|
|
|
||
|
Poslední úprava: ALEXANDER (21.10.2010)
Dle tradičního paradigmatu provádí orgány veřejné správy ve veřejném zájmu konkrétní opatření za účelem dosažení obecných cílů stanovených politickou mocí (legislativou a exekutivou). Vláda za tímto účelem zřizuje správní orgány (agencies), které jsou specializovány v konkrétní oblasti a díky své odbornosti mohou ve společnosti prosazovat tyto cíle (například prostřednictvím vydávání správních aktů). Tento model byl od začátku šedesátých let minulého století podroben silné kritice ze strany pravicově i levicově orientovaných teoretiků: ze strany školy práva a ekonomie (Richard Posner, George Stiglitz), která zpochybnila tradiční výklad jednání úředníků a politiků při tvořbě a implementaci regulace (škola veřejné volby, teorie soukromého zájmu), a zároveň ze strany sociálně orientovaných teorií (marxizmus, feminizmus), které převážně zpochybňovaly legitimitu administrativních struktur založených na tradičním politické struktuře a její tendenci konzervovat různé diskriminanční mechanizmy ve společnosti. Školy veřejné volby a školy práva a ekonomie podrobily tradiční paradigma kritice poukazující na náklady zmocnění (agency costs) inherentní v jakémkoliv systému správy v zájmu třetích osob (zde ve veřejném zájmu), na selhání již při stanovování politických cílů v jednotlivých oblastech a různá jiná selhání systému (omezená racionalita, nedostatečné informace, "regulatory capture", vyhledávání rent). Odpovědí na tyto kritiky bylo na jedné straně zvyšování nároků na legislativní a administrativní proces (posuzování vlivů, přístup k informacím, procesní standardy) a na straně druhé zavádění alternativních metod a struktur regulace. V těchto nových strukturách se začaly objevovat poznatky z oblasti řízení, které bylo možné transplantovat do veřejné správy ze soukromé sféry (new public management). Na druhé straně se objevily pokusy o novou definici demokratické koncepci veřejné správy jako takové, které například zpochybnily tradiční dichotomii mezi regulátorem a regulovaným a mezi stanovením cílů regulace a jejich realizací, tj. mezi legislativou a implementací (new governance). Mezi takové formy je možné zařadit samoregulační struktury v odvětvích, kde tradičně převládala přímá regulace (finanční trhy), systémy měkkých pravidel (soft rules), systémy měření výkonnosti jednotlivých organizací a různé motivační mechanizmy (benchmarking) a regulace prostřednictvím publicity (disclosure). |
|
||
|
Poslední úprava: ALEXANDER (21.10.2010)
Ian Ayres, John Braithwaite: Responsive Regulation: Transcending the Deregulation Debate (Oxford Socio-Legal Studies), Oxford, 1995 Bronwen Morgan, Karen Yeung: An Introduction to Law and Regulation: Text and Materials (Law in Context), Cambridge, 2007 Anthony I. Ogus: Regulation: Legal Form and Economic Theory (Paperback) , Hart Publishing, 2004 Maxwell L. Stearns, Todd J. Zywicki: Public Choice Concepts and Applications in Law (American Casebook Series) , West, 2009 |
|
||
|
Poslední úprava: ALEXANDER (03.10.2011)
1. Introduction: Anatomy of Regulatory Intervention - the case of Tobacco Regulation |