Poslední úprava: prof. RNDr. Jaroslav Peregrin, CSc. (04.10.2018)
Filosofie Immanuela Kanta nebyla analytickým filosofům dvacátého století - alespoň těm, kteří nepovažovali veškerou předchozí filosofii jen za staré haraburdí - nesympatická. Zato Hegel pro ně byl obvykle představitelem filosofie, jaké je třeba se vyvarovat: nesrozumitelné, bezskrupulózně upovídané, až iracionální. V posledních desetiletích se situace výrazně mění: nejen že se v rámci analytické filosofie (nakolik má tento termín ještě jasný smysl) objevují filosofové, kteří se hlásí i k Hegelovi (například tzv. pittsburghští neohegeliáni); ale velmi se množí i podrobné rozbory jak Kanta, tak Hegela (Pinkard, Hanna, Pippin, ...). Na tomto semináři se nebudeme zabývat historií recepce těchto dvou filosofů v rámci analytické filosofie; budeme věnovat vybraným partiím děl Kanta a Hegela (především Kantových tří Kritik a Hegelovy Fenomenologie) prizmatem současných amerických filosofů, kteří je vykládají. Nebudeme tedy číst přímo díla těchto klasiků, ale díla jejich vykladačů. Půjde tedy o určitou interpretaci Kanta a Hegela; o interpretaci, která může být zejména analyticky orientovaným čtenářům bližší, než jsou ty běžnější. Určitou základní obeznámenost s Kantem a Hegelem kurz předpokládá; nikoli však hlubokou, jeho ambicí je totiž mimo jiné nabídnout studentům určitá vodítka, jak k těmto filosofům najít cestu.
