Aristotelés v kontextu současné filosofie mysli - AFS500285

• Anglický název: Aristotle in the context of the contemporary philosophy of mind
• Zajišťuje: Ústav filosofie a religionistiky (21-UFAR)
• Fakulta: Filozofická fakulta
• Platnost: od 2023
• Semestr: zimní
• Body: 0
• E-Kredity: 5
• Způsob provedení zkoušky: zimní s.:
• Rozsah, examinace: zimní s.:0/2, Z [HT]
• Počet míst: neurčen / neurčen (neurčen)
• Minimální obsazenost: neomezen
• 4EU+: ne
• Virtuální mobilita / počet míst pro virtuální mobilitu: ne
• Stav předmětu: nevyučován
• Jazyk výuky: čeština
• Způsob výuky: prezenční
• Způsob výuky: prezenční
• Poznámka: předmět je možno zapsat mimo plán; povolen pro zápis po webu
• Garant: Mgr. Robert Roreitner

Anotace

čeština

Poslední úprava: Mgr. Robert Roreitner (14.09.2022)

Posledních několik dekád zažilo renesanci aristotelské filosofie nejen v etice a metafysice, ale také ve filosofii mysli. Aristotelův “hylomorfismus” byl nejčastěji, z různých stran, nabízen jako slibné východisko ze sporu mezi redukcionistickým materialismem a karteziánským dualismem: jako “střední cesta” mezi představou mysli coby svébytné substance na jedné straně a redukcí lidských bytostí na tělesa podřízená fyzikálním zákonům na straně druhé. Od 70. let můžeme sledovat přinejmenší tři pozoruhodné typy pokusů vytěžit Aristotelovo pojetí duše pro současnou diskusi. (1) V 70.-90. letech se řada autorů pokusila Aristotela vyložit jako „prvního funkcionalistu“ (včetně snahy připsat mu typickou funkcionalistickou tezi o “multiple realizability”, tedy představu, že tatáž funcke může být realizována v různých materiálech, a tedy může být myšlena abstraktně, nezávisle na materiálu). (2) Od 90. let se objevují pokusy vyložit Aristotela v duchu volnějšího neredukcionalistického materialismu jako zastánce “token monism – type dualism”, resp. prvního teoretika emergence, který se pokouší představu supervenience (podle níž stavy mysli striktně kovariují se stavy těla) sloučit s předpokladem „kauzality mentálního“ (tedy že mysl je skutečnou příčinou našeho jednání). (3) V loňské knize (The Undivided Self) završil David Charles mnohaletý projekt výkladu Aristotela v duchu “impuristického” hylomorpfismu, který chápe duši jako formu, která sice není redukovatelná na látku, ale nemůže být odděleně od látky myšlena. Podle Charlese se nové cesty pro současné myšlení otevírají právě zde. <br>
Ani toto spektrum ovšem nevyčerpává produktivitu aristotelského přístupu k životu pro současnou diskusi. Jeden vlivný (kritický) výklad se stal základem pro (mnohem optimističtější) spojení Aristotela s panpsychistickým řešením problému mysli a těla (spočívajícím zhruba v představě, že přírodní látka není netečnou látkou fyziky, ale již něčím více či méně živým). V neposlední řadě pak v současné diskusi existují pokusy (z řad myslitelů odmítajících široce sdílený materialismus) nalézt v Aristotelovi zdroj pro citlivější, ne-karteziánský (a ne-platonský) dualismus.<br>
<br>
Cílem tohoto semináře bude zmapovat alespoň část tohoto bohatého a plodného dialogu mezi Aristotelem a současnými filosofy mysli. <br>
Vyjdeme od četby Aristotelových programatických textů (k projektu přírodní filosofie jako celku a k projektu zkoumání duše zvláště) na jedné straně a od programatických, resp. resumujících textů moderního funkcionalismu na straně druhé. Budeme se ptát po sdílených představách a cílech, ale také po rozdílech v základních – ne vždy reflektovaných – předpokladech. Z podobného úhlu se pak podíváme take na problematiku emergence a současné snahy sloučit supervenienci s kauzalitou mentálního. <br>
V druhé části semináře se blížeji zaměříme na Aristotelovo pojetí smyslového vnímání (jako svého druhu case study aristotelské analýzy života) a budeme si klást otázku, co z něj vyplývá pro relevanci Aristotelova pojetí duše. Konkrétně se budeme ptát, jak Aristotelovo pojetí smyslového vnímání zapadá do probíhající diskuse mezi reprezentacionalistickým („nepřímým“) a „přímým“ (či “naivním”) realismem (druhý je dnes nejčastěji traktován pod pojmem „disjunktivismus“). Ve světle výše zmíněného nepřekvapí, že se obě strany Aristotela dovolávají. Bude nás zajímat, do jaké míry Aristotelovo pojetí smyslového vnímání potvrzuje a do jaké vyvrací jeho spojení s funkcionalismem a s nereduktivním materialismem.<br>
(Přirozeným třetím krokem zkoumání by pak byla analýza Aristotelova pojetí rozumu a myšlení, které otevírá nové specifické otázky: zčásti přímo související s otázkami výše načrtnutými (Aristotelovo pojetí rozumu bylo odjakživa hlavním trumfem myslitelů, kteří se pokoušejí nalézt v Aristotelovi zdroj ne-karteziánského dualismu, a ne náhodou, protože materialističtí interpreti mají skutečně problém Aristotelovo pojetí uspokojivě vyložit), zčásti otázky nové, například (řečeno s Johnem McDowellem), jak myslet rozum jako sféru sui generis a zároveň jako součást přírody. Podle průběhu semináře uvidíme, jestli se k tomuto třetímu tematickému bloku stihneme alespoň v náznaku dostat, anebo jestli ho bude třeba odložit pro případné budoucí pokračování.)<br>
<br>
Kurz je primárně určen navazujícím magisterským studentům (případně studentům na vyšším stupni studia). Po domluvě s vyučujícím může být zapsán také pokročilými bakalářskými studenty jako výběrový seminář.<br>

angličtina

Poslední úprava: Mgr. Robert Roreitner (14.09.2022)

The seminar will explore some aspects of the dialogue between Aristotle and the contemporary philosophy of mind, especially functionalism and theories of emergence. Besides Aristotle's programmatic texts concerning the philosophy of nature as a whole and the study of soul in particular, we will have a closer look on Aristotle's conception of sense-perception, especially in the context of the contemporary discussion between representationalist and direct realism and the question of the limits of functionalism.

Podmínky zakončení předmětu

Poslední úprava: Mgr. Robert Roreitner (14.09.2022)

Zápočet bude udělen za referát některého z probíraných textů (ať už Aristotelových nebo současných) nebo za písemnou práci k jednomu z témat semináře v rozsahu ca 10 stran.

Literatura

Poslední úprava: Mgr. Robert Roreitner (05.10.2022)

Aristotelés

 

Aristotelés. O duši. Přeložil Antonín Kříž. Praha

Aristotelés. Fyzika. Přeložil Antonín Kříž. Praha

Aristotelés. Metafysika. Přeložil Antonín Kříž. Praha

Aristotelés. O částech zvířat. Přeložil Hynek Bartoš (připravuje se k vydání)

Aristotle. The Complete Works. The Revised Oxford Translation. Vyd. Jonathan Barnes. Princeton 1984.

Aristoteles. Über die Seele. De Anima. Přeložil Klaus Corcilius. Hamburg 2017.

Lennox, Jim. „‘As If We Were Investigating Suńubness‘“: Aristotle on the Prospects of a Single Science of Nature“, Oxford Studies in Ancient Philosophy XXXV (2008), s. 149-186.

Menn, Stephen. "Aristotle's Definition of Soul and the Programme of the De Anima". Oxford Studies in Ancient Philosophy XXII (2002), s. 83-139.

Shields, Christopher. Aristotle: De Anima. Oxford 2016.

 

Současná filosofie mysli

 

Doporučený úvod: Heil, John. Philosophy of Mind: A contemporary Introduction. 3. edice. New York – Abingdon 2013.

Případně: Jaworski, William. Philosophy of Mind. A comprehensive Introduction. Malden, MA - Oxford 2011.

 

Block, Ned. „What is Functionalism?“ In: Readings in Philosophy of Psychology 1, Cambridge, Massachusetts 1980, s. 171–184.

Fodor, Jerry. „The Mond-Body Problem“, Scientific American 244 (1981), s. 114-123.

Jackson, Frank. "Epiphenomenal Qualia", The Philosophical Quarterly 32 (1982), s. 127-136.

Jaworski, William. Structure and the Metaphysics of Mind. How Hylomorphism Solves the Mind-Body Problem. Oxford 2016.

Kim, Jaegwon. „Supervenience as a Philosophical Concept“. Metaphilosophy 12 (1990), s. 1–27.

Martin, M.G.F. „The Transparency of Experience“, Mind & Language 17.4 (2002), s. 376–425.

Nida-Rümelin, Martine. "Grasping Phenomenal Properties". In: Torin Alter - Sven Walter (vyd.), Phenomenal Concepts and Phenomenal Knowledge, Oxford 2008, s. 255-272.

Putnam, Hilary. „The Nature of Mental States“. In: Mind, Language, and Reality: Philosophical Papers, vol. 2, Cambridge 1975, s. 429–440“.

 

 

Aristotelés v kontextu současné filosofie mysli

 

Burnyeat, Myles. „Is An Aristotelian Philosophy of Mind Still Credible? (A Draft)“ In: Martha C. Nussbaum – Amelie Rorty (vyd.), Essays on Aristotle’s De Anima, Oxford 1992, s. 15–26.

Caston, Victor. "Aristotle and Supervenience". The Southern Journal of Philosophy XXXI (1993), s. 107-135.

Caston, Victor. „Commentary on Charles“. Proceedings of the Boston Area Colloquium in Ancient Philosophy 24.1 (2008), s. 30-47.

Caston, Victor. „Epiphenomenalisms, Ancient and Modern“, The Philosophical Reveiw 106.3 (1997).

Caston, Victor. "The Spirit and the Letter: Aristotle on Perception". In: Ricardo Salles (vyd.), Metaphysics, Soul and Ethics: Themes From the Work of Richard Sorabji, Oxford 2005, s. 245-320.

Charles, David. „Aristotle’s Psychological Theory“, Proceedings of the Boston Area Colloquium in Ancient Philosophy 24.1 (2008), s. 1-49.

Charles, David. The Undivided Self. Aristotle and the Mind-Body Problem. Oxford 2021.

Miller, Fred J. „Aristotle’s Philosophy of the Soul“, Review of Metaphysics 53.2 (1999), s. 309-337.

Nussbaum, Martha C. – Putnam, Hilary. „Changing Aristotle’s Mind“. In: Martha C. Nussbaum – Amelie Rorty (vyd.), Essays on Aristotle’s De Anima, Oxford 1992, s. 27–56.

Sylabus

Poslední úprava: Mgr. Robert Roreitner (05.12.2022)

program zbývajících týdnů semestru

8. 12.      O duši II 1, W. Jaworski,  Structure and the metaphysics of mind, kap. 6  (ref. Hana Polanská, Jana Müllerová, Hynek Groman)

15.12.     W. Jaworski, Structure and the metaphysics of mind, jap. 9, 10, 12 (ref. Vojtěch Janota, Richard Hamerlík)

22.12.     (a) W. Jaworski, Philosophy of Mind 11.1-5; (b) W. Jaworski, Structure and the metaphysics of mind 13.1-5 (cf. Philosophy of Mind 11.11-12)

5.1.         (a) W. Jaworski, Structure and the metaphysics of mind 13.6-9 (cf. Philosophy of Mind 11.6-8); (b) W. Jaworski, Structure and the metaphysics of mind 14 (cf. Philosophy of mind 11.13)