|
|
|
||
|
Předmět navazuje na úvodní kurz Základní pojmy sémiotiky a soustředí se na reflexi klasické rétorické tradice a jejího pokračování v moderním sémiotickém a argumentačním myšlení. V přednáškách jsou systematicky probírány klíčové rétorické a argumentační koncepce v dílech významných teoretiků rétoriky 20. a 21. století. Zvláštní důraz je kladen na analýzu vztahu rétoriky k ideologii, mediální manipulaci a persuasivnímu diskurzu, včetně problematiky argumentačních klamů.
Teoretická východiska jsou interpretována s ohledem na současné formy mediální komunikace a jejich společenské dopady. V seminární části jsou získané teoretické kompetence dále aplikovány a procvičovány na konkrétních aktuálních fenoménech mediálního prostoru, zejména v oblasti politického, publicistického a digitálního diskurzu. Poslední úprava: Švantner Martin, Mgr., Ph.D. (17.04.2026)
|
|
||
|
Podmínkou pro získání zápočtu je pravidelná a aktivní účast na seminářích, průběžné řešení seminárních úkolů zadaných vyučujícím a prezentace přiděleného tématu v seminární části výuky. Závěrečná zkouška má formu kolokvia, jehož součástí je veřejná obhajoba státnicové teze před vyučujícím a ostatními studujícími. Písemná podoba teze slouží jako podklad pro ústní obhajobu. Smyslem kolokvia je příprava na státní závěrečnou zkoušku, zejména na obhajobu tezí, přičemž důraz je kladen na rétorickou a argumentační strukturu výkladu, schopnost reagovat na námitky a kriticky reflektovat vlastní teoretická východiska. Poslední úprava: Švantner Martin, Mgr., Ph.D. (17.04.2026)
|
|
||
|
Tématické okruhy přednášek. 1. Úvod jako rétorická figura a sémiotický problém. Úvod (prooimion, exordium) jako žánrově ustálená a významotvorná součást diskurzu. Opakování: sémiotika žánru, sémiotika diskursu. Úvod jako místo sémiotického ustavení smyslu a interpretativního rámce: vztah řečníka a publik; éthos, pathos a logos. Úvod jako exemplární a performativní akt (typologie literárních, filosofických a mediálních úvodů). Persuasivní funkce jazyka jako určující rovina znak interpretujícího aktérství. 2. Sémiotika a rétorika jako komplementární disciplíny. Rétorika a sémiotika jako vzájemně se podmiňující perspektivy studia utváření významu (Peirce; Eco; R. Barthes; Leeuwen; Perelman). Člověk jako sémiotický a rétorický živočich (Deely; Burke). Chiasmatický vztah sémiotických a pragmatických motivací rétoriky a rétorických motivací sémiotiky. Rétorika, dialektika a pravdivost: usuzování, argumentace a persuase jako nevyhnutelné dimenze lidské komunikace. Rétorika jako teorie a analýza persuasivního diskurzu. Vztah rétoriky, ideologie a moci. Ideologie jako sémioticky a rétoricky strukturovaný významový rámec. Nástroje persuasivní mediální komunikace: agenda setting, framing, spin doctoring. 3. K historii rétoriky. Základní etapy vývoje rétoriky v západní tradici. Filosofie a rétorika. Sofistika a klasická rétorika, vztah pravdy a přesvědčivosti, dialektika a rétorické usuzování. Epistemologické a hodnotové zlomy v dějinách rétoriky (pravé a nepravé, čisté a matoucí, křesťanské a pohanské). Rétorika mezi filosofií, politikou a ideologií, vztah rétoriky a národního jazyka. 4. Argument jako úsudek: sémiotická perspektiva. Argumentace jako forma usuzování z hlediska sémiotiky. Argument jako abdukce, dedukce a indukce. Základní roviny argumentu: struktura (syntaktika), význam (sémantika) a užití v situaci (pragmatika). Vztah mezi platností, přesvědčivostí a kontextem. Argument jako sémiosická praxe mezi gramatikou, logikou a rétorikou (Peirce; Toulmin). 5. Falacie, kvaziargumentace a eristická argumentace. Falacie jako zdánlivě platné, avšak argumentačně chybné usuzování. Falacie na pomezí rétoriky, sémiotiky a teorie argumentace. Jazykové a nejazykové falacie (Aristotelés: O sofistických důkazech), vztah falacií k sofistice, eristice a persuasivnímu diskurzu. Formální a neformální pojetí falacií, pragmaticko‑dialektické interpretace. Falacie jako nástroj kvaziargumentace v mediálním, veřejném a politickém diskurzu (Walton). 6. Metafora a figurativní povaha diskurzu. Rétorická figura jako sémiotický a inferenční problém. Figurativnost řeči jako obecná vlastnost diskurzu. Rozlišení figury a tropu. Figura jako reprezentace, stylizace a kvaziargumentační prostředek. Kritika figur jako pouhé „řečnické ozdoby“. Metafora v Aristotelově rétorice a poetice (přenesení, analogie, doslovnost a obraznost). Ontologické a epistemologické aspekty metafory. Metafora jako prostředek rétorické intensifikace a persuasivního působení. Metafora mezi doxa a epistémé. Politický a ideologický rozměr metafory. 7. Metafora, poznání a argumentace. Metafora jako základní nástroj porozumění, interpretace a argumentace. Metafora jako heuristický a inferenční prostředek myšlení. Metafora mezi kreativitou a konvencí, mezi živým a stabilizovaným významem. Problematika jazykové inovace a multimodálního překladu rétorických tropů. 8. Diskurz, figura a moc. Diskurz jako sémioticky strukturované pole významů. Figurativní povaha diskurzu a desubjektivizace řeči. Diskurz, interpretace a konflikt interpretací. Agonální a mocenské aspekty utváření smyslu. Rétorika jako pole zápasu o význam. 9. Kritická analýza diskurzu. Základní pojmy a metodologická východiska kritické analýzy diskurzu (Foucault; Fairclough; Wodak). Vztah diskurzu, ideologie a hegemonie. Analýza persuasivních strategií v politickém, mediálním a veřejném diskurzu. 10. Argumentace v diskurzu: struktura, užití a evaluace. Argumentace jako praktická a situační činnost. Toulminův model argumentu a jeho aplikace v analýze diskurzu. Vztah mezi daty, zárukami, oporami a závěrem. Hodnocení argumentů v kontextu konkrétních diskurzů. Argumentace mezi rétorikou, dialektikou a pragmatikou. 11. Žánr jako rétorický a sémiotický rámec. Žánr jako inkluzivní vztah textu k různým módům vypovídání. Křížení žánrových forem a tematických okruhů. Žánr jako rámec interpretace, argumentace a persuasivního působení. Žánr mezi normou, diskursivním/inferenčním očekáváním a strategií. 12. Shrnutí, syntéza a diskuse. Opakování a systematizace klíčových pojmů a přístupů kurzu. Propojení rétoriky, sémiotiky, argumentace, falacií a metafory. Diskuse nad studentskými tezemi. Příprava na kolokvium a obhajobu státnicové teze.Výsledky učení
Po absolvování předmětu je student schopen:
Povinná literatura seznamuje posluchačstvo kurzu se základními pojmy rétoriky, argumentace a diskurzní analýzy a zároveň sleduje vnitřní strukturu kurzu od klasických východisek k moderním teoriím a současným aplikacím. Kurz se opírá o antická východiska vymezená Platónovým dialogem Protagoras, který tematizuje sofistiku, rétorický agón a napětí mezi přesvědčováním a pravdou, a o Aristotelovu Rétoriku, jež systematicky zakládá pojmy persuasivní řeči, argumentačních prostředků a rétorického usuzování. Na tato východiska navazuje Perelmanova Nová rétorika, která posouvá argumentaci do roviny praktického, situačního přesvědčování orientovaného na publikum, a Toulminovo pojetí argumentu, jež poskytuje analytický model pro hodnocení argumentace v přirozeném jazyce. Kognitivní rozměr rétoriky a argumentace rozvíjí Lakoffova a Johnsonova teorie metafory, chápající metaforu jako základní mechanismus myšlení a porozumění. Kritický a společenský rámec kurzu doplňuje Faircloughova analýza vztahu jazyka, moci a ideologie v moderních diskurzech a Waltonova teorie mediální argumentace zaměřená na persuasivní a falativní postupy ve veřejném prostoru. Beletristický text Umberta Eca Pražský hřbitov pak slouží jako souborná případová studie, na níž lze sledovat fungování ideologie, falacií, metafory a argumentace v narativní podobě. Celek povinné literatury vytváří teoretický i analytický rámec kurzu a ukazuje rétoriku jako průnik filosofie, sémiotiky, argumentace a problematiky moci.
* Povinná literatura: ARISTOTELÉS. Rétorika. Přel. Antonín Kříž. Praha: Oikoymenh, 1998. 294 s. ISBN 80‑86005‑54‑6. ECO, U. Pražský hřbitov. Přel. Jiří Pelán. Praha: Argo, 2011. 465 s. ISBN 978‑80‑257‑0487‑5. FAIRCLOUGH, N. Language and Power (2nd Edition). London/New York: Routledge, 2013. 240 s. ISBN 978-0-582-41483-9. LAKOFF, G. - JOHNSON, M. Metafory, kterými žijeme. Brno: Host, 2002. 282 s. ISBN 80-7294-071-6. PLATÓN. Protagoras. Přel. František Novotný. Praha: Oikoymenh, 2015. 88 s. ISBN 978‑80‑7298‑201‑1. PERELMAN, Ch. Právná logika: Nová rétorika. Bratislava: Kalligram, 2014. 272 s. ISBN ISBN. 978-80-8101-811-4. TOULMIN, S. The Uses of Argument. Cambridge University Press, 2003. 247 s. ISBN 0-521-82748-5. WALTON, D. Media Argumentation: Dialectic, Persuasion, and Rhetoric. Cambridge University Press, 2007. 386 s. ISBN 0-521-70030-2. * Doporučená literatura: Poslední úprava: Juríková Mária, Bc. (29.04.2026)
|
|
||
|
Kurz je určen primárně studujícím 2. ročníku studijního programu Elektronická kultura a sémiotika, a není proto možné si jej zapsat po webu. Poslední úprava: Zetová Marie, Mgr. (02.09.2024)
|