PVP 3 Lucemburské Čechy. Král, země a panovnická doména - AHS444V177
|
|
Rozvrh Nástěnka
| Soubory | Komentář | Kdo přidal | |
 |
sylabus.docx | Mgr. Tomáš Velička, Ph.D. | |
|
||
|
Jak psát dějiny? Styly historiografie
ZS 2016/2017 Kamil Činátl, Ph.D. Anotace: Kurz se zaměřuje na roli jazyka a stylu v kontextu historického poznání. Nabídne základní přehled o možnostech historiografického psaní. Kromě ukázek z české historické vědy bude pozornost zacílena i na současné trendy ve světové historiografii (možnosti biografie, návrat vyprávění, jak psát mikrohistorii, role subjektu ve vědeckém textu aj.). Absolvent získá povědomí o konceptech, které reflektují roli jazyka v rámci historického poznání, získá též zkušenost s jejich aplikací do historiografické praxe. Součástí kurzu budou i drobná praktická cvičení, zaměřená na rozvoj stylistických dovedností. Kromě tvorby textů bude věnována pozornost i jejich vnímání (recepce). Konstrukt modelového čtenáře představuje důležitou část tvůrčí práce s jazykem a stylem. Sylabus: 1) Proč se zabývat jazykem? Představuje stylistika pouze praktickou, řemeslnou dovednost, nebo výrazněji ovlivňuje formy historického vědění? Role jazyka v rámci epistemologie společenských věd, dopady psaní a čtení na možnosti historického poznání, seznámení s odbornou literaturou k tématu. 2) Čtení z české historiografie I.: od Františka Palackého k Zdeňkovi Nejedlému. Vybrané ukázky z kanonických textů českého dějepisectví, pluralita stylistických forem, provázanost stylu a metodologie historické vědy. 3) Čtení z české historiografie II.: od Františka Kutnara k současné produkci. Vybrané ukázky z kanonických textů českého dějepisectví, pluralita stylistických forem, provázanost stylu a metodologie historické vědy. 4) Jazyk a styl jako kritéria vědeckosti historiografie. Srovnání středoevropské, francouzské a angloamerické tradice vědeckého psaní, styl jako figura či ornament vs. styl jako nástroj poznávání, proměny modelového čtení vědeckých textů. 5) K čemu slouží učebnice dějepisu? Případová studie zaměřená na typ historiografického textu, který je spojen s typizovanou čtenářskou rolí, srovnání českých a zahraničních učebnic dějepisu, praktické cvičení ze stylistiky. 6) Návrat vyprávění? Proč se historiografie odvracela od příběhu a proč vyprávění zase znovu objevovala? Role příběhu v historiografickém psaní v teoretické i praktické perspektivě, kombinace metodologických konceptů (Hayden White) s praktickými ukázkami textů (Carlo Ginzburg). 7) Možnosti biografie. Srovnání možných přístupů ke kompozici a stylu historiografických životopisů, čtenářské zkušenosti a očekávání, praktické inspirace pro vlastní psaní. 8) Historiografie mezi trhem a slonovinovou věží. Je legitimní psát pro širší publikum? Česká tradice tzv. populárně-naučné literatura a literatury faktu, možnosti popularizace. Musí mít jazyk historiografie expertní a odbornickou podobu? Existují historiografické bestsellery? Metodologické koncepty modelového čtenáře (Umberto Eco). 9) Praktické ukázky textů z produkce účastníků kurzu, vzájemné čtení, poznávací strategie užití jazyka a stylu, diskuze autorů a jejich čtenářů. Základní literatura: de CERTEAU, Michel: Psaní dějin, Brno 2011. CULLEN, Jim: Essaying the Past: How to Read, Write and Think about History, New York 2012. ČINÁTL, Kamil: Dějiny a vyprávění, Praha 2011. ECO, Umberto: Role čtenáře, Praha 2010. HORSKÝ, Jan: Dějepisectví mezi vědou a vyprávěním, Praha 2009. MANGUEL, Alberto, Dějiny čtení, Brno 2007.<br> ŘEPA, Milan: Poetika českého dějepisectví, Brno 2006. VAŠÍČEK, Zdeněk: Obrazy minulosti, Praha 1996. VEYNE, Paul: Jak se píšou dějiny, Červený Kostelec 2010. WHITE, Hayden: Metahistorie, Brno 2011. WHITE, Hayden: Tropika diskurzu, Praha 2011. Poslední úprava: MICHELAM (26.05.2017)
|