PředmětyPředměty(verze: 821)
Předmět, akademický rok 2017/2018
   Přihlásit přes CAS
Základní metody kosterní antropologie - MB110P14
Anglický název: Basic methods of skeletal anthropology
Zajišťuje: Katedra antropologie a genetiky člověka (31-110)
Fakulta: Přírodovědecká fakulta
Platnost: od 2017
Semestr: letní
E-Kredity: 5
Způsob provedení zkoušky: letní s.:
Rozsah, examinace: letní s.:2/2 Z+Zk [hodiny/týden]
Počet míst: neomezen
Minimální obsazenost: 5
Stav předmětu: vyučován
Jazyk výuky: čeština
Garant: doc. RNDr. Jana Velemínská, Ph.D.
Vyučující: prof. RNDr. Jaroslav Brůžek, CSc.
RNDr. Miluše Dobisíková
Mgr. Sylva Kaupová, Ph.D.
RNDr. Vítězslav Kuželka
doc. RNDr. Jana Velemínská, Ph.D.
RNDr. Petr Velemínský, Ph.D.
Anotace -
Poslední úprava: Mgr. Anežka Kotěrová (26.01.2018)

Přednáška seznamuje posluchače se základní terminologií kosterní antropologie, včetně klasických a moderních metod jejího výzkumu. Sleduje kosterní pozůstatky člověka z pohledu tafonomie, zabývá se metodami hodnocení růstu a vývoje člověka i celé populace, vlivem sociálně-kulturních ukazatelů, zdravotního stavu a, výživy na jeho variabilitu. Dále podává přehled projevů nespecifické zátěže na kostře a patologických změn na kosterním, popř. zmumifikovaném materiálu. V průběhu semestru budou demonstrovány a zároveň prakticky procvičeny tradiční metody prověřené z hlediska přesnosti a spolehlivosti (osteometrie, odhad věku, výšky postavy, pohlaví a populační příslušnosti na kostře) i novější metody výzkumu (3D morfometrické analýzy, analýza výživy a rezidenční mobility na základě stabilních izotopů). Některé z pokročilejších praktických úkolů spočívají ve využití softwerových produktů a webového rozhraní s pomocí počítače. Výstupem praktické části bude laboratorní zpracování kosterních pozůstatků člověka včetně vypracování závěrečného protokolu, jehož hodnocení bude součástí požadovaného zápočtu. Praktická cvičení budou částečně zajištěna týmem doktorandů katedry antropologie a genetiky člověka (viz rozpis kurzů).
Literatura
Poslední úprava: Mgr. Anežka Kotěrová (26.01.2018)

Seznam doporučené literatury:

Bogin, B., 2001. The Growth of Humanity. Wiley-Liss. New York.

Bocquet-Appel, Jean-Pierre, ed. Recent advances in palaeodemography: data, techniques, patterns. Springer Science & Business Media, 2008.

Bräuer, G., 1988. 2. Osteometrie. In Knussmann, R. et al. (Eds.). Anthropologie. Handbuch der vergleichenden Biologie der Menschen. Zugleich 4. Auflage des Lehrbuchs des Anthropologie begrundet von Rudopf Martin. Band I. Wesen und Methoden der Anthropologie, Stuttgart: Gustav Fischer Verlag: 160-232.

Bruzek, J., 2002. A method for visual determination of sex, using the human hip. bone. American Journal of Physical Anthropology, 117, 2 : 157-168.

Hauser, G., De Stefano, G. F. 1989: Epigenetic variants of the human skull. E. Schweizerbart´sche Verlagsbuchhandlung, Stuttgart: S. 301.

Hoppa, Robert D., and James W. Vaupel, eds. Paleodemography: age distributions from skeletal samples. Vol. 31. Cambridge University Press, 2008.

Larsen, C.S. 1997. Bioarcheology. Interpretation behavior from the human skeleton. Cambridge University Press

Nikita, Efthymia. Osteoarchaeology: A Guide to the Macroscopic Study of Human Skeletal Remains. Academic Press, 2016.

Larsen, Clark Spencer. Bioarchaeology: interpreting behavior from the human skeleton. Vol. 69. Cambridge University Press, 2015.

Pilloud, Marin A., and Joseph T. Hefner, eds. Biological distance analysis: Forensic and bioarchaeological perspectives. Academic Press, 2016.

Scheuer, L., 2002. Application of osteology to forensic medicine. Clin. Anatomy, 15:297-312.

Požadavky ke zkoušce
Poslední úprava: Mgr. Anežka Kotěrová (26.01.2018)

Zkouška se skládá z teoretické části formou testu (50 %) a praktické části (50 %), ve které je kladen důraz na odhad parametrů biologického profilu jedince a adekvátní výběr metody. 

Sylabus
Poslední úprava: Mgr. Anežka Kotěrová (26.01.2018)

1. Úvod do tafonomie. Definice, terminologie a hlavní směry pozorování. Historie pohřbívání. Klimatologické, geografické, fyzikální a biologické podmínky rozkladu pozůstatků člověka. Mumifikace, žárové pohřby, dekapitace, kanibalismus, forenzní aplikace. Praktická část: laboratorní zpracování kosterních pozůstatků člověka pocházejících z jednoho hrobu z období raného středověku (identifikace jednotlivých kostí, určení jejich laterality, identifikace možných příměsí, metrické zpracování skeletu, v průběhu celého kurzu pak odhad osteobiografických parametrů včetně vypracování závěrečného protokolu) (J. Velemínská, PřF UK)

2. Úvod do archeotanatologie, archeologická periodizace. Růst a vývoj člověka napříč historickým horizontem.   Praktická část: laboratorní zpracování kosterních pozůstatků člověka pocházejících z jednoho hrobu z období raného středověku (identifikace jednotlivých kostí, určení jejich laterality, identifikace možných příměsí, metrické zpracování skeletu, v průběhu celého kurzu pak odhad osteobiografických parametrů včetně vypracování závěrečného protokolu) (J. Velemínská, PřF UK)

3. Kraniometrie a metrická analýza postkraniálního skeletu. Definice a lokalizace kraniometrických bodů na lebce. Definice a lokalizace bodů na postkraniálním skeletu. Základní metody měření (přímé měření klasické i pomocí digitálních přístrojů), metrické hodnocení RTG snímků (přímé měření a analýza digitálně zpracovaného obrazu), 3D měření pomocí kontaktního scanneru MicroScribe. Praktická část: laboratorní zpracování kosterních pozůstatků člověka pocházejících z jednoho hrobu z období raného středověku (identifikace jednotlivých kostí, určení jejich laterality, identifikace možných příměsí, metrické zpracování skeletu, v průběhu celého kurzu pak odhad osteobiografických parametrů včetně vypracování závěrečného protokolu) (J. Velemínská, PřF UK)

4. Stanovení věku dožití podle kostry. Biologický a chronologický věk; kostní a zubní věk; základy forenzní fetální osteologie, stanovení věku dožití u nedospělých koster (mineralizace chrupu, kostní růst, přirůstání epifýz a apofýz kostí); odhad biologického věku u dospělých jedinců (např. křížokyčelní spojení, spona stydká, stavba a hustota spongiózní kosti, obliterace švů, histologické změny). (M. Dobisíková, Národní muzeum).

Praktická část: praktikum procvičí metody, se kterými se student seznámil v přednášce, rovněž se naučí nové metody odhadu věku dožití s výpočtem pravděpodobnosti jako je tranziční analýza (Boldsen a Milner, 2002) a Stoyanova et al. (2017) Důraz bude kladen na hierarchizaci indikátorů a metody umožňující odhad jedinců starších 60 let. (A. Kotěrová, PřF UK).

5. Odhad výšky postavy na kostře. Teoretický přehled udávající výpočty výšky postavy u nedospělých jedinců (např. metoda podle Olivera a Pineaua, podle Stewarta a dalších);  stanovení výšky postavy dospělých (metoda podle Manouvriera, Pearsona, Breitingera, Bacha, Trotterové, Sládka a kol. a dalších).  Praktická část: laboratorní zpracování kosterních pozůstatků člověka pocházejících z jednoho hrobu z období raného středověku (identifikace jednotlivých kostí, určení jejich laterality, identifikace možných příměsí, metrické zpracování skeletu, v průběhu celého kurzu pak odhad osteobiografických parametrů včetně vypracování závěrečného protokolu)  (M. Dobisíková, Národní muzeum)

6. Morfologické znaky na lidské kostře. Pro stavbu lidské kostry je typická rozsáhlá biologická variabilita. Z hlediska charakteru či lokalizace lze rozlišovat tři skupiny morfologických znaků: klasické popisné, tzv. morfognostické, epigenetické a dentální. Chyba pozorování (Inter- a Intra-observer error). Možnosti využití morfologie pro porovnání geograficky a časově vzdálených populačních skupin a pro vytipování pokrevně příbuzných jedinců. (P. Velemínský, Národní muzeum)

7. Projevy nespecifické zátěže na kostře, Hodnocení stavu výživy a rezidenční mobility.  Přednáška je zaměřena na znaky, ze kterých v archeologickém kontextu můžeme odvozovat míru optimálnosti životních podmínek našich předků a které jsou často dávány do souvislosti s nespecifickou zátěží organismu (populace), popř. s výživou. Vedle vlastní demografické struktury populačních skupin se mezi tyto biologické charakteristiky řadí například hypoplastické defekty skloviny, Harrisovy linie, cribra orbitalia, degenerativní změny kloubů apod. analýza stabilních izotopů, zubního kamene. (P. Velemínský, S. Kaupová, Národní muzeum)

8, Teoretické základy a praktické aplikace odhadu pohlaví člověka podle kostry. Základy pelvimetrie. Vysvětlení pojmu pohlavního dimorfizmu jednotlivých částí skeletu, jeho variací v průběhu růstu a vývoje člověka a rovněž i v interpopulačním kontextu s důsledky v přesnosti a spolehlivosti určení pohlaví. Závěrem budou studenti seznámeni s problematikou určení pohlaví fosilního člověka. (J. Brůžek, PřF UK)

9. Praktická výuka odhadu pohlaví.  Základní techniky morfometrického přístupu k odhadu pohlaví využívajícího statistické indukce a diskriminační analýzy. Problém fluktuace dělící hodnoty diskriminační funkce a užití kritéria posteriorní pravděpodobnosti pro diagnostiku pohlaví. Strategie přístupu k určení pohlaví pohřebních celků. Princip primární pohlavní diagnózy (vyplývající z vysoké přesnosti a spolehlivosti metod užívajících pánevních kostí za jejich současné nízké zachovalosti) a sekundární pohlavní diagnózy (extrapánevní skelet). Seznam probíraných metod: DSP, Brůžek (2002), Klales et al. (2012), Ferembach et al. (1980), Walker (2008), Langley et al. (2017) (R. Rmoutilová a J. Brůžek, PřF UK)

10. Úvod do paleopatologie. Základní patologické odchylky na kostře, zranění, degenerativní procesy, arteficiální zásahy, zánětlivé procesy, specifická infekční onemocnění. Seznámení se s jejich hodnocením (rozsah zánětlivých změn, periostitis, ostitis, osteomyelitis; stupně degenerativně-produktivních změn; trepanační techniky, známky hojení a pod). Praktická část: Demonstrace jednotlivých typů patologických změn na kostrovém materiálu z existujících sbírek Národního muzea v Horních Počernicích, (V. Kuželka, Národní muzeum)

11. Úvod do paleodemografie. Od jedince k populaci. Selekce zemřelých, filtry, od populace živých přes populace zemřelých a pohřbených k populačnímu vzorku studovaných jedinců, definice stacionární populace, demografické a epidemiologické tranzice (J. Brůžek, PřF UK). Praktická část: návod na stanovení demografického profilu pohřebiště, úmrtnostní tabulky, jejich počítačová konstrukce a interpretace (demografická versus nedemografická hlediska) (E. Zazvonilová).

12. Biologické vzdálenosti, jejich výpočet a interpretace v bioarcheologii. Definice biologických vzdálenosti, souvislosti morfologické a  genetické variability s geografií, Mahalanobisova vzdálenost, heritabilita. Biologické vzdálenosti v bioarcheologii (populační historie) (J. Brůžek, PřF UK). Praktická část: příklady za využití volně dostupného softwaru (R. Rmoutilová, PřF UK).

 
Univerzita Karlova | Informační systém UK