|
|
|
||
|
Tento kurz se zaměřuje na celistvé uchopení francouzské raně novověké literatury a jeho náplň se každý rok, kdy je vypsán (ob rok), obměňuje. Viz níže rubrika literatura.
Jde o období tzv. Starého režimu, které přes protesty romantiků ještě běhěm celého 19. století definuje francouzský literární kánon. Zásadní je v tomto ohledu zejména 17. století, které se z dnešního pohledu jeví dynamičtěji, než jak na něj po dlouhá léta nahlížela různými ideologiemi podjatá univerzitní i umělecká kritika. Krystalizují nově pojaté či radikálně obnovené literární žánry/druhy: román a drama. V pozadí však nezůstává ani lyrika. Rodí se kategorie galantnosti, francouzská literatura si hledá své specifické a na vzorech méně závislé místo. Toto směřování dokládají četné a mnohdy pohnuté dobové polemiky. Normativní představy o umění a rétorická východiska jsou neúnavně konfrontovány s osobitými autorskými poetikami, najmě v oblasti divadla. Epos se transformací a postupnou asimilací cizích (zejména italských a španělských) vzorů postupně proměňuje v román. Krystalizuje a diverzifikuje se drama (tragédie, komedie, baletní komedie, tragikomedie, pastorála, biblická tragédie ad.), rodí se esej, mondénní žánry, maximy, sentence. Výsostně učenecká tradice vycházející z přehodnocení aristotelských pravidel ("řeholí", jak píše Václav Černý) je kontaminována ohledem na „běžného“ čtenáře. Montaigne a filosofická literatura, ze které později čerpá libertinství, nemá pouze povahu morální a/nebo náboženské transgrese či cílené provokace, ale již od začátku 17. století představuje myšlenkovou líheň, bez níž je pozdější osvícenská racionalita prostě nemyslitelná. Veškerá tato pnutí se kurz pokusí postihnout zevnitř, tj. na základě pozorné četby dobových textů, jejichž nesporný přínos i nedostatky poměří dobovými hodnoticími kritérii, neboť teprve poctivá a dobře vstřebaná znalost endogenních východisek může oprávněně zakládat posouzení, zda jsou pozdější dobově stylové kategorie jako např. baroko, klasicismus, preciozita atp. únosné. Ambicí tohoto kurzu je zasvětit české studenty do bohatství tohoto „zlatého věku“ francouzské literatury a myšlení, už jen proto, že dosud žalostně stál na samé periférii zájmu českých romanistů. Pochopíme společně, že každý, kdo jej považuje za rigidní, „řeholemi“ svázaný, strnulý, odvislý, suše akademický, zpupně nabubřelý, povýtce umělý, navýsost strohý, lacině květnatý, jednostranně racionální, exaltovaně patetický, neživotný, tuhý, mravokárný atp., tak činí neprávem a z neznalosti věci. Poslední úprava: Šuman Záviš, PhDr., Ph.D. (18.09.2025)
|
|
||
|
Program na akademický rok 2025/2026: Metateatralita v raně novověké Francii Anonyme : La Comédie de proverbes (traditionellement attribuée à Adrian de Montluc) Scudéry: La Comédie des comédiens Gougenot: La Comédie des comédiens P. Corneille: L'Illusion comique Saint-Évremond: Les Académistes Rotrou: Le Véritable Saint Genest Brosse: Les Songes des hommes éveillés Quinault: La Comédie sans comédie Beys: Les Illustres fous Gillet: L'Art de régner ou le sage gouverneur Gillet: Le Triomphe des cinq passions Gilbert: Le Courtisan parfait Scarron: Le Roman comique Furetière: Le Roman bourgeois Molière: L'impromptu de Versailles, L'École des femmes, La Critique de l'Ecole des femmes, Le Bourgeois gentilhomme, Psyché Montfleury: Le Comédien poète T. Corneille: L'Inconnu Gherardi, Le Recueil (pièces choisies) Povinná monografie: Georges Forestier, Le Théâtre dans le théâtre, Genève, Droz, 1996. Poslední úprava: Šuman Záviš, PhDr., Ph.D. (26.08.2025)
|
|
||
|
Analytická četba zaměřená na detail, interpretace, aplikace různých literárněvědných přístupů a jejich relevance vzhledem k probíraným tématům Poslední úprava: Šuman Záviš, PhDr., Ph.D. (26.08.2025)
|
|
||
|
Seminární práce v rozsahu cca 10 NS, 80% prezence, aktivní a iniciativní účast, průběžná připravenost, drobné seminární úkoly. Úpravy pro akademický rok 2025/2026: Student odevzdá do 15. 6. 2026 seminární práci na zadané téma (v rozsahu zhruba 10 NS). Poslední úprava: Šuman Záviš, PhDr., Ph.D. (26.08.2025)
|
|
||
|
Základní orientace v dějinách francouzské literatury staršího období. Alespoň pasivní znalost francouzštiny. Poslední úprava: Šuman Záviš, PhDr., Ph.D. (18.09.2025)
|