PředmětyPředměty(verze: 807)
Předmět, akademický rok 2017/2018
   Přihlásit přes CAS
Sociologie křesťanství - ARL100303
Anglický název: Sociology of Christianity
Zajišťuje: Ústav filosofie a religionistiky (21-UFAR)
Fakulta: Filozofická fakulta
Platnost: od 2017
Semestr: letní
Body: 0
E-Kredity: 3
Způsob provedení zkoušky: letní s.:
Rozsah, examinace: letní s.:0/2 Z [hodiny/týden]
Počet míst: neurčen / neurčen (18)
Minimální obsazenost: neomezen
Stav předmětu: nevyučován
Jazyk výuky: čeština
Způsob výuky: prezenční
Úroveň:  
Garant: prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.
Rozvrh   Nástěnka   
Anotace
Poslední úprava: doc. Mgr. Radek Chlup, Ph.D. (05.12.2016)

Cíem semináře je reflektovat dějinné proměny křesťanství v pohledu sociologie vědění.
Literatura
Poslední úprava: doc. Mgr. Radek Chlup, Ph.D. (05.12.2016)

Gauchet M., Odkouzlení světa, Brno 2004

Hamplová D., Náboženství v české společnosti na prahu 3. tisíciletí, Praha 2013

Halík T., Vzýván i nevzýván, Praha 2004

Petráček T., Církev, tradice, reforma, Praha 2016

Šimsa M. (ed), Náboženství a filozofie v sekulární demokracii, Ústí n. L. 2016

Taylor Ch., A Catholic modernity?

Taylor Ch., Sekulární věk? Praha 2013 (A Secular Age?)

Vattimo G., After Christianity, New York 2002

Sylabus
Poslední úprava: doc. Mgr. Radek Chlup, Ph.D. (05.12.2016)

Otázky a témata, která budou probírána:

1. Křesťanství se opakovaně radikálně proměňuje v měnícím se dějinně-kulturním kontextu. Tyto proměny je možné sledovat očima historika (strukturální změny institucí) nebo se zaměřit na sebereflexi křesťanství (vývoj teologie a spirituality). Sociologie vědění se pokouší spojit oba přístupy: snaží se uchopit proměny obsahu a role křesťanství v kontextu společenských a kulturních změn (podobně “kontextuální teologie”).

2. “Sociologie křesťanství” tak vybočuje z obecné “sociologie náboženství”. V této souvislosti se znovu objevuje otázka (zajímavá pro religionisty, teology i historiky kultury): Do jaké míry je křesťanství “náboženstvím”? (srovn.: debaty o “religio”, o vztahu křesťanství k židovství a pohanství v raném křesťanství; Gauchet: “křesťanství je náboženství, které vyvádí z náboženství”; Boenhoffer aj: “nenáboženské křesťanství”; Halík: “sekularizace je rozluka křesťanství a náboženství”)

3. Křesťanství zvládlo ve svých dějinách řadu “rekontextualizací”, bylo dokonce hybatelem dynamiky evropských dějin: např. myšlenku evoluce a pokroku můžeme považovat za sekulární verzi eschatologie. Proč nezvládlo “inkarnaci do moderní kultury”? (srov. Ch. Taylor: A Catholic Modernity?)

4. Vztah sekularizace a křesťanství. Je sekularizace “nechtěným dítětem křesťanství”? Rozlišení mezi “sekularizací” a “sekularismem” (Gogarten aj.) Je sekularizace odkřesťanštěním nebo “odcírkevněním”? Naplňuje sekularizace “kenotický charakter” křesťanství (Vattimo)? Je osvícenství a sekularizace (včetně náboženské situace v ČR) plodem pokusu o “třetí cestu” v křesťanství (nekonfesní křesťanství)?

5. Pokusy křesťanství najít nové místo v pozdně moderní a postmoderní kultuře - na úrovně církve (reformy církve: “modernismus”, 2. vatikánský koncil, reformy papeže Františka) i v teologii ( “anatheismus” v postmoderní teologii - Kearney a Caputo). Co přinese další postup globalizace pro budoucí podobu křesťanství?

 
Univerzita Karlova | Informační systém UK