|
|
|
||
Kurs Média, moc a politika se zabývá rolí médií a komunikace v politických procesech (a naopak), je základním vhledem do studií politické komunikace, podoboru mateřských disciplín politologie a komunikačních studií.
Po úvodní deskripci základních pojmů, modelů a aktérů kurs seznámí studující nejprve s možnými teoretickými náhledy na vztah demokratických společností/politických systémů a médií, různými pojetími "veřejné sféry" a kritikami (a nabízenými řešeními) jejího stávajícího stavu. Budou probrány možnosti typizovat existující systémy politické komunikace ("od Čtyř teorií ke Třem modelům") s pokusem zařadit český mediální systém, dále pak historie politického komunikování (Čtyři věky politické komunikace a související periodizace). Závěrečné přednášky se budou věnovat vybraným projevům a konceptům současného politického komunikování, kurs ukončí (ve zřetelném kontrastu s úvodními hodinami) zastavení u praktik spin-doctoringu, politického PR a marketingu. V seminární části předmětu budou studenti diskutovat o odborných textech a konkrétních projevech současné politické komunikace v ČR a v zahraničí. Poslední úprava: Křeček Jan, PhDr., Ph.D. (05.10.2022)
|
|
||
Úspěšné ukonční kursu předpokládá vypracování seminární práce v rozsahu cca 10 NS a absolvování závěrečného zkouškového testu. Vynikající hodnocení navíc předpokládá vysokou účast na setkáních kursu a tamní participaci, dále řešení průběžných nepovinných úkolů. Závěrečná klasifikace: 40% TEXT (Seminární práce, zadání viz níž) 40% TEST (Písemný test ověřující osvojení teorie) 20% BONUS (řešení nepovinných úkolů na setkáních kursu) Zadání pro seminární práce: "Zhmotnění" vybraného momentu (konceptu/pojmu/teorie...) z výkladu (resp. obsahu kursu dle sylabu/skript): 1) samostatné nalezení konkrétního českého politického aktéra (individuálního, tedy osoby), který svým veřejným působením může fungovat jako ilustrační příklad daného teoretického momentu. 2) „zarezervování“ daného člověka na: https://docs.google.com/spreadsheets/d/1Z60j1UB3L8nyr5fALLl9mL70pt3WvCLDm_s51yipGgs/edit?usp=sharing Jedna osoba (nebo jeden ilustrovaný moment) může být rezervována opakovaně, ne však neomezeně (může přijít stop-stav). Dominik Feri je vyřazen již na začátku. Alternativně lze využít volné teoretické koncepty, které se v seznamu budou objevovat v průběhu semestru (u nich důraz na osoby není tak velký). 3) tvorba seminární práce v rozsahu cca 10 NS příslušného žánru (typ.: esej) a se všemi náležitostmi odborného textu. 4) nahrání seminární práce do příslušného úložiště v SISu ("Studijní mezivýsledky"), pokud možno i přinést vytištěné s sebou ke zkoušce (vybranému termínu písemného testu).
Poslední úprava: Křeček Jan, PhDr., Ph.D. (12.03.2024)
|
|
||
Skripta kursu: KŘEČEK, J. Politická komunikace od res publica po public relations. Praha: Grada, 2013.
Základní literatura: BLUMLER, J. G. - KAVANAGH, D.: The Third Age of Political Communication: Influences and Features. In: Political Communication, Vol. 16/ 3, 1999, str. 209-230(22) (+ Blumler, J. G.: The fourth age of political communication. 2013. Dostupné z http://www.fgpk.de/) ENGESSER, S. - ERNST, N. - ESSER, R. - BÜCHEL, F.. Populism and social media: How politicians spread a fragmented ideology. In Information, Communication & Society, 2016, 1–18 GRABER, D. - SMITH, J. M. Political communication faces the 21st century. In Political Communication 55, 2005: 479-507 CHYTILEK, R. a kol. Teorie a metody politického marketingu. 2012. Brno: CDK. Signatura: NII-3450 (zvl. str. 254 - 289 a 323 - 333) JIRÁK, J. - ŘÍCHOVÁ, B. Politická komunikace a média. 2001. Praha: Karolinum. Signatura: NI-2508 (zvl. Curran, James: str. 116 - 158) LOUW, E. The Media and political process. 2005. London : Sage Publications. Signatura: NII-2179 (zvl. str. 13-35, 143-170) STREET, J. Mass media, Politics and Democracy. Houndmills, Basingstoke: Palgrave, 2001, Signatura: NI-2692 (zvl. str. 17-24, 231-249) Poslední úprava: Štoll Martin, prof. MgA., Ph.D. (17.01.2020)
|
|
||
Po úvodní deskripci základních pojmů, modelů a aktérů kurs seznámí studující nejprve s možnými teoretickými náhledy na vztah demokratických společností/politických systémů a médií, různými pojetími "veřejné sféry" a kritikami (a nabízenými řešeními) jejího stávajícího stavu. Budou probrány možnosti typizovat existující systémy politické komunikace ("od Čtyř teorií ke Třem modelům") s pokusem zařadit český mediální systém, dále pak historie politického komunikování (Čtyři věky politické komunikace a související periodizace). Závěrečné přednášky se budou věnovat vybraným projevům a konceptům současného politického komunikování, kurs ukončí (ve zřetelném kontrastu s úvodními hodinami) zastavení u praktik spin-doctoringu, politického PR a marketingu. V seminární části předmětu budou studenti diskutovat o odborných textech a konkrétních projevech současné politické komunikace v ČR a v zahraničí. V závěru každého setkání bude řešen nepovinný úkol, odkazující na právě probranou látku (vyhodnocení na počátku následujícího setkání). Látka kursu je rozložena do pěti bloků (každý 1-3 setkání kursu), kopírujících kapitoly základních skript kursu (Křeček 2013):
BLOK I. - DEFINICE POLITICKÉ KOMUNIKACE (1. setkání): (Definice objektu zájmu - bude rozlišena politická komunikace jako obor (vědecký) a politická komunikace jako praxe (společenská); výklad začíná u definicí politických aktérů a komunikačních toků mezi nimi; těžiště tématu leží v představách o samotném předmětu/obsahu politické komunikace - hodnotách a zdrojích; píše hodnot se bude týkat pohyb mezi okružími konsenzus - kontroverze - deviace, spíše distribuce zdrojů pak procesuální vztah (polity) - politics - policy.)
BLOK II. - PROSTŘEDÍ POLITICKÉ KOMUNIKACE (2. - 3. setkání): (Osvojení druhého tématu předpokládá nejprve rozlišení deskripční, explanační/predikační a normativní úrovně při studiu politické komunikace, dále pak identifikaci dvou základních tradic demokratické teorie: reprezentačně-liberální a participačně-liberální; Jako variace na tuto úvodní dualitu se pak objeví i rozdílné konceptualizace veřejného komunikačního prostoru buď jako veřejného tržiště, nebo jako veřejné sféry, centristický a pluralististický pohled na vztah veřejná sféry a médií, příp. rozdělení na interní vs. externí mediální pluralismus; Zásadním momentem tématu se stane široké chápání reprezentace nejen jako politického, ale i jako mediálního mechanismu, čehož lze využít k "rozpuštění" politologického významu termínu reprezentace a analyzovat stav zastupitelské demokracie na škále delegativní vs. participativní; Zvládnutí tématu předpokládá u obou typů prostoru veřejné/mediální komunikace budou osvojení si nabídnutých sad analytických nástrojů, umožňující měřit jeho kvalitu)
BLOK III. - SYSTÉMY POLITICKÉ KOMUNIKACE(4. - 5. setkání): (Těžiště třetího tématu leží v posunu od Čtyř teorií tisku ke Třem modelům - předpokládá se dokonalé zvládnutí obou ‚biblí systémového přístupu‘; Praktické uchopení první publikace předpokládá zvládnutí základních principů politického komunikování v ČS(S)R mezi lety 1948 a 1989; U druhé publikace pak kvalifikovaný pokus o nalezení odpovídajícího umístění pro současný český mediálně-politický systém.)
BLOK IV. - HISTORIE POLITICKÉ KOMUNIKACE (6. - 7. setkání): (Historicko-periodizační přístup k politické komunikaci zde nabízí několik základních textů, z nichž čtvrté téma vychází: Jde v první řadě o tři věky politické komunikace Blumlera s Kavanaghem (kde přidáváme čtvrtý, současný), tři věky politických kampaní Norrisové, Barnettovy (Sabatovy) čtyři éry politického žurnalismu, Stömbäckovy čtyři mediatizační fáze a Mairova typologie vývoje politických stran.)
BLOK V. - SOUČASNOST POLITICKÉ KOMUNIKACE (8. - závěrečné setkání): (V rámci posledního tématu je třeba se věnovat současným projevům politické komunikace, tedy dílčím jevům na straně aktérů, uvnitř obsahů i účinkům na publikum; Za úvodní rys tématu byla zvolena profesionalizace, označující jak změny uvnitř tradičních stran a jejich politiků, tak i nástup profesionálů na public relations a spin doctoring zvnějšku; I ‚díky‘ jejich působení se téma věnuje trendům typu amerikanizace, celebritizace, depolitizace, negativita, personalizace, a obzvláště populismus; Účinky politické komunikace se týkají pojmů dumbing-down, cynismus a zmalátnění; V kontrastu s nimi leží principy a praktiky politického marketingu, jeho vnitřní logiku do důsledků dotahuje louwovské pojetí politického procesu jako duality policy a hype.) Poslední úprava: Křeček Jan, PhDr., Ph.D. (09.01.2020)
|