|
|
|
||
|
Poslední úprava: BENESZ (01.10.2015)
Historiografie a politika v dlouhém 19. století Marek Fapšo - Roman Pazderský (ZS 2015/2016) Anotace: V průběhu dlouhého 19. století, jak se obvykle traduje, dospěla historická věda ke své vědeckosti. Konečně prý objevila metodologický podklad a z něj plynoucí metodické nástroje, které ji definitivně postavili na roveň věd přírodních v cestě za poznáním pravdy. V téže době však došlo zároveň také ke vzniku moderní občanské společnosti a s tím úzce souvisejícímu nástupu dosud nevídané politizace veřejnosti, přičemž jedním z ústředních legitimizačních argumentů politiky se vlivem všudypřítomného historismu v evropském kulturním okruhu staly právě dějiny. Jak tematizovat tento podvojný vztah historie v dlouhém 19. století? Jaké všechny politické implikace měla historiografie ve sledované době? A co vlastně znamená ona "vědecká objektivita" s ohledem na zájmy emancipujících se politických skupin? To jsou jen některé z klíčových otázek našeho kurzu. Během jednoho semestru nebude samozřejmě možné pojmout veškerou látkou související s ústřední otázkou přednáškového cyklu. Zaměříme se proto pouze na okruh českých zemí, respektive na vybrané kapitoly z něj. Rozhodně nepůjde o kaleidoskop kritiků vědeckosti historiografie, ale o hloubkovou analýzu konkrétních fenoménů v jejich rozpornosti. Každému z uvedených témat budou věnována dvě setkání - první bude přednáška osvětlující jeho základní aspekty, druhé pak seminář nad primárními texty. Přehled témat: 1) dějepisectví a státní loajalita (osvícenství mezi autonomií rozumu a prospěchem státu) 2) dějepisectví a národní hnutí (politické aspekty Palackého filozofie dějin) 3) dějepisci a "kolaborace" (případ W. W. Tomek) 4) češství a němectví v dějepisectví (Antonín Gindely na pomezí národů) 5) vědeckost a politická angažovanost (problém dialogu českého a německého dějepisectví) 6) apolitický "pozitivismus"? (aporie historické vědy, J. Goll, A. Rezek, J. Kalousek) 7) dějepisectví a státní loajalita (Gollova škola a zrod ČSR) Atestace: Podmínkou udělení zápočtu je aktivní účast na přednáškách a seminářích. Zkoušku je možno získat za vypracování analytického výkladu jednoho z primárních textů, které budou nabídnuty během výuky. Literatura: Kamil ČINÁTL, Dějiny a vyprávění. Palackého Dějiny jako zdroj historické obraznosti národa, Praha 2011 Petr ČORNEJ, České romantické dějepisectví mezi osvícenstvím a pozitivismem, in: Český romantismus v evropském kontextu, Praha 1993 Josef FISCHER, Myšlenka a dílo Františka Palackého I-II, Praha 1926-1927 Bohumil JIROUŠEK, Antonín Rezek, České Budějovice 2002 Bohumil JIROUŠEK - Josef BLÜML - Dagmar BLÜMLOVÁ (edd.), Jaroslav Goll a jeho žáci, České Budějovice 2005 Bohumil JIROUŠEK, Jaroslav Goll. Role historika v české společnosti, České Budějovice 2006 Otakar JOSEK, Život a dílo Josefa Kalouska, Praha 1922 Martin KUČERA, Pekař proti Masarykovi (historik a politika), Praha 1995 Martin KUČERA, Rakouský občan Josef Pekař. (Kapitola z kulturně politických dějin), Praha 2005 František KUTNAR - Jaroslav MAREK, Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví. Od počátků národní kultury až do sklonku třicátých let 20. století, Praha 2009 Robert LUFT, "Politische Professoren" in Böhmen 1861-1914, in: Hans LEMBERG - Karel LITSCH - Richard Georg PLASCHKA - György RÁNKI (hrsg.), Bildungsgeschichte, Bevölkerungsgeschichte, Gesellschaftsgeschichte in den böhmischen Ländern und in Europa. Festschrift für Jan Havránek zum 60. Geburtstag, Wien-München 1988, s. 286-306 Jaroslav MAREK, O historismu a dějepisectví, Praha 1992 Eduard MAUR, Myšlenkový svět českých osvícenských historiků, in: Jaroslav LORMAN - Daniela TINKOVÁ (edd.), Post tenebras spero lucem. Duchovní tvář českého osvícenství, Praha 2009, s. 164-173 Martin NODL, Dějepisectví mezi vědou a politikou. Úvahy o historiografii 19. a 20. století, Brno 2007 Josef PEKAŘ, Dějepisectví, in: Památník na oslavu padesátiletého panovnického jubilea Jeho Veličenstva císaře a krále Františka Josefa I. Vědecký a umělecký rozvoj v národě českém 1848 - 1898, Praha 1898 Richard Georg PLASCHKA, Von Palacký bis Pekař. Geschichtswissenschaft und Nationalbewusstsein bei den Tschechen, Graz - Köln 1955 Vilém PREČAN, Historiografie a politika, Soudobé dějiny 1, 1994, s. 199-205 Miloš ŘEZNÍK (ed.), W. W. Tomek, historie a politika (1818-1905): sborník příspěvků královéhradecké konference k 100. výročí úmrtí W. W. Tomka, Pardubice 2006 Jiří ŠTAIF, Historici, dějiny a společnost. Historiografie v českých zemích od Palackého a jeho předchůdců po Gollovu školu. 1790-1900, Praha 1997 Tomáš VOJTĚCH, Česká historiografie a pozitivismus. Světonázorové a metodologické aspekty, Praha 1984 Jaroslav WERSTADT, Politické dějepisectví XIX. století a jeho čeští představitelé. (Kapitola z ideového vývoje moderní české historiografie), Český časopis historický 26, 1920, s. 1-93 |
|
||
|
Poslední úprava: BENESZ (01.10.2015)
Historiografie a politika v dlouhém 19. století Marek Fapšo - Roman Pazderský (ZS 2015/2016) Anotace: V průběhu dlouhého 19. století, jak se obvykle traduje, dospěla historická věda ke své vědeckosti. Konečně prý objevila metodologický podklad a z něj plynoucí metodické nástroje, které ji definitivně postavili na roveň věd přírodních v cestě za poznáním pravdy. V téže době však došlo zároveň také ke vzniku moderní občanské společnosti a s tím úzce souvisejícímu nástupu dosud nevídané politizace veřejnosti, přičemž jedním z ústředních legitimizačních argumentů politiky se vlivem všudypřítomného historismu v evropském kulturním okruhu staly právě dějiny. Jak tematizovat tento podvojný vztah historie v dlouhém 19. století? Jaké všechny politické implikace měla historiografie ve sledované době? A co vlastně znamená ona "vědecká objektivita" s ohledem na zájmy emancipujících se politických skupin? To jsou jen některé z klíčových otázek našeho kurzu. Během jednoho semestru nebude samozřejmě možné pojmout veškerou látkou související s ústřední otázkou přednáškového cyklu. Zaměříme se proto pouze na okruh českých zemí, respektive na vybrané kapitoly z něj. Rozhodně nepůjde o kaleidoskop kritiků vědeckosti historiografie, ale o hloubkovou analýzu konkrétních fenoménů v jejich rozpornosti. Každému z uvedených témat budou věnována dvě setkání - první bude přednáška osvětlující jeho základní aspekty, druhé pak seminář nad primárními texty.
Přehled témat: 1) dějepisectví a státní loajalita (osvícenství mezi autonomií rozumu a prospěchem státu) 2) dějepisectví a národní hnutí (politické aspekty Palackého filozofie dějin) 3) dějepisci a "kolaborace" (případ W. W. Tomek) 4) češství a němectví v dějepisectví (Antonín Gindely na pomezí národů) 5) vědeckost a politická angažovanost (problém dialogu českého a německého dějepisectví) 6) apolitický "pozitivismus"? (aporie historické vědy, J. Goll, A. Rezek, J. Kalousek) 7) dějepisectví a státní loajalita (Gollova škola a zrod ČSR)
Atestace: Podmínkou udělení zápočtu je aktivní účast na přednáškách a seminářích. Zkoušku je možno získat za vypracování analytického výkladu jednoho z primárních textů, které budou nabídnuty během výuky. Literatura: Kamil ČINÁTL, Dějiny a vyprávění. Palackého Dějiny jako zdroj historické obraznosti národa, Praha 2011 Petr ČORNEJ, České romantické dějepisectví mezi osvícenstvím a pozitivismem, in: Český romantismus v evropském kontextu, Praha 1993 Josef FISCHER, Myšlenka a dílo Františka Palackého I-II, Praha 1926-1927 Bohumil JIROUŠEK, Antonín Rezek, České Budějovice 2002 Bohumil JIROUŠEK - Josef BLÜML - Dagmar BLÜMLOVÁ (edd.), Jaroslav Goll a jeho žáci, České Budějovice 2005 Bohumil JIROUŠEK, Jaroslav Goll. Role historika v české společnosti, České Budějovice 2006 Otakar JOSEK, Život a dílo Josefa Kalouska, Praha 1922 Martin KUČERA, Pekař proti Masarykovi (historik a politika), Praha 1995 Martin KUČERA, Rakouský občan Josef Pekař. (Kapitola z kulturně politických dějin), Praha 2005 František KUTNAR - Jaroslav MAREK, Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví. Od počátků národní kultury až do sklonku třicátých let 20. století, Praha 2009 Robert LUFT, "Politische Professoren" in Böhmen 1861-1914, in: Hans LEMBERG - Karel LITSCH - Richard Georg PLASCHKA - György RÁNKI (hrsg.), Bildungsgeschichte, Bevölkerungsgeschichte, Gesellschaftsgeschichte in den böhmischen Ländern und in Europa. Festschrift für Jan Havránek zum 60. Geburtstag, Wien-München 1988, s. 286-306 Jaroslav MAREK, O historismu a dějepisectví, Praha 1992 Eduard MAUR, Myšlenkový svět českých osvícenských historiků, in: Jaroslav LORMAN - Daniela TINKOVÁ (edd.), Post tenebras spero lucem. Duchovní tvář českého osvícenství, Praha 2009, s. 164-173 Martin NODL, Dějepisectví mezi vědou a politikou. Úvahy o historiografii 19. a 20. století, Brno 2007 Josef PEKAŘ, Dějepisectví, in: Památník na oslavu padesátiletého panovnického jubilea Jeho Veličenstva císaře a krále Františka Josefa I. Vědecký a umělecký rozvoj v národě českém 1848 - 1898, Praha 1898 Richard Georg PLASCHKA, Von Palacký bis Pekař. Geschichtswissenschaft und Nationalbewusstsein bei den Tschechen, Graz - Köln 1955 Vilém PREČAN, Historiografie a politika, Soudobé dějiny 1, 1994, s. 199-205 Miloš ŘEZNÍK (ed.), W. W. Tomek, historie a politika (1818-1905): sborník příspěvků královéhradecké konference k 100. výročí úmrtí W. W. Tomka, Pardubice 2006 Jiří ŠTAIF, Historici, dějiny a společnost. Historiografie v českých zemích od Palackého a jeho předchůdců po Gollovu školu. 1790-1900, Praha 1997 Tomáš VOJTĚCH, Česká historiografie a pozitivismus. Světonázorové a metodologické aspekty, Praha 1984 Jaroslav WERSTADT, Politické dějepisectví XIX. století a jeho čeští představitelé. (Kapitola z ideového vývoje moderní české historiografie), Český časopis historický 26, 1920, s. 1-93
|