|
|
|
||
Cíl kursu: teoretická i praktická orientace v problematice lexikologie, lexikografie a slovotvorby´, sémantiky a sémiotiky Obsah kurzu: jednotky lexikálního subsystému; význam lexikálních jednotek; významové vztahy; slovní zásoba češtiny; slovotvorba; lexikografie; Český národní korpus; kognitivní sémantika, metafora; teorie znaku Poslední úprava: Nedvědová Blanka, PhDr., Ph.D. (01.09.2021)
|
|
||
Poslední úprava: Nedvědová Blanka, PhDr., Ph.D. (01.09.2021)
|
|
||
Slovotvorba Povinná literatura: Čechová, M. a kol.: Čeština – řeč a jazyk. 2. vyd., Praha 2000, kap. III 4 (M. Dokulil: Tvoření slov), s. 92–147. Machová, S. - Mališ, O.: Současný český jazyk. Praha 1992, část I.
Doporučená literatura: Adam, R. – Beneš, M. – Bozděchová, I. – Martínek, F. – Prokšová, H. – Synková, P.: Gramatické rozbory češtiny (výklad a cvičení s řešeními). Praha, Karolinum 2017, s. 43–66 (Slovotvorba). Daneš, F. - Dokulil, M. - Kuchař, J.: Tvoření slov v češtině 2. Odvozování podstatných jmen. Praha 1967. Dokulil, M.: Tvoření slov v češtině l. Teorie odvozování slov. Praha 1962.
Otázky lexikologie Povinná literatura: Filipec, J. - Čermák, F.: Česká lexikologie. Praha 1985. Hauser, P.: Nauka o slovní zásobě. Praha 1981. Machová, S. - Mališ, O.: Současný český jazyk. Praha 1992, část II. a III.
Doporučená literatura: Čechová, M. a kol.: Čeština – řeč a jazyk. 2. vyd., Praha 2011, kap. III 1 a 2 (Pojmenování. Slovo), s. 53–85. Čermák, F.: Lexikon a sémantika. Praha, NLN, 2010. Nový encyklopedický slovník češtiny, Praha 2016. https://www.czechency.org/ Příruční mluvnice češtiny (Lexikologie, s. 65–108). Praha 1995. Slovník afixů užívaných v češtině. Karolinum, Praha 2017. http://www.slovnikafixu.cz/heslar/-0
Povinná literatura k dílčím tématům (je součástí zkoušky): 1. Bozděchová, I.: Tvoření slov skládáním. Praha 1994. 2. Čermák, F. a kol.: Manuál lexikografie. Praha 1999, kapitoly 1 a 2. 3. Hubáček, J.: O českých slanzích. Ostrava 1981. 4. Jaklová, A. Budeme argot nově definovat? Slovo a slovesnost, 1999, roč. 60, č. 4, s. 293–300. 5. Janovec, L. Neologie. In Dynamika českého lexika a lexikologie. Studie k moderní mluvnici češtiny. Olomouc, 2013. 6. Machová, S. – Švehlová, M.: Sémantika a pragmatická lingvistika. Praha 2000, kapitola Sémantika. 7. Martincová, O. – Savický, N.: Hybridní slova a některé obecné otázky neologie. Slovo a slovesnost, 48, 1987, s. 124–138. 8. Martinková, M.: O víceznačnosti. In Dynamika českého lexika a lexikologie. Studie k moderní mluvnici češtiny. Olomouc, 2013.
Slovníky: Filipec, J. – Daneš, F. – Machač, J. – Mejstřík, J.: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 2. vyd. Praha 1994. Čermák, F. a kol.: Slovník české frazeologie a idiomatiky. Praha 2009.
Literatura je dostupná v Digitální knihovně Národní knihovny (https://ndk.cz/podminky-zpristupneni?target=https://ndk.cz/). Zvolte variantu Přihlásit knihovním účtem eduID. Poslední úprava: Nedvědová Blanka, PhDr., Ph.D. (01.09.2021)
|
|
||
Požadavky ke zkoušce Zkouška má dvě části – písemnou a ústní 1. Písemná část V písemné práci student prokazuje praktickou i teoretickou znalost slovotvorby. Student prokazuje pochopení slovotvorného rozboru a znalost, pochopení a schopnost vysvětlení základní terminologie ze slovotvorby. Písemná práce se bude psát hromadně na začátku zkoušky. Ti, kteří v písemné části vyhoví, postoupí k ústní části. Za vyhovující práci bude považována taková, v níž student správně analyzuje patnáct slov z dvaceti. 2. Ústní část Úspěšně složená zkouška je klasifikována výborně – velmi dobře – dobře, do systému bude známka zapsána bezprostředně po zkoušce. Nelze požadovat zkoušení mimo vypsané termíny a po skončení zkouškového období. Student dostane u ústní části zkoušky dvě otázky, které vychází z okruhů studijní literatury v oddíle Literatura. První otázka bude zaměřena na obecné otázky lexikologie, druhá na literaturu vztaženou k vybraným lexikologickým otázkám. První otázku si student vylosuje, druhou mu zadá zkoušející. Student zkoušku úspěšně složí, pokud zodpoví dostatečně obě otázky a doplní případné nedostatky v písemné části (v testu). V případě neúspěchu u ústní části je třeba opakovat celou zkoušku. Okruhy ke zkoušce 1. Úvod do lexikologie - lexikální subsystém, lexikologické disciplíny. 2. Základní jednotka lexikálního systému (slovo, pojmenování, lexém, víceslovné lexikální jednotky, motivovanost slova). 3. Význam pojmenovávacích jednotek (slovo jako znak, struktura významu, jeho konstituování). Mnohoznačnost a jednoznačnost. 4. Vztahy lexikálních jednotek - paradigmatické a syntagmatické (synonymie, hyperonymie, hyponymie, opozitnost; kompatibilita, kolokabilita); polysémie, homonymie. 5. Systém ve slovní zásobě, vrstvy slovní zásoby, kritéria třídění. 6. Změny slovní zásoby; vývojové tendence a zachycení slovní zásoby ve slovnících. 7. Tvoření slov - pojetí slovotvorby, základní pojmy, slovotvorné způsoby, úpravy, postupy a typy; onomaziologické kategorie. Poslední úprava: Nedvědová Blanka, PhDr., Ph.D. (01.09.2021)
|