Filosofie vědy a epistemologie - MS107005

• Anglický název: Philosophy of Science and Epistemology
• Český název: Filosofie vědy a epistemologie
• Podoba výuky: přednáška
• Zajišťuje: Katedra filosofie a dějin přírodních věd (31-107)
• Fakulta: Přírodovědecká fakulta
• Platnost: od 2024
• Počet semestrů výuky: 1
• Semestr: zimní
• E-Kredity: 3
• Způsob provedení zkoušky: zimní s.:
• Rozsah, examinace: zimní s.:2/0, Zk [HT]
• Počet míst: neomezen
• Maximální kapacita předmětu: neomezen
• Minimální obsazenost: neomezen
• 4EU+: ne
• Virtuální mobilita / počet míst pro virtuální mobilitu: ne
• Stav předmětu: vyučován
• Jazyk výuky: čeština
• Možnost opakovaného zápisu: 2 / 2 / 2 / 2
• Poznámka: povolen pro zápis po webu
• Garant: Mgr. Jacques Joseph, Ph.D.
• Vyučující: Mgr. Jacques Joseph, Ph.D.

Anotace

Cílem kurzu je odhalit předpoklady současné koncepce vědy a mnohost podob, kterých může nabývat zkoumání světa. Tyto jevy jsou v první části kurzu zkoumány v souvislosti s podobami vědy v minulosti a historickým utvářením moderního pojetí vědy, v druhé pak prostřednictvím mnohosti filosofických a metodologických přístupů, které v současné filosofii vědy nalezneme.

Kurz sice částečně pokrývá podobné historické období jako modulová přednáška Současná filosofie a věda, v rámci tohoto období se však zaměřuje na odlišné autory. Zároveň se úžeji věnuje otázkám souvisejícím přímo s filosofií vědy, a to nejenom v 19. a 20. století, ale i hlouběji v minulosti.

Poslední úprava: Joseph Jacques, Mgr., Ph.D. (21.03.2022)

Literatura

(pozn.: jedná se o doplňující a přehledovou literaturu, nikoli o literaturu ke zkoušce - viz příloha)

B. Fajkus, Filosofie a metodologie vědy, Praha 2006.
M. Curd - J. A. Cover, Philosophy of Science. Central Issues, New York - London 1998.
S. Gaukroger, The Emergence of a Scientific Culture and the Shaping of Modernity 1210-1685, Oxford 2006.
Z. Horský, Koperník a české země, ed. V. Hladký - T. Hermann - I. Lelková, Červený Kostelec 2011 (problém mathématikos - fysikos, formování novověké vědy).
D. Lecourt (ed.), Dictionnaire d’histoire et philosophie des sciences, Paris 2006 (4. vyd.).
D. Lecourt, La Philosophie des sciences, Paris 2001 (5. vyd.).
S. Psillos, Philosophy of Science, Edinburgh 2007.
S. Psillos - M. Curd (ed.), The Routledge Companion to Philosophy of Science, London - New York 2008.
L. Russo, The Forgotten Revolution. How Science Was Born in 300 BC and Why It Had to Be Reborn, Berlin 2004.
T. Dixon, G. Cantor, S. Pumfrey (eds.), Science and Religion: New Historical Perspectives, Cambridge 2011.

Některé důležité články:
W. V. O. Quine, "Dvě dogmata empirismu", in: J. Peregrin, S. Sousedík (ed.), Co je analytický výrok, Praha 1995, str. 79-99.
J.-P. Vernant, "Technické uvažování u Řeků: jeho formy a hranice", in: týž, Hestia a Hermés, Praha 2004, str. 151-172.

Poslední úprava: Joseph Jacques, Mgr., Ph.D. (25.09.2023)

Kontroly studia předmětu a podmínky pro jejich úspěšné vykonání, způsob hodnocení

Zkouška probíhá na základě přednášek anebo na základě relevantní literatury - kanonické filosofické knihy z daného období či významné sekundární práce pojednávající o některém z probíraných témat.

Pro zkoušení v rámci SZZK se seznam literatury ke zkoušce řeší individuálně, zájemci nechť kontaktují vyučujícího.

Poslední úprava: Joseph Jacques, Mgr., Ph.D. (08.12.2021)

Sylabus

1. Úvod: co je věda? Pozitivismus a jeho odkaz.

2. Zrod moderní vědy a "vědecká revoluce". Případová studie: pojem přírodního zákona.

3. "Boundary work" a sjednávání hranic mezi disciplínami. Přírodní filosofie, přírodní magie a věda.

4. Karl Popper. Verifikacionismus a falzifikacionismus. Problém demarkace.

5. Thomas Kuhn. Paradigmata a vědecké revoluce. Gaston Bachelard. Epistemologické překážky a zlomy. Psychoanalýza vědeckého myšlení. Věda a imaginace.

6. Imre Lakatos a vědecké výzkumné programy. Quine-Duhemova teze o nedourčenosti. Problém realismu a instrumentalismu ve vědě.

7. Paul Feyerabend a Mary Midgley. Hodnoty ve vědě. Racionalita, scientismus, ideologie.

8. Sociologie vědy. "Science wars".

9. Antropologie vědy. Bruno Latour, sociální konstruktivismus a Actor Network Theory.

10. Medicína, biologie, vitalismus. Věda a moc. Georges Canguilhem a Michel Foucault.

11. Věda a náboženství. Barbourovy 4 formy interakce. Tzv. "conflict thesis" a její kořeny v 19. století.

12. Problém kreacionismu. Richard Dawkins a "nový ateismus". Zdeněk Neubauer a věda jako náboženství.

Poslední úprava: Joseph Jacques, Mgr., Ph.D. (16.09.2025)

Výsledky učení

Student systematicky analyzuje klíčové koncepty filosofie vědy a epistemologie a porovnává různé přístupy k povaze vědeckého poznání, včetně jejich metodologických a ontologických předpokladů. Dokáže identifikovat hlavní argumentační linie vybraných autorů, interpretovat odborné texty z oblasti filosofie vědy a shrnout jejich hlavní teze způsobem, který umožňuje následnou kritickou diskuzi.

Při práci s texty a příklady z vědecké praxe aplikuje základní epistemologické a metodologické koncepty (např. falzifikace, paradigma, model, epistemologická překážka) na konkrétní situace a posuzuje jejich limity i praktické důsledky. Umí formulovat hlavní argumenty k vybraným problémům filosofie vědy, obhájit je pomocí logicky strukturovaného zdůvodnění a reagovat na protiargumenty. Dokáže vyhodnotit různé pozice v debatách o realismu a instrumentalismu, objektivitě vědeckého poznání, demarkaci vědy a nevědy či vztahu vědy a náboženství, a to s ohledem na jejich dopad na interpretaci vědeckých výsledků.

Student dále analyzuje metodologické aspekty vědeckého výzkumu a nabyté metodologické nástroje používá při reflexi konkrétních vědeckých případů. Umí rozlišit mezi adekvátním a problematickým použitím vědeckých metod, zvažuje epistemické limity vědeckých tvrzení a hodnotí míru jejich spolehlivosti v širším filosofickém kontextu. Je též schopen identifikovat hodnotové soudy a metafyzické předpoklady implicitně přítomné v daném vědeckém výzkumu.

Na úrovni kompetencí student integruje získané poznatky do vlastní vědecké činnosti a přispívá k odborné diskuzi kultivovaným a věcným způsobem. Dokáže reflektovat roli hodnot, sociálních faktorů a institucionálního prostředí ve vědě a na základě toho zasadit vlastní výzkum do širších myšlenkových souvislostí.

Poslední úprava: Joseph Jacques, Mgr., Ph.D. (14.01.2026)