Autodiagnostika tak, jak je v kurzu chápána, není dosud běžnou problematikou v naší ani zahraniční pedagogicko-psychologické literatuře a ani jako kurz v pregraduální přípravě učitelů respektive psychologů. Pro pochopení autodiagnostických analýz je nutný vhled do relativně širokého spektra poznatků z různých oblastí psychologie. Vedle obecnějších poznatků z oblasti pedagogické psychologie jde o problematiku pojetí žáka a pojetí úspěšného žáka, problematiku pedagogické a pedagogicko psychologické diagnostiky, problematiku konstrukce didaktických testů, sociálně psychologické problematiky včetně interakce a komunikace ve vyučování a především otázky motivace, schopností a školního prospěchu z pedagogického a pedagogicko psychologického hlediska. Na začátku magisterského studia by studenti měli mít základní vhled do všech výše uvedených oblastí.
Poslední úprava: Pavelková Isabella, doc. PhDr., CSc. (19.01.2020)
Teacher's Self Evaluation Self-diagnostic as it is understood in the course, still isn’t a common point of interest neither in both our and foreign pedagogical-psychology literature, nor as a course in pre-graduate preparation of teachers or psychologists. To understand the self-diagnostic analyses, it is necessary to have insight in relatively broad spectrum of knowledge from several areas of psychology. Apart from the more general knowledge from the area of pedagogical psychology, this also means the areas of the concept of pupil and concept of successful pupil, area of pedagogical and pedagogic-psychological diagnostics, area of didactic test construction, social-psychology areas including interaction and communication in education and especially the questions of motivation, abilities and school results from the pedagogical and pedagogical-psychology points of view. In the beginning of the master studies, the students should have basic insight into all of the areas stated.
Poslední úprava: Pavelková Isabella, doc. PhDr., CSc. (19.01.2020)
Cíl předmětu
Cílem kurzu je uvést do určitého způsobu uvažování a především nabídnout konkrétní autodiagnostické postupy, které by učitelům umožnily získat a vyhodnotit autodiagnostické údaje.
Poslední úprava: Pavelková Isabella, doc. PhDr., CSc. (19.01.2020)
Podmínky zakončení předmětu
Klasifikovaný zápočet bude udělen na základě úspěšně splněného vědomostního testu. V případně nutnosti distanční výuky budou přednášky zajištěny formou online setkání, případně bude též využito lms moodle.
Poslední úprava: Urbanová Denisa, Mgr. Ing., Ph.D. (14.02.2022)
Literatura
HELUS, Z. (2004): Dítě v osobnostním pojetí. Praha , SPN.
HELUS, Z. (2007): Sociální psychologie pro pedagogy. Praha. Grada .
HRABAL, V. (1988) Jaký jsem učitel. Praha, SPN
HRABAL,V., MAN, F., PAVELKOVÁ, I (1984,1989): Psychologické otázky motivace ve škole. Praha, SPN..
HRABAL,V., PAVELKOVÁ, I. (1993): Diferenciace učitelovy percepce žáků. Pedagogika XVIII, č.1. s: 69-80.
HRABAL,V., PAVELKOVÁ, I. (2001): Srovnání pojetí žákovské motivace studentů učitelství a učitelů v návaznosti na Helusovo pojetí žáka. In sb.: Dítě ? Škola ? Učitel. (Eds. Z. Hadjmoussová, S. Štech) Praha, PedF UK, s. 59-66.
HRABAL, V. KRYKORKOVÁ, H., PAVELKOVÁ, I.(1984): Školní prospěch jako ukazatel výchovy a vzdělání, Praha,UŠI
HRABAL, V., PAVELKOVÁ, I., PSTRUŽINOVÁ, J.(1987): Autodiagnostika učitele jako předpoklad pedagogicko-psychologické diagnostiky žáka. PÚ JAK ČSAV.
MÜLLER, CH.T. (2004): Subjektive Theorien und handlungsleitende Kognitionen von Lehren als Determinanten schulischer Lehr-Lern-Prozesse im Physikunterricht, Studien zum Physiklernen, Band 33, 348 Seiten.
PAVELKOVÁ, I. (2002): Motivace žáků k učení. Perspektivní orientace žáků a časový faktor v žákovské motivaci. Praha, PedF UK.
PAVELKOVÁ, I., FRENCL, M. (1997): Motivace žáků k učení. Pedagogika, 47, č. 4, s. 329-345.
PAVELKOVÁ, I., FRENCL, M. (2000): Typizování žáků učitelem. In: Psychologie pro třetí tisíciletí (eds. D. Heller, J. Šturma). Olomouc, Testcentrum, s. 217-221.
POHLMAN, B., MÖLLER, J., STREBLOW, L. (2004): Zur Fremdeinsch?tzung von Schülerselbstkonzepten durch Lehrer und Mitschüler, Zeitschrift für P?dagogische Psychologie, 18 (3-4), 157-169.
WEINER, B. (1982): The emotional consequences of causal Attributions. In Clarc, M., Fiske, S.T. (eds). Affeckt and emotion: 17 th Annual Carnegie symposium on cognition. Hillsdale, N.J. Erlaum.
Poslední úprava: Pavelková Isabella, doc. PhDr., CSc. (19.01.2020)
Metody výuky
V průběhu kurzu si účastníci sami na sobě vyzkoušejí diagnostické metody a autodiagnostické postupy. Vysvětleno je teoretické zázemí, způsoby vyhodnocení a především interpretace získaných informací a jejich případná implikace do vyučovacích postupů.
Poslední úprava: Pavelková Isabella, doc. PhDr., CSc. (19.01.2020)
Sylabus
1. Koncepce přípravy kompetentního učitele a) Analýza odpovídajících kompetencí učitele (Spilková 2007). b) Vypracování metod pro osvojení těchto kompetencí.
2. Kompetence potřebné pro práci v sociálních oblastech (aplikováno na učitele): a) Odborná kompetence: - na obecné úrovni vědomosti a dovednosti týkající se vyučování předmětu a znalost psychologických a sociálně psychologických zákonitostí chování žáků a třídy. b) Sebekompetence: - znalost ?pozadí vlastního chování?, znalost vlastních tendencí, koncepcí, silných a slabých stránek. c) Sociální kompetence: - úspěšná (z hlediska cílů) chování v sociálních situacích, tj. osvojení si, v souladu s vlastními (poznanými) předpoklady, optimální formy komunikace a interakce s žáky, třídou, rodiči, učiteli (s důrazem na flexibilitu) (Ch. T. Müller 2004).
3. Zdroje a způsoby osvojování klíčových kompetencí učitele a) Odborná kompetence - obecné odborné vědomosti (oborová didaktika, pedagogická psychologie); - diagnostické údaje o žácích a třídě (pedagogická a pedagogicko psychologická diagnostika (Hrabal, Hrabal 2004). b) Sebekompetence: autodiagnostika v oblasti subjektivních (implicitních) teorií (konceptu) učitele (Hrabal, Hrabal 1988) v oblasti percepčně postojových orientací (Hrabal, Pavelková 1993, Pavelková 2002). c) Sociální kompetence: - trénink interakce se žáky (třídou, rodiči,....) ve smyslu uvědomělého a řízeného aktérství učitele ve výukové komunikaci (Helus 2007); - trénink základních komunikačních prostředků učitele.
4. Koncept osvojování profesních koncepcí učitelem se zaměřením na vyučovací činnost a) Teoretická příprava v oblasti uvedených koncepcí - pregraduální a postgraduální studium. b) Praktická příprava v oblasti uvedených koncepcí: (Hrabal, Bretzke, Traue 2007) - expozice - hospitace, sledování videozáznamu vyučovací hodiny... - reflexe - na základě reflexního schématu, (inventáře) - autodiagnostika ? diagnostika vlastních konceptů a tendencí - registrace výukové činnosti - video, deník, audio záznam - sebereflexe - analýza a interpretace autodiagnostických údajů a výsledků záznamu vyučovací činnosti pomocí sebereflexního schématu.
5. Definice ? vymezení pojmů Autodiagnostika Na obecné úrovni lze za autodiagnostiku označit aplikaci diagnostických metod na vlastní osobu. Pod pojmem autodiagnostika učitele rozumíme pak speciální diagnostickou činnost učitele v oblasti vlastních (implicitních) konceptů (vnitřních reprezentací) žáků, výuky a kritérií hodnocení žáků, zakládající se převážně na konfrontaci učitelových údajů s údaji objektivními a žákovskými (atribučně statistická metoda).
Subjektivní (implicitní) teorie V sedmdesátých letech vzniká vedle výzkumu implicitních teorií, které byly vztahovány především na vztahy mezi osobnostními vlastnostmi, termín subjektivní teorie, vztahující se na všechny aspekty vlastní osoby a vnějšího světa, jak je jedinec vnímá a chápe. Ve školní oblasti se předpokládá, že subjektivní psychologické teorie učitele hrají velkou roli při řízení a zdůvodňování jeho jednání. (Müller 2003).
Sebereflexe Pod pojmem sebereflexe učitele (pod zorným úhlem oddiferencování autodiagnostiky) rozumíme řízenou, hodnotící reflexi učitele v oblasti vlastní komunikace, výuky a hodnocení žáků na základě interpretace záznamů o vlastní vyučovací činnosti (video, audio, písemná dokumentace) a autodiagnostických údajů za účelem zvýšení vlastních profesních kompetencí.
6. Autodiagnostika jako jeden z předpokladů a účinný nástroj sebereflexe učitele - teoretický koncept Teoretickým východiskem jsou koncepce autodiagnostiky učitele, založené na konfrontaci učitelovy vnitřní reprezentace jeho výchovně vzdělávacího působení, jeho interakce se žáky a osobností jednotlivých žáků s objektivními údaji percepce a sebepercepce žáků. Vnitřní reprezentace je přitom chápána jako učitelův obraz školní reality, vytvořený na jedné straně jeho obecným pojetím žáka (Helus 1982) a pojetím úspěšného žáka (Hrabal, Krykorková, Pavelková 1984), na druhé straně jeho individuálními osobnostními rysy, specifickými zkušenostmi a zvláštnostmi, projevujícími se převážně v ne zcela uvědomělém posuvu při zpracovávání percipované reality. Školní úspěšnost žáka je závislá na jeho školní zdatnosti, na požadavcích školy a na pedagogickém působení a hodnotících dovednostech a postojích učitele. Učitelovy postoje, vycházející do značné míry z jeho subjektivní teorie předmětu a pojetí úspěšného žáka, ovlivňují jeho vyučovací a hodnotící styl, náročnost výuky a jeho didaktické zaměření (Hrabal, Pavelková 1993). To se pak odráží v prožívané obtížnosti předmětu žáky, jejich vztahu k předmětu, jejich motivovanosti a konečně taky v jejich výkonech. Autodiagnostická činnost učitele pak spočívá v konfrontaci jeho konceptu žáka a předmětu s údaji o sebepojetí žáka a jeho vnitřní reprezentaci předmětu, přičemž výsledek tohoto srovnání je využitelný jednak k sebereflexi učitele na úrovni jeho konceptů žáka a vyučování a jednak bezprostředně k optimalizaci jeho výukové interakce s jednotlivými žáky.
7. Typy autodiagnostických analýz a) Učitelova autodiagnostika jako předpoklad optimalizace jeho výukové interakce. - Jak učitel žáka zná ? b) Autodiagnostika učitelova pojetí úspěšného žáka jako předpoklad sebereflexe učitele v oblasti hodnocení. - Který typ žáků považuje učitel za úspěšný? c) Učitelova autodiagnostika implicitních konceptů vyučování předmětu. - Pro které žáky učitel vyučuje? Co učitel považuje za správné (chce dělat), co si myslí, že dělá, a co opravdu dělá.
8. Ukázka výzkumného projektu (autodiagnostika učitele) a) Výzkumný vzorek: základní škola (II. stupeň) ? 3000 žáků, 180 učitelů; gymnázium - 2000 studentů, 130 učitelů. b) Výzkumné metody: dotazník postojů ke školním předmětům vyplňují žáci i učitelé), prospěch, výkon žáka. c) Statistické metody: úroveň vzorku ? parametrické metody (pearsonův korelační koeficient, t-test, analýza variance, faktorová analýza, klastrová analýza, diskriminační analýza), úroveň tříd a učitelů ? neparametrické metody (spearmenův korelační koeficient, U-test, chi-kvadrát) d) Vyhodnocení dat: explorativní část viz typy autodiagnostických analýz; normativní část - subjektivní (implicitní) koncept učitele (obecná tendence, typová tendence, individuální tendence, předmětová tendence); údaje o žákovi (variance třídy, variance školy, variance předmětu).
9. Autodiagnostický výcvik zaměřený na témata: 1. Autodiagnostická analýza klimatu ve třídě a škole (analýzy se budou opírat především o následující metody: CCQ ? Rosenfeld 1983; OCDQ ? Kottkamp, Mulhern, Hoy 1987; LCQ a CES). 2. Zjišťování podílu učitele na typu vyvolávané motivace u žáků (analýzy se budou opírat především o následující metody: PREFER - Hrabal 1988, MV-5 Hrabal, Pavelková 2008, M-1, M-2 ? Pavelková 2002). 3. Analýza průběhu vyučovací hodiny jako zdroj autodiagnostických informací (Flandersova metoda). 4. Zjišťování individuálního podílu učitele na žákovských výkonech (analýzy se budou opírat o speciálně zkonstruovaný didaktický test). 5. Zjišťování vlastních preferencí v hodnocení žáků.
Poslední úprava: Pavelková Isabella, doc. PhDr., CSc. (19.01.2020)
Požadavky k zápisu
Kurz Autodiagnostika učitele je připraven jako povinně volitelný kurz do magisterského studia VVP.
Začlenění kurzu. Kurz je začleněn do edukačního bloku a má přinášet nejnovější poznatky o problematice autodiagnostiky učitele jako nástroje sebereflexe učitele. Umožní jim poskytnout nástroj poznání specifiky vlastního pedagogického působení.
Poslední úprava: Pavelková Isabella, doc. PhDr., CSc. (19.01.2020)
