PředmětyPředměty(verze: 978)
Předmět, akademický rok 2025/2026
   Přihlásit přes CAS
   
Základy genetiky - MB140P16
Anglický název: Principles of Genetics
Český název: Základy genetiky
Zajišťuje: Katedra genetiky a mikrobiologie (31-140)
Fakulta: Přírodovědecká fakulta
Platnost: od 2025
Semestr: zimní
E-Kredity: 3
Způsob provedení zkoušky: zimní s.:
Rozsah, examinace: zimní s.:3/0, Zk [HT]
Počet míst: neomezen
Minimální obsazenost: neomezen
4EU+: ne
Virtuální mobilita / počet míst pro virtuální mobilitu: ne
Stav předmětu: vyučován
Jazyk výuky: čeština
Úroveň: základní
Poznámka: povolen pro zápis po webu
Garant: RNDr. Michaela Schierová, Ph.D.
Vyučující: RNDr. Radka Reifová, Ph.D.
RNDr. Michaela Schierová, Ph.D.
Neslučitelnost : MB140P17, MB140P47
Je neslučitelnost pro: MB140P47, MB140P17
Ve slož. prerekvizitě: MB110P99
Soubory Komentář Kdo přidal
stáhnout HARMONOGRAM ZG 2025.docx Harmonogram 2025-26 RNDr. Michaela Schierová, Ph.D.
Anotace -
Přednáška seznamuje studenty s hlavními směry rychle se rozvíjejícího oboru, propojuje klasické a molekulárně biologické
pojetí, více prostoru je zároveň věnováno populační a evoluční genetice. Tradiční témata jsou rozšířena např. o využití
DNA polymorfismů při mapování genů, v molekulární taxonomii a forensní genetice, o genetiku determinace pohlaví,
základy epigenetiky. Nedílnou součástí je řešení modelových genetických úloh (analýzy výsledků křížení). Přednáška je doporučena studentům 1. nebo 2. ročníku
bakalářského studia programu Biologie. Předpokladem jsou základní znalosti buněčné a molekulární biologie. Studenti si
mohou zvolit i Základy genetiky - cvičení (MB140C16), které volně navazují na přednášku.



Pro přípravu na zkoušku lze využít nejen prezentace k přednášce, ale i odkazy na nahrávky z přednášek z roku 2020/21, která jsou uložena streamserveru UK

Na přednášky volně navazují cvičení (MB140C16)

Zadání úloh pro cvičení bude prezentováno rovněž na Moodle
Aktuální Moodle stránku (rok 2025-26)pro předměty MB140P16 a MB140C16 najdete na adrese:

https://dl2.cuni.cz/course/view.php?id=6101

Heslo: drozofila

Přihlašte se na Moodle stránce - budou Vám k dispozici aktuální odkazy na úkoly, testy aj.

Konzultace po předchozí dohodě - po přednášce, cvičení nebo e-mailem.

Poslední úprava: Schierová Michaela, RNDr., Ph.D. (16.09.2025)
Literatura -

Snustad, D. P.: Genetika. Brno,Masarykova univerzita, 2009.

Klug W.S., Cummings M.R., Spencer C.: Concepts of Genetics (8th ed.). Pearson Education, Inc., Upper Saddle River, NJ, USA, 2006.

Snustad D.P., Simmons M.J.: Principles of Genetics (4th ed.). John Wiley and Sons, Inc., Hoboken, NJ, USA, 2006.

Russell P.J.: i-Genetics: A Mendelian Approach. Pearson Education, Inc., and Benjamin Cummings, San Francisco, CA, USA, 2006.

Griffiths A.J.F., Wessler S.R., Lewontin R.C., Gelbart W.M., Suzuki D.T., Miller J.H.: Introduction to Genetic Analysis (8th ed.). W.H. Freeman and Company, New York, NY, USA, 2005.

Kočárek E: Genetika. Scientia, Praha, 2004.

Kočová M., Nováková M.: Vybrané úlohy ke cvičením z genetiky. Karolinum, Praha 1997

Poslední úprava: Schierová Michaela, RNDr., Ph.D. (29.06.2013)
Sylabus
  1. Genetická terminologie:
    Znaky, geny , alely. Strukturabakteriálního a eukaryontního genu. Posun v pojetí znaku (biochemické znaky, délka restrikčních fragmentů, DNA polymorfismus). Alely: jak se liší. Dominance a recesivita. Multialelismus. Relativita vztahu mezi alelami. Genotyp a genom. Genotyp a fenotyp. Homozygot a heterozygot. Genetická symbolika. Expresivita a penetrance. Pleiotropie. 
  2. Základy cytogenetiky: Buněčné jádro. Chromozómy eukaryot: struktura a klasifikace. Euchromatin a heterochromatin. Homologní chromozómy, autozómy a gonozómy. Mitóza, meióza. Pruhovací techniky. Karyotyp. Chromozomové mutace: počet, struktura, syndromy. Hybridizace in situ. Polyploidie. Cell free DNA. Speciální typy chromozómů: štětkovité, polyténní, homocentrické.
  3. Genetika přenosu znaku: Mendelovy zákony. Souvislost s meiozí. Parentální a filiální generace. Typy křížení. Genotypový a fenotypový štěpný poměr. Genové interakce: typy, příčiny, příklady. Fenotypové štěpné poměry. Dědičnost znaků vázaných na pohlaví, znaků pohlavím ovládaných a pohlavím ovlivněných. Odvození složitějších štěpných poměrů. Testování hypotéz. Analýza rodokmenů.
  4. Geneticky podmíněné určení pohlaví: geny, chromozómy, plazmidy. Fenotyp pohlaví (primární a sekundární pohl. znaky) x fertilita. Chromozomové určení pohlaví: Pohlavní chromozómy člověka, srovnání a evoluce. Haplodiploidní určení pohlaví u včel.
  5. Vazba genů. Rekombinace a crossing over. Souvislost s meiozí. Rekombinované a nerekombinované gamety. Vazbová fáze cis a trans. Zpětné analytické křížení - B1 generace. Odvození štěpných poměrů, určení vzdálenosti dvou genů. Morganovo a Batesonovo číslo. Mapování genů. Dvoubodový test. Tříbodový test. Genetické a cytogenetické mapy. Konjugační mapování u bakterií.
  6. Mimojaderná dědičnost: Fenotypové projevy. Endosymbiotická teorie. Genový obsah cpDNA a mtDNA. Lidské choroby a mtDNA.  
  7. Nukleové kyseliny: Vlastnosti genetického materiálu. Důkazy o funkci DNA a RNA. Struktura DNA. Genomy. Typy DNA sekvencí: podle produktu, frekvence výskytu, lokalizace v buňce: Unikátní a repetitivní sekvence. Multigenové rodiny. Využití repetitivních sekvencí ve forensní genetice a v molekulární taxonomii (mikrosatelity, RAPD, RFLP).
  8. Mutace a mutageny: Klasifikace mutací. Klasifikace mutagenů. Testování mutagenů. Reparační systémy.Transpozony a mutace.Využití mutantů v biologii.
  9. Genová exprese. Terminologie. Základní rysy regulace genové exprese u bakterií a eukaryot. Onkogeneze: porucha regulace. Dvouzásahová teorie onkogeneze. Onkogeny a tumorsupresorové geny. Genetika vývoje: maternální a zygotické geny. Homeotické geny: regulační kaskády. Kvantitativní genetika:znaky kvantitativní povahy, znaky s prahovou hodnotou. Teorie polygenního systému. Vliv genotypu a prostředí na fenotypovou proměnlivost. Studium dvojčat. Epigenetika, imprinting. Fenotypové projevy poruchy epigenetické informace v embryogenezi a při stárnutí organismu. Inaktivace chromozomu X - kompenzace genové dávky.
  10. Populační genetika. Rozdílné přístupy klasické a populační genetiky. Moderní syntéza a chápání evoluce ve smyslu změn ve frekvenci alel v populaci. Panmiktická populace, efektivní velikost populace, genetický polymorfismus, haplotyp. Metody studia genetického polymorfismu. Hardy-Weinbergova rovnováha. Inbreeding. Mechanismy odpovědné za změny ve frekvenci alel v populaci (genetický drift, selekce, evoluční tahy, migrace). Typy selekce. Fitness a selekční koeficient. Vazebná nerovnováha.
  11. Evoluční genetika: Genetika speciace. Jak definovat druh? Vznik reprodukční izolace. Vnitřní a vnější reprodukčně izolační bariéry.. Úloha pohlavních chromosomů ve speciaci. Alopatrická, sympatrická, parapatrická speciace. Speciace pomocí polyploidizace a hybridizace. Hybridní zóny. Reinforcement. Úloha selekce, driftu a genových konfliktů při vzniku druhů. Neutrální teorie a teorie koalescence. Pravděpodobnost fixace mutace. Průměrná doba fixace mutace. Substituční rychlost. Vnitrodruhová genetická variabilita a mezidruhová divergence. Jak měřit polymorfismus a divergenci? Fylogenetické stromy. Molekulární hodiny. Jaký je vztah rychlosti molekulární a fenotypické evoluce?

 

Poslední úprava: Schierová Michaela, RNDr., Ph.D. (31.07.2025)
Výsledky učení -

Výsledky učení předmětu Základy genetiky

Po úspěšném absolvování předmětu student:

1. Terminologie a molekulární základy

  • Definuje základní genetické pojmy (gen, alela, genotyp, fenotyp, homozygot, heterozygot, hemizygot, genom, haplotyp).

  • Popisuje strukturu bakteriálního a eukaryotního genu a vysvětluje rozdíly v jejich organizaci.

  • Uvede charakteristické vlastnosti molekuly DNA a interpretuje pojem genetický kód a jeho vlastnosti.

  • Srovnává genom člověka a bakterie z hlediska velikosti, struktury a zastoupení repetitivních sekvencí.

  • Vysvětluje principy regulace genové exprese u prokaryot (operony) a eukaryot.

2. Cytogenetika a buněčné dělení

  • Popište strukturu eukaryotního chromozomu (nukleozom, chromatin) a klasifikuje chromozomy podle polohy centroméry.

  • Seřadí do logické posloupnosti fáze mitózy a meiózy a provede rozbor změn ploidie buněk v jejich průběhu.

  • Identifikuje typy strukturních a početních chromozomových mutací a zhodnotí jejich vliv na fenotyp jedince (včetně klinických syndromů).

  • Vyjmenuje metody studia chromozomů (pruhovací techniky, hybridizace in situ, karyotypování).

3. Klasická genetika a dědičnost znaků

  • Vysvětluje podstatu Mendelových zákonů a jejich souvislost s chováním chromozomů v meióze.

  • Rozlišuje mezi různými vztahy alel (úplná dominance, neúplná dominance, kodominance, multialelismus).

  • Aplikuje pravidla genových interakcí (epistáze, komplementarita) na konkrétní příklady a odvodí modifikované fenotypové štěpné poměry.

  • Interpretuje rodokmeny a na jejich základě určuje typ dědičnosti (autozomální vs. gonozomální, dominantní vs. recesivní).

  • Vysvětluje vztahy mezi geny, chromozomy a prostředím u znaků pohlavím vázaných, ovládaných a ovlivněných.

4. Vazba genů a mimojaderná dědičnost

  • Definuje vazbovou skupinu a rozlišuje mezi vazbovou fází cis a trans.

  • Vysvětluje podstatu rekombinace (crossing-over) a její význam pro genetickou variabilitu.

  • Vypočítá vzdálenost genů v centimorganech (cM) na základě výsledků testovacího křížení (dvoubodový a tříbodový test).

  • Popisuje specifika mimojaderné dědičnosti (mtDNA, cpDNA) a zdůvodňuje semiautonomii organel na základě endosymbiotické teorie.

5. Mutace, epigenetika a vývojová genetika

  • Kategorizuje mutace podle jejich vzniku a dopadu na produkt (např. posunové mutace, hypomorfní alely) a uvádí příklady mutagenů.

  • Vysvětluje mechanismy reparačních systémů DNA a důsledky jejich poruch (např. Xeroderma pigmentosum).

  • Popisuje principy epigenetiky (imprinting, inaktivace chromozomu X) a zdůvodňuje jejich význam pro kompenzaci genové dávky a ontogenezi.

  • Identifikuje roli protoonkogenů a tumorsupresorových genů v onkogenezi.

6. Populační a evoluční genetika

  • Definuje podmínky Hardy-Weinbergovy rovnováhy a vypočítá frekvence alel a genotypů v populaci.

  • Analyzuje příčiny a následky evolučních faktorů (genetický drift, selekce, migrace, mutace) na genetickou strukturu populací.

  • Zvažuje výhody a nevýhody různých typů selekce (pozitivní, balancing selekce) a popisuje vliv inbreedingu na autogamické populace.

  • Srovnává mechanismy speciace (alopatrická, sympatrická) a vysvětluje význam reprodukčně izolačních bariér.

  • Interpretuje fylogenetické stromy a princip molekulárních hodin.

7. Praktické dovednosti a aplikace

  • Řeší komplexní modelové genetické úlohy zahrnující křížení, vazbu genů, výpočet pravděpodobností a populační frekvence.

  • Uvede příklady využití genetiky v praxi (forenzní genetika, mapování genů, molekulární taxonomie, genetické modifikace).

  • Navrhne experimentální postup pro ověření genetické vazby mezi dvěma lokusy.

Poslední úprava: Schierová Michaela, RNDr., Ph.D. (04.01.2026)
 
Univerzita Karlova | Informační systém UK