PVP 1 Soudobé dějiny českých zemí. Metody, koncepty, ideje - AHSV00773
|
|
Rozvrh Nástěnka
|
||
|
Poslední úprava: doc. PhDr. Jan Randák, Ph.D. (18.09.2014)
PhDr. Jan Randák, Ph.D., Mgr. Marek Fapšo Anotace: Témata soudobých dějin českých zemí se v posledních letech staly jedním z nejvíce rostoucích polí v historiografii České republiky. Díky rostoucímu množství vznikajících prací se zdá být stále aktuálnější promýšlení jejich metodologického zakotvení, limitů a možností. Specializační přednáška bude pojata jako cyklus tématických celků, které přiblíží problematiku soudobých dějin v jejich specifičnosti. Nepůjde tedy o převyprávění toho, jak tyto dějiny proběhly, ale o nabídku palety určitých možností, jak o nich psát a jak je nahlížet. Primárním cílem rozhodně není a nebude reprodukce faktografických údajů, které lze nalézt v nejrůznějších přehledových kompendiích i monografických studiích. Naopak, na konkrétních příkladech ze soudobých dějin českých zemí budou odhalovány a rozebírány širší otázky jejich výkladu, které by mohly být inspirací a podnětem k dalšímu vlastnímu bádání. V každé kapitole nepůjde jen o abstraktní meditace na poli teorie historické vědy, ale bude vždy zohledněn aspoň jeden konkrétní materiálový případ, na němž budou ony teoretické myšlenky zřetelnější a jasnější. Zároveň na každou přednášku bude navazovat jedna seminární dvouhodinovka pro práci s texty i jinými médii. Témata: 1) Periodizace, konceptualizace, tematizace. Co se soudobými dějinami? Co jsou soudobé dějiny? Kdy začínají? Kdo a co do nich patří? To jsou otázky, které stojí na začátku každého bádání v tomto tématu. Nikdy na ně nelze odpovědět jednoznačně a normativně závazně, nicméně je třeba si uvědomit, že vždy vycházejí ze zvolené metodologie a mají svůj podmíněný charakter. V tomto tématickém celku budou představeny dva konkrétní příklady uchopení soudobých dějin českých zemí a na nich budou demonstrovány meze a limity, které každá konceptualizace má. 2) Kontinuity a zlomy. Má toto dělení smysl? Díváme-li se na různá pojetí soudobých dějin, nalezneme mnoho příkladů toho, kdy jsou vykládány jako produkt a důsledek předchozího období, a rovněž mnoho příkladů, v nichž jsou zdůrazňovány zlomy a revoluce, které soudobé dějiny vyčleňují a oddělují od doby předcházející. Jsou důležitější zlomy nebo kontinuity? Má vůbec tato otázka smysl? 3) Národ, země, Evropa. Jak vidět soudobé dějiny? Soudobé dějiny českých zemí bývá z velké části spojovány s určitou formou socialismu. Lze ale porozumět těmto dějinám jen z pohledu českých zemí, z pohledu národních dějin, nebo jsou otázkou středoevropského prostoru, či patří do dějin světového bipolárního systému? Co všechno je třeba zohlednit a jaké má takové zohlednění důsledky? 4) Paměť a vzpomínání. Výhoda a problém soudobých dějin? Jedním ze zcela nenahraditelných a zvláštních rysů soudobých dějin je existence pamětníků. K žádnému jinému období tento druh pramene neexistuje. Jak s ním ale pracovat? Je to výhoda či břímě, se kterým se musí historiografie vypořádat? 5) Marxismus. Kapitola z dějin idejí. O marxismu a marxismu-leninismu toho bylo řečeno mnoho. Zůstává však otázkou, jak vlastně tento fenomén vykládat. Jak vlastně psát dějiny pojmů v soudobých dějinách? Slova socialismus, komunismus, revoluce, disent, lágr, kádr či estébák jsou zcela formativní a určují historické vnímání soudobých dějin. Má ale historiografie konceptuální aparát, jak s nimi naložit, aby nezůstaly jen jako nereflektovaná slovíčka a slogany? 6) Psaní o soudobých dějinách. Historik na pomezí vědy a aktivismu. Často opomíjeným aspektem soudobých dějin je zřetelná blízkost historika a doby, o níž píše. Stojí jí nejblíže ze všech epoch a to na něho klade určité nároky. Navíc je téma soudobých více než kterékoli jiné ovlivněno zájmem a pozorností médií, jež hrají nezastupitelnou roli při formování historického vědomí. Některé historiografické texty se dostaly do centra pozornosti i v rámci širší veřejnosti a tyto kauzy znovu vznesly otázku po roli historika a společnosti. Jaký je vztah soudobých dějin, přítomnosti a historikovy osobnosti v procesu psaní o dějinách? Kde vlastně historik stojí? Základní česky psaná literatura: Jan ASSMANN, Kultura a paměť. Písmo, vzpomínka a politická identita v rozvinutých kulturách starověku, Praha 2001 Zdeněk BENEŠ, Dějiny a přítomnost. Zamyšlení nad povahou soudobých dějin, Soudobé dějiny 6, 1999, č. 1, s. 45-54 Kamil ČINÁTL, Dějiny a vyprávění. Palackého Dějiny jako zdroj historické obraznosti národa, Praha 2011 Maurice HALBWACHS, Kolektivní paměť, Praha 2009 Peter HEUMOS, Vyhrňme si rukávy, než se kola zastaví!, Praha 2006 Jan KALOUS-Jiří KOCIÁN (edd.), Český a slovenský komunismus (1921-2011), Praha 2012 Jan KŘEN, Dvě století střední Evropy, Praha 2006 Jiří KŘESŤAN, Zdeněk Nejedlý (politik a vědec v osamění), Praha 2013 Vladimír MACURA, Šťastný věk (a jiné studie o socialistické kultuře), Praha 2008. Françoise MAYER, Češi a jejich komunismus. Paměť a politická identita, Praha 2009s Michal PULLMANN, Konec experimentu. Přestavba a pád komunismu v Československu, Praha 2011 Jan RYCHLÍK, Češi a Slováci ve 20. století. Spolupráce a konflikty 1914-1992, Praha 2012 Vítězslav SOMMER, Angažované dějepisectví. Stranická historiografie mezi stalinismem a reformním komunismem 1950-1970, Praha 2011 Veronika STŘEDOVÁ (ed.), České, slovenské a československé dějiny. Moderní přístupy k soudobým dějinám, Ústí nad Orlící 2006 Miroslav VANĚK (ed.), Obyčejní lidé...?! Pohled do života tzv. mlčící většiny, Praha 2009 další texty a dílčí studie včetně relevantní zahraniční literatury budou představeny v rámci jednotlivých témat na hodinách Podmínky atestace: Pro udělení zápočtu či kolokvia bude vyžadována aktivní účast na hodinách, především v rámci seminárních debat nad konkrétními materiály. Zkouška bude udělena na základě odevzdání odborné studie v rozsahu 10 normostran na zadané téma. |