Cílem předmětu je seznámit studenty s historickým vývojem a problémy analytické filosofie. Analytická filosofie
jazyka II se zaobírá autory, kteří se buď vyhranili vůči klasickým teoriím, nebo přišli s teoriemi nového charakteru.
Tito autoři poukazují na důležitost většího zohlednění jazykové praxe a jejích různých aspektů při zkoumání jazyka
(J. L. Austin, L. Wittgenstein), upozorňují na problémy, které sémantické teorie mají v důsledku některých
praktických problémů (W. V. O. Quine, W. Sellars) a navrhují nové teorie významu, které mají za cíl se s těmito
problémy vyrovnat a přinést lepší jazykové praxe (S. Kripke, H. Putnam). Předmět též poukazuje na nejnovější
vývoj v rámci analytické filosofie (pragmatismus, experimentální filosofia) a na základní postoje v rámci analytické
filosofie mysli, přičemž se snaží poukázat na ty aspekty, které se týkají chápání jazyka.
Témata jednotlivých přednášek:
1. Kritika tradice – filosofie bežného jazyka
2. Kritika tradice – rozlišení „analytické – syntetické výroky“ pod palbou kritiky
3. Nový přístup k jazyku – jazyk jako aktivita (Wittgenstein)
4. Prázdná místa významu – neurčitost překladu
5. Prázdná místa významu – neslučitelnost pojmových schémat
6. Pragmatické zkoumání jazyka – teorie řečových aktů
7. Pragmatická zkoumání jazyka – intencionální teorie významu, implikace a konverzační maximy
8. Extenzionální chápání významu
9. Nové směry – pragmatismus. Vliv ranného pragmatismu (W. James, J. Dewey) a filosofie L. Wittgensteina.
Kritika mýtu
10. Nové směry – experimentální filosofie
11. Nové směry – analytická filosofie mysli
Podmínky zakončení předmětu
Poslední úprava: Mgr. Michal Ivan, Ph.D. (28.02.2018)
Účast na přednáškách je povinná. Povolené jsou 3 absence.
