PředmětyPředměty(verze: 978)
Předmět, akademický rok 2025/2026
   Přihlásit přes CAS
   
Histology - MB150P77E
Anglický název: Histology
Český název: Histologie
Zajišťuje: Katedra buněčné biologie (31-151)
Fakulta: Přírodovědecká fakulta
Platnost: od 2025
Semestr: letní
E-Kredity: 4
Způsob provedení zkoušky: letní s.:písemná
Rozsah, examinace: letní s.:3/0, Zk [HT]
Počet míst: neomezen
Minimální obsazenost: neomezen
4EU+: ne
Virtuální mobilita / počet míst pro virtuální mobilitu: ne
Stav předmětu: vyučován
Jazyk výuky: angličtina
Poznámka: povolen pro zápis po webu
při zápisu přednost, je-li ve stud. plánu
Garant: prof. RNDr. Jan Černý, Ph.D.
Vyučující: prof. RNDr. Jan Černý, Ph.D.
Třída: SEM s vysokým rozlišením
Původní předmět
Neslučitelnost : MB110P71, MB150P77A
Je neslučitelnost pro: MB110P71, MB150P77A
Ve slož. prerekvizitě: MB110P75
Anotace -
Základní histologický kurs propojující znalost buněčné biologie, buněčné fyziologie s histologickou úrovní poznání. Důraz bude kladen mj. na metody histologického výzkumu, včetně pokroků v definování jednotlivých buněčných typů tzv. single-cell analytickým přístupem, systematicky budou probírány jednotlivé histologické kategorie (epitely, pojiva, nervové buňky, svalovina, krev a krevní elementy) ve vazbě na funkci a vazbu na fyziologii mnohobuněčného organismu. Dále bude důraz kladen na biomedicinální aspekt funkční histologie - např. nádorovou transformaci, metabolické a dědičné choroby, choroby civilizační, tkáňové a orgánové inženýrství.
Poslední úprava: Šebková Nataša, RNDr., Ph.D. (20.05.2021)
Literatura -

Junqueira's Basic Histology, Sixteenth Edition: Text and Atlas by Anthony Mescher, ISBN 978-1-260-46298-2, MHID 1-260-46298-6, ISSN 0891-2106, 2021.

Histology by Michael H. Ross, Wojciech Pawlina, ISBN 0781767903, 9780781767903, Lippincott Williams & Wilkins, 2006.

Wheater′s Functional Histology: A Text and Color Atlas, 6th ed., ISBN-13: 978-0702047473, ISBN-10: 0702047473, Churchill Livingstone; 2013.

Poslední úprava: Šebková Nataša, RNDr., Ph.D. (31.05.2022)
Požadavky ke zkoušce - angličtina

Exam is oral, interactive, the questions will cover the histogicall concepts + histological techniques + histological nomenclature. During the exam, understanding of developmental, pathological and cell biological interconnections will be concidered. 

Poslední úprava: Šebková Nataša, RNDr., Ph.D. (20.05.2021)
Sylabus - angličtina

1. Methods of histological research
2. Cellularity – cellomics
3. Epithelium, neuroepithelium, myoepithelium
4. Connective tissues
5. Muscle tissue
6. Blood and blood elements
7. Nerve and glial cells
8. Spermatogenesis, oogenesis, sperm and egg
9. Stem cell concept
10. Tissue and organ engineering
11. Histology of sensory organs

Poslední úprava: Šebková Nataša, RNDr., Ph.D. (20.05.2021)
Výsledky učení -

Histologie/Cytologie VÝSLEDKY UČENÍ

A. Základní principy funkční histologie

Po absolvování předmětu student/ka dokáže:

  1. Definovat pojem kmenová buňka a rozlišit její typy podle potence (toti-, pluri-, multi-, oligo-, bi-, unipotentní) a podle původu (embryonální, dospělé, indukované).
  2. Vysvětlit princip polarizovaného dělení buněk a popsat význam niche pro udržení kmenového stavu.
  3. Vyjmenovat a stručně vysvětlit hlavní „hallmarks“ kmenových buněk (např. telomerázová aktivita, autofagie, mitochondriální silencing, absence cirkadiánní rytmicity).
  4. Popsat biologickou logiku buněčného turnoveru v různých tkáních a zdůvodnit, proč některé tkáně vyžadují obnovu založenou na kmenových buňkách.
  5. Uvedením příkladů vysvětlit rozdíl mezi multipotentními, oligopotentními, bipotentními a unipotentními kmenovými buňkami (např. hematopoéza, pericyty/MSC, krypta tenkého střeva, CNS, mléčná žláza, thymus, epidermis, spermatogeneze).
  6. Vysvětlit princip indukovaných pluripotentních kmenových buněk (iPSC) a popsat roli Yamanakových transkripčních faktorů v jejich reprogramování.
  7. Popsat koncept organoidů, uvést příklady jejich využití a vysvětlit, v čem se liší od klasických buněčných kultur.
  8. Vysvětlit princip blastocyst complementation na konkrétním příkladu a diskutovat její potenciál pro transplantační medicínu.
  9. Definovat pojem microchimerismus, rozlišit jeho typy a vysvětlit, jak lze tento jev experimentálně sledovat (např. pomocí fluorescenčních proteinů).
  10. Definovat a ilustrovat příklady fenoménu metaplazie a vysvětlit jeho vztah k adaptaci tkání a patologii.

 

B. Epitely a jejich funkční organizace

Po absolvování předmětu student/ka dokáže:

  1. Vyjmenovat hlavní charakteristiky epitelů a vysvětlit, proč jsou epitely funkčně zásadní i při relativně malém podílu na tělesné hmotě.
  2. Popsat buněčnou polaritu epitelových buněk a rozlišit apickou a bazolaterální doménu membrány včetně jejich funkčních důsledků.
  3. Vysvětlit, proč je bazální lamina nezbytná pro udržení epitelové polarity.
  4. Klasifikovat epitely podle vrstevnatosti a tvaru buněk (simple vs. stratified; squamous/cuboidal/columnar) a uvést typické lokalizace jednotlivých typů.
  5. Rozlišit a popsat specializované typy epitelů (pseudostratified, transitional, trabecular, reticular) a zdůvodnit jejich funkční logiku.
  6. Popsat mesothelium, uvést jeho lokalizaci a vysvětlit příklady epitelové metaplazie (např. kuřácká metaplazie dýchacího epitelu, Barrettův jícen).
  7. Porovnat rychlost buněčné obnovy ve vybraných epiteliích a uvést příklad epitelu s nízkou regenerační kapacitou (např. rohovkový endotel).
  8. Vysvětlit evoluční a embryonální původ epitelů a diskutovat jejich vztah k dalším buněčným typům (myoepitel, neuroepitel).
  9. Popsat procesy EMT/MET a uvést jejich význam v regeneraci, vývoji a nádorové biologii.
  10. Rozlišit základní typy apických specializací (mikroklky vs. řasinky) a přiřadit jejich cytoskeletální základ (aktin vs. tubulin).
  11. Vysvětlit funkci primární řasinky a uvést příklad ciliopatie (např. Kartagenerův syndrom) včetně základního patofyziologického vysvětlení.
  12. Vysvětlit roli epitelů ve vodním transportu a aplikovat princip regulace aquaporinů na konkrétním příkladu (např. ADH v ledvině; diabetes insipidus).
  13. Popsat molekulární mechanismus cystické fibrózy jako poruchy epitelového transportu iontů a vody.

 

C. Žlázový epitel a sekrece

Po absolvování předmětu student/ka dokáže:

  1. Rozlišit exokrinní a endokrinní žlázy a vysvětlit, jak mohou některé orgány kombinovat obě funkce (např. hepatocyt).
  2. Klasifikovat žlázy na unicelulární a multicelulární a uvést příklady včetně funkčního významu.
  3. Rozlišit typy sekrece (merokrinní, apokrinní, holokrinní) a přiřadit je ke konkrétním orgánům či situacím.
  4. Popsat funkci a distribuci pohárkových buněk ve střevním epitelu a vysvětlit, jak přispívají k bariérové funkci.
  5. Vysvětlit specifika mléčné žlázy (typ sekrece, vývoj, involuce/proliferační cyklus) a diskutovat její vztah ke kmenovým buňkám a organoidům.
  6. Popsat myoepitelové buňky, uvést jejich lokalizaci a vysvětlit jejich roli ve vypuzování sekretu.
  7. Popsat složení slzného filmu a vysvětlit, proč je výsledkem spolupráce více žlázových struktur.

 

D. Trávicí trakt jako kompozitní orgán (Apply + Analyse)

Po absolvování předmětu student/ka dokáže:

  1. Popsat vrstvenou stavbu gastrointestinálního traktu a vysvětlit, proč je GIT „kompozitní orgán“.
  2. Vyjmenovat hlavní buněčné typy střevního epitelu a popsat jejich funkce (enterocyt, goblet, Paneth, enteroendokrinní buňka, tuft buňka, M buňka aj.).
  3. Vysvětlit funkční logiku krypt a klků tenkého střeva a popsat lokalizaci a osud střevních kmenových buněk.
  4. Porovnat epitely dutiny ústní, jícnu, žaludku, tenkého a tlustého střeva a rekta z hlediska struktury, mechanické zátěže a absorpční funkce.
  5. Vysvětlit princip zvětšení povrchu v GIT a aplikovat jej na konkrétní úseky trávicí trubice.
  6. Popsat buněčnou a funkční specializaci žaludeční sliznice a vysvětlit roli parietálních buněk v tvorbě nízkého pH.

 

E. Endotel a cévní stěna

Po absolvování předmětu student/ka dokáže:

  1. Popsat stavbu cévní stěny a vysvětlit spolupráci endotelu, hladké svaloviny a vaziva.
  2. Uvést příklady avaskulárních tkání (např. rohovka, hyalinní chrupavka) a zdůvodnit, jak je zajištěna jejich výživa.
  3. Vysvětlit původ cévních chlopní jako derivátů endotelu.
  4. Rozlišit typy fenestrovaného endotelu a uvést příklady (např. játra včetně role Kupfferových buněk).
  5. Vysvětlit princip filtrace primární moči jako výsledek spolupráce endotelu a podocytů.
  6. Popsat hematoencefalickou bariéru a vysvětlit roli astrocytů v její funkci.
  7. Vysvětlit princip angiogeneze při hypoxii (HIF/VEGF) a rozlišit arteriální vs. venózní endotel (ephrin-B2 vs. ephrin-B4).
  8. Popsat patogenezi aterosklerózy jako zánětlivého procesu a vysvětlit vznik pěnových buněk a histologické změny cévní stěny.

 

F. Epidermis a kožní deriváty

Po absolvování předmětu student/ka dokáže:

  1. Popsat základní vrstvy kůže (epidermis, dermis, hypodermis) a porovnat tenkou a tlustou kůži.
  2. Vyjmenovat buněčné typy epidermis, popsat jejich lokalizaci a vysvětlit jejich funkce.
  3. Vysvětlit roli unipotentních kmenových buněk v epidermis a popsat diferenciaci keratinocytů do korneocytů včetně časové dynamiky obnovy.
  4. Vysvětlit mechanismus perzistence tetování na základě role tkáňových makrofágů.
  5. Popsat Merkelovy buňky a vysvětlit jejich vztah k nádorové biologii (včetně Merkel cell polyomavirus).
  6. Popsat Langerhansovy buňky a vysvětlit jejich funkci v imunitním dozoru kůže.
  7. Vysvětlit původ melanocytů z neurální lišty a popsat regulaci melanogeneze (melanosomy, transport do keratinocytů).
  8. Vysvětlit příčiny šedivění a diskutovat roli pH v melanosomech.
  9. Rozlišit pigmentové poruchy (např. albinismus, vitiligo, Waardenburg syndromy) a popsat jejich biologický základ na úrovni buněk a genů.
  10. Vysvětlit principy kožní mechaniky (papilární lišty, Langerovy linie) ve vztahu k vazivu.
  11. Vysvětlit princip cytokeratinopatií a aplikovat jej na příklad epidermolysis bullosa simplex včetně úvahy o možnostech genové terapie.

 

G. Neuroepitely a smyslové systémy

Po absolvování předmětu student/ka dokáže:

  1. Vysvětlit, proč je neuroepitel funkčně i vývojově odvozen od polarizovaného epitelu.
  2. Uvést příklady exprese „smyslových receptorů“ v nesmyslových tkáních (např. olfaktorické receptory ve spermii, opsiny v melanocytech, chemosenzorické receptory v tuft buňkách).
  3. Popsat organizaci čichového neuroepitelu, vysvětlit princip „one receptor per cell“ a popsat projekci axonů do bulbus olfactorius.
  4. Vysvětlit princip kombinatorického kódování receptorů v čichu a diskutovat mezidruhové rozdíly.
  5. Popsat chuťový neuroepitel (papily, chuťový pohárek, chuťový pór) a rozlišit typy receptorových buněk a receptorů.
  6. Popsat funkční morfologii kochley a vysvětlit roli vláskových buněk jako mechanoreceptorů.
  7. Vysvětlit princip mechanotransdukce a uvést příklad genetické poruchy sluchu (např. connexin mutace).
  8. Popsat funkční logiku oka (rohovka, čočka, iris, retina, pigmentový epitel) ve vztahu ke zpracování světla.
  9. Vysvětlit regeneraci 11-cis-retinalu a popsat roli pigmentového epitelu a Müllerových buněk.
  10. Rozlišit tyčinky a čípky, vysvětlit původ vnějšího segmentu z řasinky a popsat jejich distribuci v sítnici.
  11. Vysvětlit signální transdukci ve fotoreceptorech a diskutovat druhově specifické rozdíly ve vidění (včetně tetrachromacie).

 

H. Svalová tkáň

Po absolvování předmětu student/ka dokáže:

  1. Rozlišit typy svalové tkáně (kosterní, srdeční, hladká) a popsat jejich hlavní strukturální a funkční rozdíly.
  2. Popsat stavbu sarkomery a vysvětlit roli aktinu, myosinu, titinu a nebulinu v kontraktilitě.
  3. Vysvětlit myosinový cyklus ve vztahu k hydrolýze ATP a konformační změně myosinu.
  4. Popsat energetiku kosterního svalu (aerobní vs. anaerobní režim) a vysvětlit roli kreatinfosfátu a glykogenu.
  5. Popsat vazivové obaly svalu (endo-, peri-, epimysium) a vysvětlit jejich mechanickou funkci.
  6. Vysvětlit regulační mechanismy kontrakce kosterního svalu (neuromuskulární ploténka, T-tubuly, regulace Ca²⁺).
  7. Vysvětlit patofyziologii myasthenia gravis na úrovni acetylcholinu a jeho receptoru.
  8. Porovnat rychlá a pomalá svalová vlákna a uvést jejich funkční charakteristiky.
  9. Vysvětlit regeneraci kosterního svalu a popsat roli satelitních buněk.
  10. Popsat princip Duchennovy muskulární dystrofie a vysvětlit, proč jde o monogenní onemocnění s těžkým fenotypem.
  11. Vysvětlit regulaci svalové hmoty (myostatin a jeho receptor; anabolické vs. katabolické dráhy).
  12. Popsat strukturální specializace srdečního svalu (interkalární disky, Purkyňova vlákna) a vysvětlit jejich funkční význam.
  13. Vysvětlit hypertrofii kardiomyocytů ve vztahu k regulaci buněčné velikosti a počtu jader.
  14. Diskutovat regeneraci srdečního svalu a zhodnotit evidenci pro existenci dospělých kardiálních kmenových buněk.
  15. Popsat lokalizaci a funkci hladké svaloviny (myometrium, GIT, cévy) a rozlišit její typy v trávicím systému.
  16. Vysvětlit regulaci kontrakce hladkého svalu (MLCK) a popsat kontraktilní aparát (dense bodies, dense plaques).
  17. Popsat autonomní inervaci hladkého svalu (varikozity, gap junctions) a aplikovat ji na příklad duhovky (sympatikus vs. parasympatikus).

 

I. Vazivo a extracelulární matrix

Po absolvování předmětu student/ka dokáže:

  1. Vysvětlit roli extracelulární matrix v určení mechanických vlastností tkání a uvést příklady patologií spojených s genetickými změnami ECM (Ehlers-Danlos, Marfan) nebo s fibrózou.
  2. Rozlišit hlavní typy ECM molekul (kolageny, elastin, proteoglykany) a vysvětlit princip elasticity elastinu.
  3. Rozlišit fibroblast, fibrocyt a mesenchymální kmenovou buňku z hlediska funkce a fenotypu.
  4. Klasifikovat vazivo na vlastní, podpůrné a vazivo se zvláštními vlastnostmi a uvést příklady.
  5. Porovnat řídké a husté vazivo, popsat jejich buněčné složení a uvést lokalizace (lamina propria, dermis).
  6. Popsat vazivové obaly svalů a nervů (endo-, peri-, epimysium; endo-, peri-, epineurium) a vysvětlit jejich funkční význam.
  7. Rozlišit typy tukové tkáně (bílá, hnědá, béžová, růžová; uni- vs. multilokulární) a uvést jejich funkce a lokalizace.
  8. Vysvětlit mechanismus „beiging“ bílé tukové tkáně a diskutovat vliv teploty a depot-specifických rozdílů.
  9. Vysvětlit rozdíl mezi metabolicky zdravou a patologickou obezitou a uvést roli leptinu/ghrelinu v regulaci energetické homeostázy.
  10. Interpretovat příklad epigenetické regulace adipogeneze (např. „hunger winter“, agouti mouse) a vysvětlit transgenerační souvislosti.
  11. Vysvětlit termogenezi v hnědé tukové tkáni (uncoupling proteins) a porovnat její vlastnosti se svalem (inervace, akční potenciál).

 

J. Chrupavka, kost a zuby

Po absolvování předmětu student/ka dokáže:

  1. Rozlišit typy chrupavky (hyalinní, elastická, vazivová) a vysvětlit roli proteoglykanů v hydrataci a mechanických vlastnostech.
  2. Popsat chondroblasty a chondrocyty, jejich lokalizaci v lakunách a vysvětlit význam perichondria.
  3. Vysvětlit, proč je chrupavka špatně vaskularizovaná, a zhodnotit důsledky pro regeneraci v dospělosti.
  4. Popsat patologii meziobratlové ploténky (prolaps) na základě vlastností vazivové chrupavky.
  5. Rozlišit chondrom, chondrosarkom a zánětlivé změny chrupavky.
  6. Vysvětlit achondroplazii jako důsledek mutace FGFR3 a uvést relevantní zvířecí příklady.
  7. Porovnat intramembranózní a enchondrální osifikaci.
  8. Vyjmenovat hlavní buněčné typy kosti (osteoblast, osteocyt, osteoklast) a popsat jejich funkce.
  9. Popsat složení kostní tkáně a vysvětlit podíl organické a minerální složky.
  10. Vysvětlit hormonální regulaci mineralizace (kalcitonin vs. PTH).
  11. Popsat osteon a Haversův systém a lokalizovat jednotlivé buněčné typy v kosti.
  12. Vysvětlit remodelaci kosti a aplikovat ji na příklad změn při dlouhodobé mikrogravitaci (astronauti).
  13. Popsat osteoklast jako syncytiální buňku odvozenou z monocytů a vysvětlit jeho roli v remodelaci, růstu lebky a erupci zubů.
  14. Porovnat osteoporózu a osteopetrózu z hlediska buněčného mechanismu a fenotypu.
  15. Rozlišit dentin a sklovinu, popsat jejich buněčný původ (ameloblasty vs. odontoblasty) a vysvětlit strukturální logiku jejich ukládání.
  16. Vysvětlit, proč ameloblasty v dospělosti chybějí, a diskutovat důsledky pro regeneraci skloviny.

 

K. Krev, krvetvorba a lymfoidní orgány

Po absolvování předmětu student/ka dokáže:

  1. Interpretovat základní kvantitativní parametry krve (počty buněk vs. buněčná masa) a porovnat turnover erytrocytů a neutrofilů.
  2. Vyjmenovat hlavní funkce krve a popsat její buněčné složení.
  3. Popsat mechanismus enukleace erytrocytů a rozlišit vývojová stadia (myelocyt/retikulocyt v kontextu erytropoézy dle vašeho kurzu).
  4. Porovnat fetální a dospělý hemoglobin a vysvětlit rozdíly mezi savčími a nesavčími erytrocyty (nukleované vs. bezjaderné).
  5. Popsat ontogenetické vlny hematopoézy a vysvětlit jejich význam.
  6. Vysvětlit patofyziologii srpkovité anémie a talasémie jako poruch hemoglobinu.
  7. Vysvětlit regulaci hematokritu a interpretovat vybrané příklady adaptačních mechanismů (EPO/EPO-R, vysokohorské adaptace apod.).
  8. Zodpovědět a obhájit otázku, zda jsou erytrocyty „živé“ buňky na základě buněčné struktury a funkce.
  9. Popsat vznik destiček z megakaryocytů (včetně ploidie a lokalizace) a rozlišit pojmy trombocyt vs. thrombocyte.
  10. Vysvětlit roli destiček v hemostáze i v regeneraci tkání a uvést příklady jejich interakce s mikroorganismy.
  11. Rozlišit granulocyty (neutrofil, eosinofil, basofil) a popsat jejich granula a funkční specializace.
  12. Popsat migraci neutrofilů do zánětu, chemotaxi, fagocytózu opsonizovaných bakterií a vysvětlit mechanismus oxidačního vzplanutí.
  13. Vysvětlit netózu (NETosis) a zhodnotit, kdy je pro organismus přínosná a kdy může být škodlivá.
  14. Vysvětlit roli eosinofilů v antiparazitární odpovědi a interpretovat pojem eosinofilie.
  15. Vysvětlit mechanismus degranulace basofilů, popsat jejich Ig receptor a porovnat basofil vs. mastocyt.
  16. Popsat diferenciaci monocytů na makrofágy a dendritické buňky a uvést osteoklast jako příklad derivátu monocytární linie.
  17. Rozlišit tkáňové rezidentní a z monocytů doplňované makrofágy a vysvětlit princip jejich polarizace (pro-mikrobiální vs. reparativní).
  18. Vysvětlit roli dendritických buněk jako profesionálních APC a zdůvodnit, proč propojují vrozenou a adaptivní imunitu.
Poslední úprava: Šebková Nataša, RNDr., Ph.D. (27.01.2026)
 
Univerzita Karlova | Informační systém UK