Filosofická etika se ptá po základní povaze mravní dimenze lidského života. Tento typ otázek je úzce spojen se samotným počátkem filozofie a u řady klíčových postav dějin filozofie představuje těžiště jejich tázání. Předmět představuje na dějinném pozadí těchto postav (především Sókrates, Platón, Aristoteles, Hume, Kant a Nietzsche) základní problémy, které jsou s mravní oblastí z filozofického hlediska spojeny. Patří sem otázka samotné existence specificky mravní skutečnosti a pokusy ji redukovat na oblasti jiné. Zkoumání jsou podrobeny základní pojmy dobra, ctnosti a povinnosti, přičemž klíčem k celé problematice je pojem lidského jednání, které představuje styčný bod s filozofickou antropologií a politickou filozofií. Pozornost bude věnována jak metaetice, tak normativní etice, na kterou je položen důraz. V rámci normativní etiky jsou představeny tři základní přístupy: etika ctnosti, etika povinnosti a utilitarismus.
Poslední úprava: Brož Jaroslav, doc. ThLic., Th.D. (16.04.2014)
Aristoteles. Etika Níkomachova. Rezek, 1996 Platón. Ústava. OIKOYOMENH, 2005 MacIntyre, Alasdair. A short history of Ethics. Notre Dame, 1998. Ricken, Friedo. Obecná etika. OIKOYOMENH, 1995 Spaeman, Robert. Štěstí a vůle k dobru. OIKOYOMENH, 1998 Kant, Immanuel. Kritika praktického rozumu. Svoboda, 1996 Gadamer, Hans-Georg. Idea dobra mezi Platónem a Aristotelem. OIKOYOMENH, 1994 Nietzsche, Friedrich. Genealogie morálky. Aurora, 2007. Hume, David. An Enquiry concerning the Principles of Morals. Oxford University Press, 1983.
Poslední úprava: Brož Jaroslav, doc. ThLic., Th.D. (16.04.2014)
Požadavky ke zkoušce
Průběh zkoušky:
Student(ka) si vylosuje dvě otázky ze seznamu 30 otázek, z nichž si jednu vybere. Po krátké přípravě souvislým projevem představí dané téma, ukáže jeho problémy a možnosti řešení včetně vlastního názoru (cca 10 minut). Poté následuje krátká diskuse se zkoušejícím (upřesnění, doplňující otázky).
Hodnotí se
souvislost projevu (zkoušející by v první části neměl být nucen klást otázky)
srozumitelnost představení tématu (posluchač by neměl opakovat něco, čemu nerozumí)
použití poznatků z přednášek nebo jiných filosofických zdrojů (přesné kopírování obsahu přednášek není požadováno)
vyjádření vlastního názoru na řešení souvisejících problémů (soulad s názory přednášejícího se nevyžaduje)
Obsahové požadavky odpovídají obsahu přednášek.
Poslední úprava: Brož Jaroslav, doc. ThLic., Th.D. (16.04.2014)