|
|
|
||
Východiska pro komplexní analýzu navazují na poznatky získané v předmětu Struktura hudby I a jsou doplněna prohloubenými poznatky z oblasti dějin hudby při zaměření na konkrétní problematiku vybraných jevů a při postižení vztahů obecného a zvláštního. Hudebněhistorická problematika zahrnuje výběr stylů a osobností, které dokládají typické vlastnosti epochy a stylu a význam pro rozvoj hudební kultury.
Poslední úprava: Nedělka Michal, prof. PaedDr., Dr. (29.08.2023)
|
|
||
Studující prokáže znalost a dovednost komplexní analýzy hudebního díla. Prokáže rovněž schopnost výběru vhodného hudebního díla z hlediska rozsahu a srozumitelnosti hudebně vyjadřovacích prostředků. Pro účely analýzy je totiž vybráno takové hudební dílo, které lze využít na druhém stupni základní školy a na škole střední. Studující interpretuje výsledky analýzy takovými postupy a jazykovými prostředky, aby prokázal svou připravenost k pedagogické intepretaci hudebního díla. Komplexní přístup zaručuje, že studující prokáže znalost historického kontextu a orientaci v dějinách hudby. Poslední úprava: Nedělka Michal, prof. PaedDr., Dr. (10.09.2024)
|
|
||||||||||
Poslední úprava: Nedělka Michal, prof. PaedDr., Dr. (10.09.2024)
|
|
||
JIRÁNEK, Jaroslav. Úvod do historie hudební analýzy a teorie sémantické hudební analýzy. 1. vyd. Praha, SPN 1991. 55 s. KREAÁNEK, Jozef. Tonalita. 1. vyd. Bratislava, Opus 1983. 406 s. RISINGER, Karel. Nauka o hudební tektonice. 1. vyd. Praha, AMU 1998. 573 s. RISINGER, Karel. Nauka o harmonii XX. století. 1. vyd. Praha, Supraphon 1978. 659 s. TICHÝ, Vladimír. Hudební analýza jako stimul a nástroj rozvoje kreativity. In: Olomoucké jarní muzikologické konference, Olomouc 2000, s. 13 – 18. TVRZSKÝ, Jaroslav. K problematice statistické harmonické analýzy. In: Živá hudba, Praha 1973, s. 135 – 164. ZENKL, Michal. Časová makrostruktura v hudbě a základní zákony jejího zapamatování. In: Živá hudba, IX. Praha 1986, s. 149 – 152. ZENLKL, Michal. Existují nové tektonické principy? In: Živá hudba, IX. Praha 1986, s. 143 – 148. ZENKL, Michal. Příspěvek k metodice komplexního rozboru skladeb. In: Živá hudba, VIII. Praha 1983, s. 341 – 390.
Kolektiv autorů. Dějiny české hudební kultury I. (1890-1918) - II. (1918-1945), Praha 1972, 1981 KOUBA, Jan. ABC hudebních slohů. Od raného středověku k W. A. Mozartovi. Praha 1988 LÉBL, Vladimír (red.). Hudba v českých dějinách od středověku do nové doby. Praha 1989. MICHELS, Ulrich. Encyklopedický atlas hudby. Praha 2000. HRČKOVÁ, Naďa. Dějiny hudby I-VI. Praha, 2005 nn. ČERNUŠÁK, Gracian. Dějiny evropské hudby. Praha : Panton, 1964. 486 s. SMOLKA, Jaroslav. Dějiny hudby. Praha : Togga, 2001. 657 s. ISBN 80-902912-0-1.
BALDÝNSKÝ, Tomáš. Causa František Vláčil. Reflex, roč. 10, 1999, č. 5, s. 56-59. BALDÝNSKÝ, Tomáš. Causa Zdeněk Liška. Reflex, roč. 10, 1999, č. 22, s. 56-58. BLUMA, Aleš. Filmová hudba trochu jinak. Dostupné z: https://www.klasikaplus.cz/reflexe-2/item/270-filmova-hudba-trochu-jinak. BOR, Vladimír. Hudba film kritika. Praha : Panton, vydavatelství Českého hudebního fondu, 1990, ISBN 80-7039-053-0. COOKE, Mervyn. Dějiny filmové hudby. Praha : AMU, 2012. 568 s. ISBN 9788087292143. KAČOR, Miroslav a kolektiv. Zlatý věk české loutkové animace. Praha : Mladá fronta a. s., 2010, 1. vyd. ISBN 978-80-204-2190-6. LIEHM, J. Antonín. Ostře sledované filmy. Praha : Filmový národní archiv, 2001, ISBN 80-7004-100-5. MATZNER, Antonín - PILKA, Jiří. Česká filmová hudba. Praha : Dauphin, 2002, 1.vyd. ISBN 80-7272-013-9. PILKA, Jiří. Jiří Srnka – 100 let. Písek: Blatenská tiskárna s. r. o., 2006. PTÁČEK, Luboš. Panorama českého filmu. Olomouc : Rubico, 2000, 1. vyd. ISBN 80-85839-54-7. Poslední úprava: Nedělka Michal, prof. PaedDr., Dr. (27.08.2019)
|
|
||
Průběžná práce při výuce s tolerancí nepřítomnosti ve 2 výukových termínech. Samostatný rozbor vybrané skladby. Test z dějin hudby s poznáváním audioukázek. Poslední úprava: Saláková Magdalena, PhDr., Ph.D. (10.09.2024)
|
|
||
1. Význam v hudbě – koncepce pojetí, historické hledisko, současné tendence, pedagogické aplikace 2. Liturgická hudba pro původní a koncertní účely, prolínání účelů (Palestrina, Bach, Beethoven, Gounod, Dvořák, Eben, Hanuš, Pololáník) 3. Vokální hudba romantická a soudobá – slovo jako konkretizace hudebního sdělení (sborová tvorba 19. a 20. století, vztah slova a hudby) 4. Píseň v tvorbě významných skladatelů romantismu a současnosti (Schubert, Schumann, Brahms, Janáček, Bořkovec, Eben) 5. Programní hudba – hudební a mimohudební děj, aspekty hudebního významu (Berlioz, Liszt, Smetana, Dvořák, Novák) 6. Hudba impresionismu, návaznosti a syntézy (Debussy, Novák) 7. Proměny exprese v průběhu hudebního vývoje (Liszt, Schönberg, Berg, Hába, Sommer, Klusák) 8. Národní školy romantismu, folkorismus a neofolklorismus (Smetana, Dvořák, Fibich, Novák, Janáček, Enescu, Bartók, Kodály) 9. Rozšířená tonalita – tradiční forma s novým obsahem (Prokofjev, Stravinskij, Martinů, Krejčí, Eben) 10. Malé formy a žánrové obrázky (Schubert, Schumann, Smetana, Janáček, Hanuš, Sluka) 11. Nonartificiální hudba, vztahy a proměny s artificiální hudbou 12. Hudba jako doprovodná složka filmu, dramatu, společenské akce --- část Dějin hudby:
Poslední úprava: Saláková Magdalena, PhDr., Ph.D. (17.09.2024)
|
|
||
Studující vysvětlí principy chápání významu v hudbě – koncepce pojetí, historické hledisko, současné tendence, pedagogické aplikace. Studující popíše úlohu liturgické hudby pro původní a koncertní účely a prolínání účelů v hudební praxi (Palestrina, Bach, Beethoven, Gounod, Dvořák, Eben, Hanuš, Pololáník). Studující popíše stěžejní znaky vokální hudby romantická a soudobé, charakterizuje úlohu slova při konkretizaci hudebního sdělení (sborová tvorba 19. a 20. století, vztah slova a hudby). Studující vyjmenuje stěžejní představitele písňové tvorby romantismu a současnosti (Schubert, Schumann, Brahms, Janáček, Bořkovec, Eben), vyjmenuje znaky této tvorby. Studující charakterizuje principy programní hudby, popíše rozdíly a vztahy mezi vývojem hudebním a mimohudebním, vyjmenuje klíčové představitele programní hudby a jejhich dílo (Berlioz, Liszt, Smetana, Dvořák, Novák). Studující popíše stěžejní znaky hudby impresionismu a vlivy impresionismu na tvorbu dalších skladatelů (Debussy, Novák). Studující popíše proměny exprese v hudební historii, zejména na hranici romantismu a expresionismu a vyjmenuje klíčové představitele tohoto přechodu včetně stěžejních děl (Liszt, Schönberg, Berg, Hába, Sommer, Klusák). Studující charakterizuje národní školy romantismu folkorismus a neofolklorismus, jejich představitele a stěžejní díla (Smetana, Dvořák, Fibich, Novák, Janáček, Enescu, Bartók, Kodály). Studující charakterizuje principy rozšířené tonality, vyjmenuje stěžejní představitele a charakterizuje jejich významná díla (Prokofjev, Stravinskij, Martinů, Krejčí, Eben) Studující charakterizuje malé formy a žánrové obrázky a jejich úlohu v kultuře a hudební výchově (Schubert, Schumann, Smetana, Janáček, Hanuš, Sluka). Studující charakterizuje nonartificiální hudbu, vztahy s artificiální hudbou v historii a v současnosti. Vyjmenuje 3 české a 3 další skladatele, v jejichž tvorbě se tyto vlivy objevují, a uvede příklady jejich děl. Studující popíše úlohu scénické hudby (hudby k filmu, dramatu) a úlohu hudby ke společenským příležitostem (svatba, pochod, typy obřadů). Uvede 3 příklady hudby k dramatu, 3 příklady hudby k filmu a 5 příkladů hudby ke společenským příležitostem. Uvede vždy autora hudby a název dramatu, filmu či skladby. Studující vybere k rozboru skladbu, která je vhodná pro analytickou a didaktickou aplikaci. Výběr zdůvodní rozsahem, strukturou skladby a obsahem hudebně výrazových prostředků. Studující skladbu komplexně analyzuje a výsledky analýzy představí při využití takových jazykových prostředků, aby prokázal svou připravenost k pedagogické interpretaci hudebního díla. --- Studující pojmenovává a hudebně charakterizuje předem zadané ukázky z oblasti dějin hudby druhé poloviny 19. století a 20. století. Studující písemně popisuje hlavní body slohových a stylových proměn, které se udály v průběhu druhé poloviny 19. století a 20. století. Studující vyjmenovává základní zástupce jednotlivých proudů hudby 20. století, na jejich dílech dokládá porozumění vývojových změnám a klíčovým charakteristikám jednotlivých stylů. Poslední úprava: Saláková Magdalena, PhDr., Ph.D. (17.09.2024)
|