|
|
|
||
|
Seminář se zaměřuje na problematiku jazykové variace češtiny, a to jak z hlediska dialektologického, tak z hlediska variačně sociolingvistického. Studenti se seznámí s dosavadními poznatky o českých a moravských nářečích a o městské mluvě a s metodami dialektologického a variačně sociolingvistického výzkumu. Poslední úprava: Chromý Jan, doc. Mgr., Ph.D. (10.09.2025)
|
|
||
|
Průběžné plnění úkolů, prezence (max. 2 absence) Poslední úprava: Dittmann Robert, PhDr., Ph.D. (04.09.2025)
|
|
||
|
Balhar, J. et al. (1992): Český jazykový atlas 1. Praha: Academia. Balhar, J. et al. (1997): Český jazykový atlas 2. Praha: Academia. Balhar, J. et al. (1999): Český jazykový atlas 3. Praha: Academia. Balhar, J. et al. (2002): Český jazykový atlas 4. Praha: Academia. Balhar, J. et al. (2005): Český jazykový atlas 5. Praha: Academia. Balhar, J. et al. (2011): Český jazykový atlas: Dodatky. Praha: Academia. Bělič, J. (1972): Nástin české dialektologie. Praha: SPN. Český národní korpus: korpus Dialekt. Český národní korpus: aplikace Mapka. Havránek, B. (1934): Nářečí česká. In: Československá vlastivěda. Díl III, Jazyk. Praha: Sfinx, s. 84–218. Karlík, P. et al. (eds.) (2017): Nový encyklopedický slovník češtiny. Praha (online: https://www.czechency.org/). Lamprecht, A. a kol. (1976): České nářeční texty. Praha: SPN. Milroyová, L. – Gordon, M. (2012): Sociolingvistika: metody a interpretace. Praha: Karolinum. Muysken, P. (2010). Scenarios for language contact. In. The handbook of language contact, 263-281. Preston, D. R. (2013). Language with an attitude. The handbook of language variation and change, 157-182. Sankoff, G. (2018). Language change across the lifespan. Annual Review of Linguistics, 4, 297-316. Sharma, D., & Dodsworth, R. (2020). Language variation and social networks. Annual Review of Linguistics, 6, 341-361. Slovník nářečí českého jazyka (online: http://sncj.ujc.cas.cz). Tagliamonte, S. (2006): Analysing Sociolinguistic Variation. Cambridge: Cambridge University Press. Tagliamonte, S. (2012): Variationist Sociolinguistics: Change, Observation, Interpretation. Chichester: Wiley. Poslední úprava: Dittmann Robert, PhDr., Ph.D. (04.09.2025)
|
|
||
|
Variační sociolingvistika Tato část bude složena z krátkých videí dostupných na YouTube, četby odborných studií a následné diskuse k nim. 1) Pohledy na variaci Blommaert, J., & Rampton, B. (2011). Language and Superdiversity. Diversities, 13(2), 1–21. 2) Standardizace a její důsledky Milroy, J. (2001). Language ideologies and the consequences of standardization. Journal of sociolinguistics, 5(4), 530-555. 3) Věk a jeho souvislosti Sankoff, G. (2018). Language change across the lifespan. Annual Review of Linguistics, 4, 297-316. 4) Sociální sítě jako konstrukt pro analýzu variace Sharma, D., & Dodsworth, R. (2020). Language variation and social networks. Annual Review of Linguistics, 6, 341-361. 5) Jazykový kontakt a variace Muysken, P. (2010). Scenarios for language contact. In. The handbook of language contact, 263-281. 6) Postoje k jazyku Preston, D. R. (2013). Language with an attitude. The handbook of language variation and change, 157-182.
Dialektologie: 1) Jazyková variabilita zeměpisně: spis. č. jako nejunifikovanější jazyk s nejdelší spis. tradicí ze středoevr. prostoru (pragocentrismus spisovné češtiny: středočeské nářečí a obecná čeština); proč a jak studovat nářečí (vývoj nespoutaný kodifikací řešící různým způsobem táž/podobná systémová pnutí; bohatství národního jazyka; chronologie promítnutá do prostoru - vrstvení izoglos; nejstarší zjistitelný stav, historická dialektologie /gramotné elity produkující historické texty/ a zahraniční čeština jako cesta poznání starší mluvené češtiny); vznik nářečí (otázka kmenového osídlení, geneze dnešních nářečí - tradiční teritoriální dialekt jako projev jisté konstelace proměnných: kdy, kde, jak); milníky ve vývoji české dialektologie a současné projekty (projekt ČJA; Slovník nářečí českého jazyka; korpus Dialekt, aplikace Mapka); hlavní svazky izoglos - rozdělení českých nářečí v širším smyslu, jazykové kontinuum a problémy s vymezením nářečních hranic; moravská čeština 2)-6) Hlavní znaky českých nářečí v širším smyslu: středočeská skupina, jzč. skupina, svč. skupina atd. 7) Čeština v kontaktu s jinými jazyky; mikrojazyk laština, brněnské hantec a emblematická funkce nářečí, stylizace nářečí ve filmu a beletrii Cvičení k dialektologii - jádrem je rozbor audioukázek a transkripcí jednotlivých nářečních skupin: 1. Středočeská nářečí, obecná čeština, historické dialektismy, lingua Moravica 2. Jihozápadočeská nářečí 3. Severovýchodočeská nářečí 4. Českomoravská a středomoravská nářečí 5. Východomoravská nářečí 6. Slezskomoravská nářečí a česko-polský smíšený pruh 7. Čeština v zahraničí 8. Kontakt s jinými jazyky na českém území Poslední úprava: Chromý Jan, doc. Mgr., Ph.D. (10.09.2025)
|