PředmětyPředměty(verze: 843)
Předmět, akademický rok 2018/2019
   Přihlásit přes CAS
Platón a Aristotelés: concordia discors + Timaios II - AFS100592
Anglický název: Plato and Aristotle: concordia discors + Timaeus II
Zajišťuje: Ústav filosofie a religionistiky (21-UFAR)
Fakulta: Filozofická fakulta
Platnost: od 2012
Semestr: zimní
Body: 0
E-Kredity: 6
Způsob provedení zkoušky: zimní s.:
letní s.:
Rozsah, examinace: zimní s.:2/2 Z [hodiny/týden]
letní s.:2/2 Z [hodiny/týden]
Počet míst: zimní:neurčen / neurčen (neurčen)
letní:neurčen / neurčen (neurčen)
Minimální obsazenost: neomezen
Stav předmětu: nevyučován
Jazyk výuky: čeština
Způsob výuky: prezenční
Úroveň:  
Garant: Mgr. Jakub Jinek, D.Phil.
doc. MUDr. Štěpán Špinka, Ph.D.
Rozvrh   Nástěnka   
Soubory Komentář Kdo přidal
stáhnout Concordia discors+Timaios_Sylabus.doc sylabus kursu Mgr. Jakub Jinek, D.Phil.
Anotace
Poslední úprava: Mgr. Eva Mokrejšová (04.08.2011)
Platón a Arisotelés: concordia discors
Plato and Aristotle: concordia discors

Anotace:

Zdá se, že stará interpretační otázka vztahu mezi Platónem a Aristotelem je vůbec nejvýznamnější
hermeneutickou otázkou, kterou si zájemce o antickou filosofii klade – naše chápání vztahu učitele a žáka je
systematicky vztaženo k našim očekáváním ohledně toho, jaké poznatky nám, moderním čtenářům, může antická
filosofie zprostředkovat. Je zřejmé, že má-li vůbec ještě být pozdvihnut nárok klasiky stát se zdrojem inspirativních
náhledů pro novejší epochy, nemůžeme o ní přemýšlet pouze v pojmech myšlenkových obratů, vývoje a
překonávání méně rozvinutých myšlenek pokrokovějšími tezemi. Nesmíme však ani přehlížet intuici skrytou v
prastaré výkladové tradici boje proti platonizaci Aristotela (Alexandr z Afrodisiady) a dále rozvíjenou pozdějšími
směry (novotomismus, fenomenologie), zdůrazňující neredukovatelnou hodnotu rozdílnosti autorů, tezí i věcí.
Naším cílem bude projít některá klíčová místa spisů obou autorů, na nichž bude možné předvést základní
systematické složky jejich nauky (položení metafyzické otázky, nauka o principech, ontologicko-pojmová stuktura,
problém eidos, kosmologie, problém poznání, duše, zdatnosti a polis), a to v jednotě jejich působnosti (Gadamer)
a zároveň v plodném kritickém odstupu nezastřeném systematizačním nutkáním (Aubanque). Pokusíme se
Aristotelovu kritiku jeho učitele vidět sice jako myšlenkový obrat, avšak provedený v šíři učitelova záběru (Stenzel)
a na jím vytčené půdě, tj. v kontinuu vývojové linie Sókratés – Platón – Aristotelés (Dirlmeier; Krämer). Pouze takto,
tj. vyhnutím se dvěma naznačeným interpretačním krajnostem (vývojová teze a platonizující systematizace), je
možné naplnit onen hermeneutický úkol a vypěstovat si jak cit pro respekt ke vzájemným rozdílům, tak i vizi
jednotného zaměření.

 
Univerzita Karlova | Informační systém UK