PředmětyPředměty(verze: 804)
Předmět, akademický rok 2017/2018
   Přihlásit přes CAS
Náboženství antického Říma II - ARL100108
Anglický název: Religion of Ancient Rome II
Zajišťuje: Ústav filosofie a religionistiky (21-UFAR)
Fakulta: Filozofická fakulta
Platnost: od 2017
Semestr: letní
Body: 3
E-Kredity: 4
Způsob provedení zkoušky: letní s.:
Rozsah, examinace: letní s.:2/0 Zk [hodiny/týden]
Počet míst: neurčen / neurčen (neurčen)
Minimální obsazenost: neomezen
Stav předmětu: nevyučován
Jazyk výuky: čeština
Způsob výuky: prezenční
Úroveň:  
Garant: doc. Dalibor Antalík, Dr.
Rozvrh   Nástěnka   
Anotace -
Poslední úprava: doc. Dalibor Antalík, Dr. (20.11.2012)

Kurs je zvětšiny věnován kultickému rozměru náboženského života. Nejprve je pozornost zaměřena na tzv. veřejný kult (sacra publica) a jeho ústrojné prvky v podobě chrámové instituce, kněžských funkcí, obětní a adorační praxe, bohoslužebných slavností a divinace. Poté se obrací k tzv. soukromému kultu (sacra privata), zejména uctívání ochranných patronů domácnosti, resp. zemřelých předků a přechodovým rituálům. Závěr kursu mapuje posuny v náboženském životě Říma na sklonku republikánského a v průběhu císařského období a důsledky jeho konfrontace s tzv. orientálními kulty, především s křesťanstvím.
Kromě studentů religionistiky může kurs posloužit i posluchačům klasické filologie a klasické archeologie.
Literatura
Poslední úprava: doc. Dalibor Antalík, Dr. (20.11.2012)

Povinná literatura:

Jörg Rüpke, Náboženství Římanů. Praha: Vyšehrad, 2007. [Něm. orig.: Die Religion der Römer. München: C. H. Beck, 2001.]

Doporučená literatura:

Mary Beard, John North - Simon Price, Religions of Rome. 2 sv. Cambridge: Cambridge University Press, 1998.

Jacqueline Champeaux, La religion romaine. Paris: Librairie Générale Française, 1998.

Vassilis Lambrinoudakis et al. (ed.), Thesaurus Cultus et Rituum Antiquorum. 7 sv. Los Angeles: The J. Paul Getty Museum, 2004‑2006.

Kurt Latte, Römische Religionsgeschichte. München: C. H. Beck, 1960.

John Hugo Wolfgang Gideon Liebeschuetz, Continuity and Change in Roman Religion. Oxford: Oxford University Press, 1979.

Ladislav Vidman, Od Olympu k Panteonu: Antické náboženství a morálka. Praha: Vyšehrad, 1986.

Georg Wissowa, Religion und Kultus der Römer. Handbuch der klassichen Altertumswissen­schaft 5/4; München: C. H. Beck, 21912; 1971 (reprint).

Požadavky ke zkoušce
Poslední úprava: doc. Dalibor Antalík, Dr. (20.11.2012)

K získání atestu je třeba osvojit si látku z přednášek a povinné literatury.

Sylabus
Poslední úprava: doc. Dalibor Antalík, Dr. (20.11.2012)

1. Kult - prolegomena: terminologie (cultus, pax deo­rum, ritus, cærimoniæ), kategorie ritus romanus (resp. patrius), ritus græcus a ritus tuscus v republikánském období, dělení na sacra publica a sacra privata.

2. Sacra publica I: bohoslužebné prostory - domestikace prostoru (pomerium), typy posvátného prostoru (tesca, templa), jejich dispozice, orientace a výzdoba, předpisy regulující provoz svatyní (lex templi), výroční den založení chrámu (dies na­talis).

3. Sacra publica II: sacerdotální instituce (Regia a rex sacrorum), kolégia (flamines, pontifices, virgines Vestales, augures,decemviri sacris faciundis,septem­­vi­ri epulones) a sodality (Fetiales, Salii, Luperci, Fra­tres Arvales).

4. Sacra publica III: bohoslužebné úkony - obětní praxe (sacrificium), její modality a průběh, adorace (modlitba, zpěv, hudba, tanec), intenzifikace bohoslužebných úkonů (devotio, defixio, evocatio, sacratio).

5. Sacra publica IV: bohoslužebné slavnosti (feriæ publicæ) - astronomický a občanský kalendář, struktura římského dělení měsíce, svátky tzv. Numova kalendáře, zemědělského cyklu a občanského cyklu, tzv. hry (ludi).

6. Sacra publica V: prodigia, sibylská tradice, nejdůležitější divinační techniky (auspicium, extispicium), soukromé věštby a šíření astrologie.

7. Sacra privata I: aktéři (pater familias, vilicus), posvátnost domácího ohniště/krbu a tzv. lararia, patroni domácnosti (Lares, Penates), kult předků (Ma­nes, Lemures, Larvæ).

8. Sacra privata II: přechodové rituály - obřady spojené s narozením, iniciací do dospělosti, sňatkem a pohřbem.

9. Proměny v republikánském období: ritualizující a racionalizující tendence, vznik "vědy o náboženství" (Cato, Varro), vznik filosofie náboženství (Cicero, Seneca).

10. Proměny v císařském období I: kult císařů, kult Sol invictus, monolatrické tendence v náboženské praxi, monoteistické spekulace v náboženském myšlení, politické motivy reformy sacra publica.

11. Proměny v císařském období II: konfrontace s orientálními kulty, jejich stručný přehled, kritika nové spirituality a renezance původních tradic za Augusta, rozlišování mezi religio a superstitio.

12. Nástup křesťanství: vztah římského náboženství ke křesťanství v předkonstantinovském a pokonstantinovském období, Julián Apostata, křesťanství státním náboženstvím.

 
Univerzita Karlova | Informační systém UK