PředmětyPředměty(verze: 901)
Předmět, akademický rok 2021/2022
  
V období od 27.5. 20:00 do 28.5. 23:59 proběhne odstávka CUL. Některé služby v této době nebudou dostupné.
Orientalismus po Saidovi - AINDV1150
Anglický název: Orientalism beyond Said
Zajišťuje: Ústav asijských studií (21-UAS)
Fakulta: Filozofická fakulta
Platnost: od 2021
Semestr: letní
Body: 0
E-Kredity: 3
Způsob provedení zkoušky: letní s.:
Rozsah, examinace: letní s.:1/1 Zk [hodiny/týden]
Počet míst: neurčen / neurčen (20)
Minimální obsazenost: neomezen
Virtuální mobilita / počet míst: ne
Stav předmětu: nevyučován
Jazyk výuky: čeština
Způsob výuky: prezenční
Úroveň:  
Poznámka: předmět je možno zapsat mimo plán
povolen pro zápis po webu
Garant: Mgr. Martin Hanker
Třída: A – Mezioborová nabídka VP: Historické vědy
Rozvrh   Nástěnka   
Anotace
Poslední úprava: Mgr. Martin Hanker (27.01.2021)
Předmět je koncipován jako 60 minut přednášky a 30 minut diskuse. V úvodních týdnech studenty seznamuje s Orientalismem od Edwarda Saida a představuje významné Saidovy následovníky (autory postkoloniálních studií, např. Gayatri Spivak), odpůrce (např. Wilhelm Halbfass) a ty, kteří se Saidem polemizují a vztah k “jinému” v “Orientu” zkoumají pomocí odlišných metodologií (např. Ian Buruma). Předmět následně představuje reflexe orientalismu a postkoloniální teorie v jednotlivých areálových disciplínách zaměřených na Blízký východ, severní Afriku, Vietnam, Japonsko, Koreu, Čínu, Tibet, Rusko a Turecko. Závěrečné dvě hodiny jsou věnovány české reflexi orientalismu v literatuře a duchovní oblasti. Zatímco výchozí texty postkoloniální teorie se zaměřují zejména na reflexi Orientu v západoevropských mocnostech ve vztahu k zemím, kam pronikala jejich koloniální expanze, tento předmět má širší záběr a zahrnuje jak země centrální, jihovýchodní a východní Asie, tak i širší okruh nositelů koloniálních ideologií včetně Ruska a Japonska.
Sylabus
Poslední úprava: Mgr. Martin Hanker (02.03.2021)

 

18. 2.

Úvod

Martin Blahota, doktorand KSI

Úvod do orientalismu a postkoloniálních studií

25. 2.

Úvod (Indie)

Martin Hříbek, ÚAS

Úvod do orientalismu a postkoloniálních studií 2, Indie

4. 3. 

Blízký východ a severní Afrika

Adéla Provazníková, doktorandka KBS 

Vojtěch Šarše, doktorand, Ústav románských studií

Být jako Oni aneb jiný mezi Jinými

11. 3.

Vietnam

Marta Lopatková, Ondřej Crhák, ÚAS

[Vietnamci českým pohledem]

18. 3.

Japonsko

Martin Blahota, doktorand KSI

Japonský panasiatismus jako reakce na bělošskou nadřazenost

25. 3.

Korea

Lukáš Kubík, doktorand ÚAS

Korejský etnický nacionalismus jako reakce na japonskou nadřazenost

8. 4.

Čína

Mariia Guleva, doktorandka KSI

China orientalized and orientalising

15. 4.

Tibet

Martin Hanker, Petr Jandáček, doktorandi ÚAS

Osvoboďme Tibet! Osvoboďme? Tibet?

22. 4.

Turecko

Jonáš Vlasák, doktorand ÚAS; Filip Kaas, doktorand KBV

Orientalismus alafranga a alaturka

29. 4.

Rusko

Mariia Guleva, doktorandka KSI

Russia between the East and the West

6. 5.

Česká reflexe (1, literatura)

Jiří Hubáček, doktorand, Ústav české literatury a komparatistiky

Česká literární recepce Orientu

13. 5.

Česká reflexe (2, duchovno)

Martin Hanker, Petr Jandáček, doktorandi ÚAS

Český Tibet – tajemný, svobodný, zaostalý  

Úvod do orientalismu a postkoloniálních studií - Martin Blahota, doktorand KSI

Studie Orientalismus publikovaná v roce 1978 americkým literárním vědcem palestinského původu Edwardem Saidem otřásla humanitními vědami na Západě a významně ovlivnila i podobu areálových studií v osmdesátých a devadesátých letech i později. Zásadním Saidovým přínosem je aplikace Foucaultovy teorie společenského “diskurzu” na oblast evropského bádání o mimoevropském světě a na reflexi “Orientu” v evropské literatuře. Said mimo jiné obviňuje západní orientalisty ze snahy “Orient” dehumanizovat a ovládat. Řada kritiků nicméně poukázala, že Saidův Orientalismus trpí řadou nedostatků a je spíše textem politického aktivisty než seriózní vědeckou prací. Přesto však tento text podnítil vznik mnoha zajímavých studií, které na Saida buď navazují (postkoloniální teorie / postkoloniální studia), nebo se pokoušejí vztah k “jinému” v Asii a Africe nahlížet pomocí odlišných metodologických postupů. V této přednášce představíme Saidova předchůdce Frantze Fanona, Saidův Orientalismus, odlišný přístup Burumova Okcidentalismu a také aktuální reflexi počátků orientalistiky v Čechách.

Povinná literatura

  • Said, Edward. 1978. Orientalism. Western Conceptions of the Orient. New York: Vintage Books, 1–28; nebo v překladu: Said, Edward. 2008. Orientalismus. Západní koncepce Orientu. Praha: Paseka, 11–40. 
  • Kipling, Rudyard. 1902. Kim. London: Macmillan, stačí 1–20, ale nejlépe celou první kapitolu; nebo v překladu: Kipling, Rudyard. 1924. Kim. Praha: Hejda a Tuček, stačí 7–26, ale nejlépe celou první kapitolu. 

Doporučená literatura

  • Barša, Pavel. 2011. Orientálcova vzpoura. Praha: Dokořán, 7–82. 
  • Barša, Pavel. 2015. Cesty k emancipaci. Praha: Academia, 11–96.
  • Buruma, Ian, and Avishai Margalit. 2004. Occidentalism: The West in the Eyes of its Enemies. New York: The Penguin Press; nebo v překladu: Buruma, Ian a Avishai Margalit. 2005. Okcidentalismus. Západ očima nepřátel. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.  
  • Fanon, Frantz. 1967. Black Skin, White Masks. New York: Grove Weidenfeld; nebo v překladu Fanon, Frantz. 2011. Černá kůže, bílé masky. Praha: Tranzit.
  • Halbfass, Wilhelm. 1997. “Research and Reflections. Responses to My Respondents”. In: Franco, Eli and Karin Preisendanz (eds.). Beyond Orientalism. The Work of Wilhelm Halbfass and its Impact on Indian and Cross-Cultural Studies. Leiden: Brill.  
  • Hála, Martin. 2005. “Střet generalizací. Orientalismus, okcidentalismus a kulturní klišé”. In: Buruma, Ian a Avishai Margalit. 2005. Okcidentalismus. Západ očima nepřátel. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 5–16. 
  • Lomová, Olga a kol. 2020. Ex oriente lux. Rudolf Dvořák (1860–1920). Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta.
  • Malečková, Jitka. 2020. “The Turk” in Czech Imagination (1870s-1923). Leiden: Brill.
  • Said, Edward. 1993. Culture and Imperialism. New York: Alfred A. Knopf, 132–162.

 

Úvod do orientalismu a postkoloniálních studií (2, Indie) - Martin Hříbek

Velká Británie vytvořila největší impérium v dějinách lidstva a Indie byla jeho nejdůležitější kolonií, pověstnou perlou v koruně. Brity založená velkoměsta – Kalkata jako hlavní správní centrum a Bombaj jako centrum obchodní – se ve své době staly orientálními protipóly metropolitního Londýna. Indická elita v těchto dvou kosmopolitních centrech nejvýrazněji přispěla k indické recepci modernity, k formování indického nacionalismu i ke vzniku intelektuálních hnutí, které svým významem dalece přesáhly hranice Indického subkontinentu. To je i případ postkoloniálních studií, které indičtí autoři ovlivnili zásadním způsobem. V této přednášce se zaměříme na nejvýznamnější z nich a na jejich konceptuální přínos ke kritické teorii.

Povinná literatura

  • Chakrabarty, Dipesh. 2008. Provincializing Europe. Postcolonial thought and historical difference. Princeton, N.J.: Princeton University Press, (s. 27-46).

First published in 2000, Dipesh Chakrabarty's influential Provincializing Europe addresses the mythical figure of Europe that is often taken to be the original site of modernity in many histories of capitalist transition in non-Western countries. This imaginary Europe, Dipesh Chakrabarty argues, is built into the social sciences. The very idea of historicizing carries with it some peculiarly European assumptions about disenchanted space, secular time, and sovereignty. Measured against such mythical standards, capitalist transition in the third world has often seemed either incomplete or lacking. Provincializing Europe proposes that every case of transition to capitalism is a case of translation as well--a translation of existing worlds and their thought--categories into the categories and self-understandings of capitalist modernity. Now featuring a new preface in which Chakrabarty responds to his critics, this book globalizes European thought by exploring how it may be renewed both for and from the margins.

Doporučená literatura

  • Homi K. Bhabha. 1994. The Location of Culture. Routledge: London/New York 1994.

Rethinking questions of identity, social agency and national affiliation, Bhabha provides a working, if controversial, theory of cultural hybridity - one that goes far beyond previous attempts by others. In The Location of Culture, he uses concepts such as mimicry, interstice, hybridity, and liminality to argue that cultural production is always most productive where it is most ambivalent. Speaking in a voice that combines intellectual ease with the belief that theory itself can contribute to practical political change, Bhabha has become one of the leading post-colonial theorists of this era.

  • Spivak, Gayatri Chakravorty. 2003. A critique of postcolonial reason. Toward a history of the vanishing present. Cambridge: Harvard University Press.

Are the "culture wars" over? When did they begin? What is their relationship to gender struggle and the dynamics of class? In her first full treatment of postcolonial studies, a field that she helped define, Gayatri Chakravorty Spivak, one of the world's foremost literary theorists, poses these questions from within the postcolonial enclave. "We cannot merely continue to act out the part of Caliban," Spivak writes; and her book is an attempt to understand and describe a more responsible role for the postcolonial critic. A Critique of Postcolonial Reason tracks the figure of the "native informant" through various cultural practices-philosophy, history, literature-to suggest that it emerges as the metropolitan hybrid. The book addresses feminists, philosophers, critics, and interventionist intellectuals, as they unite and divide. It ranges from Kant's analytic of the sublime to child labor in Bangladesh. Throughout, the notion of a Third World interloper as the pure victim of a colonialist oppressor emerges as sharply suspect: the mud we sling at certain seemingly overbearing ancestors such as Marx and Kant may be the very ground we stand on. A major critical work, Spivak's book redefines and repositions the postcolonial critic, leading her through transnational cultural studies into considerations of globality.

  • Chaudhuri, Rosinka, and Elleke Boehmer. 2011. The Indian postcolonial. A critical reader. Milton Park, Abingdon, Oxon: Routledge.

India has often been at the centre of debates on and definitions of the postcolonial condition. Offering a challenging new direction for the field, this Critical Reader confronts how theory in the Indian context is responding in vital terms to our understanding of that condition today. The Indian Postcolonial: A Critical Reader is made up of four sections looking in turn at: visual cultures translating cultural traditions the ethical text global/cosmopolitan worlds. Each section is prefaced with a short introduction by the editors that locate these interdisciplinary articles within the contemporary national and international context. Showcasing the diversity and vitality of current debate, this volume collects the work of both established figures and a new generation of cultural critics. Challenging and unsettling many basic premises of postcolonial studies, this volume is the ideal Reader for students and scholars of the Indian Postcolonial.

 

Blízký východ a Severní Afrika - Adéla Provazníková, doktorandka KBV a Vojtěch Šarše, doktorand ÚRS

Být jako Oni aneb jiný mezi Jinými

Jednou ze zásadních otázek postkoloniálních studií je to, jak se koloniálním mocnostem vůbec podařilo nadvládu nad různými částmi světa získat. Orientalismus byl identifikován jako jeden z nástrojů, který umožnil a ospravedlnil kulturní, ekonomickou a politickou dominanci Západu. Byl ale orientalismus, jeho projevy a produkty, na "Východě" vždy vnímán jako prostředek útlaku, kterému je třeba vzdorovat?  Na příkladu Egypta (okupován Francií 1789-1801 a Británií 1882-1922) bude v první části přednášky představena teze Shaden Tageldin, která modeluje vztah kolonizovaného ke kolonizátorovi na základě metafory svádění a zamilování. Její analýza objasňuje proces přijetí západní kulturní nadřazenosti egyptskými intelektuály, kterým ale zároveň přiznává schopnost samostatně a svobodně jednat, nikoli pouze pasivní roli oběti. Jakým způsobem tito intelektuálové nakládali s texty, které ve velkém překládali do arabštiny? Od Napoleonova prohlášení o okupaci přes sociologické a orientalistické práce zdůrazňující nadřazenost evropského společenského uspořádání až po eseje a beletrii, čtení koloniálních textů v kontaktní zóně překladu může ukázat prostředky, kterými kolonizovaný, okouzlený zájmem Západu, sám svoji pozici utvrzuje.

Uvědomění si své vlastní jinakosti a její kontextualizace do koloniálního období, z pozice alespoň částečně asimilovaného kolonizovaného, působícího převážně v koloniální metropoli a píšícího výhradně francouzsky. To je případ tuniského intelektuála, Alberta Memmiho (1920–2020), který žil ve Francii od nezávislosti Tuniska (20. 3. 1956) a zemřel v Paříži. Memmi publikoval svou teoretickou esej – předzvěst postkoloniálního hnutí – v roce 1957 (v roce 1973 získal francouzské občanství). Naráží v ní na otázku observace kolonizovaného kolonizovaným, na problematiku chtěných/nechtěných privilegií, které automaticky přicházejí s pozicí kolonizátora v koloniích a především na mýtus kolonizovaného, který je podle autora kolonizovaným akceptovaný.

Povinná literatura

  • Tageldin, Shaden M. 2011. Disarming Words: Empire And The Seductions Of Translation In Egypt. Berkeley: University of California Press, s. 1–10.
  • Memmi, Albert. 2003. The Colonizer and the Colonized. London: Earthscan, s. 17-25. (Sartrova předmluva), 47-52. (první kapitola - až po “entire enterprise”)

Doporučená literatura

  • Al-Samarrai, Qasim. 2002. "Discussions on Orientalism in Present-Day Saudi Arabia". In Modern Societies & the Science of Religions, Leiden: Brill, s. 283–301.
  • Heschel, Susannah, and Umar Ryad. 2020. The Muslim Reception Of European Orientalism: Reversing The Gaze. Routledge.
  • Lockman, Zachary. 2010. Contending Visions Of The Middle East. Cambridge: Cambridge University Press.
  • Memmi, Albert. 1992. The Pillar of Salt. Translated by Edouard Roditi. Boston: Beacon Press.
  • Mitchell, Timothy. 1988. Colonising Egypt. New York: Cambridge University Press, s. 95–127 (Ch.4 After we have captured their bodies).
  • Salhi, Zahia Smail. 2019. Occidentalism: Literary Representations Of The Maghrebi Experience Of The East-West Encounter. Edinburgh: Edinburgh University Press, s. 93–124 (Ch. 4 ‘La France, c’est moi‘: Love and Infatuation with the Occident).
  • Sartre, Jean-Paul. “Black Orpheus”. In What is literature?. And Other Essays. Harvard University Press, 1988, 289-332. (https://www.amherst.edu/system/files/media/0027/Jean_Paul_Sartre__Black_Orpheus.pdf)

 

Vietnam - Marta Lopatková, Ondřej Crhák

 

[Vietnamci českým pohledem]

 

Přednáška se zaměří na to, jak se proměňoval pohled na Vietnam a Vietnamce v českém prostředí od roku 1918 do současnosti. Výklad poukáže na to, jak byl ovlivňován transnaciolním transferem idejí orientalismu nebo posléze antikolonialismu a internacionalismu. V přednášce bude brán zřetel i na specifický vývoj československé a české vietnamistiky. 

 

Pohled na Vietnamce v českých zemích od 1918 do současnosti procházel specifickým vývojem a dnes pro nás zajímavým vývojem. Ačkoli v žádném období nebylo Československo koloniální mocností, ve smyslu vlastnictví kolonií mimo Evropu docházelo ke kontaktům se zeměmi tzv. Třetího světa, tj. i s Vietnamem.  Díky přeshraničnímu transferů idejí, přebíralo československé prostředí mnoho pohledů a diskurzů o Orientu obecně ze zahraniční.   

 

V období monarchie se nositelem tohoto přenosu stala nejprve šlechta díky svému nadnárodnímu charakteru, který ji umožnil propojení s koloniálním prostředím. S rozvojem univerzitního studia v podobě orientalistiky se studium stalo novým mediem přenosu, další takovým byli obchodníci působící ve Vietnamu.  S příchodem samostatné republiky se část transnacionálního transferu zachovala. Po roce 1948 a příchodu komunistických idejí do řízení státu se postupně transferovaný diskurz začíná měnit. Více záleží na podpoře národněosvobozeneckých hnutí a státní komunikace je rámována antikoloniální a antiimperialistickou politikou. Přes oficiální postoj však narážíme i na projevy rasismu a xenofobie. Období po roce 1989 sice zachovalo mnoho z předchozích let ve vnímání Vietnamu a vietnamské menšiny, nicméně po pomyslném odchodu státního ideologického rámce zůstalo budování obrazu na společnosti samotné, která byla mnohdy ovlivněna příchodem idejí a obrazů ze západu. 

 

Japonsko - Martin Blahota, doktorand KSI

Japonský panasiatismus jako reakce na bělošskou nadřazenost

Japonsko se jako první asijská země dokázalo zmodernizovat a vzepřít evropským kolonizátorům. Jedním z hlavních hnacích motorů japonské modernizace byla z Evropy přejatá myšlenka nacionalismu. Spolu s nacionalismem se v Japonsku začala šířit také idea pannacionalistická – panasiatismus, jehož cílem bylo vytvořit širší blok asijských zemí, který by byl schopný ochránit Japonsko, případně Asii, před Západem. Od konce 19. století do konce 2. světové války vznikla řada typů panasiatismu. Zatímco někteří panasiatisté usilovali o mírové soužití mezi asijskými i západními zeměmi, jiní podporovali agresi jak vůči Západu, tak ostatním asijským zemím včetně Číny, z níž činili svůj vlastní „Orient“. Tento kurz představí hlavní typy panasiatismu a jeho vývoj od zdola budované ideje kulturní spřízněnosti po shora diktovanou válečnou ideologii využitou k legitimizaci japonské imperialistické expanze.  

Povinná literatura

Doporučená literatura

  • Beasley, W. G. 1987. Japanese Imperialism 1894–1945. Oxford: Oxford University Press.
  • Hotta, Eri. 2007. Pan-Asianism and Japan’s War 1931–1945. New York: Palgrave Macmillan.
  • Weber, Torsten. 2018. Embracing "Asia" in China and Japan. Asianism Discourse and the Contest for Hegemony, 1912–1933. Cham: Palgrave Macmillan, 167–213.

 

Korea - Lukáš Kubík, doktorand ÚAS

Korejský etnický nacionalismus jako reakce na japonskou nadřazenost

Projevy etnického nacionalismu lze v Koreji pozorovat od konce 19. století. Klíčovým okamžikem, který spustil etnonacionalistické sentimenty, byla expansivní politika imperiálního Japonska a anexe Korejského poloostrova. Teorie pokrevní návaznosti a rasové čistoty se v Koreji začaly objevovat s nástupem Sin Čchähoovy (1880–1936) národní historie. Korejský nacionalismus vznikl v reakci na japonskou asimilační politiku. Po konci japonské okupace a rozdělení Koreje na dva státy se podoby etnického nacionalismu začaly díky odlišnému socio-ekonomicko-polotickému vývoji v obou státech odlišovat. Zatímco na severu poloostrova vedlo toto ideologické podhoubí k vytvoření kultu Kim Ilsônga a ideji o čisté korejské rase, na Jihu dalo vzniknout sofistikované formě etnického nacionalismu, hluboce zakořeněného v v korejské společnosti. Tato přednáška představí hlavní příčiny vzniku etnického nacionalismu v Koreji na přelomu 19. a 20. století, jeho vliv na ideologii KLDR, a historiografii a výuku “národních” dějin v Korejské republice. 

Povinná literatura

Doporučená literatura

  • Kowner, Rotem, a Walter Demel. Race and Racism in Modern East Asia. Interactions, Nationalism, Gender and Lineage. BRILL, 2015. Kapitola 11. 
  • Lanʹkov, A. N. The real North Korea. Life and politics in the failed Stalinist utopia. Oxford: Oxford University Press, 2013.
  • Tikhonov, Vladimir. Modern Korea and Its Others. Perceptions of the Neighbouring Countries and Korean Modernity. 1st edition. London: Routledge, 2015.

 

Čína - Mariia Guleva, doktorandka KSI

China orientalized and orientalizing

From the times of Jesuit missionaries' arrival in China the information about this country in Europe was actively accumulated and interpreted to various means and ends. However, it has been a widely acknowledged issue that the idealized or demonized perceptions of China led to an 'Orientalistic' approach to studying and imagining China. While contemplating this problem, it is also necessary to ponder the matter of China's own role in both shaping its Orientalist image and participating in re-shaping it to China's purposes. From this point of view, this lecture's discussion turns to Arif Dirlik's paper on Asian intellectuals' "self-orientalisation", as well as to Daniel Vukovich's analysis of Chinese party-state's internalisation of Orientalism in the PRC years. Additionally, the discussion proposes to look into the most radical forms of Orientalist dehumanisation in the form of 'yellow peril' discourse and its personification, Dr. Fu Manchu. As the outcome of the lecture, students should become more aware of both the practical implications of Orientalism in Chinese politics and the complicated nature of factors contributing to China-related Orientalism.

Povinná literatura

Doporučená literatura

  • Frayling, Christopher. 2014. The Yellow Peril: Dr. Fu Manchu and the Rise of Chinaphobia. London: Thames and Hudson. ISBN: 9780500252079.
  • Vukovich, Daniel F. 2012. China and Orientalism. Western Knowledge Production and the P.R.C. London and New York: Routledge, Taylor and Francis Group. ISBN: 9780415592208.

 

Tibet - Martin Hanker, Petr Jandáček, doktorandi ÚAS

Osvoboďme Tibet! Osvoboďme? Tibet?

V úvodní části představíme studentům dvě polohy orientalismu, které jsou pokládány za charakteristické vzhledem k Tibetu. První z nich je pohled na Tibet jako na bájnou duchovní zemi, studnici neznámé moudrosti zvanou Šangri-la, kterou v Tibetu viděli např. theosofové. James Hilton ji ve své novele Ztracený obzor zpopularizoval a dodnes do jisté míry přežívá v esoterice a New Age. V rámci tohoto stereotypu si z Tibetu odnášíme nějaké poznání. Druhým stereotypem je muzeum, jakási „země zastaveného času“ – zaostalé, barbarské a kruté místo. Tomu je nezbytné buď přinést světlo civilizace a modernity, nebo jej izolovat a citlivě konzervovat do podoby skanzenu. Takto Tibet viděli někteří představitelé britské koloniální správy a podobný obraz dodnes přežívá v oficiálním diskurzu ČLR. Po krátké reflexi eseje G. Dreyfuse reagující na Lopezovu aplikaci Saidova orientalismu na tibetské prostředí se budeme věnovat exkurzu do vizuální antropologie. Ukážeme si na příkladech uváděných Clare Harris, jak vnímání Tibetu mohlo ovlivnit vizuální materiál, který v a o Tibetu vznikal a zkusíme tento přístup aplikovat na ukázku z „dokumentu“ natočeného českými filmaři Sísem a Vanišem (1954). Na závěr si na příkladu skloubení západních ekologických myšlenek s buddhistickými představami zkusíme ukázat, jak vzniká vzájemně líbivý narativ „zelených Tibeťanů“, ve kterém se pasivní objekt orientalismu prolíná s aktivním již samostatným subjektem, čímž vzniká prostor pro vyjednávání o „nové“ identitě.

Povinná literatura

  • Dreyfus, Georges. 2005. “Are We Prisoners of Shangrila? Orientalism, Nationalism, and the Study of Tibet.” Journal of the International Association of Tibetan Studies 1 (October 2005): 1–21.
  • Harris, Clare. 2012. The Museum on the Roof of the World. Art, Politics, and the Representation of Tibet. The University of Chicago Press: 26-27 (the case of Gloucestershire gau) a 121-122 (the case of Taktsang nuns photo)

Doporučená literatura

  • Bharati, Agehananda. 1974. “Fictitious Tibet: The Origins and Persistence of Rampaism.” Tibet Society Bulletin 7: 1–11.
  • Coleman, James William. 2001. The New Buddhism. The Western Transformation of an Ancient Tradition. Oxford and New York: Oxford University Press.
  • Hilton, James. 1933. Lost Horizon. Macmillan.
  • Hladíková, Kamila. 2013. The Exotic Other and Negotiation of Tibetan: Representation of Tibet in Chinese and Tibetan fiction of the 1980s. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.
  • Hopkirk, Peter. 1982. Trespassers on the Roof of the World. The Race for Lhasa. John Murray.
  • Kolås, Åshild. 2007. Tourism and Tibetan Culture in Transition. A Place Called Shangrila. London and New York: Routledge.
  • Lopez, Jr., Donald S. 1999. Prisoners of Shangri-La. Tibetan Buddhism and the West. The University of Chicago Press.
  • Lopez, Jr., Donald S., ed. 1995. Curators of the Buddha. The Study of Buddhism under Colonialism. Chicago and London: The University of Chicago Press.
  • McMillin, Laurie Hovell. 2001. English in Tibet, Tibet in English: Self-Presentation in Tibet and the Diaspora. New York: Palgrave.
  • Rozehnalové, Jana. 2003. “Obzor znovu nalezený - bádání o vysněném Tibetu.” Sacra 1: 18–27.
  • Shakabpa, T. W. D. 2010. One Hundred Thousand Moons. London: Brill.
  • Sís, V. a J. Vaniš. 1959. Země zastaveného času. Praha: Mladá fronta.

 

Turecko - Jonáš Vlasák, doktorand UAS, Filip Kaas, doktorand KBV

Orientalismus alafranga a alaturka

Podobně jako se Istanbul rozkládá na pomezí Evropy a Asie, považuje osmanský intelektuál Ahmed Midhat Efendi Osmanskou říši po období tanzimatu za společnost, která se neztotožňuje ani s evropskou ani s islámskou civilizací. S pomocí cestopisů, žánru bohatého na stereotypy a jejich střetávání, se na tuto liminální pozici podíváme ze dvou úhlů: 1) českých cestovatelů po Osmanské říši/Turecku; 2) osmanských cestovatelů po Orientu (a případně Okcidentu) a podíváme se, jakým způsobem se vypořádávali cestovatelé se stereotypy, se kterými se po dané imaginární geografii pohybují. Obě polohy orientalismu (alafranga i alaturka) porovnáme a pokusíme se zhodnotit, do jaké míry jsou pohledy analogické a do jaké míry jsou tranzitivní. Na závěr se dotkneme orientalistického tématu per se, tedy chápání evropské identity, ve které obraz “Turka”, jakožto nejbližšího “jiného”, hraje důležitou roli již od středověku.

Povinná četba

  • Lukavec, Jan. 2013. Od českého Tokia k exotické Praze. Praha: Marven.
  • Malečková, Jitka; Kučera, Petr. 2019. Z Istanbulu až na konec světa. Osmanské cestopisy z přelomu 19. a 20. století. Praha: Academia.

Doporučená četba

  • Anderson, Benedict. 2006. Imagined communities. Reflections on the origin and spread of nationalism. Verso books.
  • Lewis, Reina. 2004. Rethinking orientalism. Women, travel, and the Ottoman harem (Vol. 4). Rutgers University Press.
  • Mendel, Miloš; Ostřanský, Bronislav; Rataj, Tomáš. 2008. Islám v srdci Evropy. Vlivy islámské civilizace na dějiny a současnost českých zemí. Praha: Academia.
  • Rataj, Tomáš. 2002. České země ve stínu půlměsíce. Obraz Turka v raně novověké literatuře z českých zemí. Dolní Břežany: Scriptorium.

 

Rusko - Mariia Guleva, doktorandka KSI

Russia as the East and the West

Russia's position between the West and the East makes this country at once the subject and the object of Orientalism. This duality is explored here, on the one hand, by pondering over the history of Russia's interactions with 'the Orient' - including such wide variety of entities as nomadic peoples of the steppe, Islamic empires of the Near East, and Manchu rulers of China; while on the other hand, by considering Europe's contacts with and perceptions of Muscovy and later Russia, as well as Russia's attitude to the West. By looking at these contradictory trends, this lecture aims at raising awareness about the complexity of perceiving 'the Other' and the paradoxical dynamics of Russia's shifts between perceiving itself as the East and the West.

Povinná literatura

  • Schimmelpenninck van der Oye, David. 2010. Russian Orientalism: Asia in the Russian Mind from Peter the Great to the Emigration. New Haven, CT: Yale University Press. ISBN: 9780300110630. pp.: 1–11, 224–240.

Doporučená literatura

  • Soboleva, Olga, and Angus Wrenn. 2017. From Orientalism to Cultural Capital. The Myth of Russia in British Literature of the 1920s. Bern: Peter Lang AG. ISBN: 9783034322034.
  • Tolz, Vera. 2011. Russia's Own Orient. The Politics of Identity and Oriental Studies in the Late Imperial and Early Soviet Periods. Oxford University Press. ISBN: 9780199594443.
  • Zorin, Alexander V. 2020. “Some Critical Remarks on the Book “Russian Orientalism” by the Canadian Slavist David Schimmelpenninck van der Oye”. Вестник Санкт-Петербургского Университета. Востоковедение и Африканистика 12(3): 466–475. DOI: https://doi.org/10.21638/spbu13.2020.310.

 

Česká reflexe (1, literatura) - Jiří Hubáček, doktorand, Ústav české literatury a komparatistiky

Česká literární recepce Orientu

Přednáška se pokusí na příkladu české literární recepce Indie zvýraznit některá zákldní témata, jež jsou specifická pro českou reflexi Orientu, a to od počátků přibližně do 30. let 20. století. Jejím cílem proto není a nemůže být vyčerpávající faktografický přehled, zaměří se spíše k různým možnostem literárního uchopení daného tématu napříč staletími i literárními žánry. Obecnější historický přehled bude doplněn podrobnější analýzou ukázek z pěti českých či slovenských literárních děl, jež proto také tvoří povinnou literaturu k dané přednášce. Literatura sekundární naproti tomu částečně reflektuje širší evropský kontext literární (a duchovní) reflexe Orientu, částečně se vztahuje především ke dvěma prvním textovým ukázkám, kde se lze o širší sekundární literaturu opřít. Textové ukázky byly záměrně voleny tak, aby pokud možno poskytly základ k diskusi nejen nad českou recepcí Orientu, nýbrž i nad hranicemi a mezemi saidovských a postkoloniálních interpretací literárních textů. Cílem přednášky je tak jednak nastínit šíři spektra literárních reflexí Orientu v našem prostředí, jednak poukázat na beletristický text jako na specifické médium a na nebezpečí jeho přímočarých interpretací, nereflektujících tuto literárnost jako specifický znak díla.

Povinná literatura

  • ŠIMEK, František (ed.). Cestopis tzv. Mandevilla. K vydání připravil a poznámkami a slovníčkem opatřil František Šimek. Praha: SNKLU, 1963, s. 103–105 (Indie, sbírání pepře), 115–118 („lidská monstra“). [text ve staročeštině]
  • KRAMERIUS, Václav Matěj. Dva indické „cestopisy“. Ediční příprava a komentář Jiří Hubáček. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2019, s. 78–80 (obyčeje Indů, popis Ágry), 214–216 (otrokářství v portugalské Góe).
  • HOLLÝ, Ján. Svatopluk. Spev šestí, vv. 100–243 (původ Slovanů z Indie).Volně dostupné na: https://zlatyfond.sme.sk/dielo/10/Holly_Svatopluk/6 [text v bernolákovské slovenštině].
  • VRCHLICKÝ, Jaroslav. Anuradhapura. In: Tiché kroky. Praha: J. Otto, 1905, s. 29.
  • CZECH Z CZECHENHERZU, Arnošt. Joginovo tajemství, Dopis přítelkyni z Kalkutty. In: Má Indie: Básnická evokace. Praha, 1938, s. 17–18, 21–22.

Doporučená literatura

  • BUDIL, Ivo T. Od prvotního jazyka k rase. Utváření novodobé evropské identity v kontextu orientální renesance. Praha: Academia, 2002.
  • FUJDA, Milan. Akulturace hinduismu a formování moderní religiozity. K sociálním dějinám českého okultismu 1891–1941. Praha: Malvern, 2010.
  • GLASENAPP, Helmuth von. Das Indienbild Deutscher Denker. Stuttgart: H. K. Koehler Verlag, 1960.
  • HALBFASS, Wilhelm. India and Europe. An Essay in Philosophical Understanding. Delhi: Motilal Banarsidass, 1988.
  • KRÁSA, Miloslav. Looking towards India. A Study in East-West Contacts. Prague: Orbis, 1969.
  • SCHWAB, Raymond. The Oriental Renaissance. Europe’s Rediscovery of India and the East, 1680–1880. Translated by Gene Patterson-Black and Victor Reinking, foreword by Edward W. Said. New York: Columbia University Press, 1984.
  • STORCHOVÁ, Lucie. Ägypter wussten Ihre Köpfe zu gebrauchend. Orientalische Alterität in den fiktiven Reisebeschreibungen von Václav Matěj Kramerius (1802–1808). In: BORN, Robert; LEMMEN, Sarah (eds.): Orientalismen in Ostmitteleuropa. Diskurse, Akteure und Disziplinen vom 19. Jahrhundert bis zum Zweiten Weltkrieg. Bielefeld: Transcript, 2014, s. 147–186.
  • VALTROVÁ, Jana. Středověká setkání s „jinými“. Modloslužebníci, židé, saracéni a heretici v misionářských zprávách o Asii. Praha: Argo, 2011.
  • WILLSON, Amos Leslie. A Mythical Image. The Ideal of India in German Romanticism. Durham: Duke University Press, 1964.

 

Česká reflexe (2, duchovno) – Martin Hanker, Petr Jandáček, doktorandi ÚAS

Český Tibet – tajemný, svobodný, zaostalý 

Cílem této přednášky není pojednávat o přítomnosti Orientu v české spiritualitě obecně. Namísto toho se budeme věnovat jednomu z výrazných motivů českého duchovna: jeho převládající indicko-tibetské linii, která se táhne prakticky celým dvacátým stoletím. Ústí až v porevoluční pouto mezi Václavem Havlem a 14. dalajlamou, díky čemuž zvláštním způsobem vystupuje z prostředí samizdatu a undergroundu do veřejného prostoru prosáklého tzv. “hollywoodským buddhismem”. Nabírá tím novou podobu, ve které se skloubí náboženství, politika a ekonomika do jednoho populárně-esoterického organismu, který se zdá býti v lecčems "typicky českým". Roli tibetských a indických představ tak lze označit jako do jisté míry tendenční, nahrazující starší a hlouběji zakořeněné myšlenkové proudy spojené s hermetismem, židovskou mystikou a podobně. Zde se vrátíme k naší předcházející přednášce o Tibetu: dvě diskurzivní polohy ve kterých se Tibet pohybuje (teosoficko-esoterická vs. muzejně-archivní) jsou v českém prostředí akcentovány odlišně oproti západním zemím: prvně jmenovaná vystupuje jasně do popředí. Tento fakt budeme ilustrovat na relativně širokém spektru literárních ukázek z druhé poloviny dvacátého století, ve kterých jednotliví autoři vykreslují své pojetí Tibetu, často poměrně svérázné. Cílová skupina čtenářů těchto autorů byla početná a hlavně různorodá, pokrývající množství společenských kruhů a vrstev. České představy o Tibetu tak hluboce zakořenily v naší společnosti, že se staly i předmětem hoaxů a dezinformací.

Povinná literatura

  • Meyrink, Gustav. 1993. “Hledání démonů v Tibetu” in Hašiš a jasnozřivost. Praha: Volvox globator. s. 40–44.
  • Minařík, Květoslav. 1996. Milarepa. Praha: Canopus. s. 25–27 + 31–34 + vybrané poznámky (začínají na s. 35).
  • Beba, Karel. 1958. Tajemný Tibet. Praha: Naše vojsko. s. 129–140.
  • Lesný, Vincenc. 1948. Buddhismus. Praha: Samcovo knihkupectví. s. 375–381.
  • Tomáš, Eduard. 1994. “Zloděj Snů” in Růžový Elixír. Praha: Avatar. s. 13–21.

Doporučená literatura

  • Urban, Hugh. 2008. “The Yoga of Sex: Tantra, Orientalism, and Sex Magic in the Ordo Templi Orientis.” In Hidden Intercourse. Eros and Sexuality in the History of Western Esotericism, edited by Wouter J. Hanegraaff, and Jeffrey Kripal. Leiden: Brill Publishers. s. 401–443. 
  • Rozehnalová, Jana. 2005. “Zrcadlo orientalismu – obrazy Tibetu v českém prostředí.” Mezinárodní vztahy (3): 44–62.
  • Anonym. 2016. Než budete s idioty věšet tibetské vlajky in Severočeská pravda: List pokrokových občanů. Available at  severoceskapravda.cz: http://www.severoceskapravda.cz/index.php/historie/716-než-budete-s-idioty-věšet-tibetské-vlajky [12.1.2021].
  • Slobodník, Martin. 2016. O tradičním Tibetu: propaganda versus fakta in Manipulátoři. Available at manipulatori.cz: https://manipulatori.cz/o-tradicnim-tibetu-propaganda-versus-fakta/ [12.1.2021].
  • Hanker, Martin a Jandáček, Petr. 2020. “Dynamika tibetských motivů v českém esoterismu a spiritualitě” in Dingir 3/2020, s. 83–86.

 

 
 
 
 
 
 
 
Univerzita Karlova | Informační systém UK