|
|
|
||
Sledované období: 50. léta 19. století až 30. léta 20. století.
Metodologická východiska: literatura jakožto jedna z kulturních symbolických forem v mnohostranném propojení s poli ostatními; kombinace vnětextového a vnitrotextového přístupu.
Tento cyklus sleduje zrod modernity od poloviny 19. století do 20. let 20. století. Jeho pojetí spočívá na prolínání dvou doplňkových os.
1) První osou jsou obecné vývojové linie, jež přesahují literární žánry, druhy i jednotlivá umění. V nich nahlédneme kontinuitu a logiku pohybu literatury v daném čase ve scelujících tazích a v souhře s blízkými poli kultury (estetika, filosofie). Vývojový pohyb je vymezen těmito koncepty: krize a dosavadního pojetí skutečnosti, tradičního pojetí subjektu, krize umělecké reprezentace – problematičnost mimetického principu; změna paradigmatu.
2) Druhá osa se už řídí žánrovým tříděním a konkretizuje výše sledované obecné linie ve vybraných projevech poezie a prózy příslušné doby:
a) Poezie. Pre-symbolismus: Baudelaire, Verlaine, Rimbaud; symbolismus: Valéry; pre-avantgarda: Apollinaire.
b) Próza. Symbolo-dekadentismus – přípravné období: Flaubert; vrcholné období: Huysmans. Maják modernity: Proust. Experimentální román: Gide.
Poslední úprava: Ébert-Zeminová Catherine, doc. PhDr. Mgr., Ph.D. (07.09.2025)
|
|
||
Generalia Student je schopen: • vysvětlit vývojové linie literární historie ve studovaném období • propojit dějiny literatury a dalších umění s obecnou historií a naopak v rámci studovaného období • vyjmenovat a vysvětlit souvislosti mezi hlavními rysy tohoto vývoje a konkrétními estetickými jevy přítomnými v textech v rámci studovaného období • prokázat porozumění vzniku modernity a jejím podstatným rysům Particularia Student je schopen: • při analýze a interpretaci sledovat hermeneutickou dráhu (přecházet mezi detailem a celkem) • argumentovat fundovaně s odkazy na odbornou literaturu • rozebrat a vyložit literární text podle pravidel commentaire composé • účelně zacházet s terminologií 4 okruhů: literárněhistorickou, stylisticko-rétorickou, naratologickou a versologickou, a to v hloubce a šíři odpovídajícím danému období a jeho charakteristikám • v rámci zkoumaného období přecházet mezi synchronní a diachronní osou A také: • vyvarovat se povrchnosti, nepřesnosti, školáckých klišé, logických zkratů a pouhé "dojmologie" Poslední úprava: Ébert-Zeminová Catherine, doc. PhDr. Mgr., Ph.D. (07.09.2025)
|
|
||
Plnění předmětu Příprava na Záp+Z: 25 hodin Zkouška: znalost látky v celém rozsahu přednášek a seminářů; znalost primárních i sekundárních textů uvedených v rubrice Literatura; schopnost rozboru a výkladu úryvku i celku díla na odpovídající odborné úrovni (cf. 3. oddíl rubriky Literatura, tj. Méthode). V nejbližší době dostanou studenti k dispozici podpůrné komplementy a odkazy coby pomůcku pro individuální práci: pro zlepšení analytického a interpretačního přístupu k literárních textům. Poslední úprava: Ébert-Zeminová Catherine, doc. PhDr. Mgr., Ph.D. (07.09.2025)
|
|
||
Corpus literárních (primárních) textů Linie presymbolismu a symbolismu BAUDELAIRE, Charles. Les fleurs du mal, 1857. VERLAINE, Paul. Les poèmes saturniens, 1864. RIMBAUD, Arthur. Le bateau ivre, 1871, 1883, 1884 (napsáno, uveřejněno časopisecky, uveřejněno knižně). VALÉRY, Paul. Narcisse parle, 1890.
Linie predekadence a dekadence FLAUBERT, Gustave. Salambo, 1862. VERLAINE, Paul. Les poèmes saturniens, 1864. HUYSMANS, Joris-Karl. A rebours, 1884.
Linie avantgardy a utvrzování modernismu RIMBAUD, Arthur. La lettre du Voyant, květen 1871; Une saison en enfer, 1873. APOLLINAIRE, Guillaume. Alcools, 1913. PROUST, Marcel. Du côté de chez Swann, 1913. GIDE, André. Les Faux-monnayeurs, 1925/1926. U děl tohoto souboru se předpokládá důkladná četba-znalost plného znění textu. V případě potřeby vstřebat nejprve překlad a poté originál, případně číst oba současně (lecture juxtalinéaire). Histoire de littérature BEAUMARCHAIS, Jean-Pierre ; COUTY, Daniel. Dictionnaire des œuvres littéraires de langue française 1, 2, 3. Paris : Bordas, 1994. Entrées en relation avec auteurs, thèmes et problèmes travaillés dans le cours. BOUTY, Michel. Dictionnaire des œuvres et des thèmes de la littérature française. Paris : Hachette, 1990. Entrées en relation avec auteurs, thèmes et problèmes travaillés dans le cours. BRUNEL, Pierre. Dictionnaire des mythes littéraires. Monaco : Rocher, 1994. Les chapitres relatifs aux thèmes abordés dans le cours. BERTHIER, Patrick ; JARRETY, Michel. Modernités : XIXe et XXe siècles. Paris : PUF, 2006. Friedrich, Hugo. Structure de la poésie moderne. Paris : LGF, 1999. PECHAR, Jiří. Dvacáté století v zrcadle literatury. Praha : Filosofia, 1999. KOL. Slovník světových literárních děl. Praha : Odeon, 1988. - - - - - - - - - - - - - - Au besoin : LAGARDE, André ; MICHARD, Laurent : Le XIXe siècle ; Le XXe siècle. Paris : Bordas – n’importe quelle édition. COLL. Manuel d’analyse des textes : histoire littéraire et poétique des genres. Paris : Armand Colin, 2018. Au besoin et avec recul nécessaire par rapport à la perspective idéologique : FISCHER, Jan O. (dir.). Dějiny francouzské literatury 19. a 20. století. Praha : Academia, 1983.
Méthode ARON, Paul ; SAINT-JACQUES, Denis ; VIALA, Alain. Le Dictionnaire du littéraire. Paris : PUF, 2002. DÉSALMAND, Paul ; TORT, Patrick. Vers le commentaire composé. Paris : Hatier, 1996. Disponible sur Gallica. PECHAR J. Interpretace a analýza literárního díla. Praha : Filosofia, 2002. Poslední úprava: Ébert-Zeminová Catherine, doc. PhDr. Mgr., Ph.D. (07.09.2025)
|
|
||
1) Přítomnost na přednáškách a seminářích 2) Účast na práci s výňatkem, které prokazují předchozí přípravu: přečtení díla a příprava analýzy a interpretace výňatku; využití znalostí z uvedených zdrojů (viz příslušné seznamy v odpovídajících rubrikách SIS); schopnost účastnit se fundované diskuse, argumentovat cíleně a přesně, přemýšlet tvořivě 3) Písemná zkouška: kontrola 1) znalostí z celého rozsahu kurzu, seminářů a literárních textů i zdrojů – viz příslušné seznamy v odpovídajících rubrikách SIS; 2) schopností definovaných v cílech kurzu (2 h) 4) Ústní zkouška: úvaha nad jednou z otázek v přiloženém seznamu (infra), založená na znalostech (viz výše – celý rozsah látky ze společné práce, hloubková znalost děl z užšího souboru (cf. corpus); orientační znalost kontextových děl, vývojových linií, širších diachronních i synchronních kontextů: kultura, související kánon velkých evropských literatur), nosných argumentech a příkladech a zarámovaná osobní všeobecnou vzdělaností (45 minut) Poznámka: Vzhledem k možnostem umělé inteligence byly úkoly na volný čas nahrazeny písemnou zkouškou.
Otázky k ústní zkoušce 1. Přechodovost přelomu 19. a 20. století – pocit zlomu coby antropologická konstanta, a tedy periodický historický jev? Problematizace vztahu k tradici – rozkolísání mezi kontinuitou a diskontinuitou. Pojmová síť: krize, úpadek x obroda, „pozdní styl“, synkretismus 2. Epistemologický zlom sklonku 19. a úsvitu 20. století: jiný čas, jiný prostor, jiný člověk, aneb krize pojmů „skutečnost“, „čas“, „prostor“, „subjekt“; hledání nových způsobů znázornění skutečnosti (výchozí koncept: Aristotelova mimesis) 3. Mytopoetika a intertextovost – mýtus coby epicentrum autorských i skupinových poetik a prostředek sebevymezení a hledání vztahu k tradici (emblematické dobové mýty: Narcis [cf. též okruh 7], Salomé, Ofelie, androgyn) 4. Zrod a radikalizace nových technik – uvolněný a volný verš, rozšíření přechodového pásma mezi prózou a poezií i mezi fikčními a reflexivními žánry (báseň v próze, Gidovy „traktáty“, Mallarméovy typografické experimenty); vnitřní monolog – nástroj problematizace subjektivity a předstupeň joyceovského proudu vědomí (linie Dujardin-Schwob-Huysmans-Proust) 5. Emancipace a absolutizace estetické funkce umění – linie Baudelaire – Gide – Proust versus poezie každodennosti a exaltované splynutí s nadosobním celkem: unanimisté, Apollinaire 6. Polytematičnost, polyfonie, multiperspektivismus aneb kubismus v poezii a próze – souboj různých pojetí pravdy a zavržení principu totality: zárodek postmoderny? 7. Zrcadlo, zrcadlení, odraz, zmnožení – prosazování zdvojených struktur, hledání meta-rovin (autogeneze, autoreflexe, autognosis, autoreference… [sebestvoření, sebezpyt, sebepoznání…]) coby příznak doby: Valéryho pan Teste, Gidův Narcis-básník, formy mise-en-abyme v Gidových Penězokazech a v Proustově Hledání ztraceného času (cf. též okruh 9) 8. Milník modernosti: Hledání ztraceného času Marcela Prousta I Poslední úprava: Ébert-Zeminová Catherine, doc. PhDr. Mgr., Ph.D. (07.09.2025)
|
|
||
Séquences du cours (par semaine) 1. La transition entre le XIXe et le XXe siècle – le sentiment de rupture comme constante anthropologique, et donc phénomène historique périodique ? Problématisation du rapport à la tradition – oscillation entre continuité et discontinuité. Réseau conceptuel : crise, déclin x renouveau, « style tardif », syncrétisme 2. Rupture épistémologique à la fin du XIXe siècle et au début du XXe siècle : autre temps, autre espace, autre homme, ou crise des concepts de « réalité », « temps », « espace », « sujet » ; recherche de nouvelles façons de représenter la réalité (concept initial : la mimésis d'Aristote) 3. Mythopoétique et intertextualité – le mythe comme épicentre de la poétique individuelle et collective et moyen d'affirmation de soi et de recherche d'un rapport à la tradition (mythes emblématiques de l'époque : Narcisse [cf. également le thème 8], Salomé, Ophélie, l'androgyne). Joris-Karl Huysmans, À rebours. 4. Naissance et radicalisation de nouvelles techniques – vers libre et décontracté, élargissement de la zone de transition entre prose et poésie ainsi qu'entre genres fictionnels et réflexifs (Verlaine, Rimbaud ; poème en prose, « traités » de Gide, expériences typographiques de Mallarmé) ; monologue intérieur – outil de problématisation de la subjectivité et précurseur du courant de conscience joycien (ligne Dujardin-Schwob-Huysmans-Proust) 5. Émancipation et absolutisation de la fonction esthétique de l'art – ligne Baudelaire – Gide – Proust contre la poésie du quotidien et la fusion exaltée avec un tout supra-personnel : unanimistes, Apollinaire 6. Polythématisme, polyphonie, multiperspectivisme ou cubisme dans la poésie et la prose – confrontation entre différentes conceptions de la vérité et rejet du principe de totalité : les prémices du postmodernisme 7. Miroir, spécularité, reflet, multiplication – structures du dédoublement, tendance au niveau « méta- », d’où : autogenèse, autoréflexion, autognosis, autoréférence... emblématiques de l’époque. Monsieur Teste de Valéry, le Narcisse de Gide, la mise-en-abyme dans les Faux-Monnayeurs et dans À la recherche du temps perdu de Proust (cf. thématiques 8 et 10) 8. Jalon de la modernité : À la recherche du temps perdu et Marcel Proust (cf. thématiques 7 et 9) I 9. Jalon de la modernité : À la recherche du temps perdu et Marcel Proust (cf. thématiques 7 a 8) II 10. Roman expérimental, les Faux-Monnayeurs et André Gide 11. Bilan et débat à partir des questions des étudiants Poslední úprava: Ébert-Zeminová Catherine, doc. PhDr. Mgr., Ph.D. (07.09.2025)
|
|
||
Student umí: • vyložit složitost přechodu z 19. do 20. století • vyjmenovat zásadní estetické rysy moderny a vysvětlit jejich vznik na kontrastivním podkladu hodnot vyznávaných tradicí • vysvětlit tyto rysy také jejich usouvztažněním s těmi ideovými, filosofickými či jinými proudy a koncepty (sociologie, psychoanalýza atp.), které poetiku moderny ovlivnily • rozdělit tyto rysy do dvou kategorií: principy s širší platností (tj. včetně vysokého stupně obecnosti zahrnujícího i jiná umění); principy různící se podle žánrů • identifikovat modernistické postupy v textu a vysvětlit jejich funkci s pomocí příslušné terminologie • v písemném i ústním projevu dokládat svá tvrzení konkrétními odkazy na doporučenou sekundární literaturu Poslední úprava: Ébert-Zeminová Catherine, doc. PhDr. Mgr., Ph.D. (07.09.2025)
|