Schellingova filosofie přírody - AFS100684
|
|
Rozvrh Nástěnka
|
||
|
Filosofické úvahy o přírodě jsou jedním z hlavních témat Schellingova myšlení již od druhé pol. 90. let 18. století. Ještě v rámci systému transcedentálního idealismu se Schelling domníval, že filosofie přírody má být vedle transcendentální teorie vědomí druhou základní filosofickou disciplínou. Má vykonat to, co teorie vědomí nedokáže, totiž ukázat vznik inteligentní, rozumové bytosti na základě imanentního rozvoje přírody, a v tomto smyslu má být korekcí Fichtova vědosloví. Po roce 1800 Schelling tuto představu modifikuje, a to zejména pod dominantním vlivem Spinozovy metafyziky. Východiskem Schellingova myšlení již není dualita Já a a přírody, nýbrž identita absolutní substance, která sama ze sebe jakožto čisté inteligence rozvíjí veškeré podoby přírodního bytí. Proto se o této fázi Schellingova myšlení mluví jako o tzv. identitní filosofii. Schellingova metafyzická koncepce přírody tohoto období vrcholí v jeho Würzburgských přednáškách z r. 1804, jež budou tvořit rovněž základní textový rámec přednášky. Nejprve představíme základní pojmy a věty Schellingovy obecné ontologie, jež je zároveň filosofickou theologií, obdobou theologia naturalis předkantovské metafyziky, a poté se zaměříme zejména na jeho metafyzickou koncepci organismu. Právě v tom, že hlavním pojmem jeho filosofie přírody je pojem organismu, jenž je samozřejmě interpretován metafyzicky v termínech obecné ontologie, lze spatřovat Schellingovu aktuálnost. Literatura bude uváděna v průběhu přednášky.
V doprovodné četbě k přednášce budeme číst Ideje k filosofii přírody, Schellingův spis z let 1796-1797. Literatura: F. W. J. Schelling, Výbor z díla. Rané spisy, Praha 1990. Poslední úprava: Karásek Jindřich, doc. Dr. phil. habil., Dr. (05.09.2016)
|