energetického metabolismu (glykolýza, glykogenolýza, glukoneogeneze, lipolýza, ketogeneze). • Funkce inzulinu, glukagonu, kortizolu, katecholaminů a růstového hormonu. • Regulace příjmu potravy a energetické bilance. • Fyziologie tukové tkáně. • Metabolismus purinů a kyseliny močové. • Základní funkce vitaminů a stopových prvků. • Fyziologie pankreatu a regulace glykémie. • Základní principy mikrocirkulace a cévního poškození. • Základy metabolismu během stresu a hladovění.
IX. Patofyziologie gastrointestinálního traktu – Výukové cíle Student rozumí základním patofyziologickým mechanismům poruch trávicí soustavy. Dokáže vysvětlit podstatu poruch jícnu, žaludku, střev, pankreatu a jater, včetně poruch pasáže, sekrece, trávení a vstřebávání. Rozumí patogenezi malabsorpčních syndromů, pankreatických onemocnění, jaterního selhání a portální hypertenze. Umí popsat patofyziologii ikteru a komplikací jaterních onemocnění. Student je schopen aplikovat tyto znalosti při hodnocení klinických stavů a laboratorních nálezů u pacientů s onemocněními gastrointestinálního traktu. A. Zapamatování – Co musíte znát nazpaměť (definice, pojmy): • Definice dysfagie, refluxní choroby jícnu, gastritidy a peptického vředu. • Definice zvracení, průjmu, zácpy a ileu. • Definice malabsorpčního syndromu a maldigesce. • Typy jaterního selhání. • Portální hypertenze. • Definice ikteru a ascitu. • Definice jaterní encefalopatie. B. Porozumění – Co musíte pochopit a umět vysvětlit • Mechanismy poruch motility, sekrece, trávení a vstřebávání v GIT. • Principy vzniku zvracení, průjmu, zácpy a střevní obstrukce. • Patofyziologii akutní a chronické pankreatitidy. • Patofyziologii exokrinní pankreatické insuficience. • Mechanismus vzniku portální hypertenze a jejích komplikací. • Patofyziologii ascitu. • Patofyziologii akutního a chronického jaterního selhání. • Patofyziologii ikteru (prehepatální, hepatální, posthepatální). • Mechanismy malabsorpce a maldigesce. • Vznik nutričních deficitů při onemocněních GIT. C. Aplikace – Co musíte umět použít na příkladech • Vysvětlit vznik ikteru na základě poruch jater nebo žlučových cest. • Interpretovat příznaky a laboratorní nálezy u jaterního selhání. • Rozpoznat klinický obraz portální hypertenze a ascitu. • Vysvětlit mechanismus vzniku průjmu při různých střevních onemocněních. • Vysvětlit vznik malabsorpce při celiakii, Crohnově nemoci nebo po resekci střeva. • Rozpoznat projevy exokrinní pankreatické insuficience. D. Analýza – Co budete analyzovat a rozlišovat • Rozlišení typů ikteru na základě klinických a laboratorních údajů. • Analýza příčin ascitu. • Rozlišení mezi maldigescí a malabsorpcí. • Analýza příznaků a laboratorních nálezů u akutní a chronické pankreatitidy. • Rozlišení příčin průjmu, zácpy a střevní obstrukce. E. Syntéza – Co budete umět sestavit a propojit • Sestavit schéma vývoje portální hypertenze a jejích komplikací. • Propojit jaterní selhání s jeho systémovými projevy. • Navrhnout diagnostický postup u pacienta s malabsorpcí. • Propojit poruchy trávení a vstřebávání s klinickými projevy nutričních deficitů. F. Hodnocení – Co budete umět kriticky zhodnotit • Zhodnotit závažnost jaterního selhání a potřebu urgentní léčby. • Posoudit riziko komplikací portální hypertenze. • Vyhodnotit klinický význam malabsorpce a nutričních deficitů. • Kriticky posoudit závažnost akutní pankreatitidy a jejích komplikací.
Patofyziologie gastrointestinálního traktu – vstupní požadavky Před zahájením studia patofyziologie gastrointestinálního traktu by měl student ovládat základní anatomii a fyziologii trávicího systému, principy motility, sekrece, trávení a vstřebávání a základní funkce jater, žlučových cest a pankreatu. Požadované znalosti • Anatomie jícnu, žaludku, tenkého a tlustého střeva. • Anatomie jater, žlučových cest, žlučníku a pankreatu. • Mechanismy motility GIT. • Funkce trávicích enzymů a sekrece trávicích šťáv. • Principy trávení a vstřebávání živin. • Enterohepatální oběh žlučových kyselin. • Tvorba a metabolismus bilirubinu. • Exokrinní funkce pankreatu. • Základní funkce jater v metabolismu, detoxikaci a syntéze plazmatických proteinů. • Základní nervovou a hormonální regulaci motility a sekrece gastrointestinálního traktu. • Anatomii a základní fyziologii portálního oběhu.
X. Patofyziologie nervové soustavy – Výukové cíle Student rozumí základním patofyziologickým mechanizmům poruch centrálního a periferního nervového systému. Dokáže vysvětlit principy vzniku cerebrovaskulárních onemocnění, epilepsie, poruch vědomí, spánku, demence, poruch motoriky, čití, nervosvalového přenosu a smyslového vnímání. Umí aplikovat tyto znalosti při interpretaci klinických příznaků neurologických poruch a je schopen analyzovat základní patofyziologické mechanizmy vedoucí k akutním a chronickým stavům nervového systému. A. Zapamatování – Co musíte znát nazpaměť (definice, pojmy): • Definice ischemické a hemoragické cévní mozkové příhody (CMP). • Definice mozkového edému a typů edému (cytotoxický, vazogenní, intersticiální). • Definice epilepsie, status epilepticus. • Definice vědomí a poruch vědomí (kvantitativní a kvalitativní). • Typy neurokognitivních poruch (např. Alzheimerova choroba, vaskulární demence). • Typy schizofrenie a afektivních poruch • Typy centrálních a periferních obrn. • Definice neuropatie, myastenie, Parkinsonovy choroby, poruchy mozečku. • Typy poruch smyslového vnímání (zrak, sluch). B. Porozumění – Co musíte pochopit a umět vysvětlit: • Mechanizmy vzniku ischemického a hemoragického poškození mozku. • Patofyziologii mozkového edému a jeho vliv na intrakraniální tlak. • Princip vzniku epileptického záchvatu a status epilepticus. • Mechanizmy poruch vědomí a poruch spánku. • Základy patogeneze neurodegenerativních onemocnění vedoucích k demenci. • Základy patogeneze schizofrenie a afektivních poruch • Mechanizmy vzniku obrn (centrální vs. periferní). • Patofyziologii poruch nervosvalového přenosu (např. myastenie gravis). • Vznik poruch motoriky u Parkinsonovy choroby a poruch mozečku. • Mechanizmy vzniku poruch smyslového vnímání (zrakové a sluchové poruchy). C. Aplikace – Co musíte umět použít na příkladech: • Aplikovat znalost cévního zásobení mozku při interpretaci klinických příznaků CMP. • Rozpoznat příznaky epileptického záchvatu a status epilepticus. • Interpretovat příznaky centrální vs. periferní obrny. • Aplikovat znalost patofyziologie demence při hodnocení kognitivních poruch. • Vysvětlit klinický obraz Parkinsonovy choroby na základě poruch bazálních ganglií. • Rozpoznat příznaky poruch smyslového vnímání v klinickém kontextu. D. Analýza – Co budete analyzovat a rozlišovat: • Rozlišení mezi ischemickou a hemoragickou CMP na základě klinických příznaků. • Analýza příčin a následků zvýšeného intrakraniálního tlaku. • Rozlišení mezi příznaky centrální a periferní obrny. • Analýza rozdílů mezi různými typy epileptických záchvatů. • Rozlišení mezi typy demencí podle klinických a patofyziologických znaků. E. Syntéza – Co budete umět sestavit a propojit: • Sestavit schéma vývoje mozkového edému a jeho klinických důsledků. • Navrhnout postup diagnostiky a první pomoci při epileptickém záchvatu. • Syntetizovat vztahy mezi poškozením specifických oblastí mozku a projevy poruch motoriky a čití. • Sestavit schéma poruch nervosvalového přenosu. F. Hodnocení – Co budete umět kriticky zhodnotit: • Zhodnotit prognózu pacienta po ischemické CMP podle rozsahu postižení. • Vyhodnotit riziko rozvoje epilepsie po traumatickém poranění mozku. • Kriticky posoudit závažnost poruch vědomí a nutnost urgentního zásahu. • Vyhodnotit klinickou závažnost demence na základě stupně postižení kognitivních funkcí.
Patofyziologie nervové soustavy - vstupní požadavky Před zahájením studia patofyziologie nervové soustavy by měl student ovládat základní znalosti anatomie a fyziologie centrálního a periferního nervového systému, funkční anatomii mozkových oblastí a základy reflexní činnosti, kontroly motoriky, vědomí a smyslového vnímání. Požadované znalosti: • Anatomie mozku (kortex, bazální ganglia, mozeček, mozkový kmen), míchy a periferních nervů. • Cévní zásobení mozku a základní cévní teritoria. • Klidový a akční membránový potenciál, vedení nervového vzruchu a základní principy synaptického přenosu. • Funkční dělení motorických a senzitivních drah. • Fyziologie spánku, vědomí a kognitivních funkcí. • Principy smyslového vnímání (zrak, sluch, čití). • Fyziologii nervosvalového přenosu. • Fyziologii mozkomíšního moku, intrakraniálního tlaku a základní funkci hematoencefalické bariéry. • Základní organizaci autonomního nervového systému. • Základní principy nocicepce a modulace bolesti.
Poslední úprava: Maxová Hana, doc. MUDr., Ph.D. (21.09.2026)
|