|
|
|
||
|
Úkolem srovnávacího indoevropského jazykozpytu je:
* uchopit současné indoevropské (IE) jazyky jako systémy systémů o specifických funkčních zatíženích; * rekonstruovat funkční využití jednotlivých starých IE jazyků v největší míře, jakou jejich materiální doloženost dovoluje; * konstruovat výchozí stav, indoevropský prajazyk, co systémovou potenci umožňující co nejjednodušší jednotný a konsistentní výklad jednotlivých IE jazyků cestou aktualizace onoho potenciálu. Baltské jazyky představují mimořádně zajímavý studijní materiál: korpus jejich historické doloženosti není rozsáhhlý a je funkčně specifický; jejich historické stavy – stejně jako jejich stav současný – lze osvětlit mnohem menším souborem proměn než u jejich nejbližších příbuzných, jazyků slovanských i germánských; a přes zásadní odlišnosti v historickém funkčním zatížení vykazují řadu systémových paralel ke klasickému fondu starých IE jazyků. Kurs se proto vedle baltistů obrací zároveň na bohemisty, slavisty, germanisty; své specifické znalosti využijí klasiční filologové, indologové, ale též romanisté. Poslední úprava: Štoll Pavel, Mgr., Ph.D. (18.09.2022)
|
|
||
|
Doporučená četba: V. Ambrazas et al.: Dabartinės lietuvių kalbos gramatika, Vilnius 1994. T.G. Fennell & H.Gelsen: A Grammar of Modern Latvian, 's-Gravenhage 1980. J. Endzelīns: Baltu valodu skaņas un formas, Rīga 1948. Chr.S. Stang: Vergleichende Grammatik der baltischen Sprachen, Oslo – Bergen – Tromsö 1966 Z. Zinkevičius: Lietuvių kalbos istorija, Vilnius 1984–1995. P.U. Dini: Le Lingue baltiche, Firenze 1997. Poslední úprava: Štoll Pavel, Mgr., Ph.D. (18.09.2022)
|
|
|||||
Poslední úprava: Štoll Pavel, Mgr., Ph.D. (18.09.2022)
|
