Myšlení fenoménů současnosti IV. - YBFC187
|
|
|
||
|
Myšlení fenoménů současnosti IV: Ostrovy budoucnosti
V roce 2020, když jsme s kurzem Myšlení fenoménů současnosti začínali, probíhala výuka distančně. Pandemie byla všudypřítomným kontextem. A přinesla s sebou nejistotu, neurčitost, která nás všechny hluboce zasáhla. Řečeno jednoduše: došlo k nevybíravému návratu dějin. Na konci 20. století se mnohým zdálo, jako by dějiny skončily. 20. století se neslo ve znamení konfliktů a dualismů. Ať už byl antagonistou nacismus či komunismus, 20. století zažívalo dynamiku dějin, jež byla takovým dualismem silně určena. Ale tyto dualismy postupně vyhasly, vítězství liberálně-demokratického kapitalistického systému bylo tak drtivé, že Mark Fisher píše v první dekádě 21. století nejen o konci dějin, ale rovněž o absenci alternativy k tomu drtivě vítěznému kapitalistickému světu. O dvacet let později jsou dějiny zpět. Tím hlavním, co se navrátilo, je budoucnost. Budoucnost nejistá, neurčitá, děsivá, rozporná, nečitelná.
V letním semestru se Myšlení fenoménů současnosti vydá zkoumat vize budoucnosti. Odkud se berou prorocké, vědecké, filosofické, umělecké, nebo doslova každodenní představy o budoucnosti? Začneme myšlenkou jiné budoucnosti. První velké vize budoucnosti nacházíme v náboženských eschatologiích, tedy doslova naukách o konci světa, konci dějin. Ale teprve v evropském novověku se začíná objevovat představa, že budoucnost může být radikálně jiná, neznámá, otevřená, že nemusí být příběhem smlouvy mezi člověkem a Bohem. Vize budoucnosti jsou celým souostrovím různých představ: apokalyps, utopií (eutopií), dystopií, jsou myšlenkou lineárního vývoje, nebo cyklů, nebo předělů. Budeme se tedy věnovat těmto ostrovům budoucnosti, které si představovali umělci a myslitelé. Budeme se věnovat dílu Mary Shelley, jež kromě slavného Frankensteina píše i knihu Poslední člověk, v níž líčí zcela sekulární konec lidstva. Není to žádný Bůh, jenž svou mocí ukončuje dějiny, nýbrž přírodní, náhodné, nemilosrdné děje. Na přelomu 19. a 20. století se snění o budoucnosti stává všudypřítomným a uvidíme, jak u autorů jako je Verne či Wells souvisí s představou o pohybu: cestování, objevování, ale rovněž nezadržitelného příchodu ohrožení, nebezpečí a sebe-zničující moci člověka. Opravdovým zlomem jsou však dějinné události poloviny 20. století, zkušenost masového vraždění a ztráta důvěry v pokrok, rozumnost, optimismus budoucnosti. Humanismus jako tato důvěra v lidské dějiny se postupně vyprazdňuje a ztrácí svou legitimitu. Naše přítomnost je silně poznamenána dědictvím pádu myšlenky humanismu. Co když bude budoucnost patřit jiným, zlepšeným, zdokonalenějším lidem, kteří však možná cosi lidského ztratili (transhumanismus). Nebo je v současnosti jednou z těch radikálně nových budoucností, jež je všudypřítomně patrná, vize budoucnosti bez člověka, po člověku, po konci člověka jako té bytosti, jež vidí sebe sama v centru kosmu, stvoření, smyslu (posthumanismus).
Žijeme tedy v době návratu dějin, ale dějin znovu radikálně otevřených. Budoucnost není lineárním rozvojem a vývojem, nýbrž spíše neobjeveným souostrovím budoucnosti. Nejen že se vrátily dějiny a otevřená budoucnost, ale hlavně otázka: jaká je naše budoucnost?
Poslední úprava: Marek Jakub, Mgr., Ph.D. (10.02.2026)
|
|
||
|
KURZ SI LZE ZAPISOVAT OPAKOVANĚ! POKUD VÁM PŘEDMĚT NEJDE ZAPSAT, NEBOŤ JSTE JEJ JIŽ ABSOLVOVALI, POSTUPUJTE DLE NÁVODU ZDE: Registrace předmětů - Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy (cuni.cz) Požadavky k atestaci: V době poslední hodiny kurzu proběhne atestace formou písemné reflexe jednoho vybraného tématu cyklu. Poslední úprava: Marek Jakub, Mgr., Ph.D. (10.02.2026)
|
|
||
|
V termínu poslední hodiny (20. května 2025) proběhne krátká písemná atestace formou reflexe přednášek. Poslední úprava: Marek Jakub, Mgr., Ph.D. (04.02.2025)
|
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Sylabus Myšlení fenoménů současnosti v letním semestru 2026:
Poslední úprava: Marek Jakub, Mgr., Ph.D. (10.02.2026)
|