|
|
|
||
|
Předmět se zabývá hrou jako přirozené součásti ontogeneze člověka a jako významného nástroje formování osobnosti i sociálních vztahů. V teoretické rovině propojuje pohledy pedagogiky, psychologie a sociálních věd na funkce hry a zasazuje je do kontextu programů v přírodě. V praktické rovině se zaměřuje na didaktické a metodické principy přípravy, výběru, modifikace a vedení her v přírodním prostředí. Důraz je kladen na práci se skupinou, dramaturgii herních bloků a jejich návaznost na výchovně-vzdělávací cíle a reflexi.
Poslední úprava: Psohlavec Lukáš, Mgr., Ph.D. (28.02.2026)
|
|
||
|
Cílem předmětu je seznámit posluchače s hrou jako fenoménem napříč obory, seznámit s různými typy her využívaných v programech v přírodě a osvojit dovednosti v přípravě, realizaci, reflexi hry v přírodě pro různé cílové skupiny. Poslední úprava: Psohlavec Lukáš, Mgr., Ph.D. (28.02.2026)
|
|
||
|
Aktivní účast při výuce. Esej rozebírající některý z teoretických pohledů na hru. Splnění úkolů zadaných na hodinách. Příprava a vedení hry - praktický výstup + písemné zpracování. Zkouška z probrané problematiky. Poslední úprava: Turčová Ivana, PhDr., Ph.D. (10.03.2026)
|
|
||
|
Berne, E. (2024). Jak si lidé hrají. Praha: Portál. Caillois, R. (1998). Hry a lidé: Maska a závrať. Nakladatelství Studia Ypsilon. Černý, J. (1968). Fotbal je hra: Pokus o fenomenologii hry. Československý spisovatel. Drahanská, P. (2020). Učení prožitkem: Jak postavit vaše rozvojové, výchovné a vzdělávací programy na prožitku. Petra Drahanská. Fink, E. (1992). Oáza štěstí. Mladá fronta. Huizinga, J. (2000). Homo ludens: O původu kultury ve hře. Dauphin. Millar, S. (1978). Psychologie hry. Praha: Panorama. Neuman, J. (2014). Dobrodružné hry a cvičení v přírodě. 7. vyd. Praha Portál. Pelánek, R. (2013). Příručka instruktora zážitkových akcí. Praha: Portál. Reitmayerová, E., & Broumová, V. (2015). Cílená zpětná vazba: Metody pro vedoucí skupin a učitele. Praha: Portál. Vojtíková, L., Turčová, I., Humešová, L. et al. (v tisku). Umění reflexe. Praha: Karolinum Zapletal, M. (2023). Velká encyklopedie her 1: Hry v přírodě. 3. vyd. Centrum ST.Gymnasion. (2006). Hra (č. 6) [Časopis]. Nadace Pangea. Poslední úprava: Turčová Ivana, PhDr., Ph.D. (10.03.2026)
|
|
||
|
Forma výuky: Semináře - 16 hodin Příprava praktických výstupů (vedení různě zaměřených her, herních bloků) ve skupinkách - 25 hodin Realizace praktických výstupů - 16 hodin Četba a samostudium - 25 hodin Zpracování eseje - 25 hodin Práce na portofoliu - 18 hodin Celkem: 125 h Přímá výuka: 57 h Poslední úprava: Turčová Ivana, PhDr., Ph.D. (09.04.2026)
|
|
||
|
Jednotlivé části potřebné k zakončení předmětu jsou bodovány. K úspěšnému zakončení předmětu je potřebné získat minimálně 35 bodů. Ten je součtem bodů získaných v rámci celého předmětu a závěrečné zkoušky. Docházka (8 bodů) Esej rozebírající některý z teoretických pohledů na hru (3 body) Úkoly zadané na hodinách - anatomie hry, tvorba reflexe (6 bodů) Příprava a vedení hry - praktický výstup (10 bodů) + písemné zpracování (3 body) Zkouška z probrané problematiky (20 bodů) Poslední úprava: Turčová Ivana, PhDr., Ph.D. (10.03.2026)
|
|
||
|
1. Teoretické přístupy ke hře. Pohledy různých oborů na hru. 2. Přínos a význam her ve výchovně-vzdělávacím procesu. 3. Dělení her. Charakteristika jednotlivých skupin her využívaných v programech v přírodě. 4.Tvorba hry a její anatomie. 5. Zásady výběru hry, způsoby uvádění a vedení her. 6. Bezpečnost fyzická a psychická při hrách v přírodě. 7. Techniky, struktura a potenciál reflexe u her v přírodě. 8. Hra, její pedagogický cíl a tvorba reflexe. 9.- 16. Praktické realizace různých typů her v přírodě a jejich reflexe. Poslední úprava: Psohlavec Lukáš, Mgr., Ph.D. (28.02.2026)
|
|
||
|
Student rozumí problematice hry v ontogenezi člověka a její formativní a společenské úloze ve společnosti. Student se orientuje v různém chápání hry z pohledu různých vědeckých oborů a autorů. Student zná různé dělení a okruhy her v přírodě, které jsou nedílnou součástí dobrodružné výchovy v přírodě a umí je vhodně zařadit do programu dle stanovených cílů. Student umí pracovat s anatomií hry. Student chápe důležitost reflexe, zná podmínky pro úspěšnou reflexi a ví jak ji strukturovat v návaznosti na pedagogický cíl hry. Prakticky student umí připravit, zrealizovat a zreflektovat vybrané hry v přírodě pro různé skupiny populace. Student dokáže zajistit fyzickou i psychickou bezpečnost při dobrodružných hrách v přírodě. Poslední úprava: Psohlavec Lukáš, Mgr., Ph.D. (28.02.2026)
|
