|
|
||
|
Přednáška seznamuje posluchače se základní terminologií kosterní antropologie, včetně klasických a moderních metod jejího výzkumu. Sleduje kosterní pozůstatky člověka z pohledu tafonomie, zabývá se metodami hodnocení růstu a vývoje člověka i celé populace, vlivem sociálně-kulturních ukazatelů, zdravotního stavu a výživy na jeho variabilitu. Dále podává přehled projevů nespecifické zátěže na kostře a patologických změn na kosterním, popř. zmumifikovaném materiálu. V průběhu semestru budou demonstrovány a zároveň prakticky procvičeny tradiční metody prověřené z hlediska přesnosti a spolehlivosti (osteometrie, odhad věku, výšky postavy, pohlaví a populační příslušnosti na kostře) i novější metody výzkumu (3D morfometrické analýzy, analýza výživy a rezidenční mobility na základě stabilních izotopů). Některé z pokročilejších praktických úkolů spočívají ve využití softwerových produktů a webového rozhraní s pomocí počítače. Výstupem praktické části bude laboratorní zpracování kosterních pozůstatků člověka včetně vypracování závěrečného protokolu, jehož hodnocení bude součástí požadovaného zápočtu. Praktická cvičení budou částečně zajištěna týmem doktorandů katedry antropologie a genetiky člověka (viz rozpis kurzů).
Poslední úprava: Dupejová Lenka, Mgr. (06.03.2019)
|
|
||
|
Bogin, B., 2001. The Growth of Humanity. Wiley-Liss. New York. Bocquet-Appel, Jean-Pierre, ed. Recent advances in palaeodemography: data, techniques, patterns. Springer Science & Business Media, 2008. Bräuer, G., 1988. 2. Osteometrie. In Knussmann, R. et al. (Eds.). Anthropologie. Handbuch der vergleichenden Biologie der Menschen. Zugleich 4. Auflage des Lehrbuchs des Anthropologie begrundet von Rudopf Martin. Band I. Wesen und Methoden der Anthropologie, Stuttgart: Gustav Fischer Verlag: 160-232. Bruzek, J., 2002. A method for visual determination of sex, using the human hip. bone. American Journal of Physical Anthropology, 117, 2 : 157-168. Hauser, G., De Stefano, G. F. 1989: Epigenetic variants of the human skull. E. Schweizerbart´sche Verlagsbuchhandlung, Stuttgart: S. 301. Hoppa, Robert D., and James W. Vaupel, eds. Paleodemography: age distributions from skeletal samples. Vol. 31. Cambridge University Press, 2008. Larsen, C.S. 1997. Bioarcheology. Interpretation behavior from the human skeleton. Cambridge University Press Nikita, Efthymia. Osteoarchaeology: A Guide to the Macroscopic Study of Human Skeletal Remains. Academic Press, 2016. Larsen, Clark Spencer. Bioarchaeology: interpreting behavior from the human skeleton. Vol. 69. Cambridge University Press, 2015. Pilloud, Marin A., and Joseph T. Hefner, eds. Biological distance analysis: Forensic and bioarchaeological perspectives. Academic Press, 2016. Scheuer, L., 2002. Application of osteology to forensic medicine. Clin. Anatomy, 15:297-312. Poslední úprava: Dupejová Lenka, Mgr. (06.03.2019)
|
|
||
|
Zkouška se skládá z teoretické části formou testu (50 %) a praktické části (50 %), ve které je kladen důraz na odhad parametrů biologického profilu jedince a adekvátní výběr metody. Poslední úprava: Dupejová Lenka, Mgr. (06.03.2019)
|
|
||
|
1. (17.2.) Úvod do tafonomie. Definice, terminologie a hlavní směry pozorování. Historie pohřbívání. Klimatologické, geografické, fyzikální a biologické podmínky rozkladu pozůstatků člověka. Mumifikace, žárové pohřby, dekapitace, kanibalismus, forenzní aplikace. Praktická část: laboratorní zpracování kosterních pozůstatků člověka pocházejících z jednoho hrobu z období raného středověku (identifikace jednotlivých kostí, určení jejich laterality, identifikace možných příměsí, metrické zpracování skeletu, v průběhu celého kurzu pak odhad osteobiografických parametrů včetně vypracování závěrečného protokolu) (J. Velemínská, PřF UK). 2. (24.2.) Úvod do archeotanatologie, archeologická periodizace. Růst a vývoj člověka napříč historickým horizontem. Praktická část: laboratorní zpracování kosterních pozůstatků člověka pocházejících z jednoho hrobu z období raného středověku (identifikace jednotlivých kostí, určení jejich laterality, identifikace možných příměsí, metrické zpracování skeletu, v průběhu celého kurzu pak odhad osteobiografických parametrů včetně vypracování závěrečného protokolu) (J. Velemínská, PřF UK). 3. (3.3.) Kraniometrie a metrická analýza postkraniálního skeletu. Definice a lokalizace kraniometrických bodů na lebce. Definice a lokalizace bodů na postkraniálním skeletu. Základní metody měření (přímé měření klasické i pomocí digitálních přístrojů), metrické hodnocení RTG snímků (přímé měření a analýza digitálně zpracovaného obrazu), 3D měření pomocí kontaktního scanneru MicroScribe. Praktická část: laboratorní zpracování kosterních pozůstatků člověka pocházejících z jednoho hrobu z období raného středověku (identifikace jednotlivých kostí, určení jejich laterality, identifikace možných příměsí, metrické zpracování skeletu, v průběhu celého kurzu pak odhad osteobiografických parametrů včetně vypracování závěrečného protokolu) (J. Velemínská, PřF UK). 4. (10.3.) Stanovení věku dožití a výšky podle kostry. Biologický a chronologický věk; kostní a zubní věk; základy forenzní fetální osteologie, stanovení věku dožití u nedospělých koster (mineralizace chrupu, kostní růst, přirůstání epifýz a apofýz kostí); odhad biologického věku u dospělých jedinců (např. křížokyčelní spojení, spona stydká, stavba a hustota spongiózní kosti, histologické a biochemické metody). Teoretický přehled udávající výpočty výšky postavy u nedospělých jedinců; stanovení výšky postavy dospělých s využitím anatomických i regresních metod (metoda podle Breitingera, Bacha, Ruffa, Sládka a kol. a dalších) (A. Pilmann Kotěrová, PřF UK). 5. (17.3.) Praktické cvičení k odhadu věku dožití a výšky postavy na kostře. Praktikum procvičí metody, se kterými se student seznámil v přednášce (Schmitt, Buckberry a Chamberlain,…), rovněž se seznámí s novými metodami odhadu věku dožití s výpočtem pravděpodobnosti jako je tranziční analýza (Boldsen a Milner, 2002). Důraz bude kladen na hierarchizaci indikátorů a metody umožňující odhad jedinců starších 60 let. Aplikace anatomických i regresních metod pro odhad výšky postavy. Odhad osteobiografických parametrů u pozůstatků z přiděleného hrobu (A. Pilmann Kotěrová, PřF UK). 6. (24.3.) Teoretické základy a praktické aplikace odhadu pohlaví člověka podle kostry. Základy pelvimetrie. Vysvětlení pojmu pohlavního dimorfizmu jednotlivých částí skeletu, jeho variací v průběhu růstu a vývoje člověka a rovněž i v interpopulačním kontextu s důsledky v přesnosti a spolehlivosti určení pohlaví (R. Rmoutilová, PřF UK). 7. (31.3.) Praktická výuka odhadu pohlaví. Základní techniky morfometrického přístupu k odhadu pohlaví využívajícího statistické indukce a diskriminační analýzy. Problém fluktuace dělící hodnoty diskriminační funkce a užití kritéria posteriorní pravděpodobnosti pro diagnostiku pohlaví. Strategie přístupu k určení pohlaví pohřebních celků. Princip primární pohlavní diagnózy (vyplývající z vysoké přesnosti a spolehlivosti metod užívajících pánevních kostí za jejich současné nízké zachovalosti) a sekundární pohlavní diagnózy (extrapánevní skelet). Seznam probíraných metod: DSP, Brůžek (2002), Klales et al. (2012), Ferembach et al. (1980), Walker (2008), Langley et al. (2017) (R. Rmoutilová, PřF UK). 8. (7.4.) Biologické vzdálenosti, jejich výpočet a interpretace v bioarcheologii. Definice biologických vzdálenosti, souvislosti morfologické a genetické variability s geografií, Mahalanobisova vzdálenost, heritabilita. Biologické vzdálenosti v bioarcheologii (populační historie) (R. Rmoutilová, PřF UK). 9. (14.4.) Úvod do paleodemografie. Od jedince k populaci. Selekce zemřelých, filtry, od populace živých přes populace zemřelých a pohřbených k populačnímu vzorku studovaných jedinců, definice stacionární populace, demografické a epidemiologické tranzice. Praktická část: návod na stanovení demografického profilu pohřebiště, úmrtnostní tabulky, jejich počítačová konstrukce a interpretace (demografická versus nedemografická hlediska) (E. Zazvonilová, Archeologický ústav). 10. (21.4.) Morfologické znaky na lidské kostře. Pro stavbu lidské kostry je typická rozsáhlá biologická variabilita. Z hlediska charakteru či lokalizace lze rozlišovat tři skupiny morfologických znaků: klasické popisné, tzv. morfognostické, epigenetické a dentální. Chyba pozorování (Inter- a Intra-observer error). Možnosti využití morfologie pro porovnání geograficky a časově vzdálených populačních skupin a pro vytipování pokrevně příbuzných jedinců. (P. Velemínský, Národní muzeum). 11. (28.4.) Projevy nespecifické zátěže na kostře, Hodnocení stavu výživy a rezidenční mobility. Přednáška je zaměřena na znaky, ze kterých v archeologickém kontextu můžeme odvozovat míru optimálnosti životních podmínek našich předků a které jsou často dávány do souvislosti s nespecifickou zátěží organismu (populace), popř. s výživou. Vedle vlastní demografické struktury populačních skupin se mezi tyto biologické charakteristiky řadí například hypoplastické defekty skloviny, Harrisovy linie, cribra orbitalia, degenerativní změny kloubů apod. analýza stabilních izotopů, zubního kamene (P. Velemínský, S. Drtikolová Kaupová, Národní muzeum). 12. (5.5.) Úvod do paleopatologie. Základní patologické odchylky na kostře, zranění, degenerativní procesy, arteficiální zásahy, zánětlivé procesy, specifická infekční onemocnění. Seznámení se s jejich hodnocením (rozsah zánětlivých změn, periostitis, ostitis, osteomyelitis; stupně degenerativně-produktivních změn; trepanační techniky, známky hojení a pod). Praktická část: Demonstrace jednotlivých typů patologických změn na kostrovém materiálu z existujících sbírek Národního muzea v Horních Počernicích (V. Kuželka, Národní muzeum). Poslední úprava: Pilmann Kotěrová Anežka, Mgr., Ph.D. (13.02.2026)
|
|
||
|
Po úspěšném absolvování předmětu student rozumí teoretickým základům kosterní antropologie v bioarcheologickém a forenzním kontextu a chápe vztah mezi biologickými, environmentálními a kulturními faktory ovlivňujícími lidské kosterní pozůstatky. Student zná principy tafonomie a archeotanatologie, orientuje se v pohřebních praktikách napříč historickými obdobími a rozumí procesům rozkladu, transformace a zachování lidských ostatků v různých podmínkách. Student je schopen komplexně laboratorně zpracovat kosterní materiál pocházející z archeologického kontextu, včetně identifikace jednotlivých kostí, určení laterality, rozlišení příměsí, metrického zpracování a dokumentace. Ovládá základy kraniometrie a metrické analýzy postkraniálního skeletu s využitím klasických, digitálních i 3D metod měření a dokáže správně lokalizovat a používat standardizované antropometrické body. Student je schopen aplikovat a kriticky hodnotit metody odhadu věku dožití, pohlaví a výšky postavy na kostře u nedospělých i dospělých jedinců s ohledem na populační variabilitu, hierarchii indikátorů a statistickou nejistotu výsledků. Rozumí biologické variabilitě lidské kostry, morfologickým znakům a chybám pozorování a chápe jejich význam pro studium biologických vzdáleností, populační historie a příbuzenských vztahů. Absolvent předmětu se orientuje v základech paleopatologie, paleodemografie a bioarcheologické interpretace zdravotního stavu, výživy a životních podmínek minulých populací. Je schopen synteticky interpretovat osteobiografická data na úrovni jedince i populace a výsledky odborně prezentovat formou strukturovaného antropologického protokolu. Získané znalosti tvoří pevný základ pro navazující specializované kurzy v oblasti biologické a forenzní antropologie. Poslední úprava: Sedlak Petr, doc. RNDr., Ph.D. (02.02.2026)
|