|
|
|
||
|
Poslední úprava: Mgr. Jaroslav Novotný, Ph.D. (08.09.2010)
|
|
||
|
Poslední úprava: Mgr. Jaroslav Novotný, Ph.D. (08.09.2010)
Atestační požadavky:
1) Pravidelná účast v hodinách. 2) Plnění zadané práce v hodinách (zadané ústní referáty, resumé a interpretace) a aktivní účast v diskusi. |
|
||
|
Poslední úprava: Mgr. Jaroslav Novotný, Ph.D. (04.10.2010)
1) Základní charakteristika dialogu Parmenidés (základní témata, struktura, tradiční řazení, interpretační problematičnost). 2) Evokace základního předpokládaného kontextu: - Parmenidés - Zénón - Hérakleitos 3) Předestření základních Platónových pojmů potřebných k četbě: - Idea (formulace otázky po ideji něčeho, aspekty epistemologické a ontologické, víceznačnost a jednota problému ideje). - Dialektika Platónových dialogů 4) Vlastní četba a interpretace dialogu Parmenidés Výchozí klíč k prvoplánovému porozumění problematiky dialogu převezmeme z explicitního pokynu v dialogu, čili že jde o příklady cvičení v dialektice (Parm. 135d). Předně je tedy zapotřebí následovat tuto cestu a příklady v dialektice zvládat. Přitom jsme ovšem v následování rozmluvy vedeni od jednoho paradoxu k druhému. Zároveň ovšem každá dílčí teze v sobě nese nárok na to, že se v ní "o něčem" vypovídá. Tento hermeneutický předpoklad před nás staví řadu otázek. Předně otázky po tom, jak a na jaké zkušenostní rovině se děje setkávání s tím, "o čem" se předpokládá, že se o tom vypovídá. S tím ovšem také souvisí otázka, jak to že LOGOS ve vypovídání o něčem, k čemu se váže, může v rámci svých logických pravidel zacházet do aporií a bloudit v protikladných určeních. V jakém vztahu je tedy LOGOS k tomu, co je pro/ve vypovídání nějak původně zjevné (jsoucí) a co se děje s tímto původně zjevným v řečové výpovědi? Tyto apod. otázky pak umožňují rozumět dialogu Parmenidés nejen jako cvičení v dialektice, ale i jako možnému svéráznému předvedení problémů v tematizaci vztahu poznání a jsoucna, jak na to explicitně upozorňuje Platón např. v VII. listu a k čemu nás možná cvičení v dialektice má přivést. Výchozí literatura v češtině: Platón, Parmenidés, Praha: OIKOYMENH, 1996 (překl. F. Novotný). nebo Platón, Platónovy spisy. Svazek II., Praha: OIKOYMENH, 2003 (překl. F. Novotný). Zlomky předsokratovských myslitelů, Praha: Československá akademie věd, vybral a přeložil K. Svoboda. Hérakleitos, Řeč o povaze bytí, Praha: Herrmann a synové, 1993, překlad a komentář Z. Kratochvíl a Š. Kosík.
Minimální sekundární literatura pro elementární vstup do problematiky: L. Benyovszky, Úvod do filosofického myšlení, Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2007, zvl. §§ 9, 10, 13, 14, 15, 23, 24 a 35. A. Graeser, Řecká filosofie klasického období, Praha: OIKOYMENH, 2000 (překl. M. Petříček), s. 163-269. F. Karfík, Duše a svět: devět studií z antické filosofie, Praha: OIKOYMENH, 2007, kap. 1-5. s. 11-128. J. Patočka, Platón, Přednášky z antické filosofie, Praha, SNP, 1991. G. Reale, Platón. Pokus o novou interpretaci velkých Platónových dialogů ve světle nepsaných nauk, Praha: OIKOYMENH, 2005 (překl. M. Cajthaml). |