Psychologie pro učitele II - MSPUCSP005
|
|
|
||
|
V předmětu získá studující přehled v oblasti sociální a pedagogické psychologie s ohledem na konkrétní edukační realitu a fenomény sociální interakce.
V oblasti sociální psychologie zvládne reflektovat proces výuky jako součást sociálních vztahů a interakcí, zvýší se citlivost studujícího vůči sociálním vlivům skupiny na jedince a jedince na skupinu. Sociální psychologie bude představena jako disciplína s poměrně velkým dopadem na práci pedagoga. Studující analyzuje významné milníky v oblasti experimentů v sociální psychologii (konformita, poslušnost vůči autoritě), s přesahem na edukační proces a vliv autority a moci na edukační proces. Významným tématem, které reflektuje, je také oblast sociální percepce a chyb, kterých se dopouštíme při sociálním poznávání druhých. Studující umí definovat a orientovat se v oblasti sociálních předsudků a stereotypů a má vhodné nástroje, jak je reflektovat. Dalším klíčovým tématem je oblast socializace, její funkce, typy a determinanty socializačního procesu. Studující zvládá diskutovat aktuální změny v procesu socializace, proměny nároků rodiny i školy, změny v celospolečenském kontextu. Významná pozornost bude věnována sociálním skupinám a jejich dynamice, s akcentem na školní třídu jako sociální skupinu. Studenti operují s teoretickými východisky pro zpracování jednoduchých diagnostických šetření zaměřených na charakteristiku jedince i sociální skupiny. Naučí se identifikovat sociální vztahy ve věkově homogenní a nehomogenní skupině, zvláštnosti osobních a skupinových vztahů, téma klimatu školní třídy implementují jako jedno z klíčových témat v oblasti prevence nežádoucích sociálních jevů ve skupině. Dalším významným okruhem školní psychologie je analýza specifik učitelské profese a autority z perspektivy nároků na učitelskou profesi. Dále studenti umí popsat a aplikovat teorie a druhy učení, které vstupují do pedagogického procesu. Studenti se naučí diferenciovat mezi jednotlivými druhy učení, analyzují jejich přednosti i nedostatky a dokáží propojit poznatky z teorií učení také s didaktickými zásadami. Jsou kompetentní označit kritická místa v oblasti školní úspěšnosti/neúspěšnosti žáka, hlavní příčiny učebních neúspěchů, rozvoj potencialit žáka – facilitující a inhibující faktory. Výše uvedené je v souladu s požadavky KRAU, neboť témata se dotýkají oblasti 4 Zpětná vazba a hodnocení: Pro hodnocení práce žáků a žákyň a jejich pokroku v učení se učí využívat popisná kritéria, která korespondují s cíli výuky. Při nastavování kritérií zohledňují nejen očekávané výstupy, ale i evidenci o dosavadním pokroku žáků a žákyň. Dávají žákům a žákyním příležitost různým způsobem prokázat a ověřit si, co se naučili, vedou žáky a žákyně k sebehodnocení na základě kritérií, kterým rozumějí, a podporují tím jejich odpovědnost za vlastní učení. Zároveň si upevňují kompetence ve vedení žáků a žákyň k vzájemnému hodnocení pokroku v učení na základě jim srozumitelných kritérií, a to za předpokladu, že se při tom daří zachovávat bezpečné prostředí (viz kompetence 3.1 KRAU). Poslední úprava: Rajsiglová Ina, RNDr., Ph.D. (16.09.2025)
|
|
||
|
Čapek, R. (2010). Třídní klima a školní klima. Praha: Grada 2010. Eichhorn, Ch. (2019). Učitel a práce se třídou. Praha: Raabe. Fontana, D (2014). Psychologie ve školní praxi. Příručka pro učitele. Praha: Portál Hayesová, N. (2021). Základy sociální psychologie. Praha, Portál Helus, Z. (2015). Sociální psychologie pro pedagogy. Praha: Grada. Hrabal, V. & Pavelková,I.(2010). Jaký jsem učitel. Praha: Portál 2010. Hrabal, V. (2002). Pedagogicko-psychologická diagnostika žáka. Praha: PedF UK. Poslední úprava: Rajsiglová Ina, RNDr., Ph.D. (16.09.2025)
|