Sociální ekologie I. - YME06P2ZI

• Anglický název: Social Ecology I.
• Zajišťuje: Program Sociální a kulturní ekologie (24-KSKE)
• Fakulta: Fakulta humanitních studií
• Platnost: od 2020
• Semestr: zimní
• E-Kredity: 3
• Způsob provedení zkoušky: zimní s.:
• Rozsah, examinace: zimní s.:2/0, Z [HT]
• Počet míst: neurčen / neurčen (neurčen)
• Minimální obsazenost: neomezen
• 4EU+: ne
• Virtuální mobilita / počet míst pro virtuální mobilitu: ne
• Stav předmětu: nevyučován
• Jazyk výuky: čeština
• Způsob výuky: prezenční
• Způsob výuky: prezenční
• Staré označení: YME06P2ZI
• Poznámka: student může plnit i v dalších letech
• Garant: PhDr. Ivan Rynda
• Záměnnost : YME01P1B0
• Je korekvizitou pro: YME13SZ02
• Je prerekvizitou pro: YME07P2LI

Anotace

čeština

Poslední úprava: BLACKMAMBA (24.02.2009)

Předmět poskytuje základní informaci o vztahu člověka a přírody, resp. člověka a jeho životního prostředí. Po vstupním seznámení s oborem jako celkem následuje přírodovědné pojmové minimum, definice sociální ekologie. Další ucelený oddíl tvoří výklad historického vývoje euroamerické civilizace z pohledu oboru a s přihlédnutím k dalším civilizačním okruhům. Součástí výuky je zvládnutí oborové odborné terminologie a problematiky překladu.

angličtina

Poslední úprava: Bc. Lenka Lukešová (25.05.2011)

This is an introductory course to social ecology, giving an overview of the key biological and sociological concepts and the definition of this discipline. Additionally, the course also reflects on the historical development of the Euro-American civilisation both from a social ecology perspective, and in relation to other civilisations.

Sylabus

Poslední úprava: Mgr. Martina Suchá (11.03.2015)

Základní osnova kurzu:

1. Úvod do studia: struktura výuky oboru a kurzu, studijní požadavky. Úvod do oborové problematiky. Základní přírodovědná i společenskovědní terminologie, definiční vymezení, diskuse. Seznámení s charakterem, předmětem a metodami ekologie, sociální a kulturní ekologie a sociální ekologie.

2. Charakter vztahu přírody a společnosti, člověka a životního prostředí. Shodnost a odlišnost ostatních organismů a člověka jako biologické a reflektující bytosti: tři roviny postavení člověka v přírodě, biocentrismus, ekocentrismus a přiznaný antropocentrismus.

3. Historická a kontextuální podmíněnost vzniku ekologie a sociální ekologie a jejich specifické postavení mezi ostatními vědními obory.

4. Pojetí ekosystému, statky a služby ekosystémů (přírody), systémové služby (podpůrné a regulační; příklady); milléniové cíle. Ekologické zákony a společnost. Systémy, struktury a procesy v antropogenně přeměněném prostředí jako dvojí paradigma ochrany přírody a krajiny. Pojem životního prostředí a vztah k přírodě.

5. Sociální ekologie, její předchůdci a vznik. Biodiverzita a typy diverzity. Koncept UNESCO Člověk a biosféra jako systémové řešení vztahu příroda - společnost.

6. Společnost, kultura a sociální systém: kultura jako adaptační strategie; civilizace. Typy civilizací a jejich vztah k přírodě a životnímu prostředí. Odlišnosti mimoeuroamerických civilizací a kultur, lidská práva a základní svobody.

7. Historický vývoj vztahu člověka a společnosti k přírodě a životnímu prostředí: konceptualizace. Výrobní způsoby, uspokojování lidských potřeb a organizace společnosti a jejich dopad na jednotlivé složky životního prostředí a biosféry včetně globálních životodárných biosférických systémů v prostoru a v čase.

8. Období předhistorické. Předliterární společnosti, odlišné vnímání reality. Období zemědělské (1. část).

9. Období zemědělské (2. část). Primární produkce, preference odlišných strategií a biotopů. Uzavřený statek jako model; venkov a město.

10. Období průmyslové. Demografický růst. Generalizace dopadů lidské činnosti horizontálně i vertikálně. Pokrok, rozvoj poznání a jeho dopady na přírodu a společnost.

11. Období komunikační I. Informace a komunikace. Informační exploze a její dopad na jednotlivé oblasti společnosti (přírodní a společenské vědy, umění, sdělovací prostředky, psychika, kolektivní vědomí).

12. Období komunikační II. Zprostředkovanost moderního světa, mnohovrstevnatost a změna hierarchií postmoderní přítomnosti, mediální svět, virtuální.

Interpretativní sociologie a Thomasův teorém vs. příroda objektivní a příroda jako sociální konstrukt.

Povinná literatura:

BRANIŠ, Martin. Základy ekologie a ochrany životního prostředí. 3. vyd., aktualizované. Praha: Informatorium, 2004. 204 s. ISBN 80-7333-024-5.

DUVIGNEAUD, Paul. Ekologická syntéza. 1. vyd. Praha: Academia, 1988. 416 s.

MÍCHAL, Igor. Ekologická stabilita. 2. rozšířené vydání. Praha: Ministerstvo životního prostředí ČR, Veronika, 1994. 276 s. ISBN 80-85368-22-6.

PETRUSEK, Miloslav. 2006. Společnosti pozdní doby. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON). 464 s. 

ISBN 978-80-86429-63-2.

REID, Walter V., et al. Ekosystémy a lidský blahobyt: syntéza: Zpráva Hodnocení ekosystémů k miléniu. 1. vyd. 

Praha: Centrum pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy, 2005. 138 s. ISBN 80-239-6300-7.

RYNDA, Ivan ‒ HÁK, Tomáš. Lidé a ekosystémy. Praha: Centrum pro otázky životního prostředí a Společnost pro trvale udržitelný život, 2001. 108 s. ISBN 80-902-635-6-9.

Doporučená literatura:

COLINVAUX, Paul. Ecology 2. Chichester: John Wiley & Sons, Inc., 1993. 378 p. ISBN 0471599549.

CRUTZEN, Paul, J. Geology of mankind: the Anthropocene. Nature, 2002, vol. 415, no. 6867, p. 23. ISSN 0028-0836.

DALY, Herman, E. ‒ COBB, John, B. For the Common Good: Redirecting the Economy toward Community, the Environment, and a Sustainable Future. 1st ed. Boston: Beacon Press, 1989. 482 p. ISBN 0-8070-4705-8.

JENÍK, Jan ‒ PAVLIŠ, Jindřich. Terestrické biomy. Lesy a bezlesí země. Brno: Mendelova univerzita v Brně. 2011. 238 s. ISBN 978-80-7375-481-5.

Míchal, Igor ‒ Petříček, Václav (ed.). Péče o chráněná území, 1. díl: Nelesní společenstva; 2. díl: Lesní společenstva. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 1999. 714 s. ISBN 80-86064-42-5; 452 s. ISBN 80-86064-14-X.

Podmínky zakončení předmětu

Poslední úprava: Bc. Lucie Janouchová (11.05.2017)

Ke splnění předmětu musí student vypracovat překlad v rozsahu 10 000 znaků a následně se zúčastnit konzultace překladu v podobě kolokvia.