PředmětyPředměty(verze: 978)
Předmět, akademický rok 2025/2026
   Přihlásit přes CAS
   
Histologie/Cytologie - MB150P77A
Anglický název: Histology/Cytology
Český název: Histologie/Cytologie
Zajišťuje: Katedra buněčné biologie (31-151)
Fakulta: Přírodovědecká fakulta
Platnost: od 2025
Semestr: letní
E-Kredity: 4
Způsob provedení zkoušky: letní s.:
Rozsah, examinace: letní s.:3/0, Zk [HT]
Počet míst: neomezen
Minimální obsazenost: neomezen
4EU+: ne
Virtuální mobilita / počet míst pro virtuální mobilitu: ne
Stav předmětu: vyučován
Jazyk výuky: čeština
Poznámka: povolen pro zápis po webu
Garant: prof. RNDr. Jan Černý, Ph.D.
Vyučující: prof. RNDr. Jan Černý, Ph.D.
Neslučitelnost : MB110P71, MB150P77E
Je korekvizitou pro: MB150C27A
Je neslučitelnost pro: MB150P77E, MB110P71
Ve slož. prerekvizitě: MB110P75
Anotace -
Základní histologický kurs pokrývající jak metodické přístupy tak faktografii variability buněčných typů mnohobuněčných živočišných těl s důrazem na lidský a myší model. Důraz je kladen na funkční propojení včetně patologických stavům, dynamiky tkáňových soustav.
Poslední úprava: Šebková Nataša, RNDr., Ph.D. (21.03.2019)
Literatura

Junqueira's Basic Histology: Text and Atlas by Anthony Mescher

Histology by Michael H. Ross

Wheater's Functional Histology: A Text and Colour Atlas by Barbara Young BSc Med Sc

Poslední úprava: Šebková Nataša, RNDr., Ph.D. (21.03.2019)
Požadavky ke zkoušce

Během zkoušky budou ověřovány znalosti z obsahu jednotlivých přednášek.

Poslední úprava: Šebková Nataša, RNDr., Ph.D. (19.09.2019)
Sylabus -

1. Metody histologického výzkumu

2. Buněčnost - celomika 

3. Epitely, neuroepitely, myoepitel

4. Pojivové tkáně 

5. Svalová tkáň

7. Krev a krevní elelmenty

8. Nervové a gliové buňky

9. Spermatogenese, oogenese, spermie a vajíčko

10. koncept kmenových buněk

11. Tkáňové a orgánové inženýrství

12. Histologie senzorických orgánů

Poslední úprava: Šebková Nataša, RNDr., Ph.D. (21.03.2019)
Výsledky učení -

Histologie/Cytologie VÝSLEDKY UČENÍ

A. Základní principy funkční histologie

Po absolvování předmětu student/ka dokáže:

  1. Definovat pojem kmenová buňka a rozlišit její typy podle potence (toti-, pluri-, multi-, oligo-, bi-, unipotentní) a podle původu (embryonální, dospělé, indukované).
  2. Vysvětlit princip polarizovaného dělení buněk a popsat význam niche pro udržení kmenového stavu.
  3. Vyjmenovat a stručně vysvětlit hlavní „hallmarks“ kmenových buněk (např. telomerázová aktivita, autofagie, mitochondriální silencing, absence cirkadiánní rytmicity).
  4. Popsat biologickou logiku buněčného turnoveru v různých tkáních a zdůvodnit, proč některé tkáně vyžadují obnovu založenou na kmenových buňkách.
  5. Uvedením příkladů vysvětlit rozdíl mezi multipotentními, oligopotentními, bipotentními a unipotentními kmenovými buňkami (např. hematopoéza, pericyty/MSC, krypta tenkého střeva, CNS, mléčná žláza, thymus, epidermis, spermatogeneze).
  6. Vysvětlit princip indukovaných pluripotentních kmenových buněk (iPSC) a popsat roli Yamanakových transkripčních faktorů v jejich reprogramování.
  7. Popsat koncept organoidů, uvést příklady jejich využití a vysvětlit, v čem se liší od klasických buněčných kultur.
  8. Vysvětlit princip blastocyst complementation na konkrétním příkladu a diskutovat její potenciál pro transplantační medicínu.
  9. Definovat pojem microchimerismus, rozlišit jeho typy a vysvětlit, jak lze tento jev experimentálně sledovat (např. pomocí fluorescenčních proteinů).
  10. Definovat a ilustrovat příklady fenoménu metaplazie a vysvětlit jeho vztah k adaptaci tkání a patologii.

 

B. Epitely a jejich funkční organizace

Po absolvování předmětu student/ka dokáže:

  1. Vyjmenovat hlavní charakteristiky epitelů a vysvětlit, proč jsou epitely funkčně zásadní i při relativně malém podílu na tělesné hmotě.
  2. Popsat buněčnou polaritu epitelových buněk a rozlišit apickou a bazolaterální doménu membrány včetně jejich funkčních důsledků.
  3. Vysvětlit, proč je bazální lamina nezbytná pro udržení epitelové polarity.
  4. Klasifikovat epitely podle vrstevnatosti a tvaru buněk (simple vs. stratified; squamous/cuboidal/columnar) a uvést typické lokalizace jednotlivých typů.
  5. Rozlišit a popsat specializované typy epitelů (pseudostratified, transitional, trabecular, reticular) a zdůvodnit jejich funkční logiku.
  6. Popsat mesothelium, uvést jeho lokalizaci a vysvětlit příklady epitelové metaplazie (např. kuřácká metaplazie dýchacího epitelu, Barrettův jícen).
  7. Porovnat rychlost buněčné obnovy ve vybraných epiteliích a uvést příklad epitelu s nízkou regenerační kapacitou (např. rohovkový endotel).
  8. Vysvětlit evoluční a embryonální původ epitelů a diskutovat jejich vztah k dalším buněčným typům (myoepitel, neuroepitel).
  9. Popsat procesy EMT/MET a uvést jejich význam v regeneraci, vývoji a nádorové biologii.
  10. Rozlišit základní typy apických specializací (mikroklky vs. řasinky) a přiřadit jejich cytoskeletální základ (aktin vs. tubulin).
  11. Vysvětlit funkci primární řasinky a uvést příklad ciliopatie (např. Kartagenerův syndrom) včetně základního patofyziologického vysvětlení.
  12. Vysvětlit roli epitelů ve vodním transportu a aplikovat princip regulace aquaporinů na konkrétním příkladu (např. ADH v ledvině; diabetes insipidus).
  13. Popsat molekulární mechanismus cystické fibrózy jako poruchy epitelového transportu iontů a vody.

 

C. Žlázový epitel a sekrece

Po absolvování předmětu student/ka dokáže:

  1. Rozlišit exokrinní a endokrinní žlázy a vysvětlit, jak mohou některé orgány kombinovat obě funkce (např. hepatocyt).
  2. Klasifikovat žlázy na unicelulární a multicelulární a uvést příklady včetně funkčního významu.
  3. Rozlišit typy sekrece (merokrinní, apokrinní, holokrinní) a přiřadit je ke konkrétním orgánům či situacím.
  4. Popsat funkci a distribuci pohárkových buněk ve střevním epitelu a vysvětlit, jak přispívají k bariérové funkci.
  5. Vysvětlit specifika mléčné žlázy (typ sekrece, vývoj, involuce/proliferační cyklus) a diskutovat její vztah ke kmenovým buňkám a organoidům.
  6. Popsat myoepitelové buňky, uvést jejich lokalizaci a vysvětlit jejich roli ve vypuzování sekretu.
  7. Popsat složení slzného filmu a vysvětlit, proč je výsledkem spolupráce více žlázových struktur.

 

D. Trávicí trakt jako kompozitní orgán (Apply + Analyse)

Po absolvování předmětu student/ka dokáže:

  1. Popsat vrstvenou stavbu gastrointestinálního traktu a vysvětlit, proč je GIT „kompozitní orgán“.
  2. Vyjmenovat hlavní buněčné typy střevního epitelu a popsat jejich funkce (enterocyt, goblet, Paneth, enteroendokrinní buňka, tuft buňka, M buňka aj.).
  3. Vysvětlit funkční logiku krypt a klků tenkého střeva a popsat lokalizaci a osud střevních kmenových buněk.
  4. Porovnat epitely dutiny ústní, jícnu, žaludku, tenkého a tlustého střeva a rekta z hlediska struktury, mechanické zátěže a absorpční funkce.
  5. Vysvětlit princip zvětšení povrchu v GIT a aplikovat jej na konkrétní úseky trávicí trubice.
  6. Popsat buněčnou a funkční specializaci žaludeční sliznice a vysvětlit roli parietálních buněk v tvorbě nízkého pH.

 

E. Endotel a cévní stěna

Po absolvování předmětu student/ka dokáže:

  1. Popsat stavbu cévní stěny a vysvětlit spolupráci endotelu, hladké svaloviny a vaziva.
  2. Uvést příklady avaskulárních tkání (např. rohovka, hyalinní chrupavka) a zdůvodnit, jak je zajištěna jejich výživa.
  3. Vysvětlit původ cévních chlopní jako derivátů endotelu.
  4. Rozlišit typy fenestrovaného endotelu a uvést příklady (např. játra včetně role Kupfferových buněk).
  5. Vysvětlit princip filtrace primární moči jako výsledek spolupráce endotelu a podocytů.
  6. Popsat hematoencefalickou bariéru a vysvětlit roli astrocytů v její funkci.
  7. Vysvětlit princip angiogeneze při hypoxii (HIF/VEGF) a rozlišit arteriální vs. venózní endotel (ephrin-B2 vs. ephrin-B4).
  8. Popsat patogenezi aterosklerózy jako zánětlivého procesu a vysvětlit vznik pěnových buněk a histologické změny cévní stěny.

 

F. Epidermis a kožní deriváty

Po absolvování předmětu student/ka dokáže:

  1. Popsat základní vrstvy kůže (epidermis, dermis, hypodermis) a porovnat tenkou a tlustou kůži.
  2. Vyjmenovat buněčné typy epidermis, popsat jejich lokalizaci a vysvětlit jejich funkce.
  3. Vysvětlit roli unipotentních kmenových buněk v epidermis a popsat diferenciaci keratinocytů do korneocytů včetně časové dynamiky obnovy.
  4. Vysvětlit mechanismus perzistence tetování na základě role tkáňových makrofágů.
  5. Popsat Merkelovy buňky a vysvětlit jejich vztah k nádorové biologii (včetně Merkel cell polyomavirus).
  6. Popsat Langerhansovy buňky a vysvětlit jejich funkci v imunitním dozoru kůže.
  7. Vysvětlit původ melanocytů z neurální lišty a popsat regulaci melanogeneze (melanosomy, transport do keratinocytů).
  8. Vysvětlit příčiny šedivění a diskutovat roli pH v melanosomech.
  9. Rozlišit pigmentové poruchy (např. albinismus, vitiligo, Waardenburg syndromy) a popsat jejich biologický základ na úrovni buněk a genů.
  10. Vysvětlit principy kožní mechaniky (papilární lišty, Langerovy linie) ve vztahu k vazivu.
  11. Vysvětlit princip cytokeratinopatií a aplikovat jej na příklad epidermolysis bullosa simplex včetně úvahy o možnostech genové terapie.

 

G. Neuroepitely a smyslové systémy

Po absolvování předmětu student/ka dokáže:

  1. Vysvětlit, proč je neuroepitel funkčně i vývojově odvozen od polarizovaného epitelu.
  2. Uvést příklady exprese „smyslových receptorů“ v nesmyslových tkáních (např. olfaktorické receptory ve spermii, opsiny v melanocytech, chemosenzorické receptory v tuft buňkách).
  3. Popsat organizaci čichového neuroepitelu, vysvětlit princip „one receptor per cell“ a popsat projekci axonů do bulbus olfactorius.
  4. Vysvětlit princip kombinatorického kódování receptorů v čichu a diskutovat mezidruhové rozdíly.
  5. Popsat chuťový neuroepitel (papily, chuťový pohárek, chuťový pór) a rozlišit typy receptorových buněk a receptorů.
  6. Popsat funkční morfologii kochley a vysvětlit roli vláskových buněk jako mechanoreceptorů.
  7. Vysvětlit princip mechanotransdukce a uvést příklad genetické poruchy sluchu (např. connexin mutace).
  8. Popsat funkční logiku oka (rohovka, čočka, iris, retina, pigmentový epitel) ve vztahu ke zpracování světla.
  9. Vysvětlit regeneraci 11-cis-retinalu a popsat roli pigmentového epitelu a Müllerových buněk.
  10. Rozlišit tyčinky a čípky, vysvětlit původ vnějšího segmentu z řasinky a popsat jejich distribuci v sítnici.
  11. Vysvětlit signální transdukci ve fotoreceptorech a diskutovat druhově specifické rozdíly ve vidění (včetně tetrachromacie).

 

H. Svalová tkáň

Po absolvování předmětu student/ka dokáže:

  1. Rozlišit typy svalové tkáně (kosterní, srdeční, hladká) a popsat jejich hlavní strukturální a funkční rozdíly.
  2. Popsat stavbu sarkomery a vysvětlit roli aktinu, myosinu, titinu a nebulinu v kontraktilitě.
  3. Vysvětlit myosinový cyklus ve vztahu k hydrolýze ATP a konformační změně myosinu.
  4. Popsat energetiku kosterního svalu (aerobní vs. anaerobní režim) a vysvětlit roli kreatinfosfátu a glykogenu.
  5. Popsat vazivové obaly svalu (endo-, peri-, epimysium) a vysvětlit jejich mechanickou funkci.
  6. Vysvětlit regulační mechanismy kontrakce kosterního svalu (neuromuskulární ploténka, T-tubuly, regulace Ca²⁺).
  7. Vysvětlit patofyziologii myasthenia gravis na úrovni acetylcholinu a jeho receptoru.
  8. Porovnat rychlá a pomalá svalová vlákna a uvést jejich funkční charakteristiky.
  9. Vysvětlit regeneraci kosterního svalu a popsat roli satelitních buněk.
  10. Popsat princip Duchennovy muskulární dystrofie a vysvětlit, proč jde o monogenní onemocnění s těžkým fenotypem.
  11. Vysvětlit regulaci svalové hmoty (myostatin a jeho receptor; anabolické vs. katabolické dráhy).
  12. Popsat strukturální specializace srdečního svalu (interkalární disky, Purkyňova vlákna) a vysvětlit jejich funkční význam.
  13. Vysvětlit hypertrofii kardiomyocytů ve vztahu k regulaci buněčné velikosti a počtu jader.
  14. Diskutovat regeneraci srdečního svalu a zhodnotit evidenci pro existenci dospělých kardiálních kmenových buněk.
  15. Popsat lokalizaci a funkci hladké svaloviny (myometrium, GIT, cévy) a rozlišit její typy v trávicím systému.
  16. Vysvětlit regulaci kontrakce hladkého svalu (MLCK) a popsat kontraktilní aparát (dense bodies, dense plaques).
  17. Popsat autonomní inervaci hladkého svalu (varikozity, gap junctions) a aplikovat ji na příklad duhovky (sympatikus vs. parasympatikus).

 

I. Vazivo a extracelulární matrix

Po absolvování předmětu student/ka dokáže:

  1. Vysvětlit roli extracelulární matrix v určení mechanických vlastností tkání a uvést příklady patologií spojených s genetickými změnami ECM (Ehlers-Danlos, Marfan) nebo s fibrózou.
  2. Rozlišit hlavní typy ECM molekul (kolageny, elastin, proteoglykany) a vysvětlit princip elasticity elastinu.
  3. Rozlišit fibroblast, fibrocyt a mesenchymální kmenovou buňku z hlediska funkce a fenotypu.
  4. Klasifikovat vazivo na vlastní, podpůrné a vazivo se zvláštními vlastnostmi a uvést příklady.
  5. Porovnat řídké a husté vazivo, popsat jejich buněčné složení a uvést lokalizace (lamina propria, dermis).
  6. Popsat vazivové obaly svalů a nervů (endo-, peri-, epimysium; endo-, peri-, epineurium) a vysvětlit jejich funkční význam.
  7. Rozlišit typy tukové tkáně (bílá, hnědá, béžová, růžová; uni- vs. multilokulární) a uvést jejich funkce a lokalizace.
  8. Vysvětlit mechanismus „beiging“ bílé tukové tkáně a diskutovat vliv teploty a depot-specifických rozdílů.
  9. Vysvětlit rozdíl mezi metabolicky zdravou a patologickou obezitou a uvést roli leptinu/ghrelinu v regulaci energetické homeostázy.
  10. Interpretovat příklad epigenetické regulace adipogeneze (např. „hunger winter“, agouti mouse) a vysvětlit transgenerační souvislosti.
  11. Vysvětlit termogenezi v hnědé tukové tkáni (uncoupling proteins) a porovnat její vlastnosti se svalem (inervace, akční potenciál).

 

J. Chrupavka, kost a zuby

Po absolvování předmětu student/ka dokáže:

  1. Rozlišit typy chrupavky (hyalinní, elastická, vazivová) a vysvětlit roli proteoglykanů v hydrataci a mechanických vlastnostech.
  2. Popsat chondroblasty a chondrocyty, jejich lokalizaci v lakunách a vysvětlit význam perichondria.
  3. Vysvětlit, proč je chrupavka špatně vaskularizovaná, a zhodnotit důsledky pro regeneraci v dospělosti.
  4. Popsat patologii meziobratlové ploténky (prolaps) na základě vlastností vazivové chrupavky.
  5. Rozlišit chondrom, chondrosarkom a zánětlivé změny chrupavky.
  6. Vysvětlit achondroplazii jako důsledek mutace FGFR3 a uvést relevantní zvířecí příklady.
  7. Porovnat intramembranózní a enchondrální osifikaci.
  8. Vyjmenovat hlavní buněčné typy kosti (osteoblast, osteocyt, osteoklast) a popsat jejich funkce.
  9. Popsat složení kostní tkáně a vysvětlit podíl organické a minerální složky.
  10. Vysvětlit hormonální regulaci mineralizace (kalcitonin vs. PTH).
  11. Popsat osteon a Haversův systém a lokalizovat jednotlivé buněčné typy v kosti.
  12. Vysvětlit remodelaci kosti a aplikovat ji na příklad změn při dlouhodobé mikrogravitaci (astronauti).
  13. Popsat osteoklast jako syncytiální buňku odvozenou z monocytů a vysvětlit jeho roli v remodelaci, růstu lebky a erupci zubů.
  14. Porovnat osteoporózu a osteopetrózu z hlediska buněčného mechanismu a fenotypu.
  15. Rozlišit dentin a sklovinu, popsat jejich buněčný původ (ameloblasty vs. odontoblasty) a vysvětlit strukturální logiku jejich ukládání.
  16. Vysvětlit, proč ameloblasty v dospělosti chybějí, a diskutovat důsledky pro regeneraci skloviny.

 

K. Krev, krvetvorba a lymfoidní orgány

Po absolvování předmětu student/ka dokáže:

  1. Interpretovat základní kvantitativní parametry krve (počty buněk vs. buněčná masa) a porovnat turnover erytrocytů a neutrofilů.
  2. Vyjmenovat hlavní funkce krve a popsat její buněčné složení.
  3. Popsat mechanismus enukleace erytrocytů a rozlišit vývojová stadia (myelocyt/retikulocyt v kontextu erytropoézy dle vašeho kurzu).
  4. Porovnat fetální a dospělý hemoglobin a vysvětlit rozdíly mezi savčími a nesavčími erytrocyty (nukleované vs. bezjaderné).
  5. Popsat ontogenetické vlny hematopoézy a vysvětlit jejich význam.
  6. Vysvětlit patofyziologii srpkovité anémie a talasémie jako poruch hemoglobinu.
  7. Vysvětlit regulaci hematokritu a interpretovat vybrané příklady adaptačních mechanismů (EPO/EPO-R, vysokohorské adaptace apod.).
  8. Zodpovědět a obhájit otázku, zda jsou erytrocyty „živé“ buňky na základě buněčné struktury a funkce.
  9. Popsat vznik destiček z megakaryocytů (včetně ploidie a lokalizace) a rozlišit pojmy trombocyt vs. thrombocyte.
  10. Vysvětlit roli destiček v hemostáze i v regeneraci tkání a uvést příklady jejich interakce s mikroorganismy.
  11. Rozlišit granulocyty (neutrofil, eosinofil, basofil) a popsat jejich granula a funkční specializace.
  12. Popsat migraci neutrofilů do zánětu, chemotaxi, fagocytózu opsonizovaných bakterií a vysvětlit mechanismus oxidačního vzplanutí.
  13. Vysvětlit netózu (NETosis) a zhodnotit, kdy je pro organismus přínosná a kdy může být škodlivá.
  14. Vysvětlit roli eosinofilů v antiparazitární odpovědi a interpretovat pojem eosinofilie.
  15. Vysvětlit mechanismus degranulace basofilů, popsat jejich Ig receptor a porovnat basofil vs. mastocyt.
  16. Popsat diferenciaci monocytů na makrofágy a dendritické buňky a uvést osteoklast jako příklad derivátu monocytární linie.
  17. Rozlišit tkáňové rezidentní a z monocytů doplňované makrofágy a vysvětlit princip jejich polarizace (pro-mikrobiální vs. reparativní).
  18. Vysvětlit roli dendritických buněk jako profesionálních APC a zdůvodnit, proč propojují vrozenou a adaptivní imunitu.
Poslední úprava: Šebková Nataša, RNDr., Ph.D. (27.01.2026)
 
Univerzita Karlova | Informační systém UK