|
|
|
||
|
Hippocrate, La nature de homme; ed., trad. et comm. par Jacques Jouanna, Berlin 2002. Hippocrate, Du régime, text établi et trad. par R.Joly, Paris 1967. Hippocrate, Des vents – De l´art, text établi et trad. par J.Jouanna, Paris 1988. Hippocrate, Airs, eaux, lieux, text établi et trad. par J.Jouanna, Paris 1996. Hippocrates, On Ancient Medicine, vyd. a přel. M. Schiefsky, Leiden 2005. Hippocrates, De aere equis locis, hrsg. und übersetzt von H.Diller, Berlin 1970. Hippokratés, Œuvres complètes d’Hippocrate, I-IX, vyd. a přel. E. Littré, Paris 1839-1861. Hippokratés, Hippocrates, I – II, vyd. a přel. W. H. S. Jones,London – Cambridge 1923. Platón, Platonis opera, I-V,vyd. I. Burnet, Oxford 1900–1907. Die Fragmente der Vorsokratiker I-III, vyd. H. Diels, Berlin 1922.
Bartoš, H., Očima lékaře, Červený Kostelec 2006. Edelstein, L., Ancient Medecine, ed. by O.Temkin a C.L.Temkin, Baltimore 1967. Joly, R., Le niveau de la science hippocratique, Paris 1966. Jouanna, J., Hippocrate, Paris 1992. Kube, J., ΤΕΧΝΗ und ΑΡΕΤΗ. Sophistisches und platonisches Tugendwissen, Berlin 1969. Lloyd, G. E. R. ed., Hippocratic Writings, London 1978. Lloyd, G. E. R, Polarity and Analogy: Two Types of Argumentation in Early Greek Thought, Cambridge 1966. Longrigg, J., Philosophy and Medicine: Some Early Interactions, in: Harvard Studies in Classical Philology 1963, s. 147-75. Renehan, R., The Greek Anthropocentric View of Man, in: Harvard Studies in Classical Philology 1981, s. 239- 59. Kube, J., ΤΕΧΝΗ und ΑΡΕΤΗ. Sophistisches und platonisches Tugendwissen, Berlin 1969. Poslední úprava: FISCS5AF (16.01.2018)
|
|
||
|
Podmínkou udělení zápočtu je aktivní účast na kurzu. Vlastní zápočet se uděluje za vypracování interpretace vybrané kapitoly spisu. Poslední úprava: FISCS5AF (16.01.2018)
|
|
||
|
Interpretační seminář se věnuje četbě a výkladu vybraného řeckého textu, v tomto případě jednomu z ústředních spisů Corpus Hippocraticum, sbírky lékařských spisů, jež představuje podivuhodný konglomerát myšlenek objímajících nikoli pouze lékařskou vědu i praxi, jak je vymezujeme dnes, ale také základy antropologie, geograficko-etnografická zkoumání, metodologii lékařské techné ve vztahu k filosofii a jiným vědám či uměním atp. Tento půdorys sleduje i spis O lidské přirozenosti, Peri fysios anthrópou, který v polemice vůči stávajícím filosofickým školám představuje svou vlastní koncepci povahy člověka, jež nicméně stále vychází z konceptů presokratiků. Pozornost je zaměřena také na různé přístupy k textu tohoto charakteru a na jejich užitečnost a oprávněnost, resp. napadnutelnost v daném kontextu. Poslední úprava: FISCS5AF (16.01.2018)
|