Náboženství v Hegelově Fenomenologii ducha - ARL100288

• Anglický název: Religion in Hegel’s The Phenomenology of Spirit
• Zajišťuje: Ústav filosofie a religionistiky (21-UFAR)
• Fakulta: Filozofická fakulta
• Platnost: od 2016
• Semestr: letní
• Body: 0
• E-Kredity: 3
• Způsob provedení zkoušky: letní s.:
• Rozsah, examinace: letní s.:0/2, Z [HT]
• Počet míst: neurčen / neurčen (neurčen)
• Minimální obsazenost: neomezen
• 4EU+: ne
• Virtuální mobilita / počet míst pro virtuální mobilitu: ne
• Stav předmětu: nevyučován
• Jazyk výuky: čeština
• Způsob výuky: prezenční
• Způsob výuky: prezenční
• Garant: doc. Mgr. Tereza Matějčková, Ph.D.

Anotace

Poslední úprava: doc. Mgr. Tereza Matějčková, Ph.D. (13.02.2016)

Náboženství v Hegelově Fenomenologii ducha

Hegelova Fenomenologie ducha (1807) bývá považována za první spis moderny. Nová doba je charakteristická dle Hegela především tím, že padají tak zvaná "zásvětí". Na nejzákladnější rovině to znamená, že pro člověka již není přesvědčivé nic, co není schopen sám zakusit a ověřit. Z tohoto postoje vyplývá kritika tradičního náboženství. Síla probuzené subjektivity však vede i k pádu dosavadních politických pořádků; o tom nejlépe svědčí Francouzská revoluce, kterou Hegel ve Fenomenologii ducha rovněž podrobuje reflexi. Hegel neoslavuje jen pád těchto zásvětí, ale klade si otázku, co to znamená pro člověka, ztotožňuje-li se se svou konečností a pojme-li svět jako "zahradu, která byla vysázena pro něj". Na pozadí tohoto novověkého lidského zkonečnění hledá cesty, které by byly s to překročit tuto konečnost. Jak ale porozumět tomuto fenoménu překračujícímu konečnost? Hegel neusiluje o nalezení nového souboru pravd. Člověk má spíše dosáhnout proměny sebe sama, získat nový pohled na svět, ke kterému vědomí dospívá na úrovni absolutního vědění, tedy na poslední úrovni Fenomenologie ducha.

Znalost němčiny není předpokládána. Zápočet bude udělen za referát v hodině.

1. Úvod do Hegelova díla
2. Hegelovy rané theologické spisy - úryvky budou pro studenty přeloženy. Hegelovo theologické pojetí lásky, interpretace řeckého náboženství, židovství a křesťanství.
3. Úvod do Fenomenologie ducha, první úroveň: vědomí - základní epistemologické a ontologického principy Fenomenologie ducha.
4. Sebevědomí - Boj pána a raba na život a na smrt: motivy smrti, negativity, práce.
5. Sebevědomí - Nešťastné vědomí: cit, askeze a oběť jako cesty k překročení sebe sama.
6. Rozum - Hegelova interpretace Fausta a Mefistofela. Motiv zla a problém morálního soudu. Hegelovy pochybnosti o morálnosti morálky.
7. Duch a mravní svět: Hegelova interpretace řeckého náboženství. Antigona jako paradigma tragédie.
8. Duch odcizen sobě samému: období vzdělání. Osvícenecký pojem víry. Boj osvícenství s pověrou. Hegelova interpretace Rameauova synovce.
9. Absolutní svoboda a teror: politické náboženství.
10. Duch a morálka: odpuštění jako zpřítomnění božského.
11. Zjevené náboženství: smrt Boha.
12. Absolutní vědění a motiv odevzdání a smíření.

Primární literatura
G. W. F. Hegel, Fenomenologie ducha, přel. Jan Patočka, Praha 1960.
G. W. F. Hegel, Frühe Schriften, Frankfurt am Main 1969.
G. W. F. Hegel, Early Theological Writings, přel. T. M. Knox, University of Pennsylvania Press, 1971.

Sekundární literatura

Beistegui, Miguel de, Simon Sparks, Philosophy and Tragedy, London, New York: Routledge, 2000.

Desmond, William, Hegel’s God. A Counterfeit Double? Burlington - Vermont: Ashgate Publishing Company, 2003.

Desmond, William (vyd.), et al., Philosophy and Religion in German Idealism, Dordrecht: Kluwer Academic Publishers, 2004.

Hinchman, Lewis P., Hegel’s Critique of the Enligthenment, University Press of Florida, 1984.

Horyna, Břetislav, Dějiny rané romantiky, Praha: Vyšehrad, 2005.

Hyppolite, Jean, Genèse et structure de la Phénomenologie de l’esprit, Paris: Aubier, 1946.

Jaeschke, Walter, Die Vernunft in der Religion. Studien zur Grundlegung der Religionsphilosophie Hegels, Stuttgart-Bad Cannstatt: frommann-holzboog, 1996.

Jamme, Christoph, Der Mythos der Aufklärung. Dichten und Denken um 1800, München: Wilhelm Fink, 2013.

Jamros, Daniel P., The Human Shape of God. Religion in Hegel’s Phenomenology of Spirit, New York: Paragon House, 1994.

Karásek, Jindřich, Prameny rozdvojení. Transcendentálně filosofické úvahy k Hegelovu pojmu náboženského vztahu, in: Filosofický časopis, 2/2003, str. 191-207.

Nagl-Docekal, Herta, Wolfgang Kaltenbacher, Ludwig Nagel (hg.), Viele Religionen, eine Vernunft?, Wien - Berlin: Böhlau Verlag, Akademie Verlag, 2008.

Navrátilová, Olga, Stát a náboženství u Hegela, Praha: Oikoymenh, 2015.

Nuzzo, Angelica, (vyd.), Hegel on Religion and Politics, Albany: State University of New York, 2013, S. 213¬-232.

Sobotka, Milan, Hegelův výrok Bůh je mrtev, in: Filosofický časopis, 2/2003, str. 181-190.

Solomon, Robert, In the Spirit of Hegel, Oxford: Oxford University Press, 1983.

Stekeler, Pirmin, Hegels Phänomenologie des Geistes. Ein dialogischer Kommentar, 2 Bde., Hamburg: Felix Meiner Verlag, 2014.

Vieweg, K., Wolfgang Welsch (vyd.), Hegels Phänomenologie des Geistes. Ein kooperativer Kommentar zu einem Schlüsselwerk der Moderne, Frankfurt am Main: Suhrkamp, 2008.

Wahl, Jean, Le malheur de la conscience dans la philosophie de Hegel, Paris: Les Editions Rieder, 1929.

Williams, Robert, Tragedy, Reconciliation and the Death of God. Studies in Hegel and Nietzsche, Oxford: Oxford University Press, 2012.