|
|
|
||
|
V rámci kurzu budou studenti seznámeni se základní klasifikací a morfologií znaků a s pojmy a tématy tří
základních sémiotických disciplín: syntaktiky, sémantiky a pragmatiky.
Poslední úprava: Kružík Josef, Mgr., Ph.D. (14.06.2013)
|
|
||
|
1. Koncem 19. a poč. 20. století začíná různý výklad znakového schématu, jde o koncepci Peircovu a de Saussurovu. Motivace obou se liší: první je matematik a logik, druhý lingvista; důsledky pro koncepce a pro parametry, které určují vnitřní strukturu (morfologii) klasifikovaných znaků. 2. Morfologie znaků jako fenomén umožňující charakterizovat vztahy znaků jako celistvých jednotek. Součástí výkladu v prvním semestru je demonstrace postupů, jak by měly být zavedeny pojmy a co vše pro to musí být splněno. 3. Vedle Peirce a Saussura se sémiotikou zabývali Ch. Morris, Ogden Richards R. Carnap, K. Bühler, Ernest Casssirer, H. Dempe a další. Návaznost na Stoiky. Boethia, modisty, Fonseca v Coimbře atd. 4. Ve většině případů šlo pouze o sémiotický pohled na přirozený jazyk. V souvislosti s ním řada otázek ve vztahu k linearitě, hierarchii, znaková charakteristika jazykových jednotek tvořících základ gramatiky. 5. Tradiční pojetí jazykových jednotek: slovo je charakterizováno jako znak (ve skutečnosti pouze substantiva), jejich analýza se týká pouze některých substantiv 6. Sémiotika a systematizace znaků 7. Princip klasifikace znaků do tříd Peirce Triady: qualisignum, sinsigum, legisignum Ikon, index, symbol Réma, dicentní signum, argument Omylem se uvádí pouze druhá triáda (Jakobson). 8. Význam argumentu: dedukce, indukce a abdukce jejich výklad na pozadí sylogistiky. 9. Discipliny sémiotiky: syntaktika, sémantika. pragmatika - jejich rozdíl a jeho motivace. 10. Role encyklopedie sjednocené vědy ve vývoji sémiotiky a ostatních disciplin ve 20. 40tých letech 20. st. Poslední úprava: JOSIFKO (09.01.2008)
|