Mezi textem a rituálem: divadelní hra jako transmediálni událost - ABO700642
|
|
|
||
|
Kurz je určen primárně komparatistům a bohemistům, tzn. těm, co jsou zvyklí či vedeni ke čtení a interpretaci literárních textů. Dramatický text však stojí většinou na okraji našeho interpretačního zájmu. Budeme vycházet z toho, že jeho klíčovou složkou je performativita a transmedialita - od textu a čtení směřuje zpravidla k adaptaci, inscenaci k jevištní realizaci. A ta nás bude zajímat především - divadelní hra jako živá událost na pomezí literatury, performativity a rituálu.
Cílem kurzu je propojit teoretickou reflexi, interpretaci dramatických i literárních textů, které posloužily jako podklad pro divadelní adaptaci, s přímou divadelní zkušeností a její následnou reflexí. UPOZORNĚNÍ: součástí kurzu bude společná návštěva divadelních představení (konkrétní představení vybereme na prvním semináři); kurz tedy bude časově náročnější a bude vyžadovat účast i v jiném čase, než je vyučovací čas kurzu + je třeba počítat s finanční náročností (cca 5 divadelních představení, cena studentského vstupného se pohybuje většinou mezi 200 a 300 Kč) Teoretická východiska: Divadelní hra jako singulární, neopakovatelnou událost, která se odehrává na pomezí literárního textu, tělesné performance a kolektivního rituálu. Východiskem je divadelní antropologie (Schechner, Turner, Barba), která chápe divadlo nikoli primárně jako umělecký artefakt, ale jako sociální a kulturní praktiku zakořeněnou v archaických formách rituálního jednání. Jedním z klíčových konceptů je liminalita – divadlo jako „meziprostor", ve kterém se narušuje či problematizuje běžný společenský řád a otevírá prostor pro transformaci a kolektivní imaginaci. Divadelní představení lze tak chápat jako liminální fázi rituálu (Turner): ohraničený časoprostor, v němž se herci i diváci stávají dočasnou komunitou, sdílejí intenzivní přítomnost a vstupují do „dohodnuté reality" představení. Zatímco dramatický text můžeme číst jako literární útvar, inscenace je tělesnou, prostorovou a časovou realizací, která se odehrává ve sdíleném „tady a teď". Divadelní událost je v tomto smyslu transmediální – přesahuje medium psaného slova a uskutečňuje se v multimodálním poli hlasu, gesta, pohybu, zvuku, světla a prostoru. Je podstatně efemérní: existuje pouze ve chvíli svého dění a v paměti těch, kdo ji sdíleli. Zásadní otázkou kurzu je medialita divadelní zkušenosti: jsme jako literární vědci zvyklí interpretovat texty – analyzovat struktury, významy, intertextové vztahy. Co však znamená „interpretovat" živou divadelní událost? Jak reflektovat něco, co je tělesné, přítomné, sdílené a pomíjivé? Jak artikulovat vlastní diváckou zkušenost? Přináší skutečně katarzi, o které nás poučuje třeba Aristotelova poetika? Dílčí tematické okruhy: 1) Divadlo mezi rituálem a textem: Co je to divadelní událost? 2) Tělo, prostor, přítomnost 3) Dramatický text jako žánr; dialogická promluva, její podoby a funkce v literárním a dramatickém textu 4) Adaptace a transmediální přechody; inscenace jako interpretace; dramaturgické čtení text 5) Kontextualizace a dekontextualizace, kulturní transfer 6) Estetika performativity, od reprezentaci k prezentaci 7) postdramatika a dokudivadlo představení divadlo X10 Oidipus-utopia (ne 1/3; ne 19/4) https://www.divadlox10.cz/cs/repertoar/oidipus-utopia texty: Sofokles: Král Oidipus, Shakespeare: Hamlet Moskoviáda (po 9/3, ut 14/4) https://www.divadlox10.cz/cs/repertoar/moskoviada text: Jurij Andruchovyč Divadlo Na Zábradlí Plechový bubínek (+ Grass) 10/4, 11/4 https://www.nazabradli.cz/repertoar/plechovy-bubinek/ Paní Dallowayová (+ Woolfová) 17/3, 24/4 https://www.nazabradli.cz/repertoar/pani-dallowayova/ Časokryt (Gospodinov) 04. března, 31. března https://www.nazabradli.cz/repertoar/casokryt/ Racek (Čechov) 8/3, 30/3, 8/4 https://www.nazabradli.cz/repertoar/racek/ Mýcení (Bernhard) https://www.nazabradli.cz/repertoar/myceni/ Studio Rubín Istanbulská úmluva https://www.astudiorubin.cz/inscenace/istanbulska-umluva O bílých heterosexuálních mužích, co jedí maso https://www.astudiorubin.cz/inscenace/o-bilych-heteresexualnich-muzich-co-jedi-maso Studio Hrdinů Franz Kafka: Aparát 2/4 28/3 https://studiohrdinu.cz/cs/production/aparat/ Romanticky rozprašuji vlastní popel 26/3, 8/4 https://studiohrdinu.cz/cs/production/romanticky-rozprasuji-vlastni-popel/ text: Roland Barthes Geisslers Hofcomoedianten https://www.geisslers.cz/ ARTAUD, Antonin. Divadlo Antonina Artauda II – Texty. 1. vyd. Kulturní dům hlavního města Prahy, 1988. BARBA, Eugenio. Divadelní antropologie. In Svět a divadlo, číslo 4/1994, s. 89–108. BARBA, E., SAVARESE, N. Slovník divadelní antropologie. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidových novin a Divadelní ústav, 2000. BERNE, Eric. Jak si lidé hrají. 1. vyd. Praha: Portál, 2011. ogie: o skrytém umění herců. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2000. 285 s. ISBN 80-7106-369-X. BENEDICT, Ruth. Kulturní vzorce. Překlad Jitka Fialová. Vydání první. Praha: Argo, 1999. 223 stran. Capricorn; svazek 1. ISBN 80-7203-212-7 BROOK, Peter. Pohyblivý bod. 1. vyd. Praha: Nakladatelství studia Ypsilon, 1996. CAILLOIS, Roger. Hry a lidé. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Studia Ypsilon, 1998. EAGLETON, T: Sladké násilí. Idea tragična, přel. M. Sečkař, Brno, Host, 2004 FISCHER-LICHTE, Erika. Estetika performativity. 1. vyd. Mníšek pod Brdy: Na konári, 2011. GOFFMAN, Erving. Všichni hrajeme divadlo: sebeprezentace v každodenním životě. Překlad Milada McGrathová. Vyd. 1. Praha: Nakladatelství Studia Ypsilon, 1999. 247 s. ISBN 80-902482-4-1. GROTOWSKI, Jerzy. Divadlo a rituál. Svět a divadlo 9. 1991. s. 52-60 GROTOWSKI, Jerzy. Performer. Svět a divadlo 3. 1999. s. 101-104 GROTOWSKI, Jerzy. Od divadelního souboru k umění jako vehikulum. Svět a divadlo 6. 1996, s. 131-134 a Svět a divadlo 3, 1999, s. 92-101 HUIZINGA, J. Homo ludens: o původu kultury ve hře. Překlad Jaroslav Vácha. Vyd. 2., V edici Studie 1. Praha: Dauphin, 2000. 297 s. Studie; 12. ISBN 80-7272-020-1. PILÁTOVÁ, Jana. Hnízdo Grotowského: na prahu divadelní antropologie. 1. vyd. Praha: Institut umění – Divadelní ústav, 2009.GROTOWSKI, Jerzy. Texty. 1. vyd. Praha: Pražské kulturní středisko, 1990. ROUBAL, Jan, ed. Divadlo v průsečíku reflexe: antologie současné polské divadelní teorie. Vydání první. Praha: Institut umění – Divadelní ústav, 2018. 581 stran. Divadelní revue. ISBN 978-80-7008-403-8. SCHECHNER, Richard. Performancia: teórie, praktiky, rituály. 1. vyd. Bratislava: Divadelný ústav, 2009. 341 s. Svetové divadlo. ISBN 978-80-89369-11-9. SŁAWIŃSKA, Irena. Divadlo v současném myšlení. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Studia Ypsilon, 2002. TURNER, Victor Witter. From ritual to theatre: the human seriousness of play. New York: PAJ Publications, 1982. TURNER, Victor Witter. Průběh rituálu. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2004. 194 s. Eseje a studie. ISBN 80-7226-900-3. VALENTA, Josef. Divadlo nebo život! Aneb Metafora divadla jako prostředek poznávání. 1. vyd. Praha: Nakladatelství KANT, 2019, přebal knihy.Hans Thies Lehmann: Postdramatické divadlo, Slovenský divadelný ústav Bratislava, 2009 Richard Schechner: Performancia: teórie, praktiky, rituály, Bratislava, Slovenský divadelný ústav, 2010 VOJVODÍK, Josef; HRDLIČKA, Josef. Osoba a existence. 1. vyd. Brno: Host, 2009. VOJTĚCHOVSKÝ, Miroslav - OSTRÝ, Jaroslav: Obraz a příběh. Scéničnost ve výtvarném a dramatickém umění. AMU/Kant 2008. Myšlení o divadle I-II. 1. vyd. Praha: Herrmann a synové, 1993 Erika Fischerová-Lichte: Čím je představení v kultuře performací? Pokus o definici, in: Souřadnice a kontexty současné německé divadelní teorie, Praha, DÜ, 2004 Kubák, I. K: Imerzivní divadlo, Praha, Pražská scéna, 2015 Poslední úprava: Činátlová Blanka, Mgr. et Mgr., Ph.D. (02.02.2026)
|