Role kritiky v české společnosti (Od Chmelenského k Machalické) - ADV0000092
|
|
Rozvrh Nástěnka
|
||
|
Kurs navazuje na předchozí cykly o divadelní kritice (Česká divadelní kritika 1.poloviny 20.století, Poválečná česká
divadelní kritika, 1945 – 1990, Kapitoly z dějin české divadelní kritiky, Od Josefa Krasoslava Chmelenského k Janě Machalické, Vybrané osobnosti české divadelní kritiky, Seminář mediální kritiky I – III, Od glosy přes portrét ke kritickému eseji, aj.). Je zobecněním, aktualizováním a částečným rozšířením minulých témat: kurs se bude bude důsledněji vyhybat čtvrcení, půlení či jiného porcování živých kritických osobností typu Havlíčka Borovského, Jana Nerudy, F.B.Mikovce, T.G.Masaryka, F.X.Šaldy, Václava Tilleho, Jana Grossmana, Olega Suse, Milana Uhdeho, Jindřicha Černého, Václava Havla, Zdeňka Hořínka či Jana Rejžka na zaškatulkovanou část divadelní a část ne- divadelní (filmovou, hudební, literární, výtvarnou, politologickou, filosofickou atd.), popř.na paralelní veřejnou činnost uměleckou či politickou. Kurs jako přesahový bude mířit především obecně k základům kritického myšlení. A na konkrétních uzlových kauzách, v nichž kritika sehrála nepominutelnou nebo naopak ostudnou roli (boje o Prozatímní i Národní divadlo, kauza Marie Pospíšilová a cenzurní zákazy v ND, Osvobozené divadlo, případ Antigona, případ ABC, případ Semafor a malé scény, případ Divadlo za branou, Divadlo Waterloo atd..), tedy na terénu individuálních případů bude hledat přdevším to obecné, nadčasové. Proto není vyloučeno, že kurs začne až u J.A.Komenského, jednoho z prvních kritiků médií, či u jeho současníka a zdánlivého ideového protipólu Bohuslava Balbína. A tato anotace budiž i varováním, že se bude kurs případně dovolávat i dialogického kritického myšlení, jak je máme z dějin filosofie zachyceno u Platona, Aristotela, Montaigne, Kanta, Flussera a dalších. Z toho plyne i základní, rámcové, spíše orientační než „povinné“ doporučení literatury: [Před závorkou: Aristoteles: Poetika (libovolná vydání); Platón: Ión. Faidros; Komenský, J.A.: Labyrint světa a ráj srdce; Vlastní životopis; Balbín, B.: Nástin humanitních disciplin [Verisimilia humanitorium disciplinarum] – statě o „deklamacích“; Kant: Kritika praktického rozumu; Kritika soudnosti; Bělohradský, V.: Kritika eschatologie neosobnosti; Flusser, V: Moc obrazu. Za filosofii fotografie] Masaryk, T.G.: Havlíčkova revoluce literární, in Divadlo, leden 1969; Mazáčová, B.: Havlíček divadelník, Divadelní revue, 5, 1994, č.3; Klosová, L.: Obrozenské divadlo očima satirika / K.H.Borovský/, Divadelní revue, 7, 1996, č.1; Klosová, L.: Divadlo F.B.Mikovce, Divadelní revue, 5, 1994, č.3; Klosová, L.: Neruda versus Meiningenští, Divadelní revue, 13, 2002, č.1; Vodák, J.: Tváře českých herců. Od J.J.Kolára k Vlastovi Burianovi, ed.J.Träger, 1967; Just, V.: Krystal a ne roztok. F.X.Šalda a ND. F.X.Š. o záboru Stavovského divadla, Divadelní revue 7, 1996, č.1; Just, V.: Werichovo divadlo ABC Očima kritiky, 2000; Just, V.: Omyl, který se stal objevem. Antigona 1946, Divadelní revue 17, 2006, č.4; Šalda, F.X.: Kritika pathosem a inspirací, in: Boje o zítřek; Šalda, F.X.: O kritice. Pohostinské hry slečny Pospíšilové. Hana Kvapilová. Dnešní krize dramatická a divadelní. ND a česká divadelní kultura, in: O věcech divadelních, ed.J. Hájek, 1987; Rutte, M.: 20 kázání o divadle, 1940; Tille, V.: Kouzelná moc divadla, ed.František Knopp, 2007; Brod, M.: Pražské hvězdné nebe [Její pastorkyňa. Káťa Kabanová. R.U.R. Lucerna. Max Pallenberg – Dobrý voják Švejk aj.], přel.a usp.Bedřich Fučík, 1969; Sus, O.: Metamorfózy smíchu a vzteku, 1965; Grossmann, J.: Analýzy, ed.T.Pokorná a J.Holý, 1991; Havel, V.: Problém divadelní recenze. O Josefu Kemrovi a nejen o něm. Poznámky o polovzdělanosti, in: Eseje a jiné texty, 1953 – 1969, Spisy 3; Na premiéře, in: Eseje a jiné texty, 1970 – 1969, Spisy 4. Machonin, S.: Šance divadla, ed.T. Pokorná a B.Topolová, 2005; Patočková, J.: Opožděná zpráva o likvidaci divadla [Příloha], Divadelní revue 12, 2001, č.4; Hořínek, Z.(ed.), Havel,V., Uhde,M., Černý,J., Grossmann,J: Ještě jednou obrození?, Divadlo, leden 1969; Hořínek, Z.: Harmonií od skutečnosti, Divadlo, 1970, č.3; Hořínek, Z.: Kritický paradox, Divadelní revue, 12, 2001, č.4. Požadavky: znalost alespoň základních autorů a titulů, schopnost i mezioborového kritického čtení v souvislostech. Poslední úprava: Pšenička Martin, doc. Mgr., Ph.D. (27.09.2022)
|