|
|
|
||
|
Předmět vykládá komplexně problematiku právního postavení dítěte. Základem jsou přitom principy Úmluvy o právech dítěte. Výklad je zaměřen především na problematiku soukromoprávní (rodinné právo jako součást práva občanského, jakož i obecné občanské právo, pokud jde o ochranu osobnosti dítěte); pokud jde o veřejnoprávní souvislosti, předmět se zabývá sociálně-právní ochranou dětí a její reflexí v právní a společenské praxi, jakož i procesně-právními souvislostmi rodinně-právní problematiky.
Výchozí a pro další výuku předmětu nezbytný je výklad pojmu „dětské právo“ s důrazem na statusové právo (ustanovení rozhodná pro právní postavení dítěte). Neméně důležité jsou pojmy „dítě“ a „rodina“. Oba pojmy nabývají v současnosti, nejen v českém společenském a právním prostředí, nový rozměr. O obou také platí, že je nelze jednoznačně právně vymezit, což s sebou nese jisté problémy. Mezinárodněprávní ochrana dítěte má velmi zajímavou historii, která je významná i pro dnes závazné lidsko-právní úmluvy (nejen – a ovšem v první řadě – Úmluvu o právech dítěte, ale také Úmluvu o osvojení, nadto v revidovaném znění, Úmluva o styku s dětmi, Úmluva o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí atd.). I další výklady se týkají statusové stránky práv dítěte, především aspektů výchozích, totiž určení rodičovství, zejména otcovství, a osvojení nezletilého. Tato východiska jsou propojena s problematikou právní ochrany vztahu „rodič – dítě“, když základ právní ochrany práv dítěte a povinností a práv rodiče vůči dítěti představuje ústavní pořádek (čl. 32 Listiny). Výklad této problematiky je druhým úhelným kamenem výuky předmětu. Další část je pak věnována výuce otázek náhradní péče o dítě, jejím jednotlivým aspektům, druhům a jednotlivým institutům v jejich nejen teoretické, ale i praktické rovině. Specifickou problematiku se značným praktickým dosahem představuje problematika výživného pro dítě, s důrazem na přístup justiční praxe k této otázce, zejména na relevantní judikaturu Ústavního soudu ČR. Výukový cyklus je uzavřen problematikou právní ochrany osobnosti dítěte jako zvláštní kapitolou obecné ochrany osobnosti. Absolvováním předmětu a kontroly studia tohoto předmětu studenti získají zejména tyto znalosti a dovednosti: - student zná základní pojmy a instituty dětského práva s důrazem na rovinu lidsko-právní, statusovou a na rovinu specifických ochranných právních instrumentů - student zná mezinárodní lidsko-právní dokumenty týkající se dítěte a jeho ochrany, zná jednotlivé pojmy a jejich význam, ví o promítnutí rozhodných ustanovení Úmluvy o právech dítěte do českého právního řádu, zejména do občanského zákoníku v části druhé; student se orientuje v českém i např. anglickém znění Úmluvy o právech dítěte - student se orientuje v právní úpravě základu statusu dítěte ve vztahu k rodičům a v právní úpravě rodičovské odpovědnosti, dalších rodičovských povinností a práv, i jejich jednotlivých aspektů; zná nejen teoretické, ale i praktické aspekty jednotlivých povinností a práv mezi rodiči a dětmi (např. zásahy státu do rodičovské odpovědnosti na straně jedné a výživné pro dítě na straně druhé) - student zná problematiku náhradní péče o dítě, včetně jednotlivých právních institutů, rozumí rozdílům v jejich funkci, a to i v praktické rovině - student se orientuje v otázkách spojených s osobností dítěte jako lidské bytosti a s jeho ochranou v různých právních předpisech. Poslední úprava: Šicnerová Barbora, Mgr. (27.07.2026)
|
|
||
|
Výuka probíhá kontaktně. Poslední úprava: Střeleček Tomáš, Mgr. Ing., LL.M., Ph.D. (18.02.2025)
|
|
||
|
1. Písemná zkouška se koná formou písemného testu. Test zahrnuje celkem 20 otázek. Otázky mohou mít formu uzavřenou (s výběrem možností, kde správná může být jedna, více, všechny či naopak žádná z nich), případně jinou (např. polootevřenou s doplňováním do předem určených polí či otevřenou). Časový limit písemné zkoušky je 40 minut. Z písemné zkoušky lze získat nejvíce 20 bodů. Student je klasifikován v návaznosti na počet bodů získaných v rámci písemné zkoušky takto: 20 až 18 bodů – výborně, 17 až 15 bodů – velmi dobře, 14 až 12 bodů – dobře, 11 a méně bodů – neprospěl. 2. Řádné studium předmětu vyžaduje přípravu v rozsahu povinné literatury s tím, že přítomnost na seminární výuce a znalost tam přednesené látky přispěje k získání vynikajícího hodnocení. Seminární výuka je nejen jedním ze základních zdrojů informací o předmětné problematice, ale také nabídkou praktických poznatků, které se obohacují v diskusi učitele se studenty. Proto předpokladem plnohodnotné účasti studenta na semináři je domácí příprava spočívající ve studiu přinejmenším rozhodných dokumentů (zákonů a úmluv), popř. i literatury, připravenost studenta reagovat na otázky k probírané látce, jakož i schopnost zapojovat se i jinak do diskuse. 3. Termíny zkoušky i termíny náhradní /celkem 3/ jsou vypisovány ve zkouškovém období navazujícím na výuku. Poslední úprava: Šicnerová Barbora, Mgr. (27.07.2026)
|
|
||
|
Předmět zahrnuje tato témata: - Úvodní výklad k pojmům dětské právo, práva dítěte, dítě, rodina, jakož i obecně k problematice ochrany práv dítěte. Historický vývoj právní ochrany dítěte ve světle vývoje mezinárodních dokumentů (od období po 1. světové válce po dnešek). Zejména též orientace na právní dokumenty této povahy, které byly přijaty OSN, EU, jejich právní význam a závaznost. Úmluva o právech dítěte, její český překlad, základní pojmy a instituty, charakteristika jednotlivých skupin (druhů) dětských práv podle Úmluvy o právech dítěte. Výbor pro ochranu práv dítěte, jeho činnost, a to i ve vztahu k ČR a její rodinněprávní politice a praktickým realizacím. - Kdo jsou rodiče dítěte, výklad problematiky mateřství, tj. zákonné úpravy postavení matky dítěte a právní problematika s tím související. Určení otcovství – klasický postup zákonodárce – jeho klady, některé nové sociální jevy související s neuzavíráním manželství (ani v případě, že se z partnerského vztahu narodí dítě). Problematika určení otcovství souhlasným prohlášením (včetně tzv. fingovaného otcovství v souvislosti s cizím státním občanstvím). Uplatnění expertizy DNA při určování otcovství (právní i sociální důsledky). Popření otcovství. - Česká úprava asistované reprodukce a otázky s ní související. Právo znát svůj genetický původ jako jedno ze základních lidských práv (potřeba znemožnit apriorní vyloučení). Výklad pojmů "anonymní porod" a "utajený porod". Praxe tzv. baby-boxů. - Problematika osvojení. Otázka účasti orgánů soc. právní ochrany (zprostředkování), event. osob pověřených. Pozitiva osvojení, ale též jeho některá negativa a zklamání. Vývoj osvojení v české legislativě a v Evropě (Úmluva o osvojení a její revidovaná podoba). Osvojení se někdy stává příležitostí nezákonných praktik a manipulací s dětmi. Je možný prodej dítěte za účelem osvojení? Získání dítěte do osvojení – příležitost ke korupci. Mezinárodní osvojení. Druhy osvojení. Vznik osvojení, právní následky osvojení, event. zrušení osvojení. - Povinnosti a práva rodiče a dětí. Problematika nesení rodičovských povinností a práv a vykonávání rodič. povinností a práv. Povaha povinností a práv rodičů a dětí. Druhy povinností a práv: povinnosti a práva patřící do rámce rodičovské odpovědnosti, povinnosti a práva stojící mimo r.o. Jednotlivé povinnosti a práva patřící do rámce r.o. Jak se projevuje ochrana dítěte v této právní oblasti. Výkon rodičovských práv, pokud rodiče dítěte spolu nežijí. "Well-being of the child". Jaké zde mohou nastávat situace; nesezdaní partneři a rozklad jejich vztahu, rozvod manželství a úprava práv a povinností rodičů pro dobu po rozvodu. Judikatura ÚS v otázkách poměrů dítěte v době po rozvodu jeho rodičů. Clausula rebus sic stantibus – její podstata a význam. Význam rodinné mediace. Intervence státního orgánu do výkonu rodičovských práv a povinností. - Přehled teoretické a praktické problematiky vyživovací povinnosti rodičů (a prarodičů) k dětem. Zejména problematika určení výše výživného, vymáhání výživného. Ochrana nezletilého v oblasti plnění vyživovací povinnosti. Judikatura ÚS ČR. - Náhradní péče o dítě. Péče o právní věci dítěte, péče o osobu dítěte. Obecný přehled. Zákon o sociálně-právní ochraně dětí – některé důležité instituty (pověřená osoba, zprostředkování, vyhledávání, příprava atp.). Individuální právní ochrana dítěte: poručenství a opatrovnictví. - Individuální fyzická péče o dítě. Pěstounská péče a contrario osvojení. Pěstounská péče, dlouhodobá, p. p. na přechodnou dobu. Povinnosti a práva pěstounů. Vznik a zánik p. p.. Svěření dítěte do péče jiné osoby. - Teoretický obraz a praktické problémy společenského a rodinného institutu náhradní péče o dítě. Skutečnost a mýty – realistický pohled. Praktické poznatky o náhradní péči v ČR. Kritika ústavní péče – v čem je odůvodněná a v čem je naopak "účelová", skrývající zcela nereálný pohled. Pravda a šíření nepravdy v oblasti náhradní péče ve světle dlouhodobých výzkumů a poznatků z každodenní praxe. - Ochrana osobnosti dítěte. Jednotlivá osobnostní práva. Právní postavení (status) dítěte. Poslední úprava: Šicnerová Barbora, Mgr. (27.07.2026)
|
|
||
|
Základní literatura: 1. Občanský zákoník s důvodovou zprávu - k části II. Rodinné právo; ZUKLÍNOVÁ, M., ELISCHER, D., NOVÁ, H., FRINTOVÁ, D., FRINTA, O., MOCEK, O. Občanský zákoník (zák. č. 89/2012 Sb.). Komentář. Svazek II (rodinné právo). 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer 2023; KRÁLÍČKOVÁ, Z., HRUŠÁKOVÁ, M., WESTPHALOVÁ, L. a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020. 2. ZUKLÍNOVÁ, M., DVOŘÁK, J., ŠVESTKA, J. a kol. Občanské právo hmotné. Svazek 2. Díl druhý: Rodinné právo. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2016 3. Radvanová, S. - Zuklínová, M.: Kurs občanského práva - Instituty rodinného práva. Praha: C. H. Beck, 1999 (příslušné partie) se zřetelem k platnému právu 4. Radvanová, S. a kol. Rodina a dítě v novém občanském zákoníku. 1. vydání, Praha : C.H.Beck, 2015, 213 s. 5. Zuklínová M.: Cui bono? Bezvýjimečně ve prospěch tohoto dítěte! Zamyšlení nad péčí o dítě, Právník 2/2015, s. 97 - 124 6. Radvanová, S.: Význam rodinné mediace, Právo a rodina 6/2001, Linde (se zřetelem k platnému právu) 7. Radvanová, S.: Po deseti letech (Nelehká cesta sociálně-právní ochrany v ČR), Pocta Martě Knappové k 80. narozeninám, Praha: ASPI, 2005 (se zřetelem k platnému právu) 8. Radvanová, S.: Osvojení v proměnách společnosti, Pocta Jiřímu Švestkovi k 75. narozeninám. Praha: ASPI 2005 (se zřetelem k platnému právu) Ostatní literatura: 1. Requena, M.: Aktivity Rady Evropy v oblasti rodinného práva, Právní praxe č. 2-3/1999 2. Jílek, D.: Stručná geneze mezinárodní ochrany dítěte, Právník č. 4/1990 3. Frank, R.: Právo znát genetický původ, Zeitschrift für d. gesamte Familienrecht, 2/1998 4. Radvanová, S.: Poznámky k výkonu rodičovských práv a povinností. Ve službách práva. Praha: C.H.Beck, 2003 (se zřetelem k platnému právu) 5. Winterová, A.: Určení otcovství nad rámec zákonných domněnek, Správní právo 5-6/2003 (se zřetelem k platnému právu) 6. Hubálková, E.: Anonymní porody z hlediska článku 8 Evropské úmluvy o lidských právech, Správní právo 5-6/2003 7. Melicharová, D.: Právo znát svůj genetický původ, Zdravotnictví a právo 2/2004 8. Hrušáková, M.; Králíčková, Z.: Anonymní a utajené mateřství v České republice - utopie nebo realita? Právní rozhledy č. 2/2005 9. Zuklínová M.: Několik poznámek k právním otázkám okolo tzv. baby-schránek, Právní rozhledy 7/2005 10. Frinta O.: Asistovaná reprodukce - nová právní úprava. Právní fórum 4/2007 11. Schön M.: Vztahy mezi rodiči a dětmi při výkonu rodičovské odpovědnosti. Právní rozhledy 1/2015 12. Verschraegen,B.: Společná péče rodičů o nezletilé dítě, Právní praxe č. 7-8/1997 13. Haderka,J.: Několik poznámek k české verzi statě B. Verschraegenové, Právní praxe č. 3/1998 (se zřetelem k platnému právu) Základní právní předpisy (vždy ve znění platném a účinném ke dni konání kontroly studia): 1. zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů 2. ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů 3. usnesení č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku 4. zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů 5. zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů 6. zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů 7. sdělení č. 104/1991 Sb., Úmluva o právech dítěte 8. sdělení č. 132/2000 Sb. m. s., o přijetí Evropské úmluvy o osvojení dětí Ostatní právní předpisy (vždy ve znění platném a účinném ke dni konání kontroly studia): 1. sdělení MZV č. 34/1998 Sb., o sjednání Úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí 2. sdělení MZV č. 43/2000 Sb.m.s., o přijetí Úmluvy o ochranně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení 3. sdělení MZV č. 54/2001 Sb.m.s., o přijetí Evropské úmluvy o výkonu práv dětí 4. sdělení MZV č. 91/2005 Sb.m.s., o sjednání Úmluvy o styku s dětmi Poslední úprava: Šicnerová Barbora, Mgr. (27.07.2026)
|
|
||
|
Absolvováním předmětu student získá následující znalosti a dovednosti:
Poslední úprava: Šicnerová Barbora, Mgr. (27.07.2026)
|
|
||
|
Pro zapsání předmětu Právní ochrana dítěte je nutné, aby student měl absolvován předmět Občanské právo hmotné I a předmět Občanské právo hmotné II. Poslední úprava: Šicnerová Barbora, Mgr. (27.07.2026)
|