Proklos a Dionysios: Bytí, život, myšlení a teorie participace - AFS500202

• Anglický název: Proclus and Dionysius: Being, Life, Intellect and Theory of Participation
• Zajišťuje: Ústav filosofie a religionistiky (21-UFAR)
• Fakulta: Filozofická fakulta
• Platnost: od 2019
• Semestr: zimní
• Body: 0
• E-Kredity: 4
• Způsob provedení zkoušky: zimní s.:
• Rozsah, examinace: zimní s.:0/2, Z [HT]
• Počet míst: neurčen / neurčen (neurčen)
• Minimální obsazenost: neomezen
• 4EU+: ne
• Virtuální mobilita / počet míst pro virtuální mobilitu: ne
• Stav předmětu: nevyučován
• Jazyk výuky: čeština
• Způsob výuky: prezenční
• Způsob výuky: prezenční
• Poznámka: předmět je možno zapsat mimo plán; povolen pro zápis po webu
• Garant: doc. Mgr. Václav Němec, Ph.D.; prof. Lenka Karfíková, Dr. theol.

Podmínky zakončení předmětu

Poslední úprava: doc. Mgr. Václav Němec, Ph.D. (21.09.2018)

Atest je možno získat za referování příslušných textových pasáží v rámci kursu nebo za vypracování seminární práce.

Literatura

Poslední úprava: doc. Mgr. Václav Němec, Ph.D. (21.09.2018)

Primární texty:

Proklos, Elementatio theologica, vyd. E. R. Dodds, Proclus: The Elements of Theology. A Revised Text with Translation, Introduction and Commentary by E. R. Dodds, Oxford 1963².

Proklos, Theologia Platonis, vyd. H. D. Saffrey – L. G. Westerink, Proclus: Théologie Platonicienne, BL, Paris 1974.

Pseudo-Dionysios Areopagita, De divinis nominibus, vyd. B. R. Stuchla, Corpus Dionysiacum, I, Berlin – New York 1990.

Pseudo-Dionysius. The Complete Works, New York – Mahwah 1978.

 

Sekundární literatura:

Y. de Andia, Henosis. L’Union à Dieu chez Denys l’Aréopagite, Leiden 1996.

W. Beierwaltes, Dionysios Areopagites – ein christlicher Proklos?, in: Platon in der abendländischen Geistesgeschichte, vyd. T. Kobusch – B. Mojsisch, Darmstadt 1997,str. 71-100.

W. Beierwaltes, Proklos. Grundzüge seiner Metaphysik, Frankfurt 1979².

J. Dillon, „Dionysius the Areopagite“, in: Interpreting Proclus. From Antiquity to the Renaissance, vyd. S. Gersh, Cambridge 2014, str. 111-124.

S. Gersh, From Iamblichus to Eriugena. An Investigation of the Prehistory and Evolution of the Pseudo-Dionysian Tradition, Leiden 1978.

R. Chlup, Proklos, Praha 2009.

E. von Ivánka, Plato christianus, Praha 2003, str. 239-306.

F. Karfík, Dionysios Areopagités: Křesťanské přetvoření antického novoplatonismu, in: Orthodox revue 4-5 (2001), str. 22-37.

K. Kremer, Die neuplatonische Seinsphilosophie und ihre Wirkung auf Thomas von Aquin, Leiden 1971², str. 201-348.

P. A. Meijer, Participation in Henads and Monads in Proclus’ Theologia Platonica III, CHS. 1-6, in: On Proclus and his Influence in Medieval Philosophy, vyd. E. P. Bos – P. A. Meijer, Leiden 1982, str. 65-87.

V. Němec, Bezejmenná – mnohojmenná thearchie. Theologie božských jmen a její metafyzické předpoklady podle Dionysia Areopagity, in: Reflexe 37 (2009), str. 3–29.

L. M. de Rijk, Causality and Participation, in: E. P. Bos – P. A. Meijer(vyd.), On Proclus and his Influence in Medieval Philosophy, Leiden 1982, str. 1-34.

Ch. Schäfer, The Philosophy of Dionysius the Areopagite, Leiden – Boston 2006.

S. K. Wear – J. Dillon, Dionysius the Areopagite and the Neoplatonist Tradition. Despoiling the Hellenes, Aldershot 2007.