PředmětyPředměty(verze: 809)
Předmět, akademický rok 2017/2018
   Přihlásit přes CAS
Změna a účel podle Aristotela - AFSV00216
Anglický název: Change and Teleology in Aristotle
Zajišťuje: Ústav filosofie a religionistiky (21-UFAR)
Fakulta: Filozofická fakulta
Platnost: od 2015
Semestr: letní
Body: 0
E-Kredity: 3
Způsob provedení zkoušky: letní s.:
Rozsah, examinace: letní s.:0/2 Z [hodiny/týden]
Počet míst: neurčen / neurčen (neurčen)
Minimální obsazenost: neomezen
Stav předmětu: nevyučován
Jazyk výuky: čeština
Způsob výuky: prezenční
Úroveň:  
Garant: Mgr. Jakub Jinek, D.Phil.
Rozvrh   Nástěnka   
Soubory Komentář
stáhnout Sylabus_Změna a účel.doc
Anotace
Poslední úprava: UFRJINE (12.02.2015)

Kurs se zaměří na nejobecnější vrstvu Aristotelovy přírodní filosofie určenou pojmy přirozenosti, principu, změny a účelu. Tato "fundamentální fyzika", jak je předložena zejména ve Fyzice, jednak teoreticky vymezuje přírodní filosofii oproti jiným oblastem vědění, jednak je předpokladem pro obecně fyzikální pojednání o místě, neomezenu, spojitosti a času, ale i pro aplikovaný výzkum pohybu těles a živočichů, včetně člověka a přirozeného útvaru obce. Hlavním cílem kursu je vystihnout jednotnou souvislost problému změny (či pohybu) jakožto fenomenálního základu fysis a účelnosti přírodních dějů.
Podmínky zakončení předmětu
Poslední úprava: UFRJINE (18.02.2015)

1) aktivní účast a příprava; 2) referát; 3) odevzdat písemnou podobu referátu ve formě recenze.

Literatura
Poslední úprava: UFRJINE (12.02.2015)

D. Bostock, Space, Time, Matter, and Form. Essays on Aristotle’s Physics, Oxford 2006.

W. Bröcker, Aristoteles, Frankfurt a. M. 19875.

U. Coope, Change and Its Relation to Actuality and Potenciality, in: G. Anagnostopoulos (vyd.), A Companion to Aristotle, Malden - Oxford 2009, str. 277-291.

E. Happ, Hyle. Studien zum aristotelischen Materiebegriff, Berlin - New York 1971.

M. R. Johnson, Aristotle on Teleology, Oxford 2004.

J. Patočka, Aristotelés, jeho předchůdci a dědicové, Praha 1964.

W. D. Ross, Aristotle’s Physics, a revised text, Oxford 1936.

F. Solmsen, Aristotle’s Systém of the Physical World, Ithaca 1960.

R. Spaemann - W. Löw, Účelnost jako filosofický problém, Praha 2004.

W. Wieland, Die aristotelische Physik, Göttingen 19923.

H. Wagner, Aristoteles. Physikvorlesung, Berlin 19955.

Sylabus
Poslední úprava: UFRJINE (18.02.2015)

změna a účel podle arisotela

Change and Teleology in Aristotle

 

FF UK, ÚFaR (LS 2015)

 

 

Konání: Čt 15:50, místnost 225V

vedení: Jakub Jinek

Požadavky: 1) aktivní účast a příprava; 2) referát; 3) odevzdat písemnou podobu referátu ve formě recenze.

 

 

Anotace

 

Kurs se zaměří na nejobecnější vrstvu Aristotelovy přírodní filosofie určenou pojmy přirozenosti, principu, změny a účelu. Tato "fundamentální fyzika", jak je předložena zejména ve Fyzice (I-III, V, VIII), jednak teoreticky vymezuje přírodní filosofii oproti jiným oblastem vědění, jednak je předpokladem pro obecně fyzikální pojednání o neomezenu, místu, času a spojitosti, ale i pro aplikovaný výzkum pohybu těles a živočichů, včetně člověka a přirozeného útvaru obce. Hlavním cílem kursu je vystihnout jednotnou souvislost problému změny (či pohybu) jakožto fenomenálního základu fysis a účelnosti přírodních dějů.

 

Program semináře

 

1) Úvodní hodina (19. 2.)

 

2) Metoda přírodní filosofie (26. 2.)

Arist. Phys. I,1.

 

3)-4) Principy přírodního dění

Arist. Phys. I,5-7

            3) I,5-6 Počet principů(5. 3.)

            4) I,7 Principy vznikání (12. 3.)

 

5) Pojem přirozenosti (19. 3.)

Arist. Phys. II,1-2

 

6)-8) Příčinnost

Arist. Phys. II,3-9

            6) II,3, 7 Druhy příčin (26. 3.)

            7) II,4-6 Náhoda a samočinnost (2. 4.)

            8) II,8-9 Účelnost a nutnost (9. 4.)

 

9)-12) Pohyb a změna

Arist. Phys. III,1-3; V,1-2; VII,1; VIII,5-6

            9) III,1-2 Obecná teorie pohybu, definice  (16. 4)

            10) V,1-2 Druhy pohybů a změn (23. 4.)

            11) III,3; VII,1; VIII,4 Pohybující a pohybované (30. 4.)

            12) VIII,5-6 První hybatel (7. 5.)

 

13) Shrnutí a diskuse (14. 5.)

 

 

Literatura

 

D. Bolotin, An Approach to Aristotle’s Physics, New York 1998.

R. Bolton, Aristotle’s Method in Natural Science: Physics I, in: L. Judson (vyd.), Aristotle’s Physics. A Collection of Essays, Oxford 1991, str. 1-30.

R. Bolton, The Material Cause: Matter and Explanation in Aristotle’s Natural Science, in: W. Kullmann - S. Föllinger (vyd.), Aristotelische Biologie, Stuttgart 1997, str. 97-124.

D. Bostock, Space, Time, Matter, and Form. Essays on Aristotle’s Physics, Oxford 2006.

W. Bröcker, Aristoteles, Frankfurt a. M. 19875.

U. Coope, Change and Its Relation to Actuality and Potenciality, in: G. Anagnostopoulos (vyd.), A Companion to Aristotle, Malden - Oxford 2009, str. 277-291.

A. Falcon, Aristotle and the Science of Nature. Unity without Uniformity, Cambridge 2005.

C. A. Freeland, Accidental Causes and Real Explanation, in: L. Judson (vyd.), Aristotle’s Physics. A Collection of Essays, Oxford 1991, str.

M. L. Gill, Aristotle on Self-Motion,in: L. Judson (vyd.), Aristotle’s Physics. A Collection of Essays, Oxford 1991, str. 243-266.

E. Happ, Hyle. Studien zum aristotelischen Materiebegriff, Berlin - New York 1971.

M. Heidegger, Vom Wesen und Begriff der φύσις. Aristoteles, Physik, B 1, in: Wegmarken (1919-1961) (GA 9), vyd. F.-W. von Herrmann, Frankfurt a. M. 2004, str. 239-301.

D. Charles, Teleological Causation in the Physics, in: L. Judson (vyd.), Aristotle’s Physics. A Collection of Essays, Oxford 1991, str. 101-128.

W. Charlton, Aristotle, Physics, I-II, Oxford 2006.

M. R. Johnson, Aristotle on Teleology, Oxford 2004.

L. Judson, Chance and "Always or for the Most Part" in Aristotle, in: L. Judson (vyd.), Aristotle’s Physics. A Collection of Essays, Oxford 1991, str. 73-100.

J. M. Moravcik, What Makes Reality Intelligible? Reflections on Aristotle’s Theory of Aitia,in: L. Judson (vyd.), Aristotle’s Physics. A Collection of Essays, Oxford 1991, str. 31-48.

J. Patočka, Aristotelés, jeho předchůdci a dědicové, Praha 1964.

W. D. Ross, Aristotle’s Physics, a revised text, Oxford 1936.

F. Solmsen, Aristotle’s Systém of the Physical World, Ithaca 1960.

R. Spaemann - W. Löw, Účelnost jako filosofický problém, Praha 2004.

W. Wieland, Problém principů v Aristotelově Fyzice, in: P. Rezek (vyd.), Epagogé a epistémé, Praha 2004, str. 26-46.

W. Wieland, Die aristotelische Physik, Göttingen 19923.

H. Wagner, Aristoteles. Physikvorlesung, Berlin 19955.

S. Waterlow, Nature, Change, and Agency in Aristotle’s Physics. A Philosophical Study, Oxford 1982.

 

 

 
Univerzita Karlova | Informační systém UK