Loučení, mizení, melancholie. K teorii smutku - ABO700831

• Anglický název: Farewell, disappearing, melancholy. On the Theory of Grief
• Zajišťuje: Ústav české literatury a komparatistiky (21-UCLK)
• Fakulta: Filozofická fakulta
• Platnost: od 2025
• Semestr: zimní
• Body: 3
• E-Kredity: 3
• Způsob provedení zkoušky: zimní s.:
• Rozsah, examinace: zimní s.:2/0, Z [HT]
• Počet míst: 40 / neurčen (neurčen)
• Minimální obsazenost: neomezen
• 4EU+: ne
• Virtuální mobilita / počet míst pro virtuální mobilitu: ne
• Stav předmětu: vyučován
• Jazyk výuky: čeština
• Způsob výuky: prezenční
• Poznámka: předmět je možno zapsat mimo plán; povolen pro zápis po webu
• Garant: prof. Dr. phil. Josef Vojvodík, M.A.
• Vyučující: prof. Dr. phil. Josef Vojvodík, M.A.

Anotace

Viz sylabus.

Poslední úprava: Vojvodík Josef, prof. Dr. phil., M.A. (01.09.2025)

Podmínky zakončení předmětu

Pravidelná účast na přednáškách.

Poslední úprava: Vojvodík Josef, prof. Dr. phil., M.A. (01.09.2025)

Literatura

Primární literatura: 

BASSANI, Giorgio: Zahrada Finzi-Continiů. Přel. Josef Hajný. Odeon: Praha 1971.
BAUDELAIRE, Charles: Květy zla. Přel. Svatopluk Kadlec. SNKLHU: Praha 1957. [Viz i novější vydání.]
BAUDELAIRE, Charles: Malé básně v próze. Přel. Hanuš Jelínek. Nakl. V. Šmidt: Praha 1945.
BENJAMIN, Walter: Výbor z díla II. Teoretické pasáže. Přel. Martin Ritter. Oikúmené: Praha 2011.
BIEBL, Konstantin: Básně. Host: Brno 2014.
BLATNÝ, Ivan: Melancholické procházky. Melantrich: Praha 1941 [nové vyd. Blok: Brno 1968].
GOETHE, Johann Wolfgang von: Torquato Tasso. In: J. W. v. Goethe: Dramata. Přel. E. A. Saudek. František Borový: Praha 1931.
GOETHE, Johann Wolfgang von: Římské elegie. Benátské epigramy. Přel. Otokar Fischer. Rudolf Škeřík: Praha 1921.
LEOPARDI, Giacomo: Zpěvy / Canti. Přel. Karel Zlín. Tichá Byzanc: Kutná Hora 2000.
MANDELŠTAM, Osip: Ruská Tristia. Přel. Jan Zábrana. Votobia: Praha 1997.
MIKULÁŠEK, Oldřich: Podle plotu. [Verše 1942-1945]. František Borový 1946.
OVIDIUS, Publius Naso: Žalozpěvy. Přel. Rudolf Mertlík. Jan Laichter: Praha 1943. [Viz i novější vydání.]
RILKE, Rainer Maria: Elegie z Duina. Přel. Jiří Gruša. Mladá fronta: Praha 1999.
SKÁCEL, Jan: Básně I. Básně II. Blok: Brno 1996, 2008.
TRAKL, Georg: Básně. Přel. Bohuslav Reynek. Nakl. Pavel Maur: Praha 1995.

Sekundární literatura (základní):

BINSWANGER, Ludwig: Melancholie und Manie. Phänomenologische Studien. Neske Verlag: Pfullingen 1960.
BOHRER, Karl Heinz: Der Abschied. Theorie der Trauer. Suhrkamp: Frankfurt am Main 1996.
De MAN, Paul: Blindness and Insight. Essays in the Rhetoric of Contemporary Criticism. University of Minnesota 1983.
FÖLDÉNYI, László F.: Melancholie: její formy a proměny od starověku po současnost. Malvern: Praha 2013.
MÁLEK, Petr: Melancholie moderny. Dauphin: Praha 2008.
PRAZ, Mario: Tělo, smrt a ďábel v romantické literatuře. Triáda: Přel. Jiří Pelán. Praha 2024.
STAROBINSKI, Jean: Melancholie v zrcadle. Tři přednášky o Baudelairovi. Malvern: Praha 2013.
STRAUS, Erwin: „Event and Experience“. In: Straus, Erwin: Man, Time, and World. Two Contributions to Anthropological Psychology. Transl. by Donald Moss, 3-142. Duquesne University Press: Pittsburgh 1982.
THEUNISSEN, Michael: Negative Theologie der Zeit. Suhrkamp: Frankfurt m Main 1991.
VOJVODÍK, Josef: „Fading, fading…“: Ztráta, vzkříšení a dějiny umění jako palingeneze: K uměleckohistorickému myšlení Maxe Dvořáka na pozadí fenomenologie jeho doby. In: Kateřina Svatoňová, Kateřina Krtilová (eds.): Mizení. Fenomény, mediální praktiky a techniky na prahu zjevného. Karolinum: Praha 2017, s. 155-202. 

Poslední úprava: Vojvodík Josef, prof. Dr. phil., M.A. (01.09.2025)

Sylabus

Loučení jako literární fantasma a „výtvor“ básnické imaginace je jedním z hlavních témat literatury již od jejích počátků ve starověku. Co loučení zaručuje jeho literární dlouhověkost a atraktivnost je, jak se zdá, okolnost, že obsahuje moment vědomí mizící přítomnosti něčeho, co zde dlouhou dobu bylo, co však zmizelo, zaniklo, a co vzpomínání nemůže již kompenzovat. V přednáškách půjde o loučení jako figuru reflexe psychického procesu, jak se konstituovala v literatuře raného romantismu: totiž, že každá zkušenost je ve své podstatě zkušeností loučení. Literární fantazie romantiků objevují a tematizují loučení ve zcela nové a radikální podobě: loučení, které nezná opětovné shledání, které znamená definitivní, bezútěšnou ztrátu. Jednou z hlavních myšlenek tohoto diskurzu loučení je proměna žité přítomnosti v minulost, touha subjektu po této proměně a zároveň bolestně skličující vědomí nemožnosti dosáhnout takového stavu naplněnosti a štěstí. Loučení zde není izolovanou událostí, ale něčím jakoby odjakživa daným. V 19. století kulminuje tato moderní poetika a estetika loučení a smutku u Baudelaira a předznamenává její další pokračování v literatuře 20. století. Pro tento modus loučení a jeho sémantiku smutku a bolesti je příznačné vědomí a prožitek času jako zbrzdění nebo přímo zastavení toku času a tím „zhroucení“ časové dimenze budoucnosti. Nadvláda minulosti nad přítomností, spojená s prožitkem nenahraditelné ztráty, je jedním z hlavních symptomů melancholie jako zvláštní formy existence, kdy se čas světa zvláštním způsobem zpomaluje až do úplné strnulosti a zastavení, kdy přestává existovat pohyb času směrem k budoucnosti. Tím silněji je melancholik fixován na minulost, a proto podléhá vědomí ztráty, která je však sama o sobě hodnotou. Smutek, který prožitek ztráty provokuje, se stává reflexivní figurou moderní subjektivity a důležitým analytickým prostředkem sebereflexe. 

Poslední úprava: Vojvodík Josef, prof. Dr. phil., M.A. (01.09.2025)