PředmětyPředměty(verze: 807)
Předmět, akademický rok 2017/2018
   Přihlásit přes CAS
Texty k filosofii řeči - AFS100633
Anglický název: Readings in Philosophy of Language
Zajišťuje: Ústav filosofie a religionistiky (21-UFAR)
Fakulta: Filozofická fakulta
Platnost: od 2017
Semestr: letní
Body: 0
E-Kredity: 3
Způsob provedení zkoušky: letní s.:
Rozsah, examinace: letní s.:0/2 Z [hodiny/týden]
Počet míst: neurčen / neurčen (neurčen)
Minimální obsazenost: neomezen
Stav předmětu: nevyučován
Jazyk výuky: čeština
Způsob výuky: prezenční
Úroveň:  
Další informace: https://dl1.cuni.cz/course/view.php?id=5252
Garant: doc. Mgr. Jakub Čapek, Ph.D.
Korekvizity : AFS100687
Rozvrh   Nástěnka   
Anotace
Poslední úprava: doc. Mgr. Jakub Čapek, Ph.D. (22.02.2017)

Seminář je součástí povinně volitelného kurzu Filosofie 19. a 20. stol. I spolu s přednáškou Filosofie existence AFS100 687, kterou je nutné si také zapsat do SIS spolu se seminářem.

Texty k filosofii řeči

Veškeré podklady jsou i dispozici v moodle.

Ve filosofii řeči 20. století lze lokalizovat několik významných debat. Jedna z těchto diskusí, která jde napříč různými směry, se týká otázky, jaký status má "výpověď", "výrok" či "výroková věta", totiž taková věta, která je v indikativu a lze o ní říci, že je nutně buď pravdivá nebo nepravdivá. Jak v analytické filosofii, tak ve fenomenologii a hermeneutické filosofii se setkáváme s kritikou takové představy o řeči, která by vycházela z přednostního postavení výrokové věty. Motivů této kritiky je více.

(1.) Řeč nelze redukovat na jednu z jejích podob, nelze tvrdit, že existuje nějaká "obecná forma věty", na jejímž základě určíme, co je řeč (Wittgenstein, Filosofická zkoumání , např. 23, 134).

(2.) I kdyby se nám podařilo zhruba vymezit, co to je "výroková věta", nelze říci, že má smysl či je srozumitelná sama o sobě, například na základě svých částí (Tractatus, 4.024), nýbrž její význam je spoluurčen kontextem (Gadamer: existují vůbec "čisté výrokové věty?").

(3.) Nelze říci, že výpověď právě a jen něco konstatuje, nýbrž každý řečový projev, tedy i výpověď, v sobě nese performativní složky (Austin).


Zdá se tedy, že "výrokovou větu" (1.) nemůžeme zobecnit, (2.) nemůžeme jí ani rozumět jako samostatné větě, a (3.) ji nemůžeme oddělit od nevýrokových (např. performativních) dimenzí.


Kritika představy o „čisté výrokové větě“ či „obecné formě věty“ nezřídka ústí do poukazu na praktický rozměr řeči. Gadamer například praví: „Mluvení je to nejhlouběji sebezapomenuté jednání“. Austin ukazuje, že přinejmenším u některých výpovědí platí, že „vyslovit výpověď znamená vykonat čin“. A v poněkud posunutém, ale ne zcela odlišném kontextu praví M. Foucault: „mluvit znamená něco dělat“.

V kurzu se zaměříme především na tři představy o řeči založené na primátu výroku: (1.) na Austinovo rozlišení konstativů a performativů v knize Jak něco udělat slovy, (2.) na Heideggerovu tezi z Bytí a času „výpověď je odvozený modus výkladu“ a na ni navazující hermeneutické pojetí řeči (Gadamer, Ricoeur). Ve třetí části kurzu se pak budeme zabývat některými post-strukturalistickými (dekonstruktivistickými) pojetími řeči, a to především na základě prací J. Derridy.
Literatura
Poslední úprava: doc. Mgr. Jakub Čapek, Ph.D. (22.02.2017)

 Primární literatura (texty k četbě)

J. L. Austin: Jak udělat něco slovy, Praha, Filosofia 2000, přel. Jiří Pechar (vybrané pasáže).

M. Heidegger:  Bytí a čas, přel. I. Chvatík, P. Kouba, M. Petříček, J. Němec, Praha 1996, §§ 32-34.

H.-G. Gadamer:  Pravda a metoda. Nárys filosofické hermeneutiky, přel. D. Mik, Praha 2010, str. 320–327.

P. Ricoeur, Struktura, slovo, událost, in: Život, pravda, symbol, přel. M. Rejchrt, Praha 1993.

J. Derrida, Signatura, událost, kontext, in: J. Derrida, Texty k dekonstrukci. Práce z let 1967-1972, přel. M. Petříček, Bratislava 1993.

 

 

Další relevantní primární literatura

 

L. Wittgenstein, Tractatus logico-philosophicus, přel. J. Fiala, Praha 1993.

 

G. Frege, O smyslu a významu, Scientia & Filosofia 4/1992, str. 4-75 (bilingva).

 

L. Wittgenstein:  Filosofická zkoumání (I. část: 1. - 140.) Praha, Filosofia 1993, str. 9-73.

 

M. Foucault, Archeologie vědění, Praha 2002, kap. III.

 

 

 

Sekundární literatura

 

T. Marvan, Otázka významu. Cesty analytické filosofie jazyka, Praha 2010, kap. X.

 

G. W. Bertram, Sprachphilosophie, Hamburg 2011, kap. 4-7.

 

E. Tugendhat, U. Wolf, Logicko-sémantická propedeutika, Praha 1997, kap. 2, 6, 7.

 

H. Dreyfus, P. Rabinow, Michel Foucault. Za hranicemi strukturalismu a hermeneutiky, Praha 2010, kap. 3.

 

H. Dreyfus, Being-in-the-World. A Commentary on Heidegger’s Being and Time, Division I, MIT 1991.

 
Univerzita Karlova | Informační systém UK