Předměty

Váš prohlížeč nepodporuje JavaScript nebo je jeho podpora vypnutá. Některé funkce nemusejí být dostupné.

Změna a účel podle Aristotela - AFSV00216

Anglický název:	Change and Teleology in Aristotle
Zajišťuje:	Ústav filosofie a religionistiky (21-UFAR)
Fakulta:	Filozofická fakulta
Platnost:	od 2015
Semestr:	letní
Body:	0
E-Kredity:	3
Způsob provedení zkoušky:	letní s.:
Rozsah, examinace:	letní s.:0/2, Z [HT]
Počet míst:	neurčen / neurčen (neurčen)
Minimální obsazenost:	neomezen
4EU+:	ne
Virtuální mobilita / počet míst pro virtuální mobilitu:	ne
Kompetence:
Stav předmětu:	nevyučován
Jazyk výuky:	čeština
Způsob výuky:	prezenční
Úroveň:

Garant:	doc. Mgr. Jakub Jinek, Dr. phil.

Rozvrh Nástěnka

Soubory		Komentář	Kdo přidal
	Sylabus_Změna a účel.doc		doc. Mgr. Jakub Jinek, Dr. phil.

Anotace

Kurs se zaměří na nejobecnější vrstvu Aristotelovy přírodní filosofie určenou pojmy přirozenosti, principu, změny a účelu. Tato "fundamentální fyzika", jak je předložena zejména ve Fyzice, jednak teoreticky vymezuje přírodní filosofii oproti jiným oblastem vědění, jednak je předpokladem pro obecně fyzikální pojednání o místě, neomezenu, spojitosti a času, ale i pro aplikovaný výzkum pohybu těles a živočichů, včetně člověka a přirozeného útvaru obce. Hlavním cílem kursu je vystihnout jednotnou souvislost problému změny (či pohybu) jakožto fenomenálního základu fysis a účelnosti přírodních dějů.

Poslední úprava: UFRJINE (12.02.2015)

Podmínky zakončení předmětu

1) aktivní účast a příprava; 2) referát; 3) odevzdat písemnou podobu referátu ve formě recenze.

Poslední úprava: UFRJINE (18.02.2015)

Literatura

D. Bostock, Space, Time, Matter, and Form. Essays on Aristotle’s Physics, Oxford 2006.

W. Bröcker, Aristoteles, Frankfurt a. M. 1987⁵.

U. Coope, Change and Its Relation to Actuality and Potenciality, in: G. Anagnostopoulos (vyd.), A Companion to Aristotle, Malden - Oxford 2009, str. 277-291.

E. Happ, Hyle. Studien zum aristotelischen Materiebegriff, Berlin - New York 1971.

M. R. Johnson, Aristotle on Teleology, Oxford 2004.

J. Patočka, Aristotelés, jeho předchůdci a dědicové, Praha 1964.

W. D. Ross, Aristotle’s Physics, a revised text, Oxford 1936.

F. Solmsen, Aristotle’s Systém of the Physical World, Ithaca 1960.

R. Spaemann - W. Löw, Účelnost jako filosofický problém, Praha 2004.

W. Wieland, Die aristotelische Physik, Göttingen 1992³.

H. Wagner, Aristoteles. Physikvorlesung, Berlin 1995⁵.

Poslední úprava: UFRJINE (12.02.2015)

Sylabus

změna a účel podle arisotela

Change and Teleology in Aristotle

FF UK, ÚFaR (LS 2015)

Konání: Čt 15:50, místnost 225V

vedení: Jakub Jinek

Požadavky: 1) aktivní účast a příprava; 2) referát; 3) odevzdat písemnou podobu referátu ve formě recenze.

Anotace

Kurs se zaměří na nejobecnější vrstvu Aristotelovy přírodní filosofie určenou pojmy přirozenosti, principu, změny a účelu. Tato "fundamentální fyzika", jak je předložena zejména ve Fyzice (I-III, V, VIII), jednak teoreticky vymezuje přírodní filosofii oproti jiným oblastem vědění, jednak je předpokladem pro obecně fyzikální pojednání o neomezenu, místu, času a spojitosti, ale i pro aplikovaný výzkum pohybu těles a živočichů, včetně člověka a přirozeného útvaru obce. Hlavním cílem kursu je vystihnout jednotnou souvislost problému změny (či pohybu) jakožto fenomenálního základu fysis a účelnosti přírodních dějů.

Program semináře

1) Úvodní hodina (19. 2.)

2) Metoda přírodní filosofie (26. 2.)

Arist. Phys. I,1.

3)-4) Principy přírodního dění

Arist. Phys. I,5-7

3) I,5-6 Počet principů(5. 3.)

4) I,7 Principy vznikání (12. 3.)

5) Pojem přirozenosti (19. 3.)

Arist. Phys. II,1-2

6)-8) Příčinnost

Arist. Phys. II,3-9

6) II,3, 7 Druhy příčin (26. 3.)

7) II,4-6 Náhoda a samočinnost (2. 4.)

8) II,8-9 Účelnost a nutnost (9. 4.)

9)-12) Pohyb a změna

Arist. Phys. III,1-3; V,1-2; VII,1; VIII,5-6

9) III,1-2 Obecná teorie pohybu, definice (16. 4)

10) V,1-2 Druhy pohybů a změn (23. 4.)

11) III,3; VII,1; VIII,4 Pohybující a pohybované (30. 4.)

12) VIII,5-6 První hybatel (7. 5.)

13) Shrnutí a diskuse (14. 5.)

Literatura

D. Bolotin, An Approach to Aristotle’s Physics, New York 1998.

R. Bolton, Aristotle’s Method in Natural Science: Physics I, in: L. Judson (vyd.), Aristotle’s Physics. A Collection of Essays, Oxford 1991, str. 1-30.

R. Bolton, The Material Cause: Matter and Explanation in Aristotle’s Natural Science, in: W. Kullmann - S. Föllinger (vyd.), Aristotelische Biologie, Stuttgart 1997, str. 97-124.

D. Bostock, Space, Time, Matter, and Form. Essays on Aristotle’s Physics, Oxford 2006.

W. Bröcker, Aristoteles, Frankfurt a. M. 1987⁵.

U. Coope, Change and Its Relation to Actuality and Potenciality, in: G. Anagnostopoulos (vyd.), A Companion to Aristotle, Malden - Oxford 2009, str. 277-291.

A. Falcon, Aristotle and the Science of Nature. Unity without Uniformity, Cambridge 2005.

C. A. Freeland, Accidental Causes and Real Explanation, in: L. Judson (vyd.), Aristotle’s Physics. A Collection of Essays, Oxford 1991, str.

M. L. Gill, Aristotle on Self-Motion,in: L. Judson (vyd.), Aristotle’s Physics. A Collection of Essays, Oxford 1991, str. 243-266.

E. Happ, Hyle. Studien zum aristotelischen Materiebegriff, Berlin - New York 1971.

M. Heidegger, Vom Wesen und Begriff der φύσις. Aristoteles, Physik, B 1, in: Wegmarken (1919-1961) (GA 9), vyd. F.-W. von Herrmann, Frankfurt a. M. 2004, str. 239-301.

D. Charles, Teleological Causation in the Physics, in: L. Judson (vyd.), Aristotle’s Physics. A Collection of Essays, Oxford 1991, str. 101-128.

W. Charlton, Aristotle, Physics, I-II, Oxford 2006.

M. R. Johnson, Aristotle on Teleology, Oxford 2004.

L. Judson, Chance and "Always or for the Most Part" in Aristotle, in: L. Judson (vyd.), Aristotle’s Physics. A Collection of Essays, Oxford 1991, str. 73-100.

J. M. Moravcik, What Makes Reality Intelligible? Reflections on Aristotle’s Theory of Aitia,in: L. Judson (vyd.), Aristotle’s Physics. A Collection of Essays, Oxford 1991, str. 31-48.