|
|
|
||
|
Praktická teorie se od teorie akademické odlišuje tím, že přímo vyrůstá z praktického myšlení, rozhodování a jednání. Je spojena s takzvaným tacitním vědění a s jeho předáváním mezi mistry a jejich učedníky v procesu praktického učení, učení praxí (learning by doing). Nemusí mít podobu explicitně a exaktně formulované teorie, často je formulována v účelových příručkách, návodech, v designu přístrojů a programů, nebo dokonce jen v neformální reflexivitě praktiků, která jim slouží k odůvodnění volby konkrétního prostředku či postupu, k vysvětlení úkolu asistentovi, k okamžitému hodnocení dosaženého výsledku nebo k odmítnutí konkurenčního názoru.
Praktická teorie filmařů má estetický rozměr. Je to specifická „produkční estetika“, jejíž nejrůznější podoby lze stopovat v dlouhé tradici interdisciplinárního uvažování praktiků o filmovém umění a řemesle: v textech ruských montážníků, v manifestech nových vln nebo v současných učebnicích scenáristiky. Všechny spojuje důraz na studium tvůrčího procesu, na technické prostředky média a hypotetické účinky na příjemce spíše než na analýzu formálního systému hotového díla. Je to estetika pragmatická – v tom smyslu, že jakožto koordinační a interpretační nástroj slouží k dosažení konkrétních praktických cílů. Je také situovaná, spojená s určitými řemesly a komunitami praktiků, a ovlivňují ji lokálně a historicky specifické materiální podmínky práce. Může na sebe brát i negativní konotace, jako výraz prekérních pracovních podmínek a dehumanizující technologie, nebo dokonce jako disciplinující nástroj kontroly. John Caldwell, který studuje vliv nových mediálních technologií a měnících se způsobů organizace produkčního procesu na podmínky tvůrčí práce například navrhuje pojmy jako „pitch aesthetics“ (estetika standardizovaných prezentací projektů producentům či televizním programovým radám), „probe aesthetics“ (spojená s imerzivními a invazivními technologiemi od steadicamu po drony) či „stress aesthetics“ (charakteristická pro záměrně nahuštěné natáčecí plány současných seriálů, jejichž někteří producenti doufají, že hektické tempo povede nejen k úsporám, ale i k tvůrčím inovacím nebo většímu efektu autenticity). Tento kurz se pokusí praktickou teorii představit jako analytické myšlení příslušníků různých filmařských oborů. Studenti se budou učit vidět a slyšet film očima praktiků: tak, jak to jsou zvyklí dělat producent, režisér, scenárista, kameraman, zvukař, střihač, architekt či skladatel filmové hudby. V dialogu s nimi si budou cvičit citlivost ke stopám produkčního procesu skrytým za hotovým obrazem a zvukem, k alternativním řešením, která nebyla, ale mohla být v produkčním procesu zvolena, k technickým a ekonomickým danostem, které rozhodování tvůrčího týmu podmiňovaly, a především pak k estetickému názoru vyrůstajícímu z praktické zkušenosti profesionálů. Kurz je založen na sérii rozhovorů se zástupci jednotlivých profesí, doplněných ukázkami z jejich současné tvorby. Účast již přislíbili Štěpán Hulík, Viktor Tauš, Petr Ostrouchov, Václav Flegl, Jakub Hejna a Jan Bušta. Poslední úprava: Svatoňová Kateřina, prof. PhDr., Ph.D. (12.02.2017)
|
|
||
|
◦ Christopher Beach, A Hidden History od Film Style. Cinematographers, Directors, and the Collaborative Process. Oakland, California: California University Press 2015. ◦ John Caldwell, Stress Aesthetics and Deprivation Payroll Systems. In: Petr Szczepanik – PatrickVonderau (eds.), Behind the Screen: Inside European Production Cultures. New York: Palgrave Macmillan 2013, s. 91–112. ◦ Scott Curtis, The Last Word: Images in Hitchcock’s Working Method. In: Will Schmenner – Corinne Granoff (eds.), Casting a Shadow: Creating the Alfred Hitchcock Film. Evanston, IL: Block Museum of Art – Northwestern University Press 2007, s. 15–27. ◦ Libuše Heczková – Kateřina Svatoňová, Rámovat zvuk. Rozhovor s Václavem Fleglem. Slovo a smysl 2016, č. 26, s. 117–124. ◦ Vítězslav Chovanec, Mistři filmových okének. Historický vývoj profese filmového střihče v české kienamtografii v letech 1945–1964. Magisterská práce. Masarykova univerzita 2015. ◦ Michael Jarrett, Zvuková doktrína. Rozhovor s Walterem Murchem. Iluminace 15, 2003, č. 3, s. 81–96. ◦ Leonard Maltin, The Art of Cinematographer. Mineola: Dover 2012. ◦ Marek Loskot, Koncepce světla v knize Henriho Alekana (O světlech a stínech). Komentovaný překlad. Bakalářská práce. Masarykova univerzita 2009. ◦ Dennis Schaefer – Larry Salvato, Masters of Light. Conversation with Contemporady Cinematographers. Berkley – Los Angeles – London: University of California Press 2013 ◦ Petr Szczepanik, Najít si svou skupinu diváků na co nejvíce místech světa. Rozhovor s Viktorem Taušem. Iluminace 28, 2016, č. 1, s. 129–148. ◦ Kateřina Svatoňová, Mezi-obrazy. Mediální praktiky kameramana Jaroslava Kučery. Praha: NFA – FF UK – MasterFilm 2016. Poslední úprava: Svatoňová Kateřina, prof. PhDr., Ph.D. (12.02.2017)
|