Sémiotika a literatura (VP) [1] - ARU400226

• Anglický název: Semiotics and Literature [1]
• Zajišťuje: Ústav slavistických a východoevropských studií (21-USVS)
• Fakulta: Filozofická fakulta
• Platnost: od 2006
• Semestr: zimní
• Body: 0
• E-Kredity: 0
• Způsob provedení zkoušky: zimní s.:
• Rozsah, examinace: zimní s.:2/0, --- [HT]
• Počet míst: neurčen / neurčen (neurčen)
• Minimální obsazenost: neomezen
• 4EU+: ne
• Virtuální mobilita / počet míst pro virtuální mobilitu: ne
• Stav předmětu: nevyučován
• Jazyk výuky: čeština
• Garant: prof. Dr. Tomáš Glanc
• Neslučitelnost : ASZVSB008, ASZVSB009, ASZVS0007, ASZVS0008

Anotace

Poslední úprava: SVSPRIHO (06.10.2004)

O vlastnostech a mezích znakových systémů při zkoumání
literární tvorby a kultury obecně.

Především od 60. let 20. století získala v humanitních vědách prestiž sémiotická interpretační metoda, která se opírá o poznámky v lingvistických přednáškách Ferdinanda de Saussura, o filozofii, kterou v 19. století zformuloval Charles Sanders Peirce a její kořeny vedou k antice (Platón) a středověku (svatý Augustin). Pro zkoumání literárních textů a jiných uměleckých děl a kulturních jevů prostřednictvím nauky o znacích se staly důležitými autoritami mj. Pjotr Bogatyrev, Roman Jakobson, Umberto Eco, Jurij Lotman, v českém prostředí Vladimír Macura. Na základě studia statí a interpretačních postupů se budeme ptát na významy, které může sémiotické čtení odhalit, na alternativy a konkurenční metody v rámci literární vědy i na meze a nebezpečí, které učení o znacích s sebou nese.

Orientační literatura:
Bogatyrev, P.: Souvislosti tvorby. Praha 1971.
Eco, U.: Mysl a smysl: Sémiotický pohled na svět. Praha 2000.
Exotika. Výbor z prací tartuské školy. Brno 2003.
Jakobson, R.: Poetická funkce. Praha 1995.
Lotman, J. M.: Semiosfera. Sankt-Petěrburg 2000.
Peirce, Ch. S.: Collected Papers of Charles S. Peirce, eds. Charles Hartshorne and Paul Weiss, 8 vols. Cambridge 1931-36.
Sebeok, T. A.: Encyclopedic Dictionary of Semiotics. Berlin - New York - Amsterdam 1986.