Kurz bude probíhat prezenční formou v nové budově Fakulty humanitních studií. Atestování proběhne na základě závěrečného testu z naratologie a z porozumění základním literárněvědným přístupům.
Přednášky a semináře budou věnovány výkladu a interpretačnímu osvojení pojmového aparátu klasické
naratologie s přesahy do ruského formalismu a s výhledy k české naratologii.
Témata:
1. Uvedení do klasické naratologie, základní tematické okruhy, výchozí teoretická perspektiva,
charakteristika zkoumaného předmětu.
2. První z výrazných inspiračních zdrojů ruského formalismu – Boris Tomaševský. Tématika: I.
aktuálnost, současnost, motivovanost, syžet/fabule, románová postava jako hodnotová a emoční
orientace textu, základní struktura zápletky.
3. II. Pokračování - Dynamické a statické motivy, volné a vázané, časové vztahy ve vyprávění, role
anagnorisis v rozvíjení zápletky. Uvedené pojmy budou ilustrovány na ukázkách z literárních děl.
4. III. dokončení: Různé typy motivace – umělecká, kompoziční, realistická – s přesahy k jejich
pozdějšímu interpretačnímu zhodnocení v efektu realismu (Barthes), v roli čtenáře (Eco), v definici
fantastické literatury (Todorov). Narativ jako podněcování čtenářské afektivity.
5. Druhý inspirační zdroj – Propp – Morfologie pohádky; důraz na hloubkovou strukturu vyprávění a
logický sled událostí, klíčový pojem funkce a jeho kritická reflexe.
6. Francouzská naratologie: Bremond a jeho kritické navázání na Proppa, elementární sekvence,
beneficient, pomocník a odpůrce jako funkční vztahy, dynamika událostí pochopená na základě dvou
základních ekonomických metafor: dlužník a věřitel. Tyto koncepty postačí k objasnění dynamiky
celého vyprávění.
7. Ikona francouzské naratologie – Roland Barthes – uvedení do jeho díla a do jeho kontextu, specifický
důraz bude kladen na znak, jeho „nečitelnost“, různé pokusy o jeho konceptualizaci – nulový stupeň
rukopisu, mytologie – dvojstupňový systém značení, role čtenáře při interpretaci a stanovení
sémantického horizontu díla.
8. Klíčový text francouzské naratologie, který bývá opakovaně rekapitulován v literárněvědných
kompendiích, Barthesův „Úvod do strukturální analýzy vyprávění“.
9. Pokračování ve výkladu Barthesova úvodu, speciální pozornost bude zaměřena na Barthesem intuitivně
pochopený pojem index, jeho pochopení přináší dalekosáhlý interpretační efekt.
10. Nebezpečné známosti pohledem strukturální poetiky vyprávění (Todorov).
11. Kritika Todorova přístupu, který je převážně zaměřen na analýzu dějových sledů, ačkoli hlavní roli
v epistolárním žánru hraje diskursivní rovina. Rozvedení dalších interpretačních možností (Todorovem
opomíjených) založených na interpretaci diskursivní roviny Nebezpečných známostí s využitím pojmu
autentifikace.
12. Česká literárněvědná škola, založená na analýze stylistických prostředků, interpretační přínos
Lubomíra Doležela pro pochopení fungování narativu.
13. Výhledy naratologického zkoumání: naratologie při analýze nefikčních textů: narativita jako
kvaiargumentační strategie, proliferační efekty fikce.
Povinná literatura:
KYLOUŠEK, P: Znak, struktura, vyprávění. Výbor z prací francouzského strukturalismu. Brno: Host, 2002.
ISBN 80-7294-016-3.
TOMAŠEVSKIJ, B: Teorie literatury. Praha: Lidové nakladatelství, 1970.
PROPP, V. J.: „Morfologie pohádky“ in Morfologie pohádky a jiné studie. Jinočany: H&H, 2008
DOLEŽEL, L.: Narativní způsoby v české literatuře. Praha: Český spisovatel, 1993.
HAWKES, T.: Strukturalismus a sémiotika. 1. vyd. Brno: Host, 1999. 174 s. ISBN 80-86055-62-0.
CULLER, J.: Studie k teorii fikce. 1. vyd. Brno - Praha: Ústav pro českou literaturu AV ČR, 2005. 102 s. ISBN
80-85778-46-7.
BÍLEK, P., A. Hledání jazyka interpretace, k modernímu prozaickému textu. 1. vyd. Brno: Host, 2003. 360 s.
ISBN 80-7294-080-5.
Poslední úprava: Češka Jakub, doc. Mgr., Ph.D. (23.09.2021)
