PředmětyPředměty(verze: 809)
Předmět, akademický rok 2017/2018
   Přihlásit přes CAS
Aristotelés o smyslovém vnímání - AFS500186
Anglický název: Aristotle On Sensory Perception
Zajišťuje: Ústav filosofie a religionistiky (21-UFAR)
Fakulta: Filozofická fakulta
Platnost: od 2017
Semestr: zimní
Body: 0
E-Kredity: 4
Způsob provedení zkoušky: zimní s.:
Rozsah, examinace: zimní s.:0/2 Z [hodiny/týden]
Počet míst: neurčen / neomezen (neurčen)
Minimální obsazenost: neomezen
Stav předmětu: vyučován
Jazyk výuky: čeština
Způsob výuky: prezenční
Úroveň:  
Další informace: https://dl1.cuni.cz/course/view.php?id=5562
Poznámka: předmět je možno zapsat mimo plán
povolen pro zápis po webu
Garant: Mgr. Robert Roreitner
Vyučující: Mgr. Robert Roreitner
Rozvrh   Nástěnka   
Anotace
Poslední úprava: Mgr. Eva Mokrejšová (20.09.2017)

Smyslové vnímání podle Aristotela

Anotace

Tento seminář si klade za cíl prozkoumat Aristotelovu teorii smyslového vnímání, jak je rozvinuta v kapitolách II.5-III.2 spisu O duši [DA] (s dílčími paralelami ve spise O smyslovém vnímání), přičemž v centru našeho zájmu budou stát pasáže, ve kterých Aristotelés slibuje nejobecnější definici smyslového vnímání, zejm. tedy DA II.5 (smyslové vnímání jako specifický druh afekce, paschein) a II.11-12 (smyslové vnímání jako specifická forma soudu, krinein, resp. jako přijímání formy, eidos, vnímatelného předmětu bez látky). Seznámíme se s novodobými spory v sekundárními literatuře ohledně interpretace těchto tvrzení (je Aristotelova teorie ve výsledku materialistická, spiritualistická, nebo funkcionalistická? atd.). Avšak naším hlavním cílem bude porozumět Aristotelově teorii, nakolik je to možné, z jejího vlastního kontextu, tj. pochopit na jaké konkurenční koncepce reaguje, jaké jsou podle Aristotela jejich hlavní problémy, jaká řešení Aristotelés navrhuje a co mezi těmito řešeními spadá na stranu jeho obecné přírodní filosofie (teorie změny a afekce, zejm. ve Fyzice III.1-3 a ve spise O vzniku a zániku I.7) a co je naopak specifické pro smyslové vnímání jako „pasivní aktivitu“ oduševnělých bytostí.

Semestr bude rozdělen do tří bloků.
V prvním z nich („Předchůdci a problémy“) se zaměříme na pozadí Aristotelovy teorie. Pokusíme se porozumět rozdílům mezi dvěma hlavními druhy předaristotelských koncepcí, jak je klasifikuje Aristotelův nejslavnější žák Theofrastos ve spise O smyslových vněmech (stejné vnímá stejné, protikladné vnímá protikladné). Připomeneme si také prótagorovsko-hérakleitovské koncepce smyslového vnímání, jak jsou rozvinuty v Platónově Theaitétovi a pokusíme se na jejich pozadí porozumět strategii Aristotelovy kritiky relativismu smyslového vnímání v Metafysice IV.5-6. Tento kontext by nám měl pomoci docenit, jak nesamozřejmá a promyšlená je Aristotelova exposice předchozích teorií smyslového vnímání v první knize spisu O duši (zejm. v kap. I.2 a I.5). Budeme si klást otázku, do jaké míry může tento Aristotelův způsob prezentace starších koncepcí a aporií s nimi spojených již poukazovat k teorii, kterou chce sám rozvinout.
Ve druhém bloku („Smyslové vnímání jako uchovávající afekce“) se zaměříme na Aristotelův první obecný výklad smyslového vnímání v DA II.5. Připomeneme si Aristotelovu obecnou teorii změny a afekce (zejm. z Fyziky III.3 a ze spisu O vzniku a zániku I.7) a budeme se snažit na jejím pozadí pochopit, co je podle Aristotela specifické pro smyslové vnímání na rozdíl od jiných druhů afekce (co to znamená, že jde o afekci uchovávající). Budeme se ptát, jak Aristotelův výklad souvisí s jeho rozlišením mezi změnou na jedné straně a aktivitou v pravém slova smyslu na straně druhé (zejm. v Metafysice IX.6 a Etice Níkomachově X.3-4, resp. ve Fyzice III.1-2). Budeme věnovat pozornost struktuře DA II.5 a jejímu vztahu k aporiím první knihy. V semináři také alespoň částečně prodiskutujeme nejvlivnější interpretační přístupy k této klíčové kapitole.
Ve třetím bloku („Tělo a duše smyslového vnímání“) se pak zaměříme na otázku specifických rolí, které ve smyslovém vnímání připadají podle Aristotela tělu na jedné a duši na druhé straně. Dotkneme se Aristotelovy kritiky platonské teorie samopohybu v DA I.4 a jeho alternativní představy nehybné duše a budeme se snažit porozumět tomu, jak do rámce této alternativní koncepce (která je podle všeho výsledkem určitého vývoje Aristotelova myšlení) zapadá definice vnímání (z DA II.5) jako uchovávající afekce, resp. specifické formy kvalitativné změny. Uvidíme, že už antičtí komentátoři dávají na tuto otázku velmi odlišné odpovědi a že v tomto obecnějším dilematu má možná svůj původ i mnohem specifičtější moderní kontroverze o povaze Aristotelovy teorie smyslového vnímání. Na pozadí této otázky po vztahu duše a těla prozkoumáme také druhé obecné vymezení smyslového vnímání v DA II.11-12.

Seminář bude mít převážně podobu četby a interpretace vybraných pasáží z Aristotela (a částečně Theofrasta a Platóna), resp. diskuse nad vybranými sekundárními texty. Znalost starořečtiny je vítána, ale není podmínkou (všechny primární texty budou k disposici také v českém a/nebo anglickém překladu). Seminář nabídne také řadu témat, která lze doporučit pro Písemnou práci I-III.

Podmínky zakončení předmětu
Poslední úprava: Mgr. Eva Mokrejšová (20.09.2017)

Seminář může být zapsán jako magisterský kurz nebo jako volitelný předmět. Podmínky udělení zápočtu jsou v obou případech stejné: (1) aktivní účast; (2) jednou až dvakrát za semestr (podle počtu účastníků) referát vybraného primárního a/nebo sekundárního textu

Literatura
Poslední úprava: Mgr. Eva Mokrejšová (20.09.2017)

Edice, překlady a komentáře spisu O duši

Aristotelés, O duši, přel. A. Kříž, Rezek 1996.

Aristoteles, De Anima, recognovit W.D.Ross, Oxford 1956.

Shields, Ch., Aristotle´s De Anima, translated with an introduction and commentary, Oxford 2016.

Aristoteles, Über die Seele. Griechisch-Deutsch, übersetzt mit einer Einleitung und Anmerkungen herausgegeben von K. Corcilius, Hamburg 2017 [původní Försterova edice, jinak těžko dostupná: velmi užitečné pro ty, kdo čtou starořecky]

Aristotle, De Anima, trans. R.D. Hicks, Cambridge 1907.

Aristotle, De Anima: books 2 and 3, trans. D.W.Hamlyn, Oxford 1978.

Aristote, De l´Ame, trad. E. Barbotin, Paris 1966.

Polansky, R., Aristotle’s De anima, Cambridge 2007.

 

Další primární texty a jejich překlady

Aristotelés, Fyzika, přel. A. Kříž, Rezek 2010.

Aristotle, Physics, rev. text with introduction and commentary by W. D. Ross, Oxford 1998.

Aristotle, Physics, books III and IV, translated with introduction and notes by E. Hussey, Oxford 1983.

Aristotelés, Člověk a příroda, přel. A. Kříž, Praha 1984 [obsahuje překlad spisu O vzniku a zániku].

Aristote, De la génération et la corruption, trad. M. Rashed, Paris 2005.

Stratton, G.M., Theophrastus and the Greek physiological psychology before Aristotle, London – New York 1917 [obsahuje anglický překlad Theofrastova spisu „O smyslových vněmech“].

Aristotle, On the soul, Parva Naturalia, On Breath, trans. W. S. Hett, Cambridge, MA 1995.

 

Doporučená sekundární literatura

BOWIN, J. 2012a, “De anima II 5 on the Activation of the Senses”, Ancient

Philosophy, 32, pp. 87–104.

BROADIE, S. 1992, “Aristotle’s Perceptual Realism”, in: ELLIS, J. (ed.) 1992, Ancient Minds, Spindel Conference, October 1992 (= The Southern Journal of Philosophy, 31, Supplement), pp. 137–159.

BURNYEAT, M. [1992] 1995, “Is an Aristotelian Philosophy of Mind Still Credible?

(A Draft)”, in: NUSSBAUM – RORTY [1992] 1995, pp. 15–26.

BURNYEAT, M. 1995, “How Much Happens When Aristotle Sees Red and Hears

Middle C? Remarks on De Anima, 2. 7–8”, in: NUSSBAUM – RORTY [1992] 1995,

pp. 421–434.

BURNYEAT, M. 2002, “De Anima II 5”, Phronesis, 47, pp. 28–90.

CASTON, V. 2005, “The Spirit and the Letter: Aristotle on Perception”, in:

SALLES, R. (ed.) 2005, Metaphysics, Soul, and Ethics in Ancient Thought: Themes

from the Work of Richard Sorabji, Oxford pp. 245–320.

HEINAMAN, R. 2007, “Actuality, Potentiality and De Anima II.5”, Phronesis, 52,

pp. 139–187.

JOHANSEN, T. K. 2012, The Powers of Aristotle’s Soul, Oxford.

LORENZ, H. 2007, “The Assimilation of Sense to Sense-Object in Aristotle”,

Oxford Studies in Ancient Philosophy, 33, pp. 179–220.

MENN, S. 2002, “Aristotle’s Definition of Soul and the Programme of the De

Anima”, Oxford Studies in Ancient Philosophy, 22, pp. 83–139.

NUSSBAUM, M. C. – RORTY, A. O. (eds.) [1992] 1995, Essays on Aristotle’s De

Anima, First Paperback Edition, with an Additional Essay by M. F. Burnyeat,

Oxford (Originally Published 1992).

SISKO, J. 1996, “Material Alteration and Cognitive Activity in Aristotle’s De anima”,

Phronesis, 41, pp. 138–157.

SORABJI, R. [1992] 1995, “Intentionality and Physiological Processes: Aristotle’s

Theory of Sense – Perception”, in: NUSSBAUM – RORTY [1992] 1995, pp. 195–225.

SORABJI, R. 2001, “Aristotle on Sensory Processes and Intentionality: A Reply to

Burnyeat”, in: PERLER 2001, pp. 49–61.

 

 

Další vybraná sekundární literatura

Anagnostopoulos, A. 2017, “Change, Agency and the Incomplete in Aristotle”, Phronesis 62, pp. 170-209.

BERNARD, W. 1988, Rezeptivität und Spontaneität der Wahrnehmung bei

Aristoteles, Baden-Baden.

BOLTON, R. 2005, “Perception Naturalized in Aristotle’s De Anima”, in:

SALLES, R. (ed.) 2005, Metaphysics, Soul, and Ethics in Ancient Thought: Themes

from the Work of Richard Sorabji, Oxford, pp. 209–243.

BOWIN, J. 2011, “Aristotle on Various Types of Alteration in De Anima II 5”,

Phronesis, 56, pp. 138–161.

BOWIN, J. 2012b, “Aristotle on ‘First Transitions’ in De Anima II 5”, Apeiron, 45,

pp. 262–282.

BROACKES, J. 1999, “Aristotle, Objectivity and Perception”, Oxford Studies in

Ancient Philosophy, 17, pp. 57–113.

BURNYEAT, M. 2001, “Aquinas on ‘Spiritual Change’ in Perception”, in: PERLER

2001, pp. 129–153.

CASTON, V. 1998, “Aristotle and the Problem of Intentionality”, Philosophy and

Phenomenological Research, 58, pp. 249–298.

CASTON, V. 2002, “Aristotle on Consciousness”, Mind, 111, pp. 751–815.

CHARLES, D. 2008, “Aristotle’s Psychological Theory”, Proceedings of the Boston

Area Colloquium in Ancient Philosophy, 24, pp. 1–47.

EVERSON, S. 1997, Aristotle on Perception, Oxford.

GRANGER, H. 1993, “Aristotle and Perceptual Realism”, in: ELLIS, J. (ed.) 1992, Ancient Minds, Spindel Conference, October 1992 (= The Southern Journal of Philosophy, 31, Supplement), pp. 161–171.

HERZBERG, S. 2007, “De Anima II 5 und Aristoteles’ Wahrnehmungstheorie”,

Zeitschrift für philosophische Forschung, 61, pp. 98–120.

JOHANSEN, T. K. 1996, “Aristotle on the Sense of Smell”, Phronesis, 41, pp. 1–19.

JOHANSEN, T. K. 1997, Aristotle on the Sense-Organs, Cambridge.

MAGEE, J. M. 2000, “Sense Organs and the Activity of Sensation in Aristotle”,

Phronesis, 45, pp. 306–330.

MODRAK, D. 1987, Aristotle: The Power of Perception, Chicago.

MURPHY, D. 2005, “Aristotle on Why Plants Cannot Perceive”, Oxford Studies in

Ancient Philosophy, 29, pp. 295–339.

NUSSBAUM, M. C. – PUTNAM, H. [1992] 1995, “Changing Aristotle’s Mind”, in:

NUSSBAUM – RORTY [1992] 1995, pp. 27–56.

PERLER, D. (ed.) 2001, Ancient and Medieval Theories of Intentionality, Leiden

(Studien und Texte zur Geistesgeschichte des Mittelalters, 76).

SILVERMAN, A. 1989, “Color and Color-Perception in Aristotle’s De anima”,

Ancient Philosophy, 9, pp. 271–292.

SLAKEY, T. J. 1961, “Aristotle on Sense Perception”, The Philosophical Review,

70, pp. 470–484.

SORABJI, R. [1971] 1979, “Aristotle on Demarcating the Five Senses”, The Philosophical

Review, 80, pp. 55–79 (reprinted in: BARNES – SCHOFIELD –

SORABJI 1979, pp. 76–92).

SORABJI, R. [1974] 1979, “Body and Soul in Aristotle”, Philosophy, 49, pp. 63–89

(reprinted in: BARNES – SCHOFIELD – SORABJI 1979, pp. 42–64).

SORABJI, R. 1991, “From Aristotle to Brentano: The Development of the Concept

of Intentionality”, in: BLUMENTHAL – ROBINSON 1991, pp. 227–259.

Thein, K., Aristotelés o lidské přirozenosti. Od myšlení k anatomii, Praha v tisku.

WEDIN, M. V. 1988, Mind and Imagination in Aristotle, New Haven – London.

WEDIN, M. V. 1992, “Content and Cause in the Aristotelian Mind”, in: ELLIS 1992,

pp. 49–106.

 

 
Univerzita Karlova | Informační systém UK